5 nejčastějších mýtů o očkování očima lékaře

Existuje mnoho mýtů a polopravd o očkování, které kolují veřejností. Polopravdy týkající se očkování se točí především kolem vedlejších účinků vakcinace, účinnosti očkování a přenosu nemocí v kolektivu, kde se pohybují očkovaní i neočkovaní jedinci. Dále někteří lidé zpochybňují kvalitu testování vakcín nebo krátkou dobu jejich zkoumání. Šíření nepravdivých tvrzení o vakcinaci je doprovodným projevem přetrvávajícího zájmu veřejnosti o toto téma v návaznosti na ojedinělé případy závažnějších nežádoucích účinků vakcín. Ty jsou právě díky úspěchům očkování při potlačení nemocí v populaci více viditelné.

 

Mýtus č. 1. To, jak fungují vakcíny, se nezkoumá dostatečně dlouho

Někteří lidé pohlížejí na očkování s nedůvěrou, protože považují tento medicínský obor stále za příliš mladý. Vakcína proti pravým neštovicím přitom byla poprvé aplikována před více než 200 lety, konkrétně v roce 1796, Edwardem Anthony Jennerem. Intenzivní výzkum očkovacích látek probíhá více než 100 let, tedy ani některá tvrzení, že celkový mechanizmus vakcín se zkoumá posledních 15 let, se nezakládají na pravdě. „Medicína je jedním z vědeckých oborů, které se nikdy nezastaví, vždy bude co objevovat. V každém vědeckém oboru je tedy vždy nutné vycházet z jeho nejmodernějších poznatků. A podle nejnovějších vědeckých poznatků je očkování jedním z nejdůležitějších objevů v oblasti prevence a je jednoznačně bezpečnější očkovat správného jedince správnou vakcínou, než ho neočkovat,“ vysvětluje princip fungování medicíny založené na důkazech MUDr. Daniel Dražan, praktický lékař pro děti a dorost.

 

Mýtus č. 2. Vakcíny způsobují alergická onemocnění

Diskuze o očkování směřují často k vedlejším účinkům vakcinace a otázkám, zda očkování nemůže způsobit alergie nebo onemocnění imunitního systému. Lidé, kteří se věnují alternativní medicíně, tvrdí, že případy poškození po očkování stoupají. Toto tvrzení se však neopírá o žádné vědecké důkazy, naopak současné vědecké poznatky neukazují na příčinnou souvislost rozvoje alergických onemocnění, tedy atopické dermatitidy či astmatu, s očkováním. Právě pacienti s některými alergickými onemocněními mají vyšší riziko komplikací některých infekcí a měli by být proto řádně očkováni.

 

„Neexistují ani žádné poznatky o tom, že by v současnosti prováděné očkování způsobovalo jakékoli autoimunitní onemocnění. S jedinou výjimkou: vakcinace proti spalničkám velmi vzácně může způsobit přechodný pokles krevních destiček v krvi, což zvyšuje krvácivost například při poranění. Trombocytopenie, jak se tato nemoc nazývá, však nikdy není život ohrožující,“ uvádí MUDr. Dražan. Trombocytopenie může vzniknout přibližně v jednom případě na 24 000 očkovaných, zatímco při infekci virem spalniček dochází k trombocytopenii mnohem častěji a u přibližně jednoho z 1 000 nemocných dochází k úmrtí. Z jednoduchého výpočtu vyplývá, že vakcinace proti spalničkám zachrání 24 lidských životů za cenu způsobení jedné nezávažné autoimunitní trombocytopenie bez ohrožení života a s prognózou kompletního uzdravení.

 

Mýtus č. 3. Testování vakcín není tak přísné jako u ostatních léčiv

Mezi polopravdy o testování vakcín a tvrzení vytržená z kontextu patří například informace, že vakcíny neprocházejí standardním testováním na bezpečnost. Toto tvrzení může vyvolávat dojem, že očkovací látky jsou testovány a kontrolovány méně důkladně než ostatní léky. Testování vakcín je však v porovnání s jinými léčivy naopak mnohem rozsáhlejší. Všechny vakcíny dostupné ve vyspělých zemích včetně České republiky splňují nejvyšší standardy bezpečnosti.

 

Dostatečná bezpečnost vakcíny je nutnou podmínkou její registrace a uvedení na trh, a i poté se její bezpečnost pečlivě sleduje v tzv. post-licenčních studiích. Proces vývoje vakcíny, jejího testování a následné schválení trvá až desítky let. Klinické studie provádějí výrobci, ale jejich výsledky musí být vyhodnoceny nezávislými regulačními autoritami. Tou je v Evropě Evropská léková agentura (European Medicines Agency – EMA). Studie jsou prováděny podle velmi přesně stanoveného rozsáhlého protokolu, který schvaluje kromě Evropské lékové agentury i Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) a etické komise. Velmi přísná kontrola a zákonné normy zajišťují nejvyšší možné vědecké i etické standardy klinických studií. Pokud jsou v kterékoli fázi vývoje očkovací látky zjištěny jakékoli vážné bezpečnostní problémy, je další vývoj zastaven. V porovnání s jinými léčivy se od vakcín očekává vyšší bezpečnostní standard, protože jsou aplikovány většinou zdravým dětem a dospělým. Tolerance nežádoucích reakcí u preventivně podávaných léčiv je mnohem nižší, než pro léčiva podávaná již nemocným pacientům k jejich uzdravení, jako například podávání antibiotik pro léčbu bakteriálních infekcí, aplikace inzulinu pro léčbu cukrovky nebo cytostatik pro léčbu zhoubných nádorů. Tato nižší tolerance k očkování určuje mnohem silnější potřebu zjišťovat a sledovat i vzácnější nežádoucí účinky, které by byly pro jiná léčiva tolerovatelné.

 

Mýtus č. 4. Testování vakcíny neprobíhá na neočkované kontrolní skupině

Při první fázi klinické studie dané vakcíny jsou do testované skupiny zařazeni zdraví dospělí dobrovolníci, a to i v případech, kdy se testují dětské vakcíny. Při zkoumání nových látek je pro kontrolu části testované skupiny obvykle podáváno placebo (neúčinná látka) nebo kontrolní vakcína, která je už registrována a jejíž účinky jsou známy. Při testování nové vakcíny proti již zavedené a registrované vakcíně se někteří laici domnívají, že tyto testy jsou méně významné, protože v tomto případě není žádná neočkovaná kontrolní skupina. Tato praxe má však jednoduché vysvětlení. „Většina očkovacích látek se aplikuje nepříjemnou nitrosvalovou injekcí. Aplikovat malým dětem v pozdějších fázích testování vakcíny injekčně placebo, které pro ně nepřináší žádný zdravotní prospěch, se považuje za neetické. Z tohoto důvodu se v některých studiích místo placeba používá kontrolní očkovací látka, jejíž účinnost a bezpečnost je prokázána v minulosti a která je registrována,“ objasňuje MUDr. Daniel Dražan, praktický lékař pro děti a dorost.

 

Mýtus č. 5. Nejlepší je infekci prodělat

Vakcinace představuje pro lidské tělo nižší antigenní zátěž, než samotná prodělaná infekční nemoc. Například vakcína proti černému kašli obsahuje 3-5 antigenů. Antigeny jsou částečky bakterií a virů, které vyvolávají imunitní odpověď. Přirozená infekce vystaví organizmus zhruba 3 000 antigenů.

 

Při průběhu infekční nemoci navíc nelze nikdy zcela vyloučit riziko závažných trvalých následků. Např. spalničky patřily před zavedením povinného očkování k jedné z nejčastějších příčin úmrtí dětí do 5 let. S úmrtím a četnými trvalými následky se v minulosti lékaři setkávali i po onemocnění dětské obrny, další z chorob, proti nimž se v současnosti povinně očkuje. Ta napadá nervový systém a může způsobit trvalé ochrnutí, v některých případech i s bolestivě deformovanými končetinami. Mezi další infekční nemoci, které mohou zanechat závažné trvalé následky, patří zdánlivě banální dětské onemocnění plané neštovice. Mnozí pediatři proto považují za nepřijatelné mezi rodiči stále oblíbené „neštovicové večírky“. Jejich cílem je záměrná a cílená nákaza dětí od nemocných kamarádů a sousedů.

 

Očkovací kalendář vždy reflektuje aktuální epidemiologickou situaci. Vakcinace navíc pomáhá snižovat koloběh virů a bakterií v populaci, a tím poskytuje nepřímou ochranu i lidem v okolí očkovaného jedince včetně těch, kteří ze zdravotních důvodů očkováni být nemohou.

 

Pro další informace kontaktujte:

Mgr. Jakub Hofmann, Communication Manager, GSK, Hvězdova 1734/2c, 140 00 Praha 4 | tel. 222 001 202 (111)
jakub.j.hofmann@gsk.com | www.gsk.cz

 

Lenka Dudková, Senior Account Executive, AMI Communications, Týn 641/4, 110 00 Praha 1 | 724 012 626

lenka.dudkova@amic.cz | www.amic.cz