Děti z “mrazničky” se v Česku rodí už 25 let

Praha 3. ledna (ČTK) – V Česku stále přibývá párů, které nemohou bez pomoci lékařů přivést na svět vlastní dítě. Jedinou možností pro ně je pak asistovaná reprodukce, řada ověřených metod, při kterých se manipuluje s vajíčkem, spermiemi či embryi. Jednou z nich je i kryokonzervace – zamrazení. První dítě z “mrazničky” přišlo na svět v roce 1984 v Austrálii. V tuzemsku se pak první dítě ze zmrazeného embrya narodilo před 25 lety, 5. ledna 1993.

Prvenství patřilo zdravé holčičce o hmotnosti 3,54 kilogramu a délce 54 centimetrů, která se narodila v Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze-Podolí. Matka dítěte se 11 let marně snažila otěhotnět. Po umělém oplodnění ve zkumavce byla embrya konzervována po sedm měsíců, dokud u ženy nenastalo léčebně ovlivněné příznivé stádium pro těhotenství. Jedno z rozmrazených embryí jí pak bylo implantováno. Těhotenství ženy proběhlo bez problémů.

Zásadním objevem léčby neplodnosti bylo koncem 70. let oplodnění vajíčka spermií mimo tělo ženy, tedy in vitro fertilizace (IVF), laicky řečeno oplodnění ve zkumavce, a následný přenos embrya do děložní dutiny (embryotransfer). Narození prvního dítěte ze zkumavky, kterým se v roce 1978 stala Louisa Brownová, bylo impulsem pro vznik a rozvoj asistované reprodukce; v Česku se prvním “zkumavkovým” dítětem stal chlapec, který se narodil v roce 1982 v Brně.

Poté následoval přenos zmrazeného vajíčka a v roce 1993 vývoj metody ICSI, kdy se do vajíčka vpraví pouze jedna určená spermie. Současné metody zmrazování gamet, dárcovství oocytů, mikromanipulace či preimplantační genetická diagnostika zvyšují účinnost asistované reprodukce a úspěšnost léčby neplodnosti. Zatímco dříve se s neplodností potýkaly zejména ženy, v posledních letech se příčina problému přesouvá spíše na muže.

Důležitou a nezbytnou součástí komplexu léčby neplodnosti je kryokonzervace, což je zamrazení “přebytečných”, ale kvalitních oplozených oocytů (prvojader) a embryí. V programu IVF se většinou po hormonální stimulaci vaječníků získá větší počet vajíček. Po jejich oplození se ženě do dělohy přenášejí obvykle jedno až dvě, maximálně tři embrya, jejichž další vývoj už pak pokračuje běžným způsobem. Zbylá embrya lze zamrazit a použít i později.

Před zamrazením jsou embrya vystavena účinkům látek, které brání jejich poškození v průběhu kryokonzervace. Zamrazené zárodky se poté uchovávají při teplotě minus 196 stupňů Celsia v kontejnerech naplněných tekutým dusíkem. Při opačném postupu – rozmrazení – jsou embrya zahřívána, následně se dají do kultivačních boxů, kde se ověří jejich schopnost dalšího vývoje. Vedle embryí lze již snadno zmrazovat i spermie nebo neoplozená vajíčka.

Ne všechna embrya kryokonzervaci přežijí, přesto je však po rozmrazení 75 procent z nich vhodných k další kultivaci či transferu. Pravděpodobnost otěhotnění po přenosu embryí (kryoembryotransferu – KET) je obvykle jen o něco nižší než po přenosu čerstvých embryí. Zmrazené zárodky se uchovávají i několik let. Stanice CNN například loni informovala, že v USA se v listopadu narodilo dítě z vůbec nejdéle zmrazeného embrya, které “u ledu” strávilo 25 let.

V Česku nastal boom asistované reprodukce po roce 1989, v prvních letech se ze “zkumavky” rodilo ročně kolem 2000 dětí, v současnosti (k roku 2015) je to kolem 5000. Asistovanou reprodukcí se v ČR narodí čtyři procenta dětí. O páry pečují odborníci ve 42 registrovaných centrech. Pojišťovny hradí neplodným párům čtyři léčebné cykly při zavedení jednoho embrya. V poslední době stoupá také počet cizinek, které do ČR kvůli asistované reprodukci jezdí.

Markéta Veselá rmi