6:00 am - 9:00 pm
Konference pro zdravotníky
Poděbradská 538/46
Umělé oplodnění a legislativa – liberální Skandinávie vs. tabu v arabských zemích
Praha, 28. června 2017 (Dark Side) – Končí červen, který každoročně vyhlašuje Světová zdravotnická organizace měsícem reprodukčního zdraví. Cílem je zvýšit informovanost odborné i laické veřejnosti o problematice neplodnosti, upozornit na její příčiny, zdravotní komplikace s ní související i na možnosti její léčby. K osvětovým aktivitám se každý rok připojuje i Česká republika. V současnosti se totiž neplodnost týká až 20 % českých párů a jejich počet každým rokem mírně narůstá. Na druhou stranu – i léčba neplodnosti se v průběhu let výrazně posunula a je-li zahájena včas, dokáže pomoci až v 95 % případů.1
„Osvěta laické veřejnosti hraje v problematice léčby neplodnosti důležitou roli, protože vývoj jde v této oblasti stále kupředu. Navíc neplodnost je onemocnění, jež se vlivem řady faktorů týká stále většího počtu párů. Chceme proto zvýšit informovanost české populace a podnítit mladé lidi, aby se zajímali o prevenci neplodnosti a nechali se včas vyšetřit, i když třeba zatím dítě neplánují,“ vysvětluje MUDr. Radka Jarošová, vedoucí IVF programu klinik GENNET.
Téma asistované reprodukce je v současnosti pod drobnohledem médií. Poslanecká sněmovna v nedávné době zamítla návrh poslance Františka Adámka umožnit umělé oplodnění i ženám bez partnera. Tento návrh vyvolal bouřlivé diskuze. Na jedné straně podpora single žen, které touží po dítěti, na straně druhé narušení tradiční struktury rodiny. Nejostřeji proti návrhu vystoupila TOP 09 Jitka Chalánková, podle níž mít dítě není základní lidské právo.5
„V Česku je legislativa v oblasti IVF liberálnější oproti jiným zemím. Naši specialisté navíc patří ke špičkám v oboru. Poskytujeme služby na úrovni západních zemí, ovšem ceny zůstávají na úrovni zemí východních. To jsou také důvody, proč o IVF roste zájem a proč se u nás rozvíjí tzv. medicínský turismus. Že hraje legislativa jednotlivých států zásadní roli, ukazuje současná situace např. v Irsku či Itálii. V těchto zemích dochází k postupné liberalizaci legislativy týkající se IVF, čímž se přirozeně snižuje zájem irských a italských párů o léčbu na českých klinikách,“ doplňuje MUDr. Radka Jarošová.
Jednotlivé státy se v postoji k umělému oplodnění liší. Nejpropracovanější systémy můžeme najít ve skandinávských zemích, kde se také rodí velké procento dětí z IVF.2, Za další zemi s dobře zpracovanými předpisy týkajícími se asistované reprodukce je považována Velká Británie, jež patří v oblasti IVF k těm liberálnějším. Na opačném konci naopak stojí Německo, jehož legislativa striktně udává, které úkony jsou povolené, přičemž řadu z nich zakazuje. Někde mezi těmito dvěma přístupy se nachází Francie nebo Rakousko.4 Zcela specifický přístup k rodičovství představuje Čína. I zde však v posledních letech došlo k radikálnímu obratu. V roce 2015 tamní vláda po 36 letech oficiálně zrušila politiku jednoho dítěte a v současnosti dokonce rozhodla o finanční podpoře rodinám s druhým narozeným dítětem.6
Rozdíly panují také v počtu přenášených embryí při umělém oplodnění. Například ve Finsku se upřednostňuje přenos jednoho, ve Velké Británii nejčastěji dvou, výjimečně tří. Obecně jsou ve vyspělých zemích standardem dvě embrya, ale kupříkladu Belgie má jejich počet přímo legislativně určený. Ženám se do 36 let věku v prvních dvou cyklech IVF povoluje pouze přenos jednoho embrya, v dalších 3-6 cyklech pak dvou. Ve věku do 39 let se přenáší maximálně dvě embrya a od 39 let pak maximálně tři.2,3 „V ČR žádná konkrétní směrnice, která by určovala počet přenášených embryí, neexistuje. Dle aktuálního znění zákona se smí přenášet pouze tolik embryí, kolik je podle současného stavu lékařské vědy zapotřebí k úspěšnému navození těhotenství. Standardně se ale zavádí jedno,“ upřesňuje MUDr. Radka Jarošová.
Zajímavé z hlediska přístupu jednotlivých zemí je i tzv. surogátní neboli náhradní mateřství, kdy je embryo biologických rodičů umístěno do dělohy náhradní matky. Ta jej odnosí a porodí dítě pro biologický pár. Zároveň souhlasí, že se po narození vzdá rodičovských práv a povinností a biologičtí rodiče si tak dítě mohou adoptovat. V ČR není surogátní mateřství legislativně upraveno, ale soudní praxe jej toleruje.8 Ne všechny země surogátní mateřství povolují. Praktikuje se např. ve Spojených státech a v několika dalších zámořských zemích. Co se týče Evropy, tak v úvahu přichází pouze ve Velké Británii nebo Řecku.4
Jisté rozpory vznikají také v případě heterologní inseminace, tedy metody, kdy se k oplodnění ženy využije sperma dárce. Ve většině vyspělých zemí, včetně České republiky, jsou tyto metody legislativně možné, avšak v určitých zemích vznikají problémy. Například v arabských zemích tuto metodu odmítají a považují ji za cizoložství. V některých dalších zemích (např. Pobřeží slonoviny) považují takto narozené dítě za nemanželské a samotnou metodu za trestný čin.4
Zdroje:
1. http://www.stopneplodnosti.cz/o-neplodnosti/fakta-o-neplodnosti
2. POLÁKOVÁ, M. 2010: Elektivní single embryotransfer. Praktická gynekologie 14: 128-132. https://is.muni.cz/th/324456/prif_b/definitivni_bc.pdf
3. JONES, H.W. Jr., COHEN, J., COOKE, I.& KEMPERS, R. 2007: IFFS Surveillance 07. Fertility and Sterility 87: 1-67
4. https://is.bivs.cz/th/13070/bivs_b/bakalarska_prace.pdf
7. TĚŠINOVÁ, J., ŽĎÁREK, R.& POLICAR, R. 2011: Medicínské právo. 1.vydání. Praha: C.H.Beck. 448s. ISBN 978-80-7400-050-8. https://is.muni.cz/th/324456/prif_b/definitivni_bc.pdf
8. http://www.ivf-zlin.cz/24903-surogatni-materstvi