Surogátní mateřství: pro někoho kontroverzní metoda, pro jiné jediná možnost, jak se stát rodiči

Autor: Redakce | Zpravodaj | 19. 11. 2017

Praha, 20. listopadu 2017 (GENNET) – Neplodnost je v současnosti stále aktuálnější téma. S tím, jak roste počet neplodných párů, přibývá i metod, které problém řeší a vedou k vytouženému cíli – vlastnímu potomkovi. U většiny párů, které mají problémy s plodností, mohou pomoci velmi jednoduché léčebné metody asistované reprodukce. V případě neúspěchu se pak přistupuje k metodám složitějším.7 Páry toužící po dítěti volí i různé druhy alternativ – někteří využijí možnosti adopce nebo pěstounské péče. Avšak pokud chce pár upřednostnit postup, který umožňuje počít potomka s vlastní genetickou výbavou, může v ojedinělých případech zvolit i takzvané surogátní mateřství.

Surogátní neboli náhradní mateřství je postup, kdy je embryo biologických rodičů implantováno do dělohy náhradní matky pomocí metod asistované reprodukce. Náhradní matkou se stává žena, která přijme do svého těla uměle oplodněné vajíčko jiné ženy s tím, že je po porodu ochotna dítě odevzdat genetickým rodičům.2 Tato metoda je kontroverzní a diskutovanou záležitostí a ani dnes nejsou názory na surogátní mateřství jednotné. Stále se považuje za výjimečný způsob početí. „O náhradní matce mohou uvažovat pouze ty ženy, které z vážných zdravotních důvodů nemohou dítě odnosit, například kvůli vrozené vadě dělohy, či její úplné absenci. Mnohdy bývají na vině i chronické nemoci nebo stavy po operaci. Ve všech případech se k léčbě vyjadřuje i etická komise,“ objasňuje JUDr. Matěj Stejskal z kliniky asistované reprodukce GENNET.6

Surogátní mateřství je eticky i právně komplikovaný postup, který nese svá rizika. Teoreticky největším rizikem pro biologické rodiče je, že náhradní matka se po porodu odmítne dítěte vzdát. Podle českých zákonů je totiž matkou žena, která dítě porodila.4 V České republice sice nejsou doposud zaznamenány žádné soudní spory ohledně neodevzdání dítěte nebo odmítnutí dítěte náhradními rodiči, nicméně tyto právní problémy jsou známy z jiných, zejména mimoevropských států.3 „Každý pár by se měl proto náležitě informovat o přísných pravidlech a vyhodnotit, zda je ochotný celou situaci přijmout se všemi podmínkami a úskalími. Z lékařského hlediska je zákrok téměř totožný s klasickým procesem umělého oplodnění pomocí darovaných vajíček. Klíčové rozhodnutí budoucích rodičů spočívá ve výběru surogátní matky. Ta je plně obeznámena se situací a plod svědomitě odnosí a následně přenechá jeho péči biologickým rodičům. Náhradní matku nevybírá klinika, ale pár zcela samostatně, protože právní vynutitelnost surogátního mateřství zde neexistuje,“ upřesňuje JUDr. Matěj Stejskal.

Výběr náhradní matky nelze podcenit. Samozřejmostí by měl být její dobrý zdravotní stav, ale i dostatečně právně ošetřená dohoda mezi surogátní matkou a budoucími rodiči. Součástí dohody je obvykle i finanční kompenzace předpokládaných nákladů náhradní matky vynaložených v průběhu jejího těhotenství, porodu, respektive šestinedělí. Náhradní matka se zaváže ke zdravému způsobu života, pravidelným těhotenským kontrolám, informování budoucích rodičů a také k tomu, že dítě po porodu předá do péče otce.3

Ve světě lze najít různé právní úpravy, od úplného zákazu náhradního mateřství až po povinnost smluvně upravit vztah mezi náhradní matkou a budoucími rodiči, včetně dohledu soudu. Např. v zemích jako je Rusko, Ukrajina, Indie, Jihoafrická republika nebo v mnohých státech USA je náhradní mateřství právně neproblematické a v praxi často využívané. Naopak zcela zakázáno je například ve Francii, Rakousku, Německu, Švédsku a Dánsku, z mimoevropských zemí například v Jižní Koreji.4,5

České právo surogátní mateřství nezakazuje. Jedinou zmínku o náhradním mateřství nalezneme v rámci právní úpravy osvojení obsažené v § 804 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), který stanovuje, že „osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství“. Protože dále v OZ o náhradním mateřství nenalezneme žádnou další zmínku, nastává otázka, jak se ČR staví k náhradnímu mateřství. Základní soukromoprávní zásada zní: „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“. Z uvedeného principu legality je tedy možné dovodit, že náhradní mateřství nemůže být považováno za zakázané.5

Na náhradní mateřství je pohlíženo z mnoha úhlů, někteří považují tuto metodu za neetickou, jiní zase za dobrý byznys. Avšak pro páry, které se dlouhodobě marně snaží o miminko, může být metoda náhradního mateřství jedinou šancí mít vlastní dítě. Kliniky, které u nás program náhradního mateřství umožňují, mají dané indikace, kdy je možné tuto metodu aplikovat.4

 Zdroje:

  1. http://www.stopneplodnosti.cz/o-neplodnosti/fakta-o-neplodnosti
  2. https://www.researchgate.net/profile/Pavel_Ventruba/publication/280999739_Surrogacy_yes_or_no_Case_report/links/55f7d33808aeba1d9efeb875/Surrogacy-yes-or-no-Case-report.pdf
  3. Císařová D., Sovová O.: Náhradní mateřství v právní praxi. In. Časopis zdravotnického práva a bioetiky, Vol 5, No 2 (2015), ISSN 1804-8137. Dostupné z: http://www.ilaw.cas.cz/medlawjournal/index.php/medlawjournal/article/view/93
  4. https://zdravezdravi.cz/zdravi/nahradni-materstvi-je-v-ceske-republice-legalni-a-kolik-stojic
  5. Problematika náhradního mateřství v České republice. Dostupné z: http://www.cunningham.cz/problematika-nahradniho-materstvi-v-ceske-republice/
  6. https://www.gennet.cz/
  7. https://www.reprofit.cz/neplodnost/lecba-neplodnosti/