Hamza založil v Luži první ústav na léčení TBC ve střední Evropě

Praha 4. března (ČTK) – V roce 1901 založil v Luži na Chrudimsku první léčebný ústav pro tuberkulózní a skrofulózní onemocnění ve střední Evropě, přičemž děti z chudých rodin léčil zdarma. Stál též u zrodu první školy v léčebném zařízení ve střední Evropě a z jeho iniciativy vznikly i další dětské protituberkulózní léčebny. Lékař František Hamza, který byl i spisovatelem, se narodil před 150 lety, 6. března 1868.

Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé v Luži-Košumberku je s pěti stovkami lůžek v 11 pavilonech v parkovém areálu největším zařízením svého druhu v ČR. Vznikla v roce 1901 jako první léčebný ústav pro tuberkulózní onemocnění ve střední Evropě. Jako dětský tuberkulózní ústav působila do začátku 60. let 20. století, poté se věnovala dětské rehabilitaci s působností pro celé Československo. Od přelomu tisíciletí rozšířila rehabilitační činnost i na dospělé. Léčbu a potřebné služby zajišťuje kolem 550 zaměstnanců.

Zakladatel léčebny František Hamza se narodil 6. března 1868 v Kletečné u Humpolce. V mládí se zapojil do hnutí pokrokové mládeže “Omladina” a v letech 1893-1894 se musel skrývat před rakouskou policií. Již v době studií lékařství na univerzitě v Praze se zabýval problematikou dětské tuberkulózy, věnoval se i výzkumu a léčbě tohoto onemocnění. Studium ukončil promocí v červenci 1897 a nastoupil jako obvodní lékař v Luži. Krátce na to se oženil, jeho životní partnerkou se stala dcera soukeníka z Kletečné Julie Závodská. Měli spolu dva syny.

Městečko Luže na Chrudimsku si Hamza zvolil záměrně, protože klimaticky odpovídalo realizaci jeho plánu – zřízení dětské protituberkulózní léčebny. To se mu podařilo 1. května 1901, kdy ve vile pod poutním kostelem na Chlumku založil dětskou protituberkulózní léčebnu. Založením lužského ústavu Hamza dokázal, že léčením TBC ve vnitrozemském klimatu lze dosáhnout stejných výsledků, jako ve vysokých horách u moře. Zavedl dosud neznámé a nepoužívané způsoby terapie, mimo jiné i “terapii ovzduším” a pohybovou terapii.

Brzy poté byl též zvolen starostou obce a počínal si radikálně. Zrušil německo-židovskou školu a prosadil stavbu moderní školní budovy, založil mateřskou školu, nechal zřídit kanalizaci a vodovod, podílel se na zalesnění okolí obce, zřídil sirotčinec a domov pro staré obyvatele.

Léčebnu vedl Hamza nejprve ve vlastní režii, v roce 1908 dosáhl jejího převzetí do správy země České a zůstal až do 1919 jejím ředitelem. Děti z chudých rodin zde léčil zdarma. V roce 1908 založil také první školu v léčebném zařízení ve střední Evropě. Z jeho iniciativy vznikly další dětské protituberkulózní léčebny ve Starém Smokovci, Šumperku a Cvikově.

Po vzniku Československa se v roce 1919 stal sekčním šéfem ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy, kde inicioval zřízení několika nových tuberkulózních sanatorií a studentských zdravotních ústavů v Praze a Brně. Po odchodu z ministerstva přijal v roce 1922 místo mimořádného profesora na nově vzniklé fakultě sociálního lékařství na Masarykově univerzitě v Brně a pokračoval zde ve své práci profesora do konce života.

Profesoru Hamzovi patří také jistý podíl na budování dnešního Masarykova onkologického ústavu, který byl v Brně uveden do provozu v lednu 1935, tehdy jako první proti rakovinný ústav toho druhu v Československu. Ústav byl výsledkem sedmileté práce spolku “Dům útěchy”, založeného v roce 1928.

Hamza se proslavil i jako spisovatel románem Šimon kouzelník (1920) z Českomoravské vysočiny o vlasteneckém knězi Šimonovi. V díle vylíčil příběh kněze a učitele ze želivského kláštera, který bojoval proti germanizaci a prožil milostný románek. Románové dílo stačil ještě doplnit řadou národopisných historických črt, jako jsou Črty ze Zálesí nebo Želivské romance. Jeho tvorba byla ve své době srovnávána s oblibou děl Jindřicha Šimona Baara.

František Hamza zemřel ve věku 62 let 4. června 1930 v Brně. Je pochován v Praze-Motole.

Robert Míka