Příběhy seniorů, kteří onemocněli chřipkou a skončili hospitalizováni v nemocnici

Praha, 26.11.2018 (Stance)

Máme pro vás dva pacientské píběhy, které ukazují, že ani chřipku není radno podceňovat. I tak běžná choroba může při nedostatečně včasném zásahu vést k hospitalizaci či dokonce způsobit smrt.

 

Dědova schůze

Jednou ve čtvrtek jsem jako vždycky vytáhl z kůlny kolo a vyrazil za chlapama na schůzi do hospody. Žena za mnou volala, ať si pro jistotu vezmu ještě vestu, že prý bývá v noci chladno. Jenom jsem mávl rukou, ten kousek cesty přece zvládnu hravě i bez ní. V tu chvíli slunce ještě mělo sílu. Dojel jsem na místo, postupně jsme se scházeli, vyprávěli, trochu si postěžovali a zahráli si partičku karet. Pak přišel Franta. Nos měl celý červený a v ruce kapesník, sedl si vedle mne, ale ani nás nepozdravil a chytl ho záchvat kašle. Pak nám úplně vyrazil dech, když si místo piva objednal horký čaj, a – což nás trošku uklidnilo – do něj něco ostřejšího, že mu to prý pomáhá proti rýmě a nachlazení. Když jsem vyšel z hospůdky, úplně jsem se rozklepal. Pořádně se ochladilo. Pomyslel jsem si, že ta moje měla s tou vestou pravdu. Doma jsem si dal horkou sprchu a teplý čaj, ale ještě pod peřinou mi drkotaly zuby a cítil jsem, že na mě jde rýma. Druhý den jsem byl jako mátoha. Unavený a celý rozbolavělý. Zůstal jsem ležet v posteli a cpal se vitamíny a tekutinami. Myslel jsem si, že jsem jen prochladl a nic z toho nebude, proto jsem hned den na to vyskočil z postele a vyrazil na pochůzky. Ani za několik dní mi ale nebylo líp. Právě naopak. Kvůli bolesti celého těla a malátnosti jsem ani nedokázal dojít k doktorovi. Nakonec mne k němu žena musela odvézt. Ještě, že máme auto. Doktor mi řekl, že jsem chytil chřipku, ale byl jsem v tak pokročilém stádiu, že si mě tam rovnou nechali. Intenzivní péče a pár dní v nemocnici naštěstí pomohlo, takže už jsem zase doma, ale radši vůbec nemyslím na to, jak by to dopadlo, kdybych k tomu doktorovi nešel. Vrátit se k tomu, jak jsem si žil před tím, nebylo vůbec jednoduché, takže mám jasno a příště pomažu do ordinace hned na začátku. V našem věku chřipka není jen tak a podceňovat ji se nevyplatí. Proto jsem se taky rovnou vyptal na možnosti očkování – nejlepší je prý to proti čtyřem kmenům chřipky. Už se na něj chystám. Vždyť i pan doktor říkal, že chřipku tady u nás v Česku ročně nepřežijí až dva tisíce lidí.

 

Prázdniny u babičky

Na dobu prázdnin jsem se vždycky těšila, protože k nám dcera vozila vnoučata. Děti celé léto běhaly venku nebo po lese, řádily na poli a koupaly se v rybníce. Ráno jsem jim připravila vydatnou snídani, večer jsme někdy mívali táborák. Občas to bylo náročné, znáte děti, často se pošťuchují a moc neposlouchají, ale všichni jsme si to užívali. Tentokrát jsem ale bohužel začátek léta proležela v nemocnici a ani po návratu mi na hlídání vnoučat nezbývalo moc energie. Koncem jara jsem vyjela do města za dcerou a jejími dětmi. V autobuse si vedle mě sedl nějaký pán. Byl silně nachlazený. Hned druhý den to na mě padlo. Říkala jsem si, že jsem nastydla, a tak jsem si naordinovala čaj s citronem a medem, vitamíny a odpočinek. Ale pořád ne a ne mi být líp. Naopak. Nic nezabíralo, až jsem se začala bát, co jsem to chytila. Nakonec mě dcera naložila do auta a odvezla do nemocnice. Pan doktor mě vyšetřil a řekl mi, že mám chřipku. Vždycky jsem si myslela, že taková chřipka nic není, ale po téhle zkušenosti ji už nikdy nechci zažít. Podle pana doktora bylo moje jediné štěstí, že mne dcera přesvědčila k němu zajít. Někdy prý – ale radši nedomýšlet. Nějakou dobu jsem zůstala v nemocnici a po propuštění se můj stav zlepšil, ale už se musím šetřit. Tahle ohavná nemoc mi ze začátku připadala úplně bezvýznamná, ale dost se podepsala na mojí kondici i duševní pohodě. A navíc mi zkazila léto, na které jsem se moc těšila. I tak jsem ale ráda, že to dopadlo, jak dopadlo. Pan doktor říkal, že chřipku tady u nás v Česku ročně nepřežijí až dva tisíce lidí. V našem věku chřipka není jen tak, proto jsem se rovnou zeptala na možnosti očkování – nejlepší je prý to proti čtyřem kmenům chřipky.