Vědci chtějí léčbu leukémie více přizpůsobit konkrétnímu pacientovi

„U některých pacientů je schopnost leukemických buněk přepnout svůj metabolismus, a tím se vyhnout účinku léčby, přítomna již před léčbou, u jiných se objevuje až pod vlivem chemoterapie,“ uvedla Júlia Starková z Laboratorního centra CLIP – Childhood Leukaemia Investigation Prague při Klinice dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol a Homolka.

Podle ní jsou lékaři schopni zvýšenou aktivitu těchto buněk změřit už v době diagnózy, což umožňuje předem identifikovat rizikové pacienty. „Naše hypotéza je, že pokud se podaří vysokou metabolickou aktivitu leukemických buněk potlačit již na začátku léčby, případně ještě před jejím zahájením, ztratí schopnost přesměrovat svůj metabolismus a nebudou schopny se bránit účinkům chemoterapie,“ řekla.

Pro hodnocení úspěšnosti léčby je podle odborníků zásadní, kolik leukemických buněk po ní v těle zůstalo. Vědci z Laboratorního centra CLIP proto porovnali více než 300 znaků na povrchu leukemických a zdravých buněk, které chtějí používat k jejich odlišení od zdravých.

„Různé typy leukemických buněk mají své charakteristické kombinace těchto znaků, které musíme stanovit současně, abychom měli jistotu jejich identifikace i při velmi nízkých hladinách reziduální nemoci,“ doplnila Adéla Vávrová z centra. Cílem je najít sedm markerů, které by bylo možné k monitorování nemoci využít.

Vědci se podle vedoucího centra CLIP Jana Trky snaží o personalizaci léčby i kvůli snížení rizika nežádoucích účinků, návratu nemoci a pozdních následků na kvalitu života.

„Cílem není pouze dítě vyléčit, ale pokud možno ukončit léčbu s co nejmenšími dlouhodobými následky. Intenzivní onkologická léčba může mít i po úspěšném vyléčení vliv na celkovou kvalitu života. Je tedy důležité hledat rovnováhu mezi intenzitou léčby a zátěží pro organismus pacienta, aby nedošlo k návratu onemocnění, ale zároveň aby léčba pacienta nezatěžovala více, než je nezbytné,“ řekla Vávrová.