Hypoglykémie znamená strach a stud

Praha, 15.3.2019 (Focus Agency)

Hypoglykémií, nebezpečného poklesu hladiny cukru, se obává každý pátý diabetik.¹ Hypoglykémie znamená nejen aktuální ohrožení „tady a teď“, kdy diabetikovi kvůli ztrátě kontroly nad sebou samým přímo hrozí pád, nehoda či neschopnost se zorientovat. Pokud přichází dlouhodobě a opakovaně a nejsou řešeny, jsou spojené se zvýšeným rizikem srdečně-cévních onemocnění i dlouhodobým poškozením mozkových funkcí od mírné změny kognitivních funkcí, změn chování, poruchy osobnosti až k rozsáhlému poškození mozku. Hypoglykémii prožijí diabetici 1. typu průměrně jednou za osm dní, diabetici 2. typu pak jednou za 3 týdny.² Kromě strachu o zdraví jsou spojené se studem a obavami před širším okolím i diabetologem – otevřený vztah s lékařem a společné hledání příčin a nejvhodnějšího řešení jsou přitom základem prevence hypoglykemických komplikací.

Zatímco organismus „nediabetika“ se dokáže s poklesem cukru v krvi vyrovnat sám, u diabetiků je to jinak. „V těle zdravého jedince je hladina krevního cukru udržována v poměrně stálém rozmezí, u diabetika je tato rovnováha porušena. Většina hypoglykémií je provázena nepříjemnými klinickými příznaky, které mohou být velmi různorodé. Pacienti s diabetem mají jak fyzické projevy, například pocení, třes, křeče, bolesti hlavy a poruchy zraku nebo jemných pohybů, tak psychické. Mezi druhé z uvedených může patřit nesoustředěnost, snížení psychické výkonnosti, zmatenost až agresivita. Pro laiky mohou tyto projevy připomínat opilost,“ popisuje, co se odehrává při probíhající hypoglykémii v těle diabetiků MUDr. Jana Psottová z diabetologické ambulance v Praze.

Čísla neřeknou všechno

Jak obtížné je žít stále s myšlenou, že může přijít hypoglykémie, ukazuje příběh paní Dany: „Cukrovkář nemůže na vše zapomenout ani během dovolené s all inclusive. Skvěle jsem se nasnídala, ke svačině si dala sacharidy v podobě limonády a byla přesvědčená, že pohlídat 2,5letého syna Vítka u bazénu zvládnu. Propustila jsem manžela a šla dělat ‘záchranu do bazénu‘. V tom se mi zatmělo před očima, začala jsem cítit pot, ruce se začali třást. Zachvátila mě panika. Nutně jsem potřebovala sladké a hrozně jsem se bála, že nestačím Vítka z vody vyndat, samotného jsem ho v bazénu nechat nemohla. Táhnu ho za sebou a vidím, jak se mě bojí, začíná plakat a netuší, co se to děje. Dojdu jenom na kraj bazénu a sesouvám se na schody. Do bufetu už nedojdu a nikdo netuší, co se děje. Co když usnu nebo jen nezvládnu vstát a Vítek skočí zase do bazénu? …tentokrát to manžel stihnul. Ale co příště?“

Starost o dítě, jako v popsaném příběhu, je jenom jedním z důvodů, proč se mohou zcela změnit pečlivě připravené plány diabetika. I malé nepříjemnosti mohou být pro diabetiky život ohrožující – stačí dopravní zácpa, zaseknutý výtah nebo zvrtnutý kotník při procházce. To vše jsou situace, kdy hrozí závažná hypoglykémie vyžadující pomoc okolí.

Z dotazování mezi diabetiky vyplývá, že se nejvíce bojí následků svého špatného soustředění během a po hypoglykémiích a dále dlouhodobých zdravotních komplikací a pobytu v nemocnici. S hypoglykémiemi jsou ale spojené nejen obavy, ale také velký stud před nezasvěceným okolím, ať již v práci, škole nebo na ulici.

I přes tyto obavy se pacienti s diabetem snaží často hypoglykémie zvládnout sami, bez pomoci diabetologa. Výsledkem je, že si tři čtvrtiny diabetiků 1. typu a přibližně polovina diabetiků 2. typu po hypoglykémiích sami snižují dávku inzulinu.³ Kvůli tomu, aby zmenšili riziko hypoglykémie, si diabetici také častěji měří hladinu krevního cukru, zvyšují si příjem cukru nebo svačin (což vede k přibírání na váze) a každý šestý ubere v pohybu. Svému lékaři zavolá jen 1 z 5.¹ Následkem samoléčby přitom může být špatná kompenzace diabetu a vznik závažných zdravotních komplikací, které s tím souvisí.

„Za hypoglykémii si můžu sám“

Hypoglykémie prožívají i diabetici 2. typu, kteří jsou léčeni léky nebo kombinací léků s inzulinem. Faktem ale je, že hypoglykémie jsou u nich méně časté, protože příčina diabetu 2. typu se od poruchy u lidí s diabetem 1. typu liší. Počet hypoglykémií a jejich závažnost se spolu s přechodem na inzulinovou léčbu v minulosti zvyšovaly a je obecně vyšší u diabetiků 1. typu (u nichž není jiná než inzulinová terapie možná). Nové moderní léčivé přípravky tento handicap snižují a zmenšují riziko hypoglykémií i v případech, kdy diabetici ideálně nepřizpůsobí užívání inzulinu (jeho načasování a dávkování) plánované fyzické aktivitě a času a složení jídla.

Diabetici dávají často vinu za hypoglykémie sami sobě a svým chybám nejen v léčebném režimu. O hypoglykémiích pak svému diabetologovi neříkají z obavy před negativním hodnocením. „Hypoglykémiím se u pacientů, zejména těch léčených inzulinem, skutečně nevyhneme. Naším společným cílem je naučit se s hladinami a jejich možnými výkyvy pracovat co nejlépe. Existuje zde také možnost upravit léčbu a zvolit takovou, která pokud možno případné výkyvy kompenzuje,“ uzavírá MUDr. Jana Psottová z diabetologické ambulance v Praze.

Mluvteohypo.cz

Téma hypoglykémií je základem edukační kampaně „Mluvte o hypo“. Jejím cílem je upozornit na nebezpečí hypoglykémií a důležitost řešit toto téma s lékařem. Na stránkách www.mluvteohypo.cz najdou (nejen) diabetici nejen informace o příznacích, příčinách, následcích a léčbě, ale také příběhy diabetiků a test, díky kterému uvidí, zda je čas řešit téma „hypo“ s odborníkem.

Strach diabetiků je oprávněný – trpí tělo, duše i vztahy

Dlouhodobé a neléčené hypoglykémie mohou vést k tomu, že pacienti přestávají být citliví na hypoglykemické příznaky a zvyšuje se u nich tak množství tzv. nerozpoznaných hypoglykémií. Následkem je vyšší riziko závažných hypoglykémií vyžadujících záchranu druhou osobou. V delším časovém horizontu pak znamenají zvýšené riziko srdečně-cévních onemocnění (infarktu, mrtvice apod.), poruchy krevní srážlivosti, poškození nervového sytému nebo rozvoj demence a kognitivních poruch.

Mnoho lidí s diabetem považuje hypoglykémie za součást svého života. Prevence hypoglykémií a dobrá kompenzace diabetu ale není možná, pokud ke svému zdravotnímu stavu pacienti-diabetici nepřistupují zodpovědně. Důležité je, aby oni sami hledali možné příčiny hypoglykémií a společně se svým diabetologem se zaměřili na jejich řešení.

---