Léčba zvyšuje kvalitu života pacientů s MDS, dojíždění za ní jim ji zase ubírá

Praha, 7.12.2017 (AM Review)

Myelodysplastický syndrom (MDS) představuje velmi různorodou skupinu onemocnění kostní dřeně, jejíž příčina není ve většině případů známá.

U zdravých osob produkuje kostní dřeň tři druhy krevních buněk – červené krvinky (erytrocyty), bílé krvinky (leukocyty) a krevní destičky (trombocyty). Všechny tři druhy vycházejí ze společné kmenové (zárodečné) buňky. Nezralé krevní buňky, které za normálních okolností vyzrávají ve funkční červené a bílé krvinky či krevní destičky, se nazývají blasty.

U pacientů s MDS je kmenová buňka poškozena, blasty se akumulují v kostní dřeni, mohou mít zkrácenou životnost a část krvinek vykazuje abnormální změny svého vzhledu (dysplazie). Důsledkem je nedostatek zralých funkčních krvinek v krevním oběhu. Nízký počet červených krvinek se označuje jako anémie (chudokrevnost), snížení počtu bílých krvinek jako leukopenie, resp. neutropenie a snížení počtu krevních destiček jako trombocytopenie. Pokud jsou nižší počty všech typů krevních buněk, hovoří se o tzv. pancytopenii.

Průběh MDS může být velmi různorodý – u části pacientů bývá přítomna pouze mírná chudokrevnost, onemocnění může být dlouhodobě stabilní, s minimálními projevy choroby a bez nutnosti léčby. Naopak u jiných nemocných s MDS existuje vysoké riziko rozvoje závažné akutní leukemie. „Myelodysplastický syndrom je komplikované a závažné onemocnění krvetvorby, které vede často k významnému zhoršení kvality a zkrácení života nemocných,“ potvrzuje MUDr. Anna JONÁŠOVÁ, Ph.D., z I. interní kliniky – kliniky hematologie 1. LF UK a VFN v Praze. „Jeho diagnostika je velice komplexní a vyžaduje kooperaci zkušených laboratoří, protože potřebujeme nejen kompletní vyšetření krve, ale i vyšetření kostní dřeně. Základem je morfologické a cytogenetické vyšetření, v dnešní době ale stále více ke správné diagnóze přispívají i vysoce specializované molekulárně genetické laboratoře. Léčba myelodysplastického syndromu pak záleží na stupni poškození krvetvorby i míře rizika rychlé progrese a vývoje v akutní leukemii.“

I pro vysoce rizikové pacienty s MDS jsou v současnosti k dispozici vysoce účinné léky. Patří mezi ně i tzv. hypometylační látky ovlivňující na úrovni genu procesy, které se na vzniku choroby podílejí. Tato dobře snášená terapie bez významných nežádoucích účinků je podávaná ve formě podkožních injekcí 7 dnů po sobě každé 4 týdny. „Hypometylační léky jsou indikovány u MDS se středním a vysokým rizikem, dále u chronické myelomonocytární leukemie a u akutní myeloblastické leukemie. Zpravidla jsou používány u pacientů, kteří nejsou schopni podstoupit transplantaci kostní dřeně. Onemocnění sice nemohou vyléčit, ale mohou je stabilizovat, v individuálních případech i na dlouhou řadu let,“ upřesňuje MUDr. Ivan VONKE, MBA, primář oddělení Klinické hematologie Nemocnice České Budějovice, a. s. Určitým problémem však je, že zmíněné léky patří do skupiny tzv. centrové terapie, která je k dispozici pouze v centrech vysoce specializované hematoonkologické péče. Těch je v ČR v současnosti osm, to znamená, že někteří nemocní by 7krát v měsíci měli za svou léčbou dojíždět třeba až stovky kilometrů. „Jelikož jsou tyto léky užívány hlavně u starších nemocných, jejichž schopnost dojíždět na velké vzdálenosti je velmi problematická, jsou tito lidé o tuto možnost léčby připraveni,“ připomíná prim. VONKE.

Jana PELOUCHOVÁ, předsedkyně Spolku Diagnóza leukemie, z. s., k tomu dodává: „Není to jen nepohodlí, kterým trpí pacienti s myeodysplastickým syndromem při dojíždění za hypometylační léčbou do vzdáleného hematoonkologického centra. Řada pacientů ve starším věku trpí i přídavným onemocněním, nehledě na rizika infekce vlivem snížené imunity organismu. Je třeba, aby léčba, indikovaná ve specializovaném centru, putovala za nemocným, nikoli aby pacient absolvoval sérii injekcí za cenu ohrožení svého zdravotního stavu.“

 

INFOBOX:

 

O myelodysplastickém syndromu

– vyskytuje se převážně ve vyšším věku (mezi 65–70 lety),

– výskyt činí 5 nových případů na 100 000 obyvatel ročně,

– počet nových případů narůstá s věkem, nad 70 let se vyskytuje až 20–40 nových případů na 100 000 obyvatel ročně,

– ve většině případů onemocnění vzniká z nejasných příčin (primárně),

– kolem 10–20 % případů se rozvine sekundárně, např. po předchozí léčbě cytostatiky, ozařování nebo opakovaném kontaktu s některými chemikáliemi (organická rozpouštědla, benzen, pesticidy),

– onemocnění není dědičné.  

 

Příběh pacienta

Ladislav FERRAMONTI

… a po injekci si ještě v Praze oběhnu úřady

U tehdy 69letého pana Ladislava začaly zdravotní problémy v prosinci roku 2003. Na krku se mu objevily dvě boule, které se po léčbě na oddělení ORL začaly zase zmenšovat. Ovšem již v lednu následujícího roku se situace změnila…

Tou dobou pan Ladislav ještě pracoval – jako jednatel stavební firmy. A přišla velká zakázka na rekonstrukci velkých litinových radiátorů. Zaměstnanců stěhovací firmy však přijelo málo, a tak přiložil ruku k dílu i on sám. Druhého dne se probudil s otokem levé nohy. Pár dnů se ještě snažil normálně fungovat, ale pak se pro jistotu vydal k lékaři. S podezřením na trombózu byl okamžitě hospitalizován.

„Už na příjmu se při vyšetření ukázalo, že bohužel mám v břiše něco, co tam nepatří,“ vzpomíná pan Ladislav. „Prokázalo se, že mám rakovinu lymfatických uzlin, takže následovaly operace, chemoterapie a ozařování.“ Dva roky pak docházel na kontroly a vše se zdálo být v pořádku. Až na to, že začal být stále unavenější, což na sobě pozoroval hlavně při svém oblíbeném plavání. Následovalo vyšetření krve – a po něm bohužel i diagnóza myelodysplastického syndromu. Tak se ocitl na I. interní klinice – klinice hematologie 1. LF UK a VFN v Praze.

„Začal jsem transfuzemi, aby mi dali krevní obraz do pořádku, a letos v lednu jsem začal dostávat hypometylační léčbu. Ze začátku častěji, nyní jezdím z Třebotova do Prahy každý měsíc 7 dnů po sobě na injekci,“ říká pan Ladislav a vzápětí dokazuje, jak je léčba dobře snášená, bez významnějších nežádoucích účinků: „Dojíždím sám autem, a protože stále ještě příležitostně pracuji jako stavební dozor pro různé zákazníky, využívám toho, že jsem v Praze, a po injekci si ještě oběhnu různé úřady.“ Jediné, co na sobě pan Ladislav v souvislosti s hypometylační léčbou pozoroval, byly pocity horkosti v břiše vždy ke konci cyklu podávání následované zácpou. Dnes se mu jim daří i využitím přírodních prostředků předcházet.

„Díky léčbě nemám ze své nemoci strach, vlastně ani nevnímám, že jsem nemocný, a nebojím se ani cestovat do zahraničí,“ říká pan Ladislav – a jedním dechem dodává, že je to i zásluhou rodiny. „Mám skvělou ženu, tři děti, sedm vnoučat, tomu nejmladšímu bude rok – a to mne úžasně nabíjí.“