NASA provedl rozsáhlý výzkum vlivu pobytu ve vesmíru na člověka

Washington 12. dubna (ČTK) – Organismus amerického astronauta Scotta Kellyho se za jeho 340denního pobytu ve vesmíru v mnoha směrech změnil, ale po návratu se až na výjimky vrátil do normálu. Vyplývá to ze studie amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA), která porovnávala životní funkce Scotta Kellyho a jeho dvojčete Marka. Výzkum se prováděl v rámci příprav lidí na dlouhodobé vesmírné cesty, například na Mars, který může trvat dva až tři roky a s nímž NASA počítá kolem roku 2033.

Scott Kelly pobýval na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) v období 2015 a 2016, zatímco Mark, který býval rovněž astronautem, zůstal na Zemi. Biometrické údaje bratrů Kellyů dokumentovalo 84 odborníků z 12 univerzit. Zajímali se o změny na buněčné úrovni, fyziologický stav i poznávací funkce. Studie, jež vyšla v odborném časopise Science, je označována za „nejúplnější přehled reakce lidského organismu na vesmírný let“.

Andy Feinberg z univerzity Johnse Hopkinse, který se výzkumu zúčastnil, řekl, že coby dvojčata mají bratři Kellyové „v zásadě shodný genetický kód“, takže všechny změny zdokumentované za Scottovy cesty lze přičíst pobytu vesmíru.

Stav bratrů se zjišťoval před, během něj a po letu. Na Zem byly z ISS dopraveny prostřednictvím zásobovacích raket vzorky Scottovy krve, moče a stolice. V témže rytmu byl sledován Mark. Scott Kelly si po návratu stěžoval na únavu podobnou jako při chřipce. Do šesti měsíců ale většina potíží ustoupila.

Mezi měřenými údaji byla tloušťka krční tepny, jejíž zesílení může být příznakem kardiovaskulární choroby nebo rizika mozkové mrtvice. „Naším hlavním objevem je, že Scottova tepna se za letu zesílila a zůstala v tomto stavu po celou misi,“ sdělil Stuart Lee z NASA. U Marka nic podobného vědci nezaznamenali. Scott na ISS ztratil sedm procent tělesné hmotnosti, zatímco Markova se za totéž období zvýšila o čtyři procenta.

Kognitivní testy byly provedeny před, během a po Scottově pobytu a u Scotta bylo zaznamenáno snížení poznávacích schopností. Dále také změna střevních mikrobů, poškození DNA a prodloužení telomerů, tedy koncových částí chromozomů. Po návratu na Zem ale vědci u Scotta konstatovali urychlené zkracování i úbytek telomerů, což může být úkazem negativního důsledku vesmírného pobytu na zdraví buněk. Telomery se u lidí zkracují s věkem a jsou znakem stárnutí.

Vědce zajímaly také změny na úrovni genů – většina, ale ne všechny se po Scottově návratu vrátily do normálního stavu. Ty, které se na normální úroveň nedostaly, se váží k imunitnímu systému. Odborníci se domnívají, že příčinou může být například vesmírné záření a pobyt ve stavu beztíže. ISS obíhá na dráze, jež se nachází pod radiačními pásy, které jsou v okolí Země. Steven Platts z NASA vysvětlil, že na ISS jde tedy o vystavení mnohem menší dávce radiace, než tomu bude při letu na Mars.

Zjistilo se také, že Scottův imunitní systém reagoval ve vesmíru správně a při aplikaci vakcíny proti chřipce jeho tělo pracovalo stejně, jako by tomu bylo na Zemi. NASA považuje imunitní systém astronautů za zásadní ukazatel pro výběr lidí na dlouhodobé vesmírné pobyty.

Odborníci mají v plánu udělat další roční výzkum, který bude vycházet z toho provedeného na Kellyových. „Posaďte mne do kabiny, jsem připraven,“ zažertoval k tomu padesátiletý Scott Kelly.

sva nob