Řidiči v Česku se bojí ostatních řidičů. Důvod? Autonehoda s vážným zraněním!

PRAHA, 1. listopadu 2017 (Poúrazová péče)

Každých dvacet minut se na tuzemských silnicích někdo zraní a průměrně jednou za 16 hodin dojde k úmrtí. Celých 15 % motoristů po usednutí za volant ale nikdy nenapadlo, že by nehodu mohli mít i oni. Naopak 14 procent řidičů a řidiček to napadne pokaždé, když usedají za volant.

Denně nebo téměř denně přitom v České republice řídí 63 % z celkem 6,7 milionů registrovaných držitelů řidičského oprávnění. Vyplývá to z průzkumu, který zpracovala výzkumná agentura Click4Survey na vzorku více než 500 respondentů pro projekt Poúrazová péče. Ten si klade za cíl postupně zaplnit mezeru v informacích, které má k dispozici veřejnost, ale i lékaři, o možnostech rehabilitace a lázeňské péče pro oběti nehod.

„Když jsme letos na jaře s projektem začínali, mysleli jsme si, že většinu lidí nikdy ani nenapadlo přemýšlet o tom, jak by jim vážný úraz při autohavárii mohl změnit život. Jde o negativní téma, a těm se lidé obvykle vyhýbají,“ říká garant projektu Poúrazová péče, paralympijský plavec Jan Povýšil, který po úrazu před dvaceti lety skončil na vozíku. „Až výsledky průzkumu ukázaly, jak je tomu doopravdy,“ dodává.

SKORO TŘETINU LIDÍ TO NIKDY NENAPADLO

Z průzkumu vyplynulo, že řidičů, kteří o možném tragickém konci své cesty uvažují „poměrně často“, je 44 %. Pokaždé, když usedají za volant, to napadne 14 procent lidí. Zároveň ale podle průzkumu
29 % řidiček a řidičů nikdy nenapadlo, že by jim vážné zranění při autonehodě mohlo změnit život.

Pokud přemýšleli o tom, v jaké oblasti jim vážné zranění může převrátit život naruby, každého pátého jako první napadly trvalé následky, invalidita nebo že budou odkázáni na vozík. Rodina, děti a vztahy se vybavily jako první devatenácti procentům Čechů. Dalších 6 % jako první napadlo finanční zajištění, zabezpečení či zaopatření rodiny, dětí a partnerů.

Nejčastěji lidé vnímají jako vážné zranění při autohavárii to s trvalými nebo viditelnými následky (81 %), pro 74 procent jde o „zranění s dlouhodobým pobytem v nemocnici“ a 59 % za takové považuje „zranění vyžadující doživotní rehabilitaci“.

NEJVĚTŠÍ STRAŠÁK? NEMOHOUCNOST!

Nejčastějším důvodem k obavám z nehody není mimochodem nepříznivé počasí, tedy silný déšť, námraza nebo sníh na silnici (58 %), ale obava z jiných řidičů, například agresivních nebo nezkušených. Ta vyvolává černé myšlenky u 80 % dotázaných.

Stav komunikace a dopravní značení je spouštěčem k úvahám o možné nehodě pro třetinu tuzemských motoristů. Kvůli psychické nepohodě či stresu mělo po usednutí za volant myšlenky na možnou nehodu 24 % řidičů a řidiček, v 23 % procentech případů byl důvodem nedostatek spánku a únava.

Účastníci průzkumu také řešili, jaký typ následků autonehody je pro ně největším strašákem. S 38 % dominovala nemohoucnost, nutnost být odkázán/a na pomoc druhých. Velkou obavu mají lidé také z „trvalého poškození páteře a přerušení míchy spojeného s ochrnutím“ (27 %), děsí je ale i poškození mozku (16 %). Amputace je strašákem jen pro čtyři procenta lidí a jen jedno procento má strach ze „znetvoření, např. obličeje či kůže, jizev, popálenin“.

CO PRVNÍHO ŘIDIČŮM PŘIŠLO NA MYSL

Ti účastníci průzkumu, kteří přemýšleli nad tím, zda a jak by jim vážná autonehoda a zranění mohly změnit život, měli možnost uvést, co prvního by je v takovém případě napadlo. Každý pátý respondent (20,5 %) uvedl trvalé následky, invaliditu nebo vozík. Invalidní vozík a to, že by nemohli chodit, napadlo jako první myšlenka celkem 8 procent účastníků průzkumu.

• „Že budu na vozíčku a budu potřebovat neustálou pomoc, pracuji ve zdravotnictví a je to můj děs.“
• „Představila jsem si život na vozíčku.“

Rodina, děti a vztahy (bez finančních souvislostí) se vybavily jako první devatenácti procentům Čechů. Dalších šest procent jako první napadlo zajištění, zabezpečení či zaopatření rodiny, dětí a partnerů ve finanční rovině. Při sečtení obou skupin odpovědí lze tedy konstatovat, že čtvrtině Čechů se jako první při úvahách, jak by jim vážné zranění mohlo změnit život, vybaví rodina a děti.

• „Kdo se postará o děti? Budu tak statečná, abych vydala dobré svědectví – pozitivní myšlení, bojovnost v přístupu k léčbě?“
• „Co nahradí výpadek příjmů? Co bude s rodinou?“

Zraněním vynucenou změnu životního stylu, si uvědomuje 12 procent respondentů. Téměř polovinu z nich jako první napadly otázky: „Co bude dál? Jaký bude můj další život?“ Problémy v práci byly první myšlenkou pro 8,5 procenta účastníků průzkumu. Komplikace s financemi se jako první vybavily šesti procentům lidí, pojištění 5,5 procentům.

• „Že jeden malý okamžik může změnit absolutně celý život a obrátit ho naruby.“
• „Že bych nemohla jít druhý den do práce.“
• „Práce, rodina, peníze, hypotéka.“
• „Pojistit se, abych zajistil rodinu.“

Nesoběstačnost či to, že budou odkázáni na pomoc druhých, byla první myšlenka pěti procent lidí, o půl procenta méně si připustilo možnost své smrti nebo někoho jiného. Šest procent lidí si možnost, že by se jim něco mohlo stát, vůbec nepřipouští nebo je nic nenapadlo či nevěděli, jak odpovědět.

• „Proč by se to mohlo stát. Proto jsem v autě velmi opatrná a dodržuji silniční pravidla a dostatečnou vzdálenost od ostatních aut. Je to zbraň v rukou.“
• „Že je lepší na to nemyslet.“

---

* Průzkum pro projekt Poúrazová péče v září 2017 uskutečnila výzkumná agentura Click4Survey na vzorku více než 500 respondentů.