The Guardian: Ve slumu v Nairobi provozují záchranku místní

Nairobi 20. srpna (ČTK/The Guardian) – Pro Evalyne Nyangwesovou je každý den jiný. Je totiž podnikatelkou a majitelkou záchranné služby určené pro nemilosrdnou komunitu se sklony ke špatnému zdraví, nemocem a vysoké kriminalitě. Působí v Kibeře, největším slumu v Africe, kam se tradiční ambulance neodváží vydat a i policie si tam počíná opatrně, napsal britský list The Guardian.

Rychlá záchranná služba se tam setkává s extrémy, od domácího násilí po hromadná znásilnění. Zásadní je dochvilnost a soucit. Pokud záchranáři selžou, hrozí jim, že na ně zklamaní kolemjdoucí začnou házet kamení. Není to ale práce pro slabé povahy. V Kibeře řádí cholera a tyfus, stejně jako virus HIV, kterým je tam nakaženo 60 procent dospělé populace.

Navzdory tomu Nyangwesové stále nechybí odhodlání a pro 250.000 nejchudších Keňanů je na příjmu 24 hodin denně. Tu trochu času, která jí zbude, věnuje reklamě. V nemocnicích a kostelech rozdává vizitky nebo po Kibeře lepí nálepky.

Rychlá odezva, jak se její služba nazývá, funguje už třetím rokem. Nyangwesová nápad dostala, když přišla o práci v jedné z nairobských nemocnic. Ona i její manžel mají vystudovanou zdravotní školu. Věděla, že Červený kříž má problémy uspokojit v Kibeře poptávku po zdravotnických službách. Když dodělala záchranářský kurz, zakoupila plně vybavenou ambulanci a druhé menší vozidlo, které se dokáže proplést úzkými hliněnými uličkami. Obě auta byla z druhé ruky. Najala i zaměstnance: Timona a George, vyškolené řidiče záchranky, a Winnieho, záchranáře vyškoleného Červeným křížem.

Dalším úkolem byla komunikace. Nyangwesová nemá k dispozici moderní call centrum, používá jen svůj mobilní telefon, kterým vyřizuje osobní i pracovní hovory. Doufá, že jednoho dne bude mít dostatek peněz na druhý telefon, ten současný má totiž prasklý displej.

Keňské zdravotnictví není zdarma, při jakkoli krátkém kontaktu se zdravotníkem vzniká povinnost uhradit poplatek. „S většinou klientů se prostě domluvíme na částce. Po Nairobi bychom si měli účtovat 5000 šilinků (1100 Kč) za každou cestu. V Kibeře si to ale lidé nemohou dovolit, takže po nich chci 3000 až 3500 šilinků (670 a 780 Kč), podle toho, jak je rodina bohatá. Nikoho, kdo potřebuje pomoc, ale kvůli nedostatku peněz neodmítneme,“ dodává záchranářka.

Jejich vozidla stojí v pohotovosti u parku Uhuru Gardens v Nairobi od osmi ráno do šesti večer, šest dní v týdnu. Záchranáři jsou ale připraveni i přes noc. Nyangwesová monitoruje rychlost odezvy. Řidiči musejí být u vozidla do pěti minut od přijetí hovoru a ambulance musí dorazit na místo do 20 minut, i když je třeba se proplést temnými uličkami Kibery, kde jsou dopravní nehody, přepadení a útoky na denním pořádku.

„Podmínky v Kibeře nejsou jednoduché. Je přelidněná a není tu žádná kázeň. Je to tady každý sám za sebe a kvůli tomu je naše práce těžká,“ vysvětluje Nyangwesová. „Problémy se objevují při hádkách. Jste tam, abyste vzal někoho z jedné strany sporu do nemocnice, ale ti z druhé strany to nechtějí. Na nás nikdo ještě nezaútočil, ale vím o případech, kdy sanitka přijela pozdě, stav pacienta se zhoršil, dav se naštval a posádku surově zbil,“ dodává.

V centru zájmu Nyangwesové stojí ženy. „Život je tady pro ženy těžký. Nevím, proč mají tolik dětí, když oba rodiče nepracují. Muži nic nedělají, celý den pijí alkohol a je na ženách, aby pro rodinu obstaraly jídlo. Když pak přijdou domů, jejich muži jim vezmou peníze a koupí si za ně další alkohol. Nastane hádka – on je opilý a cítí se méněcenný a neschopný postarat se o rodinu. Kvůli tomu je tady hodně znásilnění a domácího násilí. Je to brutální, muži proti ženám používají tyče, mačety i nože,“ vypráví Nyangwesová.

Znásilnění je v Kibeře rozšířené. Pachatelé míří na mladé, postarší a na postižené. „Počet znásilnění je vysoký v jakoukoli denní dobu. Nejčastěji znásilňují muži ve středním věku devíti až patnáctileté dívky,“ uvádí záchranářka.

Značný počet násilníků ale trestu unikne. „Je to špatné. Přestavte si jako rodič 15leté dívky, že ji zneužije muž, který ví, že on sám má nějakou nemoc. Vy se ji snažíte vychovat tak, aby z ní něco vyrostlo. Ten muž pak udělá něco takového a nestihne ho žádný trest. To bolí,“ říká Nyangwesová.