Včasná diagnóza revmatoidní artritidy může výrazně zmírnit příznaky nemoci nebo vést až k remisi onemocnění

• Pacienti s revmatickým onemocněním jsou nejpočetnější skupinou pacientů v Evropě
• Revmatoidní artritida značně snižuje kvalitu života a průměrně zkracuje život o 5-10 let
• Revmatická onemocnění postihují všechny věkové kategorie, výjimkou nejsou ani děti
• Léčba k cíli. Základem úspěšné léčby je včasné zahájení terapie a úprava léčebného postupu podle aktuálního stavu pacienta
• Biologická léčba v posledních letech výrazně přispěla ke zlepšení výsledků léčby a zvýšila kvalitu života mnoha lidem s revmatickým onemocněním
• Náklady na biologickou léčbu je třeba vnímat v kontextu přímých a nepřímých nákladů (zdravotních i sociálních)
• 12. října 2017 – Světový den artritidy: Kampaň Revma výzva 2017 zahrnuje i nová videa

Praha, 5. října 2017  (Revma Liga ČR) – V Evropě postihují revmatická onemocnění více než 120 miliónů lidí – více lidí než kterákoli jiná skupina onemocnění. Revmatická onemocnění se proto řadí na první příčky důvodů pracovní neschopnosti. Jejich příčinou mohou být metabolické či hormonální změny v organismu, degenerativní procesy nebo genetické abnormality. Častým typem revmatických onemocnění jsou i zánětlivá onemocnění: například revmatoidní artritida, psoriatická artritida nebo Bechtěrevova choroba.

Prvním krokem pro řešení jakékoli nemoci je schopnost rozpoznání symptomů. „Nejčastěji se může revmatické onemocnění hlásit bolestí a otokem alespoň jednoho kloubu, výraznou ranní ztuhlostí kloubů a zvýšenou únavou. V případě podezření na revmatické onemocnění odesílá praktický lékař pacienta k revmatologovi. Včasná diagnóza revmatického onemocnění a včasné nasazení účinné léčby jsou zásadní pro zabránění postupné destrukci kloubů a omezení hybnosti kloubů,“ říká MUDr. Hana Ciferská, Ph.D., Revmatologická klinika, 1. lékařská fakulta, Univerzita Karlova a Revmatologický ústav.

V obecném povědomí jsou revmatická onemocnění spojována s vyšším věkem. Ve skutečnosti však postihují všechny věkové kategorie, výjimkou nejsou ani děti. Pokud nejsou revmatická onemocnění správně léčena, může dojít k ohrožení kvality života, omezení fyzických schopností a znemožnění každodenních aktivit pacientů, jako chůze, chůze do schodů, osobní hygiena nebo schopnost pracovat.

 

Revmatoidní artritida

Nejčastější ze skupiny revmatických zánětlivých onemocnění je revmatoidní artritida. Tímto chronickým onemocněním trpí přibližně 0,5-1 % obyvatel, v České republice tedy přibližně až 85 000 osob. Ročně přibývá zhruba 4 000 nových pacientů. Revmatoidní artritida značně snižuje funkční schopnosti a kvalitu života a zkracuje život nemocných v průměru o 5-10 let.

Správně nasazená léčba a úprava léčebného postupu podle aktuálního stavu pacienta je označována jako „léčba k cíli“. Cílem je dostat onemocnění do stádia remise (vymizení příznaků) nebo alespoň nízké klinické aktivity, a to v co nejkratším časovém rozmezí. Pokud je adekvátní léčba zahájena v průběhu 12 týdnů od objevení příznaků, šance na minimalizaci úrovně postižení kloubu, zmírnění dlouhodobého průběhu onemocnění a šance na remisi se značně zvyšují.

 

Biologická léčba

Jedním z přístupů k léčbě revmatoidní artritidy je biologická léčba. Biologické léky cíleně ovlivňují složky imunitního systému, které jsou zodpovědné za vznik a udržování chronického zánětu. Biologická léčba v posledních letech výrazně přispěla ke zlepšení výsledků léčby a výrazně zvýšila kvalitu života mnoha lidem s revmatickým onemocněním.

Ačkoli biologické léky prokazatelně výrazně zlepšují léčbu autoimunitních onemocnění u vhodných pacientů, jejich nákladnost představuje překážku jejich širokému uplatnění. „V ČR činí náklady na léčbu pacienta přibližně 200-300 000 Kč ročně. Náklady na biologickou léčbu je ale třeba vnímat v kontextu přímých a nepřímých nákladů, tedy z perspektivy jak zdravotního, tak sociálního systému. Přímé úspory vzniknou v případě udržení pacienta déle bez potřeby další zdravotní péče (například operací, hospitalizací), nepřímé úspory vznikají v rámci sociálního systému tím, že udrží pacienta déle práceschopného,“ vysvětluje

Česká revmatologická společnost stejně jako evropská EULAR doporučuje léčit vhodné pacienty biologickou léčbou při střední a vysoké aktivitě onemocnění (DAS28 větším než 3,2), biologická léčba je ale v současnosti hrazena pouze pro pacienty s vysokou aktivitou onemocnění, v nejtěžším stadiu onemocnění. Tento rozpor mezi doporučeními odborníků a podmínkami úhrady způsobuje nedostatečný přístup k léčbě těm pacientům, kteří terapeuticky neprospívají na léčbě syntetickými chorobu modifikujícími léky, avšak doposud nedosáhli nejtěžšího stupně onemocnění. „Takoví pacienti bohužel musí v podstatě čekat na zhoršení svého onemocnění, rovnající se skóre DAS 28 větším než 5,1. Tento přístup považuje Revma Liga ČR za zastaralý a neetický vůči pacientům,“ říká Edita Müllerová, předsedkyně spolku Revma Liga ČR.

 

12. října – Světový den artritidy

K příležitosti Světového dne artritidy, který každoročně připadá na 12. října, připravila Revma Liga ČR další pokračování informační kampaně pro veřejnost s názvem Revma výzva. Hlavní tváří kampaně je opět herec Jakub Žáček, který vyzval kajakáře Jiřího Prskavce a atletky Barboru a Kateřinu Dvořákovy, aby si oblékli speciální oblek a rukavice přibližující pohybové omezení revmatiků. „Naší snahou je zvýšit povědomí o tom, s jakými těžkostmi se musí potýkat nemocní s revmatoidní artritidou a jak negativně nemoc zasahuje do jejich života,“ objasňuje Edita Müllerová.

 

Příběhy pacientů

Jana Burgrová, 49 let, Pardubice

Revmatoidní artritida

Jana Burgrová bojuje s revmatoidní artritidou již 26 let. „Nemoc mi byla indikována ve třiadvaceti letech. Od té doby se začal měnit život mně i celé mé rodině, především dětem. Od dětství jsem ráda sportovala, běhala, cvičila, plavala, hrála míčové hry i lyžovala a bruslila. Po porodu syna, druhého dítěte, nastaly velké bolesti kloubů prstů u rukou. Nejdříve jsem myslela, že jsem to přehnala se cvičením, nebo jsem dlouho vyšívala či pletla. Bolesti byly ale tak silné, že jsem plakala, zvracela a nechápala, co se to se mnou děje, vždyť jsem přece mladá holka! Když už jsem nezvládla přebalit malého a musela mi asistovat pětiletá dcera, neotočila kohoutkem u vodovodu, nevyšla schody do patra v domě a trpěla neuvěřitelnou bolestí a únavou každý den, vyhledala jsem lékaře. Po třech měsících mi oznámil, že mám artritidu, že se musím již trvale léčit a počítat s tím, že nebudu schopna samostatně fungovat,“ popisuje Jana. Po počátečním šoku přišla lítost a pocit beznaděje. Jana se ale nevzdala a začala bojovat. Musela se postarat o děti, než se postaví na vlastní nohy. „Nasadili mi léky, vypadávaly mi vlasy, po kortikoidech jsem přibrala 10 kg, začaly problémy se žaludkem, přidala se cukrovka, prý od kortikoidů, a objevily se první deformity kloubů. Do práce jsem chodit musela, byla jsem samoživitelka a s částečným důchodem nebylo možné zůstat doma,“ říká Jana. Díky lékům byly Janiny bolesti snesitelnější, ale neuvěřitelná únava trvala dál. „Jednoho dne chtěly děti k večeři špagety. Dala jsem vařit vodu, kterou jsem do hrnce nalévala pomocí konvice, do ní špagety a najednou jsem zjistila, že je nedokážu slít. Jindy jsem nebyla schopna se sama obléknout a moje dcera mi pomáhala obléknout i spodní prádlo. Nemohla jsem jít na jídlo do restaurace, protože jsem díky bolestem nedokázala ukrojit maso, společenský život postupně vymizel, protože jsem nevydržela sedět ani půl hodiny, nemohla jsem si nic naplánovat, protože bolesti přicházely nečekaně a nikdy jsem nevěděla, do jak vysokého stupně se vyvinou.“ K bolestem prstů u rukou se přidaly postupně další klouby a další deformace. Zapnout si knoflík, otevřít plastovou lahev, ustřihnout roh krabicového mléka, učesat se, lehnout si do vany, pochovat vnouče, jet sama na nákup, uklidit si byt, umýt okna, přesunout skříňku o kousek dál.  Každodenní běžné činnosti byly pro Janu velmi obtížné. „Víte, je to každodenní boj. Nikdo do vás nevidí a slýcháváte poznámky typu: Vždyť vypadáš dobře, co tobě může být? Mě také bolí klouby, neumíš si představit, jak moc. Ten, kdo nezápasí s revmatoidní artritidou, si nedokáže představit tu bolest, bezmoc, velký stud z toho, jaké má deformace, co vše nezvládá,“ svěřuje se Jana.

Janě byly zjištěny vysoké výsledky aktivity onemocnění a bolesti se stupňovaly. „Poslední měsíce před biologickou léčbou jsem na tom byla tak, že se o mě už děti bály, nevycházela jsem z bytu i pět dní, jen ležela, ohřála si jídlo, protože jsem nebyla schopna si ani uvařit, natož si poklidit,“ vzpomíná Jana. „Do obchodu, který mám dvacet metrů od bytu, jsem mohla jenom ráno po snídani, nadopovaná léky. Můj každodenní program byl omezen pouze na ranní hygienu, snídani, léky a postel. Když už jsem ztrácela i zájem o okolí, pořídila jsem si psa, abych se donutila i přes ty velké bolesti trochu chodit.“

V současné době je Jana ve studii biologické léčby. „Na jaře mi docent Bečvář domluvil místo ve studii biologické léčby v Revmatologickém ústavu a v červnu jsem jela na vstupní screening. Z 68 posuzovaných kloubů mám 60 postižených, mám osteoporózu, pravou ruku nenarovnám, vybočené prsty na ní, nohy samou bouli, operací tolik, že si je ani nepamatuji, léčím se se žaludkem a ledvinami. Byla mi schválena biologická léčba a já věděla, že mě začne nová životní etapa. Buď dobrá, nebo špatná, ale nová. Po první infuzi biologické léčby jsem byla příšerně unavená a vystresovaná, hned jsem usnula a spala až do rána. Ráno jsem vstala z postele bez bolesti, ztuhlosti a hekání! Mohla jsem chodit, únava byla pryč, najednou jsem měla chuť vzít po půl roce štětec a malovat, procházky s pejskem byly příjemné. Po druhé dávce jsem se koupala ve vaně a umyla si sama vlasy. Po třetí dávce jsem schopna jet na krátký výlet, sama si uvařit, poklidit, jít na procházku někdy i třikrát za den a jet autem k dětem na návštěvy.

Jsem vděčná, za každý den děkuji a užívám si ho, jako by byl poslední. Vím, že to může být jenom dočasné, ale já už si vůbec nepamatovala, jaké to je, takový den prožít. Je mi líto, že jsem nedostala biologickou léčbu mnohem dříve. Moc bych si přála, aby druzí nemuseli na léčbu čekat tak dlouho. S touto nemocí zápasí plno mladých lidí. Pokud léčbu dostanou, budou schopni pracovat a vysoké náklady na léčbu se mnohonásobně vrátí. Navíc všichni přece chceme život prožívat a ne jenom přežívat…“

 

Martin Rubeš, 21 let, Karlovy Vary

Juvenilní idiopatická artritida

Jednadvacetiletý Martin je profesionální sportovec, věnuje se sportovnímu šermu. Šermuje už od 7 let, prošel všemi mládežnickými reprezentacemi, kde získal 2 bronzové medaile z Mistrovství Evropy a titul vicemistra Evropy. Neméně úspěšný je ale i v seniorské kategorii. V českém žebříčku je na 2. místě, ve světovém žebříčku mu patří 33. pozice. V seniorské týmové soutěži letos získal bronzovou medaili z ME a vítězství ve Světovém poháru ve Vancouveru. Kromě sportu se Martin v současné době věnuje studiu na vysoké škole s ekonomickým zaměřením. Když bylo Martinovi 16 let, objevila se u něj intenzivní bolest v bederní části zad. „Bolest jsem pociťoval každý den, denně jsem si musel dát 3-4 prášky na bolest, abych mohl nějak fungovat. Nemohl jsem stát, sedět na ničem jiném než na dřevěné židli a ležet jsem mohl jen na břiše. Když jsem chodil, kulhal jsem na jednu nohu. Bylo to hrozné jak po fyzické, tak po psychické stránce. Nemohl jsem být každý den v pohybu, jak jsem byl zvyklý. Dívat se, jak ostatní trénují a zlepšují se a já jím prášky proti bolesti a obcházím doktory, bylo příšerné. V té době jsem studoval sportovní gymnázium a jelikož jsem nemohl ani popoběhnout na autobus, tak bylo opravdu těžké splnit všechny sportovní, gymnastické a atletické povinnosti. Naštěstí to ale dopadlo, jak to dopadlo, a jsem za to moc rád,“ popisuje Martin. Lékaři, se kterými byl Martin skrze profesionální dráhu sportovce v kontaktu, zanedlouho určili symptomy juvenilní idiopatické artritidy a byla nasazena vhodná léčba. Díky včasné diagnóze měla léčba velký účinek. Postup nemoci se zastavil a Martin může nyní v běžném životě i v profesionálním životě sportovce fungovat bez problémů a bez bolesti. „Nepociťuji skoro žádné bolesti, jen občas. Nemoc mám pořád, jen se zastavil její průběh. Mám velké štěstí, že se na diagnózu přišlo celkem brzo a jsem v rukou skvělých doktorů, za což velice děkuji,“ říká na závěr Martin.

 

Kateřina Šlégrová, 38 let, Praha

Revmatoidní artritida

Osmatřicetileté tanečnici Kateřině se revmatoidní artritida poprvé ohlásila v září 2008. Bolesti vazů v kolenou, ramenou a v zápěstích přikládala nejprve fyzické námaze při tréninku a zkouškách v divadle. Po pár měsících jí ale začaly otékat drobné klouby na rukou. V době letních divadelních prázdnin se nechala vyšetřit v krajské nemocnici. Lékaři ji uklidňovali tím, že jde o vysychání chrupavky a bolest odezní. Když si pak procházela výsledky rozborů krve, všimla si, že má dost vysoký revmatoidní faktor. To ji znepokojilo. Dostala se do péče profesora Šenolta v Revmatologickém ústavu, který jí diagnostikoval revmatoidní artritidu a nasadil efektivní léčbu. „Byl to pro mě šok, protože revma jako takové jsme znala pouze u starých lidí. Bylo zvláštní zjistit, že i já v 29 letech můžu mít revma,“ říká Kateřina. Díky včasné diagnóze a nasazené terapii se podařilo nemoc dostat pod kontrolu. Kateřina se nemusela vzdát ani tance a zaměstnání, ani možnosti mít děti. V Hudebním divadle Karlín je zaměstnaná už 17 let a je maminkou dvou dětí. „Po diagnóze a zahájení léčby se dostavila úleva a otoky a bolesti na čas přestaly, má nemoc jakoby spí. Třeba jednou za měsíc se vzbudí a ohlásí nějakým oteklým prstem na ruce, zápěstím nebo ramenem, ale po pár dnech je zase klid. S nemocí jsem se naučila žít,“ dodává Kateřina.

---

Revmatoidní artritida (RA)

Revmatoidní artritida je zánětlivé onemocnění kloubů projevující se bolestmi kloubů a jejich otokem s nebezpečím pozdějšího vzniku deformit. Revmatoidní artritida patří do skupiny autoimunitních onemocnění, její základní příčinou je narušený imunitní systém, který reaguje proti tkáním vlastního těla a poškozuje je tak, že v nich vyvolává chronicky probíhající zánět. Revmatoidní artritida člověka postupně omezuje v pohybu a brání mu vykonávat běžné každodenní aktivity a žít samostatný a nezávislý život. Přestože pro revmatoidní artritidu je nejtypičtější onemocnění kloubů, může nemoc postihnout také kterýkoli jiný orgán v těle. Rozšíření onemocnění se udává v rozmezí 0,5-1 % dospělé populace, v ČR lze tedy předpokládat výskyt 80 000 – 90 000 nemocných. Nejvíce (až 80 %) nemocných je mezi 35. a 50. rokem (35 000 – 70 000 osob), tedy v produktivním věku. Nemoc však postihuje všechny generace.

Při diagnostice a další péči o pacienta lékař hodnotí průběh a závažnost revmatoidní artritidy dle různých parametrů. Pro stanovení aktivity RA se určuje tzv. skóre DAS 28 (z anglického Disease Activity Score), které se stanoví dle výsledků krevních testů a posouzení počtu oteklých kloubů – posuzuje se 28 kloubů. Skóre DAS 28 rozděluje aktivitu RA do 3 stádií – nízká aktivita, střední aktivita, vysoká aktivita (DAS 28 do 2,6 nízká aktivita onemocnění; 3,2 – 51 střední aktivita; nad 5,1 vysoká aktivita). Vedle škály DAS 28 jsou používané i další škály (SDAI, CDAI).

 

Ankylozující spondylitida (Bechtěrevova choroba)

Bechtěrevova choroba je chronické zánětlivé onemocnění, které postihuje především páteřní skloubení a vazy. S postupujícím onemocněním vyrůstají po obou stranách páteře kostní výrůstky, a jakmile tyto výrůstky spojí dva obratle (přemostí je), dojde ke znehybnění postiženého úseku páteře. Vlivem postupného tuhnutí páteře je značně omezená hybnost pacienta.

 

Psoriatická artritida

Psoriatická artritida se častěji vyskytuje u pacientů s těžkou formou lupénky. Vyznačuje se současnou přítomností kloubního zánětlivého onemocnění a psoriázy (lupénky). Postižení kloubů většinou přichází později, často až po deseti letech trvání kožních projevů. Kloubní zánětlivé projevy obvykle postihnou jen několik málo kloubů, převážně na dolních končetinách. Kromě nich bývá postižena také páteř, především v křížové oblasti.

 

Juvenilní idiopatická artritida (JIA)

Juvenilní idiopatická artritida postihuje děti do šestnácti let. Trpí jí přibližně 30–150 na 100 000 dětí. JIA je velmi agresivní nemocí, u níž dochází k poškození kloubů. Zároveň může mít tato nemoc vážný dopad na růst a vývoj kostí.

 

Koncept léčby k cíli

Léčba k cíli je založena na strategii stanovení cíle (=dosažení remise nebo nízké klinické aktivity nemoci) a následného častého sledování aktivity onemocnění a hodnocení efektivity léčby. Pro hodnocení klinické aktivity onemocnění se používají takzvané kompozitní indexy, které většinou zahrnují počet oteklých nebo citlivých kloubů, CRP sedimentaci a globální hodnocení pacientem. Nejpoužívanější index se jmenuje DAS 28.

 

Remise

Remise označuje návrat ke stavu před vypuknutím nemoci, vymizení příznaků a projevů nemoci.

 

Biologické léky

Biologické léky jsou vyráběné z buněk živých organismů. Jsou zacílené na imunitní systém a blokují činnost určitých buněk, které způsobují zánět. Díky tomu jsou velmi účinné. V případě revmatoidní artritidy je biologická léčba používána, pokud onemocnění vykazuje nedostatečnou odezvu na stávající terapii, nebo v případě těžšího průběhu nemoci. Biologická léčba revmatoidní artritidy je průlomová, protože umožňuje návrat pacientů do běžného života. Poskytuje jim šanci, kterou by ještě před několika lety neměli. Dokud nebyly biologické léky k dispozici, považovalo se za úspěch, když se podařilo chorobu zpomalit, když se podařilo zredukovat počet kloubů, kde běžel zánětlivý proces, třeba na polovinu. Dnes se považuje za úspěch, když se choroba zastaví, když zánětlivý proces neprobíhá ani v jednom kloubu. To je možné jen díky biologické léčbě.

 

Revma Liga ČR

Revma Liga ČR je společnost lidí s revmatismem, jejich rodinných příslušníků a přátel. Cílem společnosti je zvyšování povědomí o revmatických chorobách. Členové Revma Ligy ČR bojují za plnohodnotný a rovnoprávný život zdravotně postižených a vytvářejí pro ně regionální kluby po celé České republice. Revma Liga ČR spolupracuje s mezinárodními organizacemi stejného zaměření v zahraničí a její činnost podporují lékaři a zdravotníci.