ÚS zamítl stížnost ženy,domáhala se oplodnění spermatem zemřelého

Brno 21. listopadu (ČTK) – Ústavní soud dnes zamítl stížnost ženy, která se u soudů nižších instancí neúspěšně domáhala provedení umělého mimotělního oplodnění spermatem zemřelého manžela. Právní předpisy podle soudů umožňují oplodnění pouze páru, muž navíc v informovaném souhlasu u léčby podepsal ustanovení, že v případě jeho smrti budou spermie zničeny. V odůvodnění nálezu to uvedl soudce zpravodaj Tomáš Lichovník. Právník ženy zváží podání stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.

Ústavní soud se zabýval případem ženy, která v roce 2014 společně s tehdejším manželem zahájila proces umělého oplodnění a manželovo sperma bylo za tím účelem zmraženo. Muž však o rok později zemřel a z toho důvodu nebylo umělé oplodnění dokončeno. Stěžovatelka požádala společnost, u které se léčba odehrávala, o dokončení oplodnění. Společnost to odmítla s tím, že neexistuje souhlas manžela bývalého manžela stěžovatelky ne starší než šest měsíců. Žena se proto obrátila na Okresní soud v Plzni, který však její žalobu na dokončení umělého oplodnění zamítl.

Umělé oplodnění lze podle soudu učinit pouze v páru, nezbytný byl i souhlas muže. Rozhodnutí potvrdil plzeňský krajský soud. Nejvyšší soud následně zamítl dovolání ženy, poukázal i na to, že manžel stěžovatelky podepsal v rámci informovaného souhlasu i ustanovení, že v případě jeho smrti budou spermie zničeny.

Stěžovatelka podala ústavní stížnost, namítala, že rozhodnutími obecních soudů bylo zasaženo do jejího prava na rodinný život a respektování soukromého života. Ústavní soud stížnost zamítl jako nedůvodnou. „Ústavní soud si je vědom toho, že popsaná životní situace, do níž se stěžovatelka dostala, je pro ni více než citlivá. Nicméně závěry obsažené v rozhodnutích obecních soudů považuje za ústavně konformní,“ uvedl soudce zpravodaj.

Žena zváží podání stížnosti k Evropskému soudu. „Klientka jistě nebude spokojena se závěry Ústavního soudu, nicméně to rozhodnutí respektujeme a po bližším seznámení se s důvody zvážíme další postup ve věci, což může být případné podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva,“ řekl advokát ženy Lukáš Janák.

lip sd

Odborníky testované konopné oleje obsahovaly THC, ač neměly

Praha 21. listopadu (ČTK) – Odborníci z Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT) testovali 35 vzorků konopných olejů, které se vyrábějí z technického konopí. Asi 80 procent z nich obsahovalo psychotropní látku THC, většinou ji ale neuváděly na obalu. Podle Pavla Kubů z Mezinárodního institutu pro konopí a kanabinoidy (ICCI) to někdy mohlo být úmyslné, protože legislativa ohledně konopných produktů je nejednoznačná.

Podle odborníků může být neuvedený obsah THC v oleji pro jejich uživatele rizikový. „I jeho relativně nízká množství tak mohou u citlivějších jedinců způsobit změny ve vnímání, které mohou ohrozit jejich schopnost řízení a rozhodování, obzvláště pokud si možnosti ovlivnění své psychiky nejsou vědomi,“ uvedl Kubů. Problémy můžou nastat například při dopravní kontrole policie nebo jiných namátkových kontrolách, které absolvují některé profese.

Z pětatřiceti kontrolovaných vzorků byl obsah THC rizikový u devíti. Účinnou látkou v olejích je kanabidiol (CBD), také jeho obsah chemici testovali. „CBD je velmi drahou komponentou. Pokud je jí méně, než je uvedeno na obalu, může jít o způsob šizení,“ dodal Kubů. Tři vzorky podle něj neměly žádný deklarovaný obsah, dva měly vyšší než ukázaly testy. Výsledky konkrétních výrobků budou dostupné na webu PFC International nebo přes pacientskou organizaci Kopac.

„Zajímala nás kvalita použitých olejů a případný obsah polycyklických aromatických uhlovodíků, u kterých byly pro ochranu zdraví konzumentů legislativně stanoveny maximální limity. Ty se mohou kumulovat v různých důvodů, nejčastěji při nesprávném postupu sušení v důsledku kontaminace spalinami,“ uvedla Jana Hajšlová z Ústavu analýzy potravin a výživy VŠCHT. Tyto látky jsou často karcinogenní podobně jako v tabákovém kouři.

Z hlediska zákona jsou konopné oleje potravinovými doplňky, jejich používání tedy není možné označit na léčbu. Podle Kubů se používají k úlevě od chronické bolesti nebo nevolnosti při léčbě rakoviny chemoterapií, zmírňují různé typy zánětů nebo pomáhají při roztroušené skleróze.

Pohledy legislativy na konopné produkty jsou podle ICCI protichůdné. „Přísný pohled je takový, že je-li v produktu detekováno THC, musí být prodáván pouze jako léčivo,“ řekl Kubů s tím, že regulatorní prostředí se stále vyvíjí. Ani mezinárodní zdravotní organizace podle něj zatím nestanovily maximální povolený obsah THC. Je to proto, že dosud nebyla stanovená dávka smrtelná, od které se tato hodnota odvíjí, dodal.

Problematikou léčebného konopí se bude zabývat i vláda. Premiér Andrej Babiš (ANO) požádal ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO), aby předložil příslušný návrh.

V Česku mohou konopí předepsat pouze lékaři 13 odborností, například z oboru onkologie, neurologie, revmatologie, ortopedie, lékaři se specializací na léčbu bolesti nebo paliativní medicínu. Podle Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) se konopím léčí průměrně 45 pacientů při průměrné spotřebě pod 10 gramů konopí měsíčně.

„Údaje ze září 2018 ukazují, že v současnosti je na území ČR 58 lékařů oprávněných předepisovat konopí pro léčebné použití pacientům. V porovnání s předchozími lety je zřejmé, že zájem lékařů roste, což dokládá zdvojnásobení počtu zaregistrovaných lékařů v roce 2018. Počet aktivně předepisujících lékařů ale přibývá pomalu,“ uvedla mluvčí SÚKL Barbora Peterová.

Konopí pomáhá při léčbě chronických bolestí lidem, u nichž normální léky nezabírají, používá se i u pacientů s rakovinou, AIDS či roztroušenou sklerózou. Léčebné konopí, neboli marihuana, obsahuje až 30 procent psychoaktivní látky THC. Její požívání mimo léčebné účely je v Česku nelegální.

van jw

Praktičtí lékaři: Současné e-neschopenky jsou paskvil – Používat je…

Praha, 20. 11. 2018 (SPL ČR) – Hromady papíru navíc a nulový přínos pro zaměstnavatele i zaměstnance – tak hodnotí čeští praktičtí lékaři povinné zavedení e-neschopenek. S těmi počítá novela zákona o nemocenském pojištění od července 2019.

„Projekt e-neschopenek je ve stávající podobě otřesný. Lékař má České správě sociálního zabezpečení (ČSSZ) reportovat elektronicky a současně papírově. Na každou e-neschopenku padne 5 papírů. A co je obzvlášť absurdní – zaměstnavatel se o nemoci svého zaměstnance nedozví online nic. Do databáze e-neschopenek bude mít totiž přístup pouze ČSSZ. Zaměstnavatel se tedy musí dotázat na „sociálce“, jestli má jeho zaměstnanec neschopenku, a ta má na odpověď 8 dnů. Takže původní myšlenka na zjednodušení a zrychlení informačního procesu opětovně nebude fungovat,“ říká předseda Sdružení praktických lékařů (SPL) MUDr. Petr Šonka. K protestu proti nedotaženým e-neschopenkám se připojuje také Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP.

Čeští praktici e-neschopenku jako myšlenku neodmítají. Naopak zavedení její skutečně funkční podoby požadují v pracovní skupině pro reformu primární péče při Ministerstvu zdravotnictví.

Zástupci praktických lékařů se také několik let podíleli na vývoji nové e-neschopenky na Ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV). Výsledkem byl model, který vyhovoval všem stranám včetně zástupců zaměstnavatelů a ministerstvo tehdy souhlasilo. „Nové vedení MPSV ale z neznámých důvodů připravený koncept poslalo k ledu a práci na něm bez udání důvodů zastavilo. Od té doby s lékaři nekomunikuje. Od samého počátku měla být elektronická neschopenka dobrovolná a MPSV to opakovaně slíbilo. Do vlády však poslali návrh, kde je e-neschopenka povinná. To vnímáme jako podraz,“ pokračuje MUDr. Šonka.

Praktičtí lékaři tak jednohlasně žádají, aby MPSV zavedlo model plně elektronické neschopenky, který v minulosti odsouhlasili a na jehož vývoji se podíleli. „Jedině ten splňuje původní účel, kterým je zjednodušit a zrychlit komunikaci mezi pacientem, lékařem, zaměstnavatelem a „sociálkou,“ vysvětluje MUDr. Šonka.

Jak říká MUDr. Cyril Mucha, jež se e-neschopenkou dlouhodobě zabývá, funkční a jednoduchý model ušetří lékařům čas a práci a začnou jej používat dobrovolně sami.

„Naopak zmetek, který nemá ve 21. století co dělat a je drzost jej nazývat elektronickou neschopenkou, používat nebudeme. V době, kdy s Ministerstvem zdravotnictví vedeme seriózní debatu o tom, jak snížit administrativní zátěž lékařů, nám MPSV tuto zátěž zvyšuje. To je pro nás naprosto neakceptovatelné a vyzýváme ministryni Janu Maláčovou k urgentnímu jednání, které bude tento problém řešit,“ dodává MUDr. Šonka.

Postup, který v minulosti dojednala a odsouhlasila pracovní skupina na MPSV včetně Sdružení praktických lékařů a Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP:

• Lékař odešle elektronicky na portál ČSSZ datovou větu obsahující základní identifikační údaje pacienta a datum počátku neschopenky.
• Zpětně mu ČSSZ zasílá její evidenční, potvrzovací kód.
• Pacient tento kód dostává do ruky papírově nebo také například do mobilního telefonu a poté opět elektronicky, telefonicky nebo papírově informuje o své neschopence zaměstnavatele.
• Zaměstnavatel si, po připojení k portálu ČSSZ, jeho neschopenku ověřuje a sleduje průběh jeho neschopnosti. Poté, co se pacient uzdraví, posílá lékař datovou věty o ukončení neschopenky.
• Pokud by bylo třeba, elektronicky, papírově nebo osobně komunikuje lékař s posudkovým lékařem

O SPL ČR

SPL ČR je nezávislou dobrovolnou organizací, sdružující na profesním principu všeobecné praktické lékaře pro dospělé vykonávající praxi v ČR. Posláním sdružení je rozvoj všeobecného praktického lékařství jako oboru a primární péče jako základního článku zdravotního systému, dále zlepšování podmínek i kvality činnosti praktických lékařů, hájení jejich zájmů a podpora a pomoc při výkonu jejich povolání. V současné době má SPL 4800 členů (přibližně 90 % z celkového počtu praktických lékařů pro dospělé v ČR), což z něj činí vůbec největší dobrovolnou organizaci lékařů v ČR. Více na www.splcr.cz.

Nejčastější zimní zranění a jak se jim vyhnout

PRAHA, 20. listopadu 2018 (FYZIOklinika) – S nadcházející zimou je spojena řada typických úrazů. Stoupá počet zlomenin, naraženin a zranění kolenních kloubů. Nejhorší z nich vyžadují až šestiměsíční rekonvalescenci a končí s trvalými následky. Dá se takovým úrazům předejít?

„V zimě prakticky nepotkáme klasické letní odřeniny nebo popáleniny, naopak se zvyšuje počet úrazů na ledě a sněhu. Ošetřujeme zlomeniny, naraženiny a také svalové ztuhlosti, které vedou k horší koordinaci pohybu. Svaly a kosti srostou relativně rychle, ale poranění vazů a kloubů se rehabilitují dlouho, hojení vazů bývá komplikované a rozsah kolenního kloubu může zůstat trvale omezen,“ uvedla hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky Iva Bílková.

Navzdory zvýšenému riziku úrazů mají Češi zimní sporty v oblibě. Podle výzkumu společnosti STEM/MARK lyžuje 35 procent populace, na běžkách jezdí téměř každý čtvrtý Čech a brusle alespoň občas vyzkouší dokonce více než 41 procent lidí.

Původce zimních úrazů se však od těch letních nijak neliší – přepnutí sil a špatné odhadnutí situace. Za většinu zlomenin pak mohou pády na ledu, pro bruslaře bývá typická naražená kostrč a pro sjezdové lyžaře podvrtnutá kolena.

1. Hlavně neprochladnout

V nižších zimních teplotách je důležité udržovat tělo v teple a před výkonem svaly protáhnout. Lyžaři by neměli protahovat pouze nohy, ale také ruce, páteř a klouby celého těla. „Pokud lidé sportují v zimě, měli by být vždy dostatečně teple oblečeni, neboť u zahřátých a prokrvených svalů se snižuje riziko natažení či natržení. Někteří výrobci nabízejí zahřívací vložky do bot, rukavic nebo bund poháněné baterií. To může být také pomocníkem při prevenci proti podchlazení, při kterém hrozí horší koordinace pohybu a vznik úrazu,“ doporučila fyzioterapeutka Iva Bílková.

2. Na svah s čistou hlavou

Nikdo by neměl podceňovat únavu, která způsobuje horší koordinaci a nezvládnutí zátěže, na kterou je člověk normálně zvyklý. Podobně zrádný bývá i alkohol „pro zahřátí“, kvůli kterému sportovec ztrácí sebereflexi a přeceňuje své schopnosti.

„Začínajícím lyžařům se zprvu vyplatí služby instruktora. Bez správné techniky totiž tlačí lyže do zatáčky silou a téměř nepřetržitě pluží i v situacích, kdy by se mohli uvolnit a svézt. To je obrovská zátěž na kolena, vnitřní strany stehen a vnitřně rotované kyčelní klouby. Zvládnutá technika šetří energii a odlehčuje kloubům,“ míní Iva Bílková.

3. Opatrnost při předjíždění

Snowboarding zůstává trnem v oku mnoha sjezdových lyžařů, možná také proto, že je doménou převážně mladých. Mnohé rozepře na sjezdovkách mohou pramenit i z faktu, že snowboardista má velmi omezenou rotaci trupu a s ní i orientaci, nevidí za sebe, což může přivodit srážku s předjíždějícím lyžařem.

„Snowboardisté mívají nejhorší takzvané spirálovité zlomeniny stehenní kosti, jejichž příčinou bývá pevné vázání. Když snowboardista upadne a kutálí se ze svahu dolů, snowboard, který drhne o zem, blokuje trupu a nohám tendenci v pádu rotovat. Vznikají tak zlomeniny, které je nutné operovat pomocí zevních fixátorů a které provází poškození kolenního kloubu a jeho vazů. Rehabilitace pak trvají až šest měsíců. Rychlejšímu srůstu kostí a zacelení natrženého svalu pomáhá inovativní léčba s aplikací rázové vlny co nejdříve po operaci,“ popsala Iva Bílková.

Typická zimní zranění, která řeší fyzioterapeuti:

• zlomenina zápěstí

• zlomeniny pažní kosti nebo předloktí

• naražené kostrče

• úrazy dolních končetin (zlomeniny v oblasti kyčelního kloubu nebo stehenní kosti, podvrtnutí kolene, výrony kotníku)

FYZIOklinika, www.FYZIOklinika.cz

Je nestátní zdravotnické zařízení zaměřené na prevenci a léčbu bolestivých stavů pohybového aparátu. FYZIOklinika do české praxe uvedla nový koncept služeb FYZIOterapie All-Inclusive a FOKUS All-Inclusive – kombinaci dostupných metod, od ultrazvukové diagnostiky přes manuální fyzioterapii po využití radiálních nebo fokusovaných rázových vln, v rámci jedné komplexní návštěvy klienta.

V oblasti fyzikální terapie je pražská FYZIOklinika největším centrem pro léčbu rázovou vlnou v ČR a řadí se mezi největší pracoviště v Evropě. Aplikace této inovativní technologie zvyšuje efekt manuální fyzioterapie – je užitečným doplňkem při léčbě bolesti v léčebných programech a v případě planární rázové vlny dokonce umožňuje výrazné urychlení hojení ran. FYZIOklinika získala prestižní ocenění Firma roku 2017 v regionu Praha a umístila se na druhém místě v celostátní soutěži Ordinace roku 2017 v kategorii Rehabilitační ordinace. Ve stejném roce obsloužila v pražském centru přes 6000 návštěv. Spravuje největší databázi videonávodů na FYZIOcvičení v ČR, kterou neustále rozšiřuje a zveřejňuje na svém webu. V dubnu 2018 složila vedoucí fyzioterapeutka FYZIOkliniky Mgr. Iva Bílková, Cert. MDT, mezinárodní zkoušku na McKenzie Institute International a získala tak jako jedna z mála Čechů tuto akreditaci.

Vaše děti mají zrak jenom jeden. Jak ho chránit…

Praha, 20.11.2018 (GUIDELINE)

Světový den dětí, který připadá na 20. listopad, není jen příležitostí připomínat si porušování dětských práv, ale také upozornit na to, že jako dospělí bychom měli dbát na ochranu dětského zdraví. A sluší se začít u toho nejdůležitějšího, čeho si ceníme nadevše, a tím je zrak. Věděli jste, že nějakou oční vadou trpí až jedna pětina dětí, a že až 85 % očních vad lze v případě zahájení včasné léčby vyřešit bez následků do dospělosti?

Nejkritičtějším obdobím ve vývoji zraku u dětí jsou první roky života, zrak se totiž po narození u dětí teprve vyvíjí a jakákoli komplikace ho může při zanedbání léčby natrvalo poškodit. Jestliže se u vás v rodině tedy vyskytuje jakákoli oční vada nebo pokud máte jakékoli pochybnosti, co nejdříve vyhledejte odborného lékaře a nechte zrak dítěte neprodleně vyšetřit. Pravidelné oční prohlídky jsou jedinou a hlavní prevencí očních vad u dětí, proto je vhodné absolvovat je i v případě, že žádné příznaky vady zraku u dítěte nepozorujete. Pokud totiž na pravidelných prohlídkách zachytí lékař oční vadu u dítěte včas, je mnohem pravděpodobnější, že ji bude možné úplně vyléčit a dítě si ji neponese do dospělosti.

Oční vady jsou dědičné, nebo vrozené

První vyšetření očí probíhá už v porodnici, další prohlídky následují ve 3, 5 a 7 letech, tedy v obdobích, která jsou pro vývoj vidění nejkritičtější: „Kontroly v daném věku vycházejí z jednotlivých fází vývoje zraku dítěte a jsou pro zachycení jakýchkoli odchylek, vad, onemocnění a zrakových potíží velmi důležité,“ vysvětluje MUDr. Petra Teplanová z Dětského očního centra Kukátko a dodává: „Pokud se však v rodině vyskytují vyšší dioptrické vady, tupozrakost nebo šilhání, případně pokud se rodiče v dětství s těmito vadami léčili, je důležité absolvovat s dítětem oční screening od 6 měsíců každého půl roku a v případě záchytu vady při screeningu provést komplexní oční vyšetření.” V případě, že dítě specifickými problémy se zrakem netrpí, mělo by být od tří let věku sledováno každé dva roky až do sedmnácti let.

Výhodou dnes je, že špičková pracoviště umí vyšetřit i docela malé, nespolupracující a nekomunikující děti, takže lze většinu očních vad odhalit prakticky od šestého měsíce věku. Pověry, které jste možná jako děti slýchávali od svých matek a babiček, abyste se nedívali zblízka na televizi nebo si nečetli pod dekou, abyste si nezkazili oči, nemají na dětský zrak a vznik zrakových vad žádný vliv. Očním vadám nelze předejít, protože jsou buď vrozené, nebo dědičné. Jejich důsledky lze napravit nebo alespoň zmírnit pouze včasnou diagnostikou a včasným zahájením léčby. Každopádně i u zraku platí, že čím více podnětů, tím lépe – dohlédněte tedy na to, ať dítě střídá práci na blízko s hrou venku, aby měnilo pohledové vzdálenosti.

Jak probíhá léčba očních vad u dětí?

U dětí se zraková ostrost a spolupráce očí s mozkem teprve vyvíjejí. Oči rostou stejně jako jiné části těla, a to je spojeno i se změnou dioptrií v průběhu dospívání. U dětí proto nejsou vhodné třeba laserové operace, protože nelze předem odhadnout, jak se bude oko dítěte v budoucnosti vyvíjet. K operačním výkonům pro odstranění vady se přistupuje pouze výjimečně, například v případě velkého rozdílu dioptrií mezi očima spojeného s nesnášenlivostí kontaktních čoček, s nímž si brýle neporadí. I v takovém případě ale laserový zákrok slouží pouze ke snížení dioptrií do takové míry, aby dítě mohlo používat brýlovou korekci a aby se zároveň zlepšila prognóza léčby tupozrakosti. Oční vady jsou u dětí léčeny převážně konzervativně, nejčastěji s pomocí dioptrických brýlí a někdy i s pomocí okluze, tedy zakrývání jednoho oka. Doba nošení brýlí vždy závisí na druhu a stupni vady, může však být i celoživotní. U některých dětí jsou vedle brýlí a okluze nutná také tzv. ortoptická a pleoptická cvičení za účelem nácviku tzv. binokulárního vidění, tedy spojování obrazu z obou očí.

Jak odhalit dětskou oční vadu?

Všímejte si, jak vaše dítě reaguje na zrakové podněty, jestli při pozorování předmětu nenaklání hlavičku, nedívá se na předměty jen jedním okem, nepřivírá jedno oko anebo zda nesahá mimo nabízenou hračku. Na oční vadu vás může upozornit i to, že dítě sedí velmi blízko u televize nebo ho vyčerpává kreslení, prohlížení obrázků a jakákoli práce nablízko. Například krátkozrakost a dalekozrakost se projevuje tím, že dítě mhouří oči, je soustředěné nebo naopak velmi rychle unavené. Pokud takové chování zaregistrujete a máte podezření na poruchu vidění, co nejdříve navštivte lékaře. Na první pohled je většinou patrné také šilhání, neboť při pozorování předmětu se jedno oko dítěte stáčí jiným směrem, stejně se projevuje, když je dítě unavené. Někteří rodiče si šilhání všimnou až na fotografii, fotky je pak vhodné vzít sebou na vyšetření. Šilhání není jen estetický problém, zpravidla ještě bývá spojeno s refrakční vadou a tupozrakostí. Čím dříve se proto oční vada odhalí, tím větší je pravděpodobnost úspěšné a rychlé léčby. Ta je však individuální, podmínkou je vždy její včasné zahájení, vyžaduje ale také velkou trpělivost a důslednost ze strany rodičů. U dětí od jednoho roku věku, které ještě nemluví, se například používá vyšetření, kterému se říká preferenční vidění (z angličtiny preferential looking, PL – pozn. red.). Pomocí této techniky lze zjistit, jestli je zraková ostrost u velmi malých dětí nebo dětí s opožděným psychomotorickým vývojem. Během vyšetření se využívají nejčastěji černobílé kruhy a symboly různých velikostí s rozdílným jasem. Dítě by tyto mřížky mělo najít, respektive zafixovat očima. „Vývoj zraku je prakticky ukončen v šesti až osmi letech věku dítěte. Případné neléčené vady jsou již nevratné a hrozí trvalé poškození zraku. Pozdě zachycená oční vada může způsobit tupozrakost, kvůli níž mozek vyřadí oko z činnosti. Vidění tohoto oka je trvale rozmazané, u nejhorších stadií lze stav přirovnat ke slepotě. Tupozrakost je tak vada, která správnou péčí nevznikne,” říká MUDr. Teplanová.

Oční vady u dětí

Nejrozšířenějšími očními vadami u dětí jsou dalekozrakost, krátkozrakost a astigmatismus, dále tupozrakost a strabismus neboli šilhání. Nějakou oční vadou trpí zhruba třetina dětí, zásadní vliv na jejich rozvoji nese genetika. Největší pravděpodobnost vzniku oční vady tedy mají děti, v jejichž rodinách se už nějaká oční vada vyskytuje. Pokud je například dalekozraký jeden z rodičů, postihuje dalekozrakost 20 až 40 procent dětí. V případě, že jsou dalekozrací oba rodiče, postihuje vada 40 až 60 procent dětí. Některé studie dokonce naznačují, že určité riziko vzniku oční vady nesou nejen děti, ale mnohdy až vnoučata, a to i když jejich rodiče nejsou krátkozrací.

Osamělost seniorů se zvyšuje, s mladšími těžko nacházejí společnou řeč.…

Praha, 20. 11. 2018 (Narrative Media) – Žijí na můj úkor, ze sociálních dávek, jsou pomalí, jsou přítěží… To jsou jen některá z prohlášení, jež mladí lidé často pronášejí na adresu seniorů, stejně jako senioři místy nešetří slovy zklamání nad mladou generací. Z šetření, které provedla vedoucí aktivizačního oddělení Domova pro seniory v Sokolnicích Eva Stiborová mezi 645 žáky základních a středních škol mimo jiné vyplývá, že třetina malých školáků se s rodiči o babičce a dědovi nebaví, 50 % středoškoláků seniorům vytýká, že pracují, 44 % z nich věří, že bydlení seniorů řeší domovy důchodců, naopak jen 10 %, že rodina. Zato 48 % ví, že důchody se vyplácejí z daní.

„Při jedné z návštěv v domově přišly děti popřát našim seniorkám k Svátku matek. Poté co jim zazpívaly a zarecitovaly v odpočinkovém koutku na chodbě, jsem projevila přání, aby navštívily i seniorky na pokojích. Dozvěděla jsem se, že ‚někteří rodiče si nepřejí, aby děti viděly seniory ležící v postelích na pokoji‘. Toto sdělení mě ohromilo. Nezlobím se na učitele a mám pochopení pro jejich snahu nedostat se do konfliktu s rodiči, na druhou stranu jako člověk pracující v sociálních službách nechápu a naprosto nesdílím postoj, který tabuizuje stáří a staré lidi obecně,“ říká Eva Stiborová. Podle ní a dalších odborníků, kteří se seniory pracují, je právě tento postoj předávaný rodiči dětem jedním z hlavních důvodů, proč si k sobě generace tak těžko hledají cestu. Sociolog PhDr. Zdeněk Papoušek tvrdí, že ti mladí, kteří zažili babičky a dědečky v rodinách, nemají problém starší generaci přijímat. Podle něj však vztahy radikálně naboural život v komunismu, rozbité majetky, potlačení spolků jako Sokol – to vše vedlo k roztříštění přirozených rodinných vazeb.

„Senioři jsou ohroženi sociálním vyloučením více než mladší lidé. S diskriminujícím chováním se setkal každý desátý senior. Nejčastěji řeší problémy v MHD, v čekárnách u lékaře a také zaznamenáváme stížnosti na slovní napadání ze strany mládeže,“ zmiňuje Jakub Carda, ředitel Společně, o. p. s., která se stará o seniory prostřednictvím Senior Pointů. „Bariéra mezi seniory a mladými lidmi roste v podobě vzájemného nedorozumění, které má někdy až agresivní projevy. Často narážíme na to, že mladí lidé staršími pohrdají, vnímají je jako někoho, kdo zabírá místa v tramvaji, jako přítěž, která stojí peníze. Na rozdíl od asijských zemí nám chybí úcta a respekt ke stáří a situace se neustále zhoršuje. Senioři se cítí ve ‚světě mladých‘ ztraceni, sami a nepotřební,“ pokračuje Jakub Carda s tím, že právě rozhovory se staršími lidmi před 11 lety přiměly spolek Společně, o. p. s., aby rozjel projekt Senior Pointů – míst, kde senioři nalézají útočiště a dočkají se pomoci a sociálního kontaktu. V současnosti jich funguje 34, do konce roku přibudou další 2. Lidé se sem nejčastěji chodí poradit, jak na mobilní telefon a další techniku, řeší bydlení, ale úplně nejvíce ocení, že se s nimi někdo baví. „Když mluvím s dětmi o tom, jak někteří senioři žijí, jak si povídají s televizí, mají slzy v očích. Když děti kritizují jejich honbu za slevami v obchodech, neuvědomí si, že je to třeba proto, aby jim o víkendu mohla dát babička stovku. Je třeba o tom mluvit,“ dodává Stiborová.

Průměrný věk v Česku se zvyšuje, od roku 1990 se protáhl o více než 5 let a 8 měsíců. Muži se průměrně dožívají téměř 76 let, ženy pak téměř 82. „Poptávka po ‚oáze‘ ve zrychleném a pro seniory mnohdy nepřátelském světě se rapidně zvyšuje. Snažíme se jim nejen poskytnout zázemí, ale také je přirozeně propojovat s mladší generací. Organizujeme povídání ve školách a školkách, zpívání dětem a řadu dalších aktivit, při nichž se mohou přirozeně poznat,“ pokračuje Jakub Carda.

Na negativní postoj až dvou třetin Čechů na seniory poukázal též průzkum statistického úřadu Evropské unie Eurobarometr, který srovnal vnímání české populace ve věku 55+. Odpovědi porovnal s průměrem členských států EU a Německa. Zatímco v ČR 54 % dotazovaných vnímá populaci 55+ zcela negativně, v EU je to pouze 28 % a v Německu dokonce jen 19 %. Podle prof. MUDr. Hany Matějovské Kubešové, CSc., přednostky Kliniky interní, geriatrie a praktického lékařství FN Brno, se naštěstí začíná o stárnutí více mluvit. „Senioři se často ocitají sami, jejich osamělost způsobují rozpady rodin už v mladém věku, děti pak mívají více babiček, a ne vždy se se všemi stýkají. Děti nevidí rodiče, jak se o babičku nebo dědečka starají, nevědí, co to obnáší a necítí se k tomu povinováni. Ke změně postoje a pochopení je třeba emoční zážitek. My například při osvětě využíváme modely simulující stáří – aby si mladý člověk uvědomil, jak se cítí ten, kdo už mladý není,“ dodává prof. Matějovská Kubešová.

Poptávka po náhradních matkách roste. Kdo o ně žádá?

Brno, 20. listopadu 2018 (Repromeda) – Brněnská klinika Repromeda řeší v posledních letech desítky žádostí pacientů o náhradní matky. Nejedná se však pouze o aktuální trend udávaný hollywoodskými hvězdami – v Česku lze náhradní mateřství využít pouze v případě, že jsou k tomu u ženy závažné zdravotní důvody. Náhradní mateřství často představuje pro tyto ženy jedinou a poslední možnost, jak mít vlastní dítě. Co páry k cestě za dítětem za pomoci náhradní matky vede a kdo se nejčastěji náhradní matkou stává, to vysvětluje MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D. z Repromedy.

Proč některé ženy náhradní matku potřebují?

Jednou z hlavních příčin jsou zdravotní indispozice, se kterými se žena již narodí. Ty v podstatě znemožňují otěhotnění a donošení dítěte. Řadí se sem například absence či vrozené vývojové vady dělohy… Ty zde sice existovaly i před 50 lety, tehdy však v takovéto situaci lidé častěji dítě adoptovali, nebo zůstali bezdětní. Dnes je ovšem díky moderní medicíně možností více. Adopce je samozřejmě stále jednou z nich, ale některé páry se jednoduše nedovedou smířit s myšlenkou, že by vlastní dítě neměli, tak využijí pomoc reprodukční medicíny a náhradní matky.

Dalším z částečných důvodů, proč je v dnešní době vyšší poptávka po náhradních matkách, je odkládání mateřství. „Ženy mají pocit, že díky metodám asistované reprodukce mohou otěhotnět prakticky v jakémkoliv věku. Ano, je pravda, že dnes díky těmto metodám stačí páru k otěhotnění třeba jen jedno vajíčko a jedna spermie, to však nic nemění na tom, že u žen nad 33 let narůstá výskyt onemocnění a pravděpodobnost určitých genetických abnormalit, které mohou vést až k potřebě využití náhradní matky,“ vysvětluje MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D.

Kdo se nejčastěji stává náhradní matkou?

Ze zkušenosti kliniky Repromeda vyplývá, že náhradní matkou je zpravidla žena ve věku 30 až 40 let, přičemž věková hranice je stanovena od 18 do 49. Kromě věku jsou zde však i další podmínky. „Žena, která by chtěla takto pomoci, musí mít alespoň jedno vlastní dítě a ideálně by měla být svobodná či rozvedená. V opačném případě by do celého procesu vstupoval i její manžel, který by se stal automaticky otcem novorozence. Proces osvojení dítěte by tak byl složitější,“ objasňuje MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D. A kde takovou ženu najít? Nejčastěji si páry hledají náhradní matku mezi příbuznými a známými, může se jí stát matka, sestra nebo kamarádka. Některé dvojice ale takovou možnost nemají, a tak hledají na různých diskuzních fórech na internetu nebo se obracejí přímo na reprodukční kliniku.

Je surogátní mateřství u nás stále tabu?

O náhradním mateřství se ve společnosti mluví stále více, takže se vnímání tohoto tématu pomalu mění. A i přestože se to některým lidem může pořád jevit pouze jako trendy záležitost, pro ženy, které mají skutečný problém s donošením vlastního dítěte, je to traumatizující zkušenost a rozhodně to jako žádný trend současnosti nechápou. „Náhradní mateřství podstupují u nás opravdu pouze páry, které nemají možnost počít a donosit dítě jinou cestou. Pokud tedy primárně víme, že žena například nemá dělohu, jiný postup jí ani nenabízíme. Důležitým faktorem je u těchto dvojic skutečná touha po dítěti, která je tak silná, že chtějí zkusit všechny dostupné metody,“ uzavírá MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D.

Více informací naleznete zde.

O Repromedě

REPROMEDA je klinika reprodukční medicíny a preimplantační genetické diagnostiky. Vznikla v roce 1999 jako nové pracoviště zkušených odborníků v oblasti reprodukční medicíny. Tým vede odborný zástupce centra, primář MUDr. Jan Veselý, CSc., dlouholetý odborník na asistovanou reprodukci, a ředitelka centra, MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., členka mezinárodních organizací zabývajících se výzkumem a organizací léčby neplodnosti s využitím genetické diagnostiky. Na kvalitu postupů a procesů dohlíží Prof. MUDr. Pavel Trávník, DrSc., člen týmu podílejícího se na narození již zmíněného prvního středoevropského dítěte po mimotělním oplodnění. V roce 2000, celkem 18 let po narození prvního českého dítěte ze zkumavky, se stala právě klinika REPROMEDA prvním pracovištěm ve střední a východní Evropě, kde došlo k těhotenství po užití preimplantačního genetického testování (PGT). REPROMEDA se zaměřuje především na léčbu neplodnosti, darování a uchování vajíček a spermií, prediktivní a preimplantační genetické testování a alternativní medicínu v léčbě neplodnosti.

10 nejčastějších onemocnění u koček

Praha, 20.11.2018 (PetExpert)

Členové týmu prvního zcela online zdravotního a úrazového pojištění psů a koček u nás PetExpert sestavili na základě analýzy interních údajů, průzkumu a pojistných plnění a ve spolupráci s uznávanou expertkou na kočičí medicínu a vedoucí týmu první specializované „Cat friendly clinic“ Veterinární kliniky v ČR MVDr. Martinou Načeradskou, seznam deseti nejčastějších onemocnění u koček a jejich příznaků. Na co si tedy dávat pozor u vašeho kočičího miláčka a v případě onemocnění umožnit nejrychlejší a nejefektivnější zaléčení zvířecího pacienta?

1. Blechy a klíšťata

Pokud vaše kočka chodí ven, hrozí jí riziko napadení zevními parazity, jako jsou například klíšťata či blechy. Silné zablešení může u malých koťat způsobit i anemii – blechy sají krev. U dospělých koček je problém hlavně alergie na bleší kousnutí, konkrétně bleší sliny (FAD), což způsobuje výraznou svědivost, kočka se často drbe, a pokud se problém neřeší, může se rozvinout i sekundární zánět kůže.

Pokud kočka chodí ven, měla by být ošetřena proti klíšťatům. Není pravda, že by klíšťata napadala kočky méně často než psy. Spíše naopak, když kočka loví a proplétá se různým křovím a vysokou trávou, tak prochází místy, kde je zvýšený výskyt klíšťat.

2. Urologické problémy – cystitida (zánět močového měchýře), onemocnění dolních cest močových – FeLUTD syndrom, tvorba močových kamenů

Kočky jsou velmi náchylné na stres. Pokud žijí v nevhodném prostředí, mají nedostatek podnětů, ve špatných vztazích s majitelem nebo s ostatními kočkami v domácnosti má to zásadní vliv na jejich zdraví. Nejčastějšími projevy jsou močení mimo kočičí záchod, naříkání při močení, dysurie nebo přítomnost krve v moči (hematurie). Pokud se stav neřeší dostatečně včas, může se stát, že kočka, nejčastěji kocour přestane močit úplně, trpí tzv. obstrukcí močových cest. Název FeLUTD vychází z anglického „feline low urinary tract disorders“. Studie z posledních let ukazují, že se často jedná o zánět vyvolaný stresem. Je třeba změnit prostředí, vyřešit příčinu vyvolávající stres a mimo jiné přimět kočku i více pít. Je však také třeba vyloučit i další příčiny jako je bakteriální zánět.

Váš kočičí kamarád s močovými problémy by měl být vyšetřen veterinárním lékařem co nejdříve, protože pokud obstrukce močových cest bude trvat déle než 24 hodin, může dojít k trvalému poškození ledvin.

3. Onemocnění horních cest dýchacích

Onemocnění horních cest dýchacích se vyskytuje u mladých koček a koťat z velkých chovů či útulků, kde se kapénkové infekce snadno šíří. Nejčastější klinické příznaky jsou výtok z nosu, kýchání, problémy s dýcháním a někdy i zánět spojivek. Jedná se o syndrom vyvolávaný celou řadou rozdílných infekčních původců, kteří se pomnoží na sliznici nosu, dutiny ústní či oční spojivce. Na rozvoji těchto klinických příznaků se účastní hlavně bakterie (chlamydie, mykoplasmy a bakterie přirozeně se vyskytující v horních cestách dýchacích) a viry (herpesvirus, kalicivirus a další).

4. Selhání ledvin

Ledviny jsou jedním z nejdůležitějších orgánů těla. Důležitou roli hrají při ovlivňování krevního tlaku. Vysoký krevní tlak může být však jak následek, tak i příčina ledvinového selhávání. Další důležitou rolí je vylučování toxických látek z těla. Pokud ledviny nefungují, dochází v podstatě k „otravě organismu“ díky tomu, že se nevylučují odpadní látky, které pak způsobí, že je kočce špatně, zvrací a může mít další příznaky.

Díky ledvinovému selhání uhyne dle studií každá třetí kočka, což je mnohem více ve srovnání se psy, kde je to zhruba každý desátý. Chronické ledvinové selhání je degenerativní onemocnění, které se postupně rozvíjí několik let a při včasné diagnostice je možné tento proces výrazně zpomalit.

Selhání ledvin a první klinické příznaky (ztráta hmotnosti a zvýšený příjem tekutin a častější močení) nemusí být po dlouhou dobu patrné a včasná diagnostika je možná pouze díky pořádnému vyšetření krve, moči a krevního tlaku. V pozdějších stádiích selhávání ledvin mohou kočky zvracet, mít průjem, afty v tlamě, jsou apatické, nemají chuť k jídlu. Dnes je možné díky novému parametru SDMA (symetrický dimetylarginin) odhalit už 25 % poškození funkce ledvin a včas zahájit terapii dietou, která kočce výrazně prodlouží život a zlepší kvalitu života.

5. Onemocnění dutiny ústní u koček – problémy se zuby, chronická gingivostomatitida koček

Problémy se zuby u koček bývají nejrůznějšího charakteru. Mohou to být například zlomené či chybějící zuby po úrazech, pokud se pohybovaly venku. Kočky, stejně jako psi, trpí na tvorbu zubního kamene. Ten u koček téměř vždy začíná tvořit na stoličkách. Pokud se kočkám nečistí zuby, hromadí se jim na zubech zubní plak, přítomnost bakterií v blízkosti dásně dráždí imunitní systém, a to pak následně vede k rozvoji zánětu dásní – gingivitidy. Kočka má podél zubů čím dál výraznější červený proužek. S rozvojem zánětu mohou dásně i krvácet na dotek a začnou být bolestivé. Pokud se problém neřeší a zuby se nečistí, dochází k zánětlivému onemocnění závěsného aparátu zubu, parodontitidě, což postupně vede k tomu, že kočka o zuby přijde.

Kočky často také trpí na resorptivní léze, což je proces, při kterém se tvoří ve sklovině a zubovině díry a postupně může dojít k odhalení dřeňové dutiny zubu. Když se tak stane, je zub velmi bolestivý, protože v dřeňové dutině se nacházejí i nervy. Není jiné řešení, než takový zub vytrhnout při zákroku v anestezii a ulevit tak kočce od bolesti. Takové léze je možné objevit v 80 % případů pouze na RTG snímcích. Je tedy potřeba nechávat kočce ošetřit zuby v zařízení, kde takové vybavení mají. Právě přesně mířená diagnostika, která není založena na metodě „pokus-omyl“, umožní nejrychlejší a nejefektivnější zaléčení zvířecího pacienta a sníží náklady za veterinární péči na minimum.

6. Gastrointestinální potíže – průjem, zvracení

Pokud kočka zvrací častěji než 1x za měsíc, tak to rozhodně není v pořádku. Některé dlouhosrsté kočky mohou zvracet častěji díky tomu, že se potřebují zbavit srsti, kterou sežerou v rámci péče o srst, ale i tento problém je možné řešit vhodnými potravními doplňky.

Kočka může zvracet nebo mít průjem díky přecitlivělosti na krmení, může jí vadit nějaká složka, případně může mít alergii na nějakou složku krmení. Příčinou může být i náhlá změna krmení. Pokud kočka chodí ven, jsou jednou z nejčastějších příčin zažívacích potíží různí vnitřní parazité. Takovou kočku je třeba pravidelně odčervovat, protože někteří parazité jako např. škrkavky či giardie mohou vyvolat zdravotní problémy i u lidí.

Zvracení a/nebo průjem mohou být ale také projevem závažnějších onemocnění (selhání ledvin, zánět jater či slinivky), takže pokud kočka zvrací několikrát za den, je třeba co nejdříve vyhledat pomoc veterináře.

Pokud má kočka vodnatý průjem, může snadno dojít k dehydrataci. Obzvláště u koťat není dobré podceňovat akutní průjem a zvracení, protože těžká dehydratace může vést snadno k selhání ledvin.

7. Úrazy, traumata

Častěji bývají postiženy venkovní kočky, vystavené náročnějšímu životnímu stylu, který sebou nese i vyšší riziko úrazů. Příčinou zranění volně chovaných koček jsou nejčastěji auto – úrazy. S poraněnou kočkou příliš nemanipulujeme, nesnažíme se fixovat a obvazovat poraněné končetiny, položíme ji na pevnou, ale měkkou podložku a lehce překryjeme a co nejdříve zvíře transportujeme k veterinárnímu lékaři.

Dalším častým poraněním jsou střelné rány. Někdy broky nebo diabolky proniknou jen kůží, někdy se dostanou i do tělních dutin, ale pokud výrazně nepoškodí některý životně důležitý orgán, opouzdří se a později je můžeme náhodně zachytit na rentgenovým snímku. Vstup střely v kožichu nemusí být zjištěn.

Kočky chované v bytech mohou vyskočit z nedostatečně zabezpečeného okna nebo balkonu, protože se snaží ulovit mouchu nebo ptáka a bohužel si neuvědomí, že mohou spadnout a zranit se. Proto je potřeba mít okna a balkony zabezpečené, například mít sítě v oknech, pokud do nich kočky mají přístup. Další nebezpečnou věcí v domácnosti mohou být otevřené ventilačky. Kočka se snaží vyskočit ven, ale uvízne ve škvíře mezi okenním rámem a oknem, obvykle za pánev/zadní nohy nebo za krk. Kočka v takové situaci reaguje instinktivně a snaží se vyprostit, což vede k tomu, že se zasouvá stále hlouběji. Pokud uvízne za krk, má pouze několik minut, než se udusí, pokud uvízne za pánev, může si vážně poškodit páteř. Je tedy lepší NIKDY nenechávat kočku v místnosti s otevřenou ventilačkou o samotě.

8. Endokrinologické onemocnění – cukrovka, zvýšená funkce štítné žlázy

Diabetes mellitus (cukrovka): Dle studií z Velké Británie trpí diabetem každá 100–200. kočka, která navštíví veterinární ordinaci, což je stoupající tendence ve srovnání s předešlými léty. Mezi predispoziční faktory patří samčí pohlaví, indoor způsob života, nedostatek pohybu, obezita, infekce – obzvláště v tlamě, podávání kortikosteroidů a vyšší věk (20-30 % případů diagnostikováno ve věku 7-10 let, 55-65 % případů ve věku více než 10 let). Kočky stále více trpí obezitou stejně jako jejich majitelé a stejně jako u lidí, je u koček poměrně častý výskyt cukrovky díky obezitě. Pokud je v těle příliš velké množství tukové tkáně, ovlivňuje její hormonální aktivita slinivku, metabolismus glukózy a inzulinu. Mezi predisponovaná plemena patří barmská kočka a v některých studiích i siamská kočka. Typické klinické příznaky jsou zvýšený příjem tekutin, časté močení a ubývání na váze.

Hypertyreóza (zvýšená funkce štítné žlázy): Onemocnění způsobené nadměrnou činností štítné žlázy. V dnešní době je možné díky včasné diagnostice odhalit nemocnou kočku mnohem dříve, než se naplno projeví klinické příznaky, které souvisí se zvýšenou aktivitou metabolismu, takže kočka hubne, i když hodně žere, hodně pije, více močí, je velmi aktivní a má neupravenou srst. Pokud se onemocnění včas neřeší, může vést až k selhání ledvin či poškození srdce. Postihuje starší kočky obou pohlaví. Prvním příznakem může být pouze změna chování, starší kočka méně spí, je více aktivní a hravá, případně může občas zvracet či mít průjem.

9. Onkologická onemocnění

Mezi nejčastější onkologické onemocnění koček patří maligní lymfom a postinjekční sarkom.

Maligní lymfom je obecný termín pro nádorové onemocnění, které vychází z lymfocytů, což je jeden druh bílých krvinek imunitního systému. Je považován za jednu z nejrozšířenějších forem rakoviny u koček. Pojmenovává se podle toho, v jaké části těla se nachází. V současnosti se poměrně často setkáváme s gastrointestinálním lymfomem, který nejčastěji postihuje žaludek a/nebo tenké střevo, konkrétně jeho nejzadnější část (ileum), která je bohužel velmi obtížně dostupná pro endoskopické vyšetření. Dalšími příklady lymfomu může být mediastinální lymfom, který se nachází v hrudníku, nebo nasální, ten pro změnu v nose, hepatální v játrech, renální v ledvinách. Kočka může také trpět lymfomem vycházejícím z mízních uzlin a tomu se pak říká nodální.

Příznaky jsou velmi nespecifické a zahrnují: ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, případně zvracení či průjem. Diagnostika je založena na pořádném stagingu, protože je potřeba zjistit, kde by se mohly nacházet tumory. Sestává z vyšetření krve a moči, kompletního rentgenologického a sonografického vyšetření, při podezření na alimentární lymfom pak endoskopického vyšetření trávicího traktu, při špatné dostupnosti probatorní laparotomii a odebrání vzorků pro biopsii, aby bylo možné určit typ lymfomu a dle toho pak vybrat chemoterapii.

Post injekční sarkom se vyskytuje poměrně často po některých typech látek, jako jsou například nesteroidní antiflogistika (léky proti bolesti a horečce), některá penicilinová antibiotika, případě vakcíny, obzvláště ty s adjuvans, které sice stimulují imunitní systém k produkci protilátek, ale zároveň v místě aplikace dlouhodobě dráždí, což může vést k rozvoji těchto lokálně velmi agresivních tumorů. Pokud se terapie nezahájí včas a dostatečně agresivně, je toto onkologické onemocnění pro kočky smrtelné. Lze tedy velmi doporučit u koček nepodceňovat žádnou drobnou bulku, která se na těle objeví.

10. Onemocnění srdce

Obzvláště čistokrevné kočky jsou predisponované k rozvoji hypertrofické kardiomyopatie. Toto onemocnění je neléčitelné, je pouze možné zpomalit jeho progresi. Onemocnění vede postupně k zesilování stěny levé komory, případně obou komor a při progresi pak dochází k dilataci (rozšíření) síní a následně pak k rozvoji srdečního selhání, kdy dochází k rozvoji edému plic a kočka se začne dusit. Plemena, u kterých se s tímto typem onemocnění setkáváme nejčastěji, jsou sphynx, britská krátkosrstá kočka, mainská mývalí, ragdol a další.

Kočky jsou obligátní masožravci a špatná výživa s nedostatkem taurinu u nich může vést k rozvoji dilatační kardiomyopatie, kdy nedostatečná výživa vede k tomu, že se srdeční svalovina ztenčí a srdce není schopné se pořádně stahovat a pumpovat krev do těla. Toto onemocnění je při včasné diagnostice vratné okamžitou nápravou výživy a doplněním taurinu.

MVDr. Martina Načeradská, Ph.D., MANZCVS (Medicine of cats)

Absolvovala veterinární fakultu na VFU Brno a dokončila distanční Ph.D. studium tamtéž. Nedávno získala členství v Australian and New Zealand College of Veterinary Scientists a titul MANZCVS Medicine of cats, což mají 2 veterinární lékařky v celé ČR (obě pracují ve stejné ordinaci). Založila první Cat Friendly clinic v ČR s mezinárodní certifikací, která zaručuje, že o své kočičí pacienty pečuje na mezinárodní úrovni a s láskou. Věnuje se dermatologii, stomatologii a psychologii zvířat. Vede štěněcí školku, kde učí majitele jak rozumět svým čtyřnohým přátelům. Je zakládající členkou české asociace felinní medicíny, country reresentative Pet Dog Trainers of Europe, aktivní členkou International Society for Feline Medicine a European society of Veterinary Dermatology. Aktivně se podílí na vzdělávání dětí, majitelů i kolegů veterinárních lékařů. Publikuje v českých i zahraničních časopisech, spolupracuje s televizí, neziskovými organizacemi a politiky v rámci zlepšení welfare zvířat v naší zemi.

MVDr. Martina Načeradská – Proč se vyplatí pojistit si svého mazlíčka?

Pojištění psů a koček PetExpert se díky kompletní digitalizaci celého pojistného procesu liší od tradičních pojistných produktů svou transparentností, rychlostí, jednoduchým řešením pojistných událostí a minimální zátěží pro majitele domácích mazlíčků i pro veterináře. Díky speciálně vytvořené online platformě, ke které jsou připojeni spolupracující veterináři (k dnešnímu dni cca 400 veterinářů po celé ČR), se veterinářům razantně sníží administrativa, vyřízení pojistné události proběhne kompletně online a platba za provedené zákroky se odesílá přímo na účet veterináře nejpozději do 24 hodin, nejčastěji však do jedné hodiny. Ceny pojištění začínají již od 99 korun měsíčně. Maximální limit pojistného plnění na léčbu úrazu či nemoci činí 120 000 Kč ročně. Spoluúčast je u všech variant pojištění stejná ve výši 10 %, zbývajících 90 % nákladů veterinární péče zaplatí PetExpert přímo veterináři na účet. Pojištění lze sjednat pro psy a kočky starší 8 týdnů a nejpozději lze vstoupit do pojištění ve věku 10 let u malých plemen psů, 8 let u středních a všech koček a 6 let u velkých plemen psů. Pojištění platí po celý život psů a koček. Zvíře musí být označeno registrovaným mikročipem. Kromě pojištění veterinárního ošetření je součástí i pojištění smrti zvířete, nákladů na péči o zvíře v případě hospitalizace majitele, pojištění ztráty či odcizení zvířete a náhrady nákladů na jeho nalezení. Pojištění lze uzavřít kompletně online na webu www.petexpert.cz. Celý proces nezabere více než pět minut. Smluvními partnery všeobecného zvířecího pojištění PetExpert se mohou stát vybraná veterinární pracoviště kdekoliv v České republice, která splní podmínky kvality veterinární péče.

O všeobecném zvířecím pojištění PetExpert:

PetExpert je první zcela online všeobecné pojištění psů a koček, které odpovídá skutečným potřebám zodpovědných majitelů domácích mazlíčků. PetExpert je jistotou pro majitele psů a koček, že při nenadálých situacích bude o jejich čtyřnohého kamaráda dobře a kvalifikovaně postaráno. A to bez rizika neočekávaných finančních výdajů. Projekt funguje ve spolupráci s ČSOB Pojišťovnou. Cílem pojištění PetExpert je podpora dobrých životních podmínek zvířat a využívání inovací v jejich diagnostice a léčbě. Více informací na www.petexpert.cz a www.facebook.com/petexpertcz.

Bolest provází stáří, ale vždy se musí řešit. Bezmála polovina…

Praha, 20. listopadu 2018 (Zentiva)

S přibývajícím věkem na člověka doléhají nejrůznější zdravotní neduhy. I statistiky ukazují, že nemocnost seniorů je v České republice velmi vysoká. Starší lidi trápí nejčastěji problémy s pohybovým aparátem, mění se totiž jejich tělesná schránka, snižuje se fyzická schopnost a výkonnost. Nikdo by se ovšem neměl smířit s rozšířeným tvrzením, že bolest ke stáří prostě patří. S řadou nepříjemných bolestí si lze totiž poradit.

S určitým projevem bolesti se potýká až 83 % starších lidí. Pohybové obtíže přitom trápí celých 42 % seniorů, kteří bojují s bolestmi kostí a kloubů. Podle lékařů dokonce není skoro polovina osob starších 80 let schopna kvůli problémům s pohybem sejít ze schodů. Úbytek fyzických sil ke stárnutí patří, nicméně řadě problémů lze do určité míry čelit a bolesti předcházet nebo ji alespoň tlumit.

Bolí klouby, svaly i záda

Horší koordinace, menší síla a obratnost, potíže s chůzí nebo bolesti kloubů. To jsou hlavní příznaky doprovázející postižení pohybového systému. „Seniorům ubývá svalové síly, jejich pohyby jsou stále pomalejší a celkově hůře reagují. Tělesné změny postihují i kosti, zvláště pak ženám po přechodu ubývá kostní hmota a kosti jsou křehčí a snadněji se lámou. Také klouby jsou méně ohebné a pružné a často jsou postiženy artrózou, což zhoršuje obratnost a pohyblivost,“ říká praktický lékař MUDr. Michal Lazák. Další velmi častou nemocí pacientů starších 60 let je bolest v bederní oblasti zad, přičemž závažnost i četnost obtíží se zvyšuje s narůstajícím věkem. Pokud není bolest dostatečně léčena, bolest může vést k četným pádům, rapidnímu zhoršení schopnosti sebeobsluhy, ale i k poruchám spánku, psychickým poruchám či ke zhoršení rozpoznávacích procesů.

Bolest se nesmí přehlížet

Rozvíjející se bolest není nikdy náhodná. Akutní bolest je varovným signálem, který organismus upozorňuje, že něco není v pořádku. U déletrvající chronické bolesti však již tento fyziologický mechanismus působí negativně na celý organismus a bolest se sama o sobě stává nemocí. U seniorů se bolest často podceňuje. Pramení to z všeobecně rozšířeného názoru, že bolest k vyššímu věku zkrátka patří. Ano, doprovází ho, nicméně nikdy se nemá přehlížet, vždy se má řešit a zajistit tak staršímu člověku dostatečně kvalitní a důstojné stáří. Bolest může někdy provázet i pocit strachu, omezení, úzkosti či tísně. To generuje další problémy – okolí těmto pocitům nerozumí, čímž se senior dostává do fyzické, ale i psychické izolace. Díky těmto faktorům pak bolest ještě více zesílí.

Jak na bolest vlastními silami

Obecně lze mírné akutní bolesti tlumit volně prodejnými analgetiky nebo nesteroidními protizánětlivými léky, které ulevují od bolesti různého původu. Dobrým pomocníkem při léčbě lokálních bolesti pohybového aparátu je Ibalgin krém. Obsahuje léčivou látku ibuprofen a hodí se například na léčbu místních projevů akutních a chronických forem revmatických onemocnění zánětlivého původu, bolestivých stavů při osteoartróze, při zhmoždění a podvrtnutí kloubu, otoků a poranění měkkých částí kloubů. Postižené místo je třeba promazávat 3–4krát denně v časových odstupech 3 až 4 hodin. Pokud nedojde do 7 dnů k ústupu obtíží nebo naopak dojde ke zhoršení, je třeba se obrátit na svého lékaře. Senioři mohou také užívat přípravek Ibalgin 400 určený na tišení bolesti svalů, kloubů a zad, ale i při pohmoždění a podvrtnutí.

„Vzhledem k tomu, že se starší pacienti často léčí pro různé choroby, je vhodné, aby se o užívání léků proti bolesti poradili s lékárníkem nebo svým ošetřujícím lékařem,“ upozorňuje MUDr. Lazák.

Pohyb jako prevence

Řadě pohybových obtíží lze do určité míry předcházet, a to pravidelným cvičením. Důležité je posilovat svaly trupu, břicha a zad, protože tím zpevníte svalový korzet a zlepšíte držení těla. Cvičení stehenních a hýžďových svalů zase posiluje kolenní vazy, což ulevuje při bolestech kolen. Důležité je také cvičení obratnosti a pohyblivosti kloubů, senioři by proto měli každé ráno a večer pravidelně cvičit protahovací cvičení kloubů a snažit se při něm o maximální možné protažení. Pravidelné posilování svalů pomáhá bojovat s úbytkem svalové hmoty. Pokud posilovacím cvikům neholdujete, se ztrátou svalové hmoty se dá bojovat i prací na zahradě, procházkami nebo výlety do přírody. Posílené svaly snižují zátěž vyvíjenou například na postižený kloub, pohyb zrychluje spalování živin, prohlubuje dýchání, a tak dodává více kyslíku buňkám a tkáně se lépe prokrvují a hojí. Myslet byste rovněž měli na své kosti, jejich kvalitu lze ovlivnit zejména stravou. Osteoporóze lze předcházet dostatečným příjmem vápníku, vhodné je i opatrné slunění a malé dávky vitamínu D.

IBALGIN® 400 je volně prodejný lék k vnitřnímu užití. IBALGIN® KRÉM je volně prodejný lék k vnějšímu použití. Oba uvedené léky obsahují ibuprofen. Pozorně čtěte příbalovou informaci a poraďte se s lékařem nebo lékárníkem.

Ibalgin® 400 – nezávazná orientační spotřebitelská cena v lékárně za balení 24 tablet je 60 Kč, za balení 36 tablet 80 Kč, za balení 48 tablet 90 Kč, za balení 100 tablet 145 Kč

Ibalgin® krém – nezávazná orientační spotřebitelská cena v lékárně za jedno balení 50 g je 100 Kč, za jedno balení 100 g je 160 Kč.

Zdroje:

1. Topinková E.: Nejčastější potíže seniorů. Geriatrická klinika VFN a 1. LF UK. Dostupné z: http://www.vfn.cz/priloha/5240069cab5d4/nejcastejsi-potize-senioru.pdf
2. Rokyta R.: Patofyziologie bolesti ve vyšším věku a ve stáří. Česká geriatrická revue 1/2004. Dostupné z:
3. http://www.prolekare.cz/pdf?ida=gr_04_01_02.pdf
4. Hakl M., MUDr. Ševčík P.: Léčba bolesti u seniorů. Zdravi.euro.cz. Dostupné z: https://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/lecba-bolesti-u-senioru-383318
5. Dvořáčková D.: Hodnocení bolesti u seniorů. Zdravi.euro.cz. Dostupné z: https://zdravi.euro.cz/clanek/sestra/hodnoceni-bolesti-u-senioru-453242
6. Hakl M.: Repetitorium Bolest. Med. Pro Praxi 2009; 6(suppl. A). Dostupné z: https://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2009/01/15.pdf
7. Andrašinová T., Kalíková E., Adamová B.: Bolesti dolní části zad ve stáří. Neurológia pre prax 2018;19(1). Dostupné z:  http://www.solen.sk/pdf/1bead9b1856ed5751119baf9de65a403.pdf
8. Hrabáková J.: Bolesti ve vyšším věku? Nemusí být. Zdravi.euro.cz. Dostupné z: https://zdravi.euro.cz/clanek/priloha-pacientske-listy/bolesti-ve-vyssim-veku-nemusi-byt-454564
9. SPC přípravku IBALGIN KRÉM, datum revize textu 28. 3. 2018
10. PIL přípravku IBALGIN 400, datum revize textu 11. 7. 2018
11. SPC přípravku IBALGIN 400, datum revize textu 11. 7. 2018
12. PIL přípravku IBALGIN KRÉM, datum revize textu 28. 3. 2018

Pardubický kraj propojí nemocnice informačním systémem

Pardubice 20. listopadu (ČTK) – Pardubický kraj připravuje nový informační systém, který propojí jeho zdravotnická zařízení, takzvaný eHealth. Radní vybrali dodavatele hardwaru i softwaru ve veřejné zakázce na sdílení zdravotnické dokumentace mezi poskytovateli zdravotnických služeb, následovat by měly další dva projekty. K financování hejtmanství využije evropských dotací z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP).

„Máme pod sebou 11 zdravotnických organizací a snažíme se je propojovat a přimět ke spolupráci, aby se využilo jejich synergie a informací,“ řekl ČTK krajský radní pro zdravotnictví Ladislav Valtr (ODS). Systém umožní sdílení informací a obrazových zdravotnických dat, lékař z jedné nemocnice se například bude moci podívat na zdravotní dokumentaci pacienta, který byl ošetřen v jiné nemocnici.

Zadávací řízení na zakázku za více než 13 milionů korun včetně DPH nebylo bez problémů. Jeden ze zájemců, který vlastní nabídku nepodal, protestoval proti zadávacím podmínkám a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže(ÚOHS) mu vyhověl. Kraj proto znovu rozhodl o odmítnutí námitek stěžovatele poučen řízením před antimonopolním úřadem, další námitky již nepřišly.

Kromě pěti nemocnic Pardubického kraje budou systém eHealth využívat i odborné léčebné ústavy, léčebny dlouhodobě nemocných, další zdravotnická zařízení a záchranná služba. Hejtmanství připravuje ještě další obdobné projekty, celkem by mohly stát asi 45 milionů korun.

Ještě nákladnější by měl být IT projekt pro společnost Nemocnice Pardubického kraje. Měl by vyjít na 90 až 100 milionů korun, krajská firma na něj chce získat evropskou dotaci.

dos hj