Stovky lidí s IPF nedostávají léčbu, která by smrtelnou nemoc…

Praha, 7. 9. 2018 (SIPP) – Pocit, jako když se topí, zažívají denně stovky lidí, kteří trpí idiopatickou plicní fibrózou (IPF) – smrtelnou nemocí, jejíž postup jde správnou léčbou zásadně zpomalit. Aby se tak ale stalo, musí lékař nemoc odhalit včas a rychle pacienta poslat do některého ze specializovaných center, kde mu umí pomoci. To se bohužel často neděje a v centrech se léčí zhruba 50 % těch, co by léčbu potřebovali a mohli mít. Na tento alarmující stav upozorňují plicní lékaři v souvislosti s Týdnem IPF, který letos startuje 13. září.

„Podle našich odhadů je nyní v tuzemsku asi 2 000 lidí s IPF. V centrech a v našem registru IPF – EMPIRE, kde údaje o nemocných shromažďujeme, víme o půlce z nich – 917. U druhé poloviny netušíme, kde jsou. Velmi pravděpodobně tak nedostávají adekvátní léčbu,“ říká prof. MUDr. Martina Vašáková, Ph.D., přednostka Pneumologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Thomayerovy nemocnice v Praze a předsedkyně Sekce pro intersticiální plicní procesy (SIPP).

Důvodů může být podle prof. Vašákové více. Nemoc se většinou objevuje až po šedesátce, a proto řada nemocných zpočátku nepovažuje pokašlávání a zadýchávání za příznak těžké nemoci, ale za projev stárnutí, ztrátu kondice či následek kouření. Oddalují tak návštěvu lékaře, dokud není pozdě. Občas projevy IPF zamění za jinou plicní či srdeční nemoc samotní lékaři, nejčastěji plicní a praktičtí. „IPF je jasně rozeznatelná – při poslechu plic lékař slyší charakteristický zvuk připomínající odepínání suchého zipu nebo chůzi po zmrzlém sněhu, tzv. krepitus. Lidé, kteří nemocí trpí, mívají také paličkovité prsty s nehty tvaru hodinového sklíčka,” vysvětluje profesorka Vašáková. Čím dříve se na nemoc přijde, tím větší má pacient šanci na její zastavení po další roky, na zkvalitnění života a zvýšení šance, že se dočká transplantace plic. Bez správné léčby umírá do 3 let.

„IPF je vzácné onemocnění, s nímž se praktik setkává raritně. Je důležité, aby o této nemoci věděl a myslel na ni při diferenciální diagnostice pacienta,“ doplňuje MUDr. Petr Šonka, předseda Sdružení praktických lékařů ČR.

IPF poškozuje plicní sklípky, jizví je – bere tak plochu k dýchání, plíce tuhnou a člověk se nemůže nadechnout. K nejnovější léčbě se dostanou pouze lidé v centrech pro léčbu intersticiálních plicních procesů, kterých je v republice 17.

Terénním pneumologům a radiologům by nově měla se správnou diagnózou pomoci aplikace IPFchecker. Při podezření na IPF zadá pneumolog do aplikace základní parametry z klinického vyšetření pacienta a obratem obdrží informaci, zda pacienta poslat k radiologovi do specializovaného centra na tzv. HRCT (počítačová tomografie s vysokým rozlišením vhodná pro vyšetření plic). Aplikace obsahuje i nahrávku krepitu. Radiolog o nálezu informuje pneumologa, a ten v případě stanovení diagnózy IPF požádá prostřednictvím aplikace o umístění pacienta v některém ze specializovaných center.

Dalším krokem, kterým se lékaři pokouší zachytit nemoc včas, je tradiční den otevřených dveří ve vybraných ambulancích plicních lékařů. Letos připadá na 13. 9. a lidé se zde mohou nechat vyšetřit zdarma a bez doporučení od praktického lékaře. Letos se k akci přihlásilo 62 ambulancí, jejich kompletní seznam je na www.plicnifibroza.cz. „V roce 2017 jsme takto zachytili 6 lidí s podezřením na IPF,” říká MUDr. Ivana Čierna Peterová, předsedkyně ambulantních pneumologů.

Týden IPF a pacienty s touto nemocí tradičně podporuje režisér Slávek Horák, který v ČR i v zahraničí zabodoval s filmem Domácí péče.

O Sekci intersticiálních plicních procesů (SIPP)

SIPP České pneumologické a ftizeologické společnosti věnuje speciálně IPF veliké úsilí a kromě snahy o šíření informací o této nemoci mezi ostatní lékařskou, ale i laickou veřejnost, také založila a vede registr IPF EMPIRE (European Multipartner IPF Registry). Ten kromě center v České republice zahrnuje i centra na Slovensku, v Polsku a Maďarsku a přidružuje se Srbsko, Slovinsko, Chorvatsko a Turecko. Registr dává možnost nahlédnout do epidemiologie IPF a do reálných léčebných výsledků této nemoci. Při zavádění nových léků na plicní fibrózu lze dle údajů z registru vidět, kolik pacientů pro daný lék či klinickou studii mohou lékaři využít a kterým konkrétním pacientům nový lék nabídnout.

SIPP také na základě mezinárodních doporučení a nových poznatků opřených o medicínu založenou na důkazech sestavuje doporučení k diagnostice a léčbě jednotlivých intersticiálních plicních procesů (IPP). Dále se stará o zajištění sítě pracovišť specializovaných na péči o pacienty s IPP, aby lékaři věděli, kam se mají obrátit se žádostí o konzultaci, dovyšetření pacienta či o jeho léčbu. Podporuje výzkum a publikační aktivitu v oblasti IPP na území České republiky.

ČLnK upozorňuje na další nedostatkové léky v českých lékárnách: Chybí…

Praha, 7. září 2018 (ČLnK) – Česká lékárnická komora (ČLnK) pravidelně zveřejňuje seznam nedostatkových léků, ve kterém informuje veřejnost o reálném stavu výpadků v lékárnách. Podle srpnové analýzy ČLnK chyběly v lékárnách nejen nahraditelné léky na průjem či prostatu, ale i velmi těžko zastupitelné či dokonce nenahraditelné léky na virové infekce očí či rakovinu prsu.

Během měsíce srpna nahlásili lékárníci ze všech regionů celkem 93 výpadků léků. Jedná se o léky, které v lékárnách reálně chyběly a nemohly tak být pacientům vydávány. Nejčastěji chyběl Furorese, lék na odvodnění pro dialyzované pacienty, Keppra na léčbu epilepsie či antibiotikum Ciplox. Lékárny se také nadále potýkaly s výpadkem Endiaronu, léku na průjem, či Anacidu na překyselení žaludku. Celkem osm nedostupných léčivých přípravků hlášených lékárnami v období od 1. 8. do 31. 8. 2018 bylo přitom v lékárně jinými léky nenahraditelných: Virgan, Tamoxifen, Maxitrol, Clostilbegyt, Actrapid, Metalcaptase, Dalacin, Xultophy.

Je nepřípustné, aby pacienti s rakovinou čekali na svůj lék tři týdny

Hlášení lékárníků, která ČLnK pravidelně přicházejí, upozorňují nejen na případy, kdy se léky dají jen velmi těžce nahradit, například zvýšením množství tablet v jiné gramáži. Ale lékárníci hlásí i případy, kdy se léky v lékárně nahradit nedají vůbec.

„Od července v lékárnách nelze sehnat například lék Mitomycin C Kyowa 10 mg a 20 mg. Ten se doporučuje podávat u některých typů karcinomu spolu s jinými léčivými přípravky nebo po selhání primární léčby. Přípravek se užívá u celé řady onkologických onemocnění včetně rakoviny prsu ke zlepšení subjektivních i objektivních příznaků. Dle sdělení Státního ústavu pro kontrolu léčiv není lék dostupný ani nahraditelný. Distributor nabízí na mimořádný dovoz neregistrovaný přípravek Mitomycin Medac 1×20 mg, ale doba jeho dodání je cca tři týdny,“ upozorňuje na obtížnou nahraditelnost léku pro onkologické pacienty PharmDr. Lubomír Chudoba, prezident ČLnK.

Nenahraditelným lékem v lékárnách je i lék Virgan určený na virové infekce oka: „Virgan chybí dokonce již od března 2017, a je to opravdu velký problém, protože jeho náhrada neexistuje,“ dodává za lékárníky Mgr. Aleš Krebs, Ph.D., viceprezident ČLnK. Problém s náhradou je i u přípravku Clostylbegyt na poruchy cyklů u žen či lék pro diabetiky Xultophy a inzulín Actrapid.

Dle ČLnK ztrácí současný model DTP, (Direct To Pharmacy, distribuce přes jediného, monopolního distributora) smysl a měl by být zrušen. Tento model totiž léčivé přípravky pacientům nezajistí a pouze ohromně komplikuje a prodražuje práci lékárníků. „Dle platného zákona mají lékárny dostat lék do dvou pracovních dnů od objednávky. Je jasné, že v případě nahlášeného výpadku léku k jeho dodání v tomto termínu nedojde. Ale pokud výpadek není hlášený a přesto lék dostupný není, měl by dle názoru ČLnK Státní ústav pro kontrolu léčiv konat. Komora také žádá, aby ministerstvo zdravotnictví a SÚKL pružněji a častěji využívali opatření proti vývozu léčiv uvedená v Zákonu o léčivech,“ shrnuje situaci s nedostupnými léky Chudoba.

Česká lékárnická komora je samosprávná nepolitická stavovská organizace sdružující lékárníky. Byla zřízena zákonem ČNR č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře. Její ustavující sjezd se uskutečnil 28. – 29. září 1991.

Česká lékárnická komora dbá, aby její členové vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony a řády komory. Zaručuje odbornost svých členů a potvrzuje splnění podmínek k výkonu lékárnického povolání. Posuzuje a hájí práva a profesní zájmy svých členů, stejně tak chrání jejich profesní čest.

Lékařům pomůže rozeznat IPF nová webová aplikace

Praha, 7. 9. 2018 (SIPP) – Včasný záchyt pacientů s idiopatickou plicní fibrózou (IPF) a jejich rychlý přesun do specializovaného centra je pro léčbu tohoto smrtelného onemocnění zásadní. Pneumologům a radiologům s tím nyní pomáhá webová aplikace IPFchecker – usnadňuje jim určení správné diagnózy a umožňuje konzultaci s kolegy.

Nad aplikací IPFchecker převzala garanci Česká pneumologická a ftizeologická společnost (ČPFS) a Sekce pro intersticiální plicní procesy (SIPP). Aplikace pomáhá terénním pneumologům a radiologům s včasným záchytem pacientů s IPF nebo s podezřením na IPF. Urychluje diagnostiku a umožňuje tak nemocným přístup k antifibrotické léčbě ve specializovaných centrech pro léčbu IPF. Ta je pro prognózu nemoci zásadní – bez správné léčby totiž pacienti obvykle umírají do tří let.

Jak aplikace funguje?

• V případě, že má pneumolog podezření na IPF, zadá do aplikace základní klinické parametry pacienta.
• Aplikace je vyhodnotí a v pozitivním případě pneumologovi doporučí poslat pacienta k radiologovi na vyšetření pomocí HRCT (počítačové tomografie s vysokým rozlišením).
• Pomůže vytvořit předvyplněnou žádanku, komunikovat s radiologem a následně od něj získat popis snímku v požadované struktuře s automatickým vyhodnocením pravděpodobnosti výskytu obvyklé intersticiální pneumonie (UIP).
• Jak pneumolog, tak radiolog může prostřednictvím aplikace konzultovat sporné HRCT snímky se zkušeným radiologickým konzultantem – v současné době s MUDr. Evou Kočovou, Ph.D. z Fakultní nemocnice v Hradci Králové.
• V případě stanovení diagnózy IPF pneumolog prostřednictvím aplikace požádá o umístění pacienta v některém ze specializovaných center.
• Aplikace lékaři rovnou ukáže nejbližší Centrum pro diagnostiku a léčbu intersticiálních plicních procesů (IPP), kam může pacienta k vyšetření objednat.

Aplikace umí lékaři přehrát tzv. krepitus, tedy zvuk, který může slyšet při poslechu pacienta a jež je typickým znakem pro nemoc IPF. Zvuk krepitu lze přirovnat k odepínání suchého zipu či chůzi po sněhu. Lékař jej tak lehce porovná se zvukem, který slyší při poslechu plic „svého“ pacienta.

Více informací o aplikaci IPFchecker, včetně registračního formuláře, naleznou lékaři na www.ipfchecker.cz.

Odborným garantem pneumologické části projektu je MUDr. Martina Šterclová, Ph.D., radiologické části projektu MUDr. Eva Kočová, Ph.D.

12 věcí, které spojují rodiče úspěšných dětí

Praha, 7.9.2018 (Patalie.cz)

Asi každý normální rodič chce, aby se jejich děti vyhýbaly průšvihům, činily se ve škole a směřovaly k oboru, který je zajímá a baví. Přestože na to, jak vychovat úspěšné dítě, neexistuje recept, psychologický výzkum vypichuje celou řadu faktorů, které predikují cestu k úspěchu. Asi vás nepřekvapí, že velká většina z nich záleží na rodičích. Takže co mají společného rodiče dětí, kterým se daří?

1. Trvají na tom, aby děti plnily svoje povinnosti

„Když po sobě děti nemusí mýt nádobí, znamená to, že je za ně myje někdo jiný,“ řekla ve svém TED talku Julie Lythcott-Haims, bývalá děkanka na Stanford University a autorka knihy Jak vychovat dospělého. „Takže jsou zproštěni nejen té práce, ale také se nenaučí, že k práci je třeba se stavět čelem a že každý člen domácnosti se musí podílet na zlepšování jejího chodu jako celku,“ dodává. Paní Lythcott-Haims věří, že děti, které doma „pomáhají“, vyrůstají v zaměstnance, kteří dobře spolupracují s ostatními, jsou empatičtější, protože vědí, jak je občas těžké dotáhnout věci do konce, a také jsou schopnější pracovat samostatně a bez autoritativního dozoru. Své myšlenky staví na výsledcích Harvard Grant Study, nejdelší kontinuální studie, která byla kdy provedena. „Tím, že mají povinnosti – vynášet odpadky nebo skládat si svoje prádlo –, se učí, že tyto rutinní věci jsou prostě nutnou součástí života,“ říká.

2. Učí své děti sociálním dovednostem

Výzkumníci z Pennsylvania State University a Duke University sledovali více než 700 dětí napříč celými Spojenými státy od školky až do věku 25 let a našli jistou korelaci mezi sociálními dovednostmi dětí z mateřinek a jejich úspěchy o dvě dekády později. Dvacet let probíhající studie ukázala, že sociálně schopné děti, které neměly problém zapojit se do her, pomáhaly ostatním, byly schopné porozumět jejich pocitům a samy řešit problémy, mají mnohem vyšší pravděpodobnost, že vystudují vysokou školu a najdou si práci odpovídající jejich vzdělání i zájmům než ty, kterým tyhle sociální dovednosti ve školce chyběly. „Výsledky studie ukazují, že pomáhat dětem s rozvojem emocionálních schopností je jedna z nejdůležitějších věcí, které můžeme udělat pro jejich zdravou budoucnost,“ řekla na tiskovce Kristin Schubert, programová ředitelka Robert Wood Johnson Foundation, která výzkum provedla. Od raného věku mohou právě tyto dovednosti rozhodovat o tom, jestli vaše dítě skončí ve vězení, nebo na univerzitě, jestli bude nezaměstnané nebo závislé na drogách,“ dodala.

3. Mají vysoká očekávání

Studie provedená na 6600 dětech narozených v roce 2001 profesorem Nealem Halfonem a jeho kolegy z University of California zjistila, že očekávání, která na děti kladou rodiče, mají obrovský efekt na jejich vzdělání. „Rodiče, kteří plánují pro své děti univerzitní vzdělání, je dokážou navigovat k lepší budoucnosti bez ohledu na své vlastní příjmy nebo vzdělání,“ uvedl ve svém prohlášení. Opírá se přitom o výsledky standardizovaných testů: od 57 % dětí, které dopadly nejhůř, rodiče očekávali vysokoškolské vzdělání, zatímco u těch, kterým se v testu dařilo nejlépe, očekávalo 96 % rodičů, že půjdou na univerzitu. To potvrzuje i další psychologický fenomén, tzv. Pygmalion efekt, který spočívá v tom, že „to, co jedna osoba očekává od druhé, může ta druhá chápat jakožto proroctví o svém vlastním sebenaplnění“. Což v tomto případě znamená, že se děti snaží naplnit rodičovská očekávání.

4. Pěstují mezi sebou zdravé vztahy

Děti z konfliktních rodin, úplných či rozvedených, mají tendence prospívat hůře než děti rodičů, kteří jsou spolu v harmonii, zjistila studie University of Illinois. Profesor Robert Hughes také zdůrazňuje, že podle dalších výzkumů jsou na tom děti z nekonfliktních neúplných rodin lépe než ty, které žijí v konfliktních úplných rodinách. Zůstáváte-li tedy v konfliktním vztahu „kvůli“ dětem, děláte jim medvědí službu. Existuje také studie, která zjistila, že dvacátníci, kteří prošli jako děti rozvodem rodičů, se i po deseti letech stále cítili ve stresu. Ty děti, které své rodiče popsaly jako konfliktní, hlásily také pocity ztráty, lítosti a bolesti.

5. Mají vyšší ukončené vzdělání

Ve studii z roku 2014 z University of Michigan zjistila psycholožka Sandra Tang, že matky, které mají dokončené středo- nebo vysokoškolské vzdělání, s vyšší pravděpodobností vychovávají své děti k témuž. Na skupině 14 000 dětí, které vstupovaly do mateřské školky mezi lety 1998 a 2007, ověřila tvrzení, že děti nezletilých matek (s nedokončeným středoškolským vzděláním) často nedokončí ani střední školu. Jinými slovy úroveň vzdělání rodičů, které dosáhli ve věku 8 let dítěte, determinuje školní a pracovní úspěchy dítěte na dalších 40 let dopředu.

6. Učí svoje děti brzo matematiku

Metaanalýza z roku 2007 zkoumající 35 000 předškoláků ve Spojených státech, Kanadě a Velké Británii zjistila, že brzké rozvíjení matematických dovedností se může proměnit ve velkou životní výhodu. „Význam těchto dovedností – začínat školní docházku se znalostí čísel, jejich řad a dalších základních matematických konceptů – je jeden z výstupů této studie,“ píše Greg Duncan z Northwestern University v tiskové zprávě. „Zvládnutí těchto dovedností předurčuje nejen budoucnost dítěte na poli matematiky, ale také na poli čtenářském,“ stojí tam také.

7. Budují si se svými dětmi vztah

V roce 2014 zjistila studie provedená na 243 lidech narozených v chudobě, že děti, kterým se dostalo „citlivé péče“ v prvních třech letech jejich života, si nejen vedly lépe v akademických testech v dětství, ale také mají zdravější vztahy a lepší kariérní úspěchy po třicítce. Citlivou péčí je v tomto případě míněno „rychlá reakce na signály, kterými děti dávají najevo své potřeby“ a „poskytování jistoty a bezpečí“ dětem, které právě objevují svět. „Investice do rozvíjení dětsko-rodičovského vztahu v raném věku se vrací v dlouhodobém měřítku napříč celým životem jednotlivce,“ řekl k tomu spoluautor studie Lee Raby z University of Minnesota.

8. Snaží se nestresovat

Podle posledního výzkumu, který cituje The Washington Post, počet hodin, které se svými dětmi mezi 3 a 11 lety tráví jejich matky, ovlivňuje jejich budoucnost, úspěch či neúspěch jen velmi málo. Krom toho příliš ochranitelský způsob výchovy se může obrátit proti vám. „Mateřský stres, obzvlášť pokud je způsoben snahou o to, najít si při pracovním vytížení dostatek času na děti, může ve finále dětem ubližovat,“ řekla deníku spoluautorka studie, socioložka Kei Nomaguchi. Stresovaní rodiče pak v „ze země vydupaném“ volném čase stresují i svoje děti. Emoční kontagiozita neboli psychologický fenomén toho, že emoce jsou stejně nakažlivé jako chřipka, nám pomůže porozumět. Výzkumy ukazují, že pokud je váš kamarád šťastný, ovlivní to i vaše emoce, a pokud je smutný, posmutníte i vy. Takže pokud je rodič vyčerpaný nebo nervózní, přenáší svou frustraci i na své dítě.

9. Oceňují snahu víc než vyhýbání se chybě

Carol Dweck, psycholožka ze Stanford University, objevila, že děti (ale i dospělí) myslí, pokud jde o úspěch, dvěma různými způsoby. První z nich vychází z premisy, že náš charakter, inteligence a kreativita jsou dané a my na nich nemůžeme nic změnit. Úspěch je zásluha těchto vrozených vlastností. A pro tento typ myšlení je charakteristické, že abychom si udrželi pocit, že za něco stojíme, nesmíme selhat za žádnou cenu. Druhý způsob přemýšlení o úspěchu nevnímá selhání jako důkaz neinteligence, ale jako odrazový můstek k růstu a rozvíjení našich schopností. Základem tohoto přístupu je přesvědčení, že naše vůle ovlivňuje naše schopnosti a právě na děti má obrovský efekt. Pokud jim řeknete, že úkol zvládly, protože jsou chytré, budujete v nich první způsob myšlení. Když zdůrazníte, že to zvládly, protože se snažily, pěstujete v nich ten druhý.

10. Maminky pracují

Dle výzkumu z Harvard Business School profitují děti z faktu, že jejich máma chodí do práce. Podle studie dcery pracujících matek chodí déle do školy, pracují na vedoucích postech a vydělávají víc peněz – o 23 % více než jejich vrstevníci, kteří vyrůstali s maminkami v domácnosti. Synové pracujících matek se podílejí více na domácích pracích a péči o děti, podle studie těmto činnostem věnují o 8 hodin týdně více než jejich vrstevníci, děti maminek v domácnosti. „Příklad, který svým dětem dáváme svým vlastním životem, nastavuje jejich standardy na to, co je správné, co jsou jejich práva, povinnosti a v co mají věřit,“ řekla autorka studie profesorka Kathleen L. McGinn listu Business Insider. „Je jen velmi málo věcí, o kterých víme, že mají jasný vliv na genderovou nerovnost, a výchova matkou, která pracuje, patří mezi ně,“ dodává.

11. Jsou víc „autoritativní“ než „autoritářští“ nebo „tolerantní“

Studie University of California, ve které vývojová psycholožka Diana Baumrind v šedesátých letech minulého století zjistila, že existují tři typy rodičů, poprvé rozdělila rodičovskou typologii na kategorie:

Tolerantní: rodič, který se snaží být netrestající a plně přijímající své dítě

Autoritářský: rodič, který se snaží dítě ovládat a formovat k obrazu svému

Autoritativní: rodič, který se snaží dítě racionálně směrovat

Jak asi tušíte, ideálem je ten třetí typ. Pod jeho taktovkou dítě vyroste s respektem k autoritě, ale necítí se jí přiškrceno.

12. Učí je vytrvalosti

V roce 2013 obdržela psycholožka Angela Duckworth z University of Pennsylvania speciální grant za svůj objev osobnostního rysu zvaného vytrvalost. Definuje ho jako „tendenci udržovat si zájem a snahu o velmi dlouhodobé cíle“ a podle jejího výzkumu přímo koreluje s dosaženým vzděláním. Jde o to, naučit děti představit si a postupně vytvářet budoucnost, jakou si představujeme.

Další informace a články o zdraví a zdravém životním stylu, chorobách a jejich léčbě najdete na Patalie.cz, včetně možnosti zdarma si stáhnout příručky např. „Kapesní průvodce psychickými poruchami“, „Jak si udržet zdravý rozum“, „Jak se zbavit traumat“, „Psychické poruchy u dětí“ nebo „Co je to psychosomatika a jak funguje?“ a další.

U Apolináře bojovala s alkoholem i řada známých osobností

Praha 7. září (ČTK) – Desítky tisíc pacientů včetně známých osobností ze světa kultury nebo sportu prošly protialkoholní léčebnou u Apolináře, kterou založil před 70 lety, 9. září 1948, legendární bojovník proti alkoholismu docent Jaroslav Skála. První specializované lůžkové oddělení pro studium a léčbu alkoholu při psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnici v Praze vzniklo v budově bývalého kláštera u kostela sv. Apolináře, podle kterého se vžil neformální název.

Skála se problematice závislosti na alkoholu začal věnovat po studiu medicíny jako asistent na psychiatrické klinice. Díky svým jazykovým znalostem byl vyslán na mezinárodní konferenci o problémech alkoholismu do Bruselu. Setkání se zahraničními odborníky pro něj znamenalo zásadní zlom v jeho profesním životě. “Vrátil jsem se jako člověk, který potkal svou šanci … Bylo to stejné dobrodružství jako třeba objevování neznámých zemí,” popisoval Skála své tehdejší pocity.

V únoru 1948 spolu se svými pacienty založil nejprve dodnes existující Klub lidí usilujících o střízlivost (KLUS) a v září téhož roku vzniklo protialkoholní oddělení psychiatrické kliniky v Praze. Přesun z psychiatrické kliniky započal 7. září 1948, pacienti si přinesli postele a Skálovi psací stůl, první den prý ordinoval na zahradě. Vyšetřením prvního z devíti přesunutých pacientů 9. září pak začal normální provoz nového oddělení. Kvůli novým prostorům Skála dokonce kávou uplácel správce původní ubytovny. “A takhle celkem asi za pět nebo šest kilo kávy jsme vytvořili 50lůžkové oddělení,” popisoval začátky zařízení, které se pak stalo centrem vzniku a vývoje nového oboru české medicíny.

Skála své protialkoholní oddělení vedl 34 let až do odchodu do důchodu v roce 1982. Apolinář v čele se Skálou postupně vypracoval komplexní léčebný program, režim a systém doléčování, zejména alkoholových závislostí, který se praktikoval i v zahraničí. Skála také přišel s unikátním nápadem protialkoholních záchytných stanic. První otevřeli právě u Apolináře 15. května 1951. Ke složení klientů záchytky Skála v jednom rozhovoru uvedl: “Statistiky jsme si vedli pečlivě. Nejpočetněji zastoupenou profesí byli instalatéři a hned po nich se umístily citlivé duše – autoři veršů pro děti.”

Skála stál i zrodu moderní adiktologie, oboru, který se zabývá výzkumem, prevencí a léčbou závislostí a jiných škodlivých návyků. V roce 1971 otevřel v Apolináři Středisko drogových závislostí, první specializované ambulantní pracoviště pro drogově závislé.

Základní rámec skálovské léčby se dodnes příliš nezměnil, i když vyhlášená Skálova “tvrdost” o něco povolila. Přibylo terapie, která posiluje pacientovu motivaci nepít. Pověstný Antabus doplňuje už řada nových preparátů, které výrazně zmírňují “touhu” po alkoholu. Záchytka už ale u Apolináře není.

V roce 2012 vznikla spojením Centra adiktologie Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze a Oddělení pro léčbu závislostí VFN v Praze Klinika adiktologie, která zahrnuje adiktologickou ambulanci, poradnu, lůžkové oddělení pro muže a ženy, Detoxifikační oddělení, Centrum metadonové substituce, ambulance pro alkoholové i nealkoholové závislosti, Centrum pro psychoterapii a rodinnou terapii a adiktologicko-psychologickou laboratoř. Stále zde také působí KLUS.

Za zdmi Apolináře už pomohli pár desítkám tisíc pacientů, i když ne všichni se vyléčili. Pobývala tu řada známých osobností, na 500 neznámých prý připadl jeden prominent. Po básníku Františku Hrubínovi je v zahradě dodnes Františkova vyhlídka. Léčil se tu režisér Martin Frič, herec Otomar Korbelář, o pár let později Vladimír Menšík. Svůj pozoruhodný deník tu zanechal režisér František Vláčil a na své zdejší zkušenosti vzpomínali malíř Josef Jíra anebo fotbalista Jan Berger. Nad pitím tu zvítězili i mim Boris Hybner či herec Tomáš Hanák.

David Preisler rmi

Z protialkoholního oddělení je po 70 letech Klinika adiktologie

Praha 7. září (ČTK) – Z protialkoholního oddělení založeného před 70 lety Jaroslavem Skálou je Klinika adiktologie, která je podle odborníků unikátním zařízením. Věnuje se léčbě závislých, ale i výzkumu a vzdělávání. Podle děkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Aleksiho Šeda, která ji zřizuje spolu se Všeobecnou fakultní nemocnicí, připravuje po bakalářském a magisterském studijním programu také program Ph.D. a diskutuje i o možnosti vzdělávat zahraniční studenty.

“Pracoviště je ze světového pohledu originální v tom, že problematiku adiktologie, která ve svých počátcích byla hodně aplikovaná, postavilo v současnosti na vědních základech a od toho se odvíjí i výchova nových odborníků,” řekl Šedo na nedávné tiskové konferenci k léčbě závislosti na alkoholu u žen.

Podle primáře kliniky Petra Popova psychiatr Jaroslav Skála 7. září 1948 přišel s několika prvními pacienty se závislostí na alkoholu na zahradu tehdejší budovy a začal ordinovat. O několik let později vznikla první protialkoholní záchytná stanice. Popov připomněl, že podobná zařízení existovala už před druhou světovou válkou. Jejich cílem ale bylo opilé jen odklidit a nevěnovala se jejich léčbě.

“Záchytná stanice to byl takový vývozní artikl. Nejprve v socialistických zemích, potom také jinde ve světě, například v USA. Začala vznikat podobná zařízení napodobující to, co Skála založil v Apolináři v roce 1951,” uvedl Popov.

Postupně Skála program rozvíjel v ucelený systém péče. Vznikala pobytová zařízení pro muže i pro ženy, ambulance pro léčbu dětí a začal se věnovat i alkoholikům ve výkonu trestu. “Tím jak se začala postupně rozpadat ta síť, kterou Skála založil, jak v Praze, tak v celé České republice, tak vznikla potřeba nabídnout alespoň našim pacientům nějakou navazující ambulantní léčbu. V roce 1996 jsme otevřeli specializovanou ambulanci pro rozvoj alkoholových závislostí,” dodal Popov.

Ke spojení centra adiktologie, které bylo součástí Kliniky psychiatrie, a protialkoholní léčby došlo v roce 2012, kdy vznikla Klinika adiktologie. “Léčba závislosti nebyla na psychiatrické klinice nikdy moc vítána s nadšením,” dodal přednosta Kliniky adiktologie Michal Miovský.

“Naše klinika má zaměstnané první absolventy oboru adiktologie a současně se daří vázat tyto absolventy nejen ve vědecké činnosti, a mají svoje zajímavé publikační výstupy nejen v tuzemských časopisech, ale i v zahraničí a jezdí na zahraniční konference,” dodal.

Se závislostí na alkoholu se v roce 2016, z nějž pocházejí poslední data Ústavu zdravotnických informací a statistiky, léčilo v různých psychiatrických zařízeních a ordinacích ambulantně 26.366 lidí a 9489 bylo hospitalizováno. Počet ambulantních pacientů je v posledních letech poměrně stabilní, hospitalizovaných od roku 2005 ubylo asi 2000. Muži, kteří nastoupí léčbu, převažují nad ženami v poměru 2:1.

Odborníci upozorňují na to, že léčba závislostí není dostatečně dostupná, kapacity zařízení nestačí. Potřeba léčby závislosti na alkoholu je přitom v Česku velká. Češi patří podle bývalého národního protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila ke světovým rekordmanům v množství vypitého alkoholu. Denně se ho napije zhruba 12,5 procenta lidí nad 15 let, vysoké dávky pravidelně popíjí 170.000 lidí, takzvaných rizikových pijáků je na 600.000. Zdravotní pojišťovny dávají na léčbu kolem miliardy korun ročně.

Dost není ani protialkoholních záchytných stanic. Lékaři z interních oddělení nemocnic si stěžují na to, že opilí často končí na jejich lůžkách. Například v Praze jedinou záchytku provozuje městská poliklinika, k dispozici má 22 lůžek. Roční náklady na její provoz jsou 15,2 milionu korun. Lidé, kteří na záchytce skončí, mají zaplatit 1950 korun za noc, často z nich ale peníze zařízení nevymůže. Ročně jich je kolem 5500.

Vanda Králová snm

Ministerstvo zdravotnictví spustilo portál zdravotnické techniky

Praha 7. září (ČTK) – Ministerstvo zdravotnictví spustilo internetový portál, na kterém pacienti najdou informace o dostupnosti zdravotnické techniky v českých nemocnicích. Web https://ztnemocnice.uzis.cz/ v současné době zobrazuje 14.857 přístrojů u 206 poskytovatelů zdravotních služeb ve 14 krajích a pacienti si tak mohou vybrat, která nejbližší nemocnice od jejich bydliště má přístroj, který potřebují pro své vyšetření. ČTK to dnes sdělilo tiskové oddělení ministerstva.

“Dosud nikdo nevěděl, kde se jaká zdravotnická technika nachází. My jsme ji za posledních několik měsíců zmapovali a nabízíme pacientům její ucelený přehled,” uvedl ke vzniku webové portálu ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO).

Lidé si prostřednictvím webu mohou zobrazit mapu přístrojů podle vybraného poskytovatele, kategorie přístroje, regionu nebo podle dostupnosti k bydlišti. Ministerstvo na tvorbě portálu spolupracovalo s Ústavem zdravotnických informací a statistiky a na web budou postupně přidávat další přístroje podle toho, jak jim budou jednotliví poskytovatelé zdravotních služeb dávat souhlas se zveřejněním příslušných informací.

Mapa zdravotnické techniky je propojena s Národním registrem poskytovatelů zdravotních služeb, který poskytuje přehled o všech poskytovatelích zdravotních služeb v ČR a o rozsahu jejich péče.

ktp snm

Céčko není všechno: Jak účinně posílit dětskou imunitu s nástupem…

Praha, 6.9.2018 (MycoMedica)

Jedno z nejčastějších témat, které řeší rodiče se začátkem školního roku, je posílení dětské imunity. Hlavním cílem je, aby děti po čerstvém nebo opětovném příchodu do školky či školy neonemocněly a jejich obranyschopnost byla dostatečně silná. Východiskem bývá konzumace mnoha různých vitamínů, které podáváme dětem hlavně formou rozličných výživových doplňků. Jedním z šetrných způsobů je však také pravidelné užívání medicinálních hub, jejichž účinky jsou potvrzeny nejen tradiční čínskou medicínou, ale i moderními vědeckými studiemi. Pojďme si tedy vyjmenovat několik základních pravidel, kterými je dobré se jako rodič řídit.

Zdraví a nemoc pohledem čínské medicíny

Každá nemoc je podle tradiční čínské medicíny výsledkem nerovnováhy Yinu a Yangu – dvou protikladných principů. Můžeme si je představit jako den a noc nebo léto a zimu. Yin a Yang je všude kolem nás, jeden bez druhého nemůže existovat, ale zároveň se stále snaží převážit jeden nad druhým. Tuhá zima vystřídá horké léto, yangové mládí se překlopí v yinové stáří. Toto jsou přirozené Yin-Yangové cykly, které probíhají i v našem organismu. Pokud žijeme přiměřeně zdravě, pak jsou tyto cykly přirozené a cítíme se dobře. Jestliže se ale naše ratolesti často stravují ve fastfoodu, mají nadbytek aktivit či třeba hrají až moc často akční hry na počítači, začne převládat v jejich organismu Yang. Naopak když jim pravidelně podáme ke snídani studený jogurt, budou často konzumovat sladkosti a nemají pravidelný pohyb, stávají se yinovějšími. Jejich tělo má sice úžasnou samoregulační schopnost a tyto „výstřelky“ dokáže vyrovnávat, pokud jsou ale výkyvy dlouhodobé nebo příliš extrémní, regulační mechanismy už toto nezvládnou a nastupuje to, čemu říkáme nemoc.

Dětský Yin a Yang: Proč jsou pro děti vhodné medicinální houby

Medicinální houby podle čínské medicíny vyrovnávají Yin a Yang. Umí navrátit organismus do rovnováhy, posílit jeho obranyschopnost a také ho vyživit, pokud je oslabený. To žádná jiná bylina neumí. U velmi malých dětí se používají kombinace medicinálních hub ve formě sirupu, kterému se v Číně říká „dračí sirup“. U starších dětí, od 3 nebo 4 let a výše, se používají buď jednotlivé medicinální houby nebo častěji jejich harmonicky působící kombinace. Obvyklá je kombinace čtyř takových, kde každá působí na jinou část organismu, ale celkově synergicky posilují imunitní systém. Na trhu existují produkty, které směs všech těchto čtyř hub již obsahují.

Kouzelné zaklínadlo: Cordyceps, Reishi, Agaricus, Shitake

Pokud mluvíme o nejvhodnějších medicinálních houbách pro děti, pak je to jednoznačně Cordyceps. Tato houba posiluje ledviny a plíce a je to jeden z nejsilnějších stimulátorů imunitního systému. Dále si zapamatujte Reishi, ta má velmi příznivé účinky na posílení imunity a zároveň se výborně osvědčila u alergií i atopických ekzémů. Houby Agaricus a Shitake taktéž posilují imunitu a trávení a dokážou si poradit s viry a bakteriemi. Je však nutné podotknout, že při akutních příznacích (jako třeba teplota, žlutá rýma, schvácenost, bolesti těla, apod.) se doporučuje zmíněné houby vysadit a místo nich ve vyšší dávce podávat buď čistý betaglukan nebo houbu Coriolus. Ve většině případů se podaří šokově posílit imunitu a nemoc ani nepropukne. Je třeba ale začít s terapií okamžitě při prvních projevech akutních příznaků.

Lze houby užívat dlouhodobě?

Nic se nemá přehánět, a proto se nabízí ještě otázka dlouhodobosti využívání medicinálních hub. „Je dobré, aby se dětská imunita naučila žít i bez hub. Obvykle proto doporučuji užívat je po dobu čtyř až šesti měsíců. Ideální je vždy začít asi měsíc před krizovým obdobím, což právě bývá nástup do školky či školy, nebo před zimou či před nástupem léta. Zkrátka vždy, když se mění klima,“ říká k méně tradiční formě dětské prevence Milan Schirlo, dlouholetý praktik tradiční čínské medicíny a zároveň majitel české rodinné firmy MycoMedica, která se specializuje právě na výrobu produktů z vysoce kvalitních medicinálních hub. „Doporučuji též užívat houby s určitými přestávkami, aby si na ně imunitní systém řekněme nezvykl. Obvykle je vhodné užívat je 5 dní a 2 dny mít pauzu. Při dlouhodobém užívání medicinálních hub má smysl zvýšit příjem vitamínu C, a to buď zvýšením příjmu zeleniny a ovoce nebo třeba užíváním extraktů brazilské třešně, aceroly, a podobně,“ dodává Schirlo.

Houby jsou jen polovina úspěchu

Jako další příčinu častých dětských onemocnění vidí tradiční čínská medicína ve špatných stravovacích návycích tj. v oslabené „Slezině“. Pohledem tradiční čínské medicíny není totiž „Slezina“ samostatný orgán, ale několik orgánů zodpovědných za naše trávení a zároveň jeden z hlavních systémů určujících kvalitu naší imunity. Proto by měly být součástí dětského jídelníčku zejména složité sacharidy doplněné o malé množství vysoce hodnotných bílkovin a porci lehce povařené zeleniny. Myslete na to, že trávení začíná již v ústech, proto děti učte, aby jídlo důkladně rozžvýkaly a vychutnávaly si každé sousto. Děti by měly jíst pravidelně, a to 4 – 6krát denně, ideálně vždy ve stejný čas. Je vhodné v jejich jídelníčku co nejvíce omezit potraviny obsahující cukr a mléčné produkty, pokud trpí na zahlenění. Důležitý je samozřejmě taky přiměřený pohyb na čerstvém vzduchu a dostatek spánku.

Nicméně vždy používejte zdravý rozum! V parném létě meloun nemusí být špatně, naopak v zimě snídat meloun je pro slezinu velmi zatěžující.

I po infarktu myokardu se lze vrátit ke kvalitnímu životu…

PRAHA, 6. září 2018 (Česká kardiologická společnost) – Včasný intervenční zákrok, dodržování následné léčby a důsledná úprava životního stylu vedou u naprosté většiny pacientů, kteří prodělali infarkt myokardu, k návratu ke kvalitnímu životu bez výrazných limitací. Česká republika patří na první místo v Evropské unii v záchytu a léčbě akutních infarktů myokardu. Časná intervence v jednom z dvaadvaceti specializovaných katetrizačních center, rychlý dojezd do nich, dvaceti čtyřhodinová péče na úrovni světové špičky, to jsou důvody, proč pacienti po nekomplikovaných infarktech odcházejí nejpozději po pěti dnech domů. Podmínkou návratu do kvalitního života je však dodržování předepsané léčby i úprava životního stylu.

Kardiovaskulární onemocnění v čele s ischemickou chorobou srdeční jsou stále zodpovědná za polovinu všech úmrtí ve vyspělých zemích a představují tak významný socioekonomický problém. Podle ÚZIS byla v roce 2015 v České republice nejčastější příčinou úmrtí právě onemocnění oběhové soustavy, a to v 50 % příčinou úmrtí žen a v 45 % příčinou úmrtí mužů. Celkem se jednalo o téměř 51 000 úmrtí.

Na prvním místě v rámci kardiovaskulárních onemocnění je u obou pohlaví ischemická choroba srdeční, na druhém infarkt myokardu. Předpokládá se, že až 30 % pacientů se srdečním infarktem zemře. K drtivé většině úmrtí přitom dojde ještě před příjezdem záchranné služby u nemocných, kteří podcení příznaky infarktu a nepřivolají záchrannou službu včas. Úmrtnost po přijetí do nemocnice díky pokrokům v současné medicíně v posledních pětadvaceti letech výrazně poklesla z cca 13 % na dnešních 5-6 %.

Srdeční infarkt neboli tzv. infarkt myokardu (IM) lze zjednodušeně definovat jako úmrtí části srdečních buněk, vzniklé na podkladě náhlého uzávěru nebo výrazného zúžení věnčité (koronární) tepny, která zásobuje příslušnou oblast. Akutní infarkt se nejčastěji projevuje jako silná, v klidu vzniklá, tlaková, svíravá nebo pálivá bolest na přední straně hrudníku. Nemocný s akutním infarktem myokardu je v přímém ohrožení života. Zásadním faktorem, který ovlivňuje šanci na přežití, je čas. Objeví-li se proto u někoho výše popsané příznaky – především bolest na hrudi (zvláště trvá-li déle než deset minut), měl by postižený nebo jeho okolí co nejdříve kontaktovat zdravotnickou záchrannou službu (telefon 155 nebo 112). Profesor MUDr. Miloš Táborský, Ph.D., MBA, FESC, přednosta I. interní kardiologické kliniky Fakultní nemocnice a Univerzity Palackého v Olomouci a předseda výboru ČKS situaci komentuje: „V České republice je široce dostupná síť katetrizačních center i vysoká organizovanost lékařské záchranné služby. Většina pacientů s akutním infarktem myokardu se dostane k pomoci včas. Přesto někteří nemocní zbytečně umírají díky nedostatečné informovanosti a edukaci laické veřejnosti. Lidé s podezřením na infarkt by neměli váhat se zavoláním rychlé záchranné služby.“

Léčba infarktu myokardu je v České republice na světové úrovni

Pro úspěch léčby infarktu myokardu je klíčový včasný zákrok ve specializovaném katetrizačním centru, kterých je v České republice dvacet dva, ale zároveň i následné dodržování režimových opatření a užívání doporučené medikace a režimových opatření po návratu z nemocnice.

„Cílem tzv. perkutánní koronární intervence (katetrizační metody prováděné v katetrizačním centru) je zprůchodnění koronární tepny, jejíž uzávěr nebo výrazné zúžení způsobilo infarkt. Díky časnému zprůchodnění postižené tepny je tak možné zabránit dalšímu odumírání srdečních buněk v důsledku jejich nedokrevnosti. Pro udržení průchodnosti cévy je při tomto zákroku možno zavést i tzv. stent (výztuž cévy). Katetrizační metody se v České republice používají ke zprůchodnění koronární (srdeční) tepny u většiny nemocných s infarktem a prokazatelně snižují riziko úmrtí nebo vzniku dalšího infarktu. Vedle intervenčního zákroku by měla být pacientům současně nasazena protidestičková léčba. Ta omezuje vznik destičkového trombu (sraženiny) jak v srdečních tepnách, tak v zavedeném stentu,“ vysvětluje doc. MUDr. Petr Kala, Ph.D., FESC, z Interní kardiologické kliniky FN Brno a LF MU, člen výboru ČKS.

Sekundární prevence

Ještě před propuštěním z nemocnice je pacientům obvykle předepsána následná farmakologická léčba. Její klíčovou součástí je podávání moderních inhibitorů destiček, které oproti starším lékům snižují riziko úmrtí z kardiálních příčin až o 21 %. Součástí sekundární prevence jsou i tzv. nefarmakologické postupy zahrnující odvyknutí kouření, úpravu stravovacích návyků, pravidelné fyzické aktivity i eliminace stresových situací. Dodržování předepsané léčby i úprava životního stylu jsou klíčové pro úspěšný návrat pacientů ke kvalitnímu životu. Přesto se většina nemocných dostatečně neléčí, do roka po infarktu užívá podle zahraničních zdrojů předepsanou léčbu jen přibližně 20 % z nich.

Tím se vystavují značnému riziku, protože ateroskleróza, která je příčinou infarktu myokardu, je postupujícím onemocněním a statistiky dokládají, že u každého pátého pacienta se infarkt myokardu v horizontu pěti let zopakuje.

Změny v ochranných limitech

Pacienti s infarktem myokardu se nemusejí bát doplatků za kvalitní léky, které jsou jim předepsány v rámci sekundární prevence.

Pro každého pojištěnce v České republice je stanoven ochranný finanční limit, tzn. celková částka, kterou od něj zdravotní systém smí vybrat na poplatcích. Od 1. ledna 2018 se ochranný limit u starších osob a dětí snižuje. Lidé staří 70 a více let mají ochranný limit 500 Kč ročně. Lidé starší 65 let a mladší než 18 let mají ochranný limit 1000 Kč ročně. Lidé ve věku 19-64 let mají limit 5000 Kč ročně.

Každá pojišťovna hlídá ochranné limity za své pacienty. Ti tedy o peníze nemusí žádat, pojišťovna jim peníze zašle do šedesáti dnů v následujícím čtvrtletí, kdy byl limit překročen.

Virtuální srdce pro jednoduchou edukaci po infarktu myokardu

Pro pacienty, kteří prodělali infarkt myokardu, ale i jejich rodinné příslušníky byla vyvinuta aplikace Virtual Heart. Ta informuje nejen o příčinách a následcích infarktu myokardu, ale tak o intervenční terapii, následné medikaci a úpravě režimu. Aplikaci je možné si stáhnout zdarma z App Storu nebo Google Play nebo pomocí QR kódu.

Infarktů podle lékařů v posledních letech ubývá, hlavně u žen

Praha 6. září (ČTK) – Infarktů v posledních letech podle lékařů mírně ubývá, hlavně u žen. Pokles bude zřejmě pokračovat i letos. Muže postihuje infarkt v průměru kolem 58. roku, ženy až o deset let později. Výjimkou ale nejsou ani mladší, řekli dnes novinářům zástupci České kardiologické společnosti. Nemoci oběhové soustavy jsou v Česku nejčastějšími příčinami úmrtí, v roce 2015 zabily 45 procent mužů a 50 procent žen.

“U žen byly ještě v roce 2010 nemoci oběhové soustavy příčinou 56 procent úmrtí, u mužů není pokles tak výrazný,” uvedl Miloš Táborský, přednosta 1. interní kardiologické kliniky Fakultní nemocnice a Univerzity Palackého v Olomouci a předseda výboru České kardiologické společnosti. Přibývá podle něj i pacientů do 35 let, mladší pacienti jsou často silní kuřáci.

Více lidí než infarktu podlehne takzvané ischemické chorobě srdeční. Jde o nedokrvování srdečního svalu a postupné odumírání jeho částí. Nejčastější příčinou je kornatění tepen, ukládání tuku do stěn cév a jejich ucpávání. Může být příčinou i srdečního selhání, tedy stavu, kdy srdce nezvládá okysličovat krev.

Oproti tomu infarkt je úmrtí části srdečních buněk po náhlém uzávěru tepny. “Krev nemůže okysličovat část srdečního svalu. Pokud to trvá více než 20 minut, srdeční buňky začínají odumírat a vzniká infarkt,” vysvětlil Táborský. Příznakem je silná tlaková bolest za hrudní kostí, případně mezi lopatkami. Může být i dušnost a dočasná ztráta vědomí.

Lékaři předpokládají, že ještě před příjezdem přivolaných záchranářů zemře asi třetina postižených. Celková úmrtnost těch, kdo se dostanou do péče lékařů je asi tři procenta. Nejdůležitější je podle odborníků zkrátit na minimum čas od infarktu po zásah lékařů. Záchranáři proto často udělají vyšetření EKG přímo na místě a pak vezou pacienta nikoliv do nejbližší nemocnice, ale rovnou do speciálního centra.

V Česku jich je 22. Pacienti z celé země jsou na sále v průměru za 2,5 hodiny. “Rychlý zásah spolu s moderní farmakologickou léčbou vede k nízké úmrtnosti,” řekl Petr Kala z Interní kardiologické kliniky FN Brno a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Většině pacientů lékaři udělají takzvanou koronární intervenci, kdy se pacinetovi vpichem přes kůži zavede do cévy nafukovací balonek, který ji rozšíří, a následně takzvaný stent, trubička z kovového pletiva, která ji udrží otevřenou. Zákrok trvá nejčastěji kolem 24 minut. Za tři až pět dní může pacient odejít z nemocnice domů.

Klíčové pro návrat do normálního života je podle odborníků užívání předepsaných léků a dalších opatření. Zásadní je přestat kouřit, podle Táborského to prognózu po infarktu zlepšuje až o polovinu. Lékaři doporučují také pravidelný pohyb, alespoň hodinu denně. Nemusí být hodina v kuse, stačí i chůze. Vhodné je také aspoň o desetinu snížit svou hmostnost a dodržovat dietu.

“Řada pacientů je ze začátku vystrašená, ale postupně ochota léky užívat klesá,” dodal Táborský. Často jich užívají více, také na ředění krve nebo na snížení cholesterolu. U většiny pacientů se podle něj stav vrátí prakticky k normálu, asi pětina má následky s větším rizikem arytmie nebo rozvoje srdečního selhání.

Podle Táborského by bylo vhodné, kdyby v každém kraji existovalo zařízení, které by o propuštěné pacienty dál pečovalo nejen po zdravotní, ale i sociální stránce. Takové monitorovací centrum by je mohlo sledovat i s pomocí moderních technologií. O jejich vytvoření jedná Česká kardiologická společnost i s ministerstvem zdravotnictví.

van snm