Stovky lidí s IPF nedostávají léčbu, která by smrtelnou nemoc…

Praha, 7. 9. 2018 (SIPP) – Pocit, jako když se topí, zažívají denně stovky lidí, kteří trpí idiopatickou plicní fibrózou (IPF) – smrtelnou nemocí, jejíž postup jde správnou léčbou zásadně zpomalit. Aby se tak ale stalo, musí lékař nemoc odhalit včas a rychle pacienta poslat do některého ze specializovaných center, kde mu umí pomoci. To se bohužel často neděje a v centrech se léčí zhruba 50 % těch, co by léčbu potřebovali a mohli mít. Na tento alarmující stav upozorňují plicní lékaři v souvislosti s Týdnem IPF, který letos startuje 13. září.

„Podle našich odhadů je nyní v tuzemsku asi 2 000 lidí s IPF. V centrech a v našem registru IPF – EMPIRE, kde údaje o nemocných shromažďujeme, víme o půlce z nich – 917. U druhé poloviny netušíme, kde jsou. Velmi pravděpodobně tak nedostávají adekvátní léčbu,“ říká prof. MUDr. Martina Vašáková, Ph.D., přednostka Pneumologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Thomayerovy nemocnice v Praze a předsedkyně Sekce pro intersticiální plicní procesy (SIPP).

Důvodů může být podle prof. Vašákové více. Nemoc se většinou objevuje až po šedesátce, a proto řada nemocných zpočátku nepovažuje pokašlávání a zadýchávání za příznak těžké nemoci, ale za projev stárnutí, ztrátu kondice či následek kouření. Oddalují tak návštěvu lékaře, dokud není pozdě. Občas projevy IPF zamění za jinou plicní či srdeční nemoc samotní lékaři, nejčastěji plicní a praktičtí. „IPF je jasně rozeznatelná – při poslechu plic lékař slyší charakteristický zvuk připomínající odepínání suchého zipu nebo chůzi po zmrzlém sněhu, tzv. krepitus. Lidé, kteří nemocí trpí, mívají také paličkovité prsty s nehty tvaru hodinového sklíčka,” vysvětluje profesorka Vašáková. Čím dříve se na nemoc přijde, tím větší má pacient šanci na její zastavení po další roky, na zkvalitnění života a zvýšení šance, že se dočká transplantace plic. Bez správné léčby umírá do 3 let.

„IPF je vzácné onemocnění, s nímž se praktik setkává raritně. Je důležité, aby o této nemoci věděl a myslel na ni při diferenciální diagnostice pacienta,“ doplňuje MUDr. Petr Šonka, předseda Sdružení praktických lékařů ČR.

IPF poškozuje plicní sklípky, jizví je – bere tak plochu k dýchání, plíce tuhnou a člověk se nemůže nadechnout. K nejnovější léčbě se dostanou pouze lidé v centrech pro léčbu intersticiálních plicních procesů, kterých je v republice 17.

Terénním pneumologům a radiologům by nově měla se správnou diagnózou pomoci aplikace IPFchecker. Při podezření na IPF zadá pneumolog do aplikace základní parametry z klinického vyšetření pacienta a obratem obdrží informaci, zda pacienta poslat k radiologovi do specializovaného centra na tzv. HRCT (počítačová tomografie s vysokým rozlišením vhodná pro vyšetření plic). Aplikace obsahuje i nahrávku krepitu. Radiolog o nálezu informuje pneumologa, a ten v případě stanovení diagnózy IPF požádá prostřednictvím aplikace o umístění pacienta v některém ze specializovaných center.

Dalším krokem, kterým se lékaři pokouší zachytit nemoc včas, je tradiční den otevřených dveří ve vybraných ambulancích plicních lékařů. Letos připadá na 13. 9. a lidé se zde mohou nechat vyšetřit zdarma a bez doporučení od praktického lékaře. Letos se k akci přihlásilo 62 ambulancí, jejich kompletní seznam je na www.plicnifibroza.cz. „V roce 2017 jsme takto zachytili 6 lidí s podezřením na IPF,” říká MUDr. Ivana Čierna Peterová, předsedkyně ambulantních pneumologů.

Týden IPF a pacienty s touto nemocí tradičně podporuje režisér Slávek Horák, který v ČR i v zahraničí zabodoval s filmem Domácí péče.

O Sekci intersticiálních plicních procesů (SIPP)

SIPP České pneumologické a ftizeologické společnosti věnuje speciálně IPF veliké úsilí a kromě snahy o šíření informací o této nemoci mezi ostatní lékařskou, ale i laickou veřejnost, také založila a vede registr IPF EMPIRE (European Multipartner IPF Registry). Ten kromě center v České republice zahrnuje i centra na Slovensku, v Polsku a Maďarsku a přidružuje se Srbsko, Slovinsko, Chorvatsko a Turecko. Registr dává možnost nahlédnout do epidemiologie IPF a do reálných léčebných výsledků této nemoci. Při zavádění nových léků na plicní fibrózu lze dle údajů z registru vidět, kolik pacientů pro daný lék či klinickou studii mohou lékaři využít a kterým konkrétním pacientům nový lék nabídnout.

SIPP také na základě mezinárodních doporučení a nových poznatků opřených o medicínu založenou na důkazech sestavuje doporučení k diagnostice a léčbě jednotlivých intersticiálních plicních procesů (IPP). Dále se stará o zajištění sítě pracovišť specializovaných na péči o pacienty s IPP, aby lékaři věděli, kam se mají obrátit se žádostí o konzultaci, dovyšetření pacienta či o jeho léčbu. Podporuje výzkum a publikační aktivitu v oblasti IPP na území České republiky.

ČLnK upozorňuje na další nedostatkové léky v českých lékárnách: Chybí…

Praha, 7. září 2018 (ČLnK) – Česká lékárnická komora (ČLnK) pravidelně zveřejňuje seznam nedostatkových léků, ve kterém informuje veřejnost o reálném stavu výpadků v lékárnách. Podle srpnové analýzy ČLnK chyběly v lékárnách nejen nahraditelné léky na průjem či prostatu, ale i velmi těžko zastupitelné či dokonce nenahraditelné léky na virové infekce očí či rakovinu prsu.

Během měsíce srpna nahlásili lékárníci ze všech regionů celkem 93 výpadků léků. Jedná se o léky, které v lékárnách reálně chyběly a nemohly tak být pacientům vydávány. Nejčastěji chyběl Furorese, lék na odvodnění pro dialyzované pacienty, Keppra na léčbu epilepsie či antibiotikum Ciplox. Lékárny se také nadále potýkaly s výpadkem Endiaronu, léku na průjem, či Anacidu na překyselení žaludku. Celkem osm nedostupných léčivých přípravků hlášených lékárnami v období od 1. 8. do 31. 8. 2018 bylo přitom v lékárně jinými léky nenahraditelných: Virgan, Tamoxifen, Maxitrol, Clostilbegyt, Actrapid, Metalcaptase, Dalacin, Xultophy.

Je nepřípustné, aby pacienti s rakovinou čekali na svůj lék tři týdny

Hlášení lékárníků, která ČLnK pravidelně přicházejí, upozorňují nejen na případy, kdy se léky dají jen velmi těžce nahradit, například zvýšením množství tablet v jiné gramáži. Ale lékárníci hlásí i případy, kdy se léky v lékárně nahradit nedají vůbec.

„Od července v lékárnách nelze sehnat například lék Mitomycin C Kyowa 10 mg a 20 mg. Ten se doporučuje podávat u některých typů karcinomu spolu s jinými léčivými přípravky nebo po selhání primární léčby. Přípravek se užívá u celé řady onkologických onemocnění včetně rakoviny prsu ke zlepšení subjektivních i objektivních příznaků. Dle sdělení Státního ústavu pro kontrolu léčiv není lék dostupný ani nahraditelný. Distributor nabízí na mimořádný dovoz neregistrovaný přípravek Mitomycin Medac 1×20 mg, ale doba jeho dodání je cca tři týdny,“ upozorňuje na obtížnou nahraditelnost léku pro onkologické pacienty PharmDr. Lubomír Chudoba, prezident ČLnK.

Nenahraditelným lékem v lékárnách je i lék Virgan určený na virové infekce oka: „Virgan chybí dokonce již od března 2017, a je to opravdu velký problém, protože jeho náhrada neexistuje,“ dodává za lékárníky Mgr. Aleš Krebs, Ph.D., viceprezident ČLnK. Problém s náhradou je i u přípravku Clostylbegyt na poruchy cyklů u žen či lék pro diabetiky Xultophy a inzulín Actrapid.

Dle ČLnK ztrácí současný model DTP, (Direct To Pharmacy, distribuce přes jediného, monopolního distributora) smysl a měl by být zrušen. Tento model totiž léčivé přípravky pacientům nezajistí a pouze ohromně komplikuje a prodražuje práci lékárníků. „Dle platného zákona mají lékárny dostat lék do dvou pracovních dnů od objednávky. Je jasné, že v případě nahlášeného výpadku léku k jeho dodání v tomto termínu nedojde. Ale pokud výpadek není hlášený a přesto lék dostupný není, měl by dle názoru ČLnK Státní ústav pro kontrolu léčiv konat. Komora také žádá, aby ministerstvo zdravotnictví a SÚKL pružněji a častěji využívali opatření proti vývozu léčiv uvedená v Zákonu o léčivech,“ shrnuje situaci s nedostupnými léky Chudoba.

Česká lékárnická komora je samosprávná nepolitická stavovská organizace sdružující lékárníky. Byla zřízena zákonem ČNR č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře. Její ustavující sjezd se uskutečnil 28. – 29. září 1991.

Česká lékárnická komora dbá, aby její členové vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony a řády komory. Zaručuje odbornost svých členů a potvrzuje splnění podmínek k výkonu lékárnického povolání. Posuzuje a hájí práva a profesní zájmy svých členů, stejně tak chrání jejich profesní čest.

Lékařům pomůže rozeznat IPF nová webová aplikace

Praha, 7. 9. 2018 (SIPP) – Včasný záchyt pacientů s idiopatickou plicní fibrózou (IPF) a jejich rychlý přesun do specializovaného centra je pro léčbu tohoto smrtelného onemocnění zásadní. Pneumologům a radiologům s tím nyní pomáhá webová aplikace IPFchecker – usnadňuje jim určení správné diagnózy a umožňuje konzultaci s kolegy.

Nad aplikací IPFchecker převzala garanci Česká pneumologická a ftizeologická společnost (ČPFS) a Sekce pro intersticiální plicní procesy (SIPP). Aplikace pomáhá terénním pneumologům a radiologům s včasným záchytem pacientů s IPF nebo s podezřením na IPF. Urychluje diagnostiku a umožňuje tak nemocným přístup k antifibrotické léčbě ve specializovaných centrech pro léčbu IPF. Ta je pro prognózu nemoci zásadní – bez správné léčby totiž pacienti obvykle umírají do tří let.

Jak aplikace funguje?

• V případě, že má pneumolog podezření na IPF, zadá do aplikace základní klinické parametry pacienta.
• Aplikace je vyhodnotí a v pozitivním případě pneumologovi doporučí poslat pacienta k radiologovi na vyšetření pomocí HRCT (počítačové tomografie s vysokým rozlišením).
• Pomůže vytvořit předvyplněnou žádanku, komunikovat s radiologem a následně od něj získat popis snímku v požadované struktuře s automatickým vyhodnocením pravděpodobnosti výskytu obvyklé intersticiální pneumonie (UIP).
• Jak pneumolog, tak radiolog může prostřednictvím aplikace konzultovat sporné HRCT snímky se zkušeným radiologickým konzultantem – v současné době s MUDr. Evou Kočovou, Ph.D. z Fakultní nemocnice v Hradci Králové.
• V případě stanovení diagnózy IPF pneumolog prostřednictvím aplikace požádá o umístění pacienta v některém ze specializovaných center.
• Aplikace lékaři rovnou ukáže nejbližší Centrum pro diagnostiku a léčbu intersticiálních plicních procesů (IPP), kam může pacienta k vyšetření objednat.

Aplikace umí lékaři přehrát tzv. krepitus, tedy zvuk, který může slyšet při poslechu pacienta a jež je typickým znakem pro nemoc IPF. Zvuk krepitu lze přirovnat k odepínání suchého zipu či chůzi po sněhu. Lékař jej tak lehce porovná se zvukem, který slyší při poslechu plic „svého“ pacienta.

Více informací o aplikaci IPFchecker, včetně registračního formuláře, naleznou lékaři na www.ipfchecker.cz.

Odborným garantem pneumologické části projektu je MUDr. Martina Šterclová, Ph.D., radiologické části projektu MUDr. Eva Kočová, Ph.D.

12 věcí, které spojují rodiče úspěšných dětí

Praha, 7.9.2018 (Patalie.cz)

Asi každý normální rodič chce, aby se jejich děti vyhýbaly průšvihům, činily se ve škole a směřovaly k oboru, který je zajímá a baví. Přestože na to, jak vychovat úspěšné dítě, neexistuje recept, psychologický výzkum vypichuje celou řadu faktorů, které predikují cestu k úspěchu. Asi vás nepřekvapí, že velká většina z nich záleží na rodičích. Takže co mají společného rodiče dětí, kterým se daří?

1. Trvají na tom, aby děti plnily svoje povinnosti

„Když po sobě děti nemusí mýt nádobí, znamená to, že je za ně myje někdo jiný,“ řekla ve svém TED talku Julie Lythcott-Haims, bývalá děkanka na Stanford University a autorka knihy Jak vychovat dospělého. „Takže jsou zproštěni nejen té práce, ale také se nenaučí, že k práci je třeba se stavět čelem a že každý člen domácnosti se musí podílet na zlepšování jejího chodu jako celku,“ dodává. Paní Lythcott-Haims věří, že děti, které doma „pomáhají“, vyrůstají v zaměstnance, kteří dobře spolupracují s ostatními, jsou empatičtější, protože vědí, jak je občas těžké dotáhnout věci do konce, a také jsou schopnější pracovat samostatně a bez autoritativního dozoru. Své myšlenky staví na výsledcích Harvard Grant Study, nejdelší kontinuální studie, která byla kdy provedena. „Tím, že mají povinnosti – vynášet odpadky nebo skládat si svoje prádlo –, se učí, že tyto rutinní věci jsou prostě nutnou součástí života,“ říká.

2. Učí své děti sociálním dovednostem

Výzkumníci z Pennsylvania State University a Duke University sledovali více než 700 dětí napříč celými Spojenými státy od školky až do věku 25 let a našli jistou korelaci mezi sociálními dovednostmi dětí z mateřinek a jejich úspěchy o dvě dekády později. Dvacet let probíhající studie ukázala, že sociálně schopné děti, které neměly problém zapojit se do her, pomáhaly ostatním, byly schopné porozumět jejich pocitům a samy řešit problémy, mají mnohem vyšší pravděpodobnost, že vystudují vysokou školu a najdou si práci odpovídající jejich vzdělání i zájmům než ty, kterým tyhle sociální dovednosti ve školce chyběly. „Výsledky studie ukazují, že pomáhat dětem s rozvojem emocionálních schopností je jedna z nejdůležitějších věcí, které můžeme udělat pro jejich zdravou budoucnost,“ řekla na tiskovce Kristin Schubert, programová ředitelka Robert Wood Johnson Foundation, která výzkum provedla. Od raného věku mohou právě tyto dovednosti rozhodovat o tom, jestli vaše dítě skončí ve vězení, nebo na univerzitě, jestli bude nezaměstnané nebo závislé na drogách,“ dodala.

3. Mají vysoká očekávání

Studie provedená na 6600 dětech narozených v roce 2001 profesorem Nealem Halfonem a jeho kolegy z University of California zjistila, že očekávání, která na děti kladou rodiče, mají obrovský efekt na jejich vzdělání. „Rodiče, kteří plánují pro své děti univerzitní vzdělání, je dokážou navigovat k lepší budoucnosti bez ohledu na své vlastní příjmy nebo vzdělání,“ uvedl ve svém prohlášení. Opírá se přitom o výsledky standardizovaných testů: od 57 % dětí, které dopadly nejhůř, rodiče očekávali vysokoškolské vzdělání, zatímco u těch, kterým se v testu dařilo nejlépe, očekávalo 96 % rodičů, že půjdou na univerzitu. To potvrzuje i další psychologický fenomén, tzv. Pygmalion efekt, který spočívá v tom, že „to, co jedna osoba očekává od druhé, může ta druhá chápat jakožto proroctví o svém vlastním sebenaplnění“. Což v tomto případě znamená, že se děti snaží naplnit rodičovská očekávání.

4. Pěstují mezi sebou zdravé vztahy

Děti z konfliktních rodin, úplných či rozvedených, mají tendence prospívat hůře než děti rodičů, kteří jsou spolu v harmonii, zjistila studie University of Illinois. Profesor Robert Hughes také zdůrazňuje, že podle dalších výzkumů jsou na tom děti z nekonfliktních neúplných rodin lépe než ty, které žijí v konfliktních úplných rodinách. Zůstáváte-li tedy v konfliktním vztahu „kvůli“ dětem, děláte jim medvědí službu. Existuje také studie, která zjistila, že dvacátníci, kteří prošli jako děti rozvodem rodičů, se i po deseti letech stále cítili ve stresu. Ty děti, které své rodiče popsaly jako konfliktní, hlásily také pocity ztráty, lítosti a bolesti.

5. Mají vyšší ukončené vzdělání

Ve studii z roku 2014 z University of Michigan zjistila psycholožka Sandra Tang, že matky, které mají dokončené středo- nebo vysokoškolské vzdělání, s vyšší pravděpodobností vychovávají své děti k témuž. Na skupině 14 000 dětí, které vstupovaly do mateřské školky mezi lety 1998 a 2007, ověřila tvrzení, že děti nezletilých matek (s nedokončeným středoškolským vzděláním) často nedokončí ani střední školu. Jinými slovy úroveň vzdělání rodičů, které dosáhli ve věku 8 let dítěte, determinuje školní a pracovní úspěchy dítěte na dalších 40 let dopředu.

6. Učí svoje děti brzo matematiku

Metaanalýza z roku 2007 zkoumající 35 000 předškoláků ve Spojených státech, Kanadě a Velké Británii zjistila, že brzké rozvíjení matematických dovedností se může proměnit ve velkou životní výhodu. „Význam těchto dovedností – začínat školní docházku se znalostí čísel, jejich řad a dalších základních matematických konceptů – je jeden z výstupů této studie,“ píše Greg Duncan z Northwestern University v tiskové zprávě. „Zvládnutí těchto dovedností předurčuje nejen budoucnost dítěte na poli matematiky, ale také na poli čtenářském,“ stojí tam také.

7. Budují si se svými dětmi vztah

V roce 2014 zjistila studie provedená na 243 lidech narozených v chudobě, že děti, kterým se dostalo „citlivé péče“ v prvních třech letech jejich života, si nejen vedly lépe v akademických testech v dětství, ale také mají zdravější vztahy a lepší kariérní úspěchy po třicítce. Citlivou péčí je v tomto případě míněno „rychlá reakce na signály, kterými děti dávají najevo své potřeby“ a „poskytování jistoty a bezpečí“ dětem, které právě objevují svět. „Investice do rozvíjení dětsko-rodičovského vztahu v raném věku se vrací v dlouhodobém měřítku napříč celým životem jednotlivce,“ řekl k tomu spoluautor studie Lee Raby z University of Minnesota.

8. Snaží se nestresovat

Podle posledního výzkumu, který cituje The Washington Post, počet hodin, které se svými dětmi mezi 3 a 11 lety tráví jejich matky, ovlivňuje jejich budoucnost, úspěch či neúspěch jen velmi málo. Krom toho příliš ochranitelský způsob výchovy se může obrátit proti vám. „Mateřský stres, obzvlášť pokud je způsoben snahou o to, najít si při pracovním vytížení dostatek času na děti, může ve finále dětem ubližovat,“ řekla deníku spoluautorka studie, socioložka Kei Nomaguchi. Stresovaní rodiče pak v „ze země vydupaném“ volném čase stresují i svoje děti. Emoční kontagiozita neboli psychologický fenomén toho, že emoce jsou stejně nakažlivé jako chřipka, nám pomůže porozumět. Výzkumy ukazují, že pokud je váš kamarád šťastný, ovlivní to i vaše emoce, a pokud je smutný, posmutníte i vy. Takže pokud je rodič vyčerpaný nebo nervózní, přenáší svou frustraci i na své dítě.

9. Oceňují snahu víc než vyhýbání se chybě

Carol Dweck, psycholožka ze Stanford University, objevila, že děti (ale i dospělí) myslí, pokud jde o úspěch, dvěma různými způsoby. První z nich vychází z premisy, že náš charakter, inteligence a kreativita jsou dané a my na nich nemůžeme nic změnit. Úspěch je zásluha těchto vrozených vlastností. A pro tento typ myšlení je charakteristické, že abychom si udrželi pocit, že za něco stojíme, nesmíme selhat za žádnou cenu. Druhý způsob přemýšlení o úspěchu nevnímá selhání jako důkaz neinteligence, ale jako odrazový můstek k růstu a rozvíjení našich schopností. Základem tohoto přístupu je přesvědčení, že naše vůle ovlivňuje naše schopnosti a právě na děti má obrovský efekt. Pokud jim řeknete, že úkol zvládly, protože jsou chytré, budujete v nich první způsob myšlení. Když zdůrazníte, že to zvládly, protože se snažily, pěstujete v nich ten druhý.

10. Maminky pracují

Dle výzkumu z Harvard Business School profitují děti z faktu, že jejich máma chodí do práce. Podle studie dcery pracujících matek chodí déle do školy, pracují na vedoucích postech a vydělávají víc peněz – o 23 % více než jejich vrstevníci, kteří vyrůstali s maminkami v domácnosti. Synové pracujících matek se podílejí více na domácích pracích a péči o děti, podle studie těmto činnostem věnují o 8 hodin týdně více než jejich vrstevníci, děti maminek v domácnosti. „Příklad, který svým dětem dáváme svým vlastním životem, nastavuje jejich standardy na to, co je správné, co jsou jejich práva, povinnosti a v co mají věřit,“ řekla autorka studie profesorka Kathleen L. McGinn listu Business Insider. „Je jen velmi málo věcí, o kterých víme, že mají jasný vliv na genderovou nerovnost, a výchova matkou, která pracuje, patří mezi ně,“ dodává.

11. Jsou víc „autoritativní“ než „autoritářští“ nebo „tolerantní“

Studie University of California, ve které vývojová psycholožka Diana Baumrind v šedesátých letech minulého století zjistila, že existují tři typy rodičů, poprvé rozdělila rodičovskou typologii na kategorie:

Tolerantní: rodič, který se snaží být netrestající a plně přijímající své dítě

Autoritářský: rodič, který se snaží dítě ovládat a formovat k obrazu svému

Autoritativní: rodič, který se snaží dítě racionálně směrovat

Jak asi tušíte, ideálem je ten třetí typ. Pod jeho taktovkou dítě vyroste s respektem k autoritě, ale necítí se jí přiškrceno.

12. Učí je vytrvalosti

V roce 2013 obdržela psycholožka Angela Duckworth z University of Pennsylvania speciální grant za svůj objev osobnostního rysu zvaného vytrvalost. Definuje ho jako „tendenci udržovat si zájem a snahu o velmi dlouhodobé cíle“ a podle jejího výzkumu přímo koreluje s dosaženým vzděláním. Jde o to, naučit děti představit si a postupně vytvářet budoucnost, jakou si představujeme.

Další informace a články o zdraví a zdravém životním stylu, chorobách a jejich léčbě najdete na Patalie.cz, včetně možnosti zdarma si stáhnout příručky např. „Kapesní průvodce psychickými poruchami“, „Jak si udržet zdravý rozum“, „Jak se zbavit traumat“, „Psychické poruchy u dětí“ nebo „Co je to psychosomatika a jak funguje?“ a další.

U Apolináře bojovala s alkoholem i řada známých osobností

Praha 7. září (ČTK) – Desítky tisíc pacientů včetně známých osobností ze světa kultury nebo sportu prošly protialkoholní léčebnou u Apolináře, kterou založil před 70 lety, 9. září 1948, legendární bojovník proti alkoholismu docent Jaroslav Skála. První specializované lůžkové oddělení pro studium a léčbu alkoholu při psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnici v Praze vzniklo v budově bývalého kláštera u kostela sv. Apolináře, podle kterého se vžil neformální název.

Skála se problematice závislosti na alkoholu začal věnovat po studiu medicíny jako asistent na psychiatrické klinice. Díky svým jazykovým znalostem byl vyslán na mezinárodní konferenci o problémech alkoholismu do Bruselu. Setkání se zahraničními odborníky pro něj znamenalo zásadní zlom v jeho profesním životě. „Vrátil jsem se jako člověk, který potkal svou šanci … Bylo to stejné dobrodružství jako třeba objevování neznámých zemí,“ popisoval Skála své tehdejší pocity.

V únoru 1948 spolu se svými pacienty založil nejprve dodnes existující Klub lidí usilujících o střízlivost (KLUS) a v září téhož roku vzniklo protialkoholní oddělení psychiatrické kliniky v Praze. Přesun z psychiatrické kliniky započal 7. září 1948, pacienti si přinesli postele a Skálovi psací stůl, první den prý ordinoval na zahradě. Vyšetřením prvního z devíti přesunutých pacientů 9. září pak začal normální provoz nového oddělení. Kvůli novým prostorům Skála dokonce kávou uplácel správce původní ubytovny. „A takhle celkem asi za pět nebo šest kilo kávy jsme vytvořili 50lůžkové oddělení,“ popisoval začátky zařízení, které se pak stalo centrem vzniku a vývoje nového oboru české medicíny.

Skála své protialkoholní oddělení vedl 34 let až do odchodu do důchodu v roce 1982. Apolinář v čele se Skálou postupně vypracoval komplexní léčebný program, režim a systém doléčování, zejména alkoholových závislostí, který se praktikoval i v zahraničí. Skála také přišel s unikátním nápadem protialkoholních záchytných stanic. První otevřeli právě u Apolináře 15. května 1951. Ke složení klientů záchytky Skála v jednom rozhovoru uvedl: „Statistiky jsme si vedli pečlivě. Nejpočetněji zastoupenou profesí byli instalatéři a hned po nich se umístily citlivé duše – autoři veršů pro děti.“

Skála stál i zrodu moderní adiktologie, oboru, který se zabývá výzkumem, prevencí a léčbou závislostí a jiných škodlivých návyků. V roce 1971 otevřel v Apolináři Středisko drogových závislostí, první specializované ambulantní pracoviště pro drogově závislé.

Základní rámec skálovské léčby se dodnes příliš nezměnil, i když vyhlášená Skálova „tvrdost“ o něco povolila. Přibylo terapie, která posiluje pacientovu motivaci nepít. Pověstný Antabus doplňuje už řada nových preparátů, které výrazně zmírňují „touhu“ po alkoholu. Záchytka už ale u Apolináře není.

V roce 2012 vznikla spojením Centra adiktologie Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze a Oddělení pro léčbu závislostí VFN v Praze Klinika adiktologie, která zahrnuje adiktologickou ambulanci, poradnu, lůžkové oddělení pro muže a ženy, Detoxifikační oddělení, Centrum metadonové substituce, ambulance pro alkoholové i nealkoholové závislosti, Centrum pro psychoterapii a rodinnou terapii a adiktologicko-psychologickou laboratoř. Stále zde také působí KLUS.

Za zdmi Apolináře už pomohli pár desítkám tisíc pacientů, i když ne všichni se vyléčili. Pobývala tu řada známých osobností, na 500 neznámých prý připadl jeden prominent. Po básníku Františku Hrubínovi je v zahradě dodnes Františkova vyhlídka. Léčil se tu režisér Martin Frič, herec Otomar Korbelář, o pár let později Vladimír Menšík. Svůj pozoruhodný deník tu zanechal režisér František Vláčil a na své zdejší zkušenosti vzpomínali malíř Josef Jíra anebo fotbalista Jan Berger. Nad pitím tu zvítězili i mim Boris Hybner či herec Tomáš Hanák.

David Preisler rmi

Z protialkoholního oddělení je po 70 letech Klinika adiktologie

Praha 7. září (ČTK) – Z protialkoholního oddělení založeného před 70 lety Jaroslavem Skálou je Klinika adiktologie, která je podle odborníků unikátním zařízením. Věnuje se léčbě závislých, ale i výzkumu a vzdělávání. Podle děkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Aleksiho Šeda, která ji zřizuje spolu se Všeobecnou fakultní nemocnicí, připravuje po bakalářském a magisterském studijním programu také program Ph.D. a diskutuje i o možnosti vzdělávat zahraniční studenty.

„Pracoviště je ze světového pohledu originální v tom, že problematiku adiktologie, která ve svých počátcích byla hodně aplikovaná, postavilo v současnosti na vědních základech a od toho se odvíjí i výchova nových odborníků,“ řekl Šedo na nedávné tiskové konferenci k léčbě závislosti na alkoholu u žen.

Podle primáře kliniky Petra Popova psychiatr Jaroslav Skála 7. září 1948 přišel s několika prvními pacienty se závislostí na alkoholu na zahradu tehdejší budovy a začal ordinovat. O několik let později vznikla první protialkoholní záchytná stanice. Popov připomněl, že podobná zařízení existovala už před druhou světovou válkou. Jejich cílem ale bylo opilé jen odklidit a nevěnovala se jejich léčbě.

„Záchytná stanice to byl takový vývozní artikl. Nejprve v socialistických zemích, potom také jinde ve světě, například v USA. Začala vznikat podobná zařízení napodobující to, co Skála založil v Apolináři v roce 1951,“ uvedl Popov.

Postupně Skála program rozvíjel v ucelený systém péče. Vznikala pobytová zařízení pro muže i pro ženy, ambulance pro léčbu dětí a začal se věnovat i alkoholikům ve výkonu trestu. „Tím jak se začala postupně rozpadat ta síť, kterou Skála založil, jak v Praze, tak v celé České republice, tak vznikla potřeba nabídnout alespoň našim pacientům nějakou navazující ambulantní léčbu. V roce 1996 jsme otevřeli specializovanou ambulanci pro rozvoj alkoholových závislostí,“ dodal Popov.

Ke spojení centra adiktologie, které bylo součástí Kliniky psychiatrie, a protialkoholní léčby došlo v roce 2012, kdy vznikla Klinika adiktologie. „Léčba závislosti nebyla na psychiatrické klinice nikdy moc vítána s nadšením,“ dodal přednosta Kliniky adiktologie Michal Miovský.

„Naše klinika má zaměstnané první absolventy oboru adiktologie a současně se daří vázat tyto absolventy nejen ve vědecké činnosti, a mají svoje zajímavé publikační výstupy nejen v tuzemských časopisech, ale i v zahraničí a jezdí na zahraniční konference,“ dodal.

Se závislostí na alkoholu se v roce 2016, z nějž pocházejí poslední data Ústavu zdravotnických informací a statistiky, léčilo v různých psychiatrických zařízeních a ordinacích ambulantně 26.366 lidí a 9489 bylo hospitalizováno. Počet ambulantních pacientů je v posledních letech poměrně stabilní, hospitalizovaných od roku 2005 ubylo asi 2000. Muži, kteří nastoupí léčbu, převažují nad ženami v poměru 2:1.

Odborníci upozorňují na to, že léčba závislostí není dostatečně dostupná, kapacity zařízení nestačí. Potřeba léčby závislosti na alkoholu je přitom v Česku velká. Češi patří podle bývalého národního protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila ke světovým rekordmanům v množství vypitého alkoholu. Denně se ho napije zhruba 12,5 procenta lidí nad 15 let, vysoké dávky pravidelně popíjí 170.000 lidí, takzvaných rizikových pijáků je na 600.000. Zdravotní pojišťovny dávají na léčbu kolem miliardy korun ročně.

Dost není ani protialkoholních záchytných stanic. Lékaři z interních oddělení nemocnic si stěžují na to, že opilí často končí na jejich lůžkách. Například v Praze jedinou záchytku provozuje městská poliklinika, k dispozici má 22 lůžek. Roční náklady na její provoz jsou 15,2 milionu korun. Lidé, kteří na záchytce skončí, mají zaplatit 1950 korun za noc, často z nich ale peníze zařízení nevymůže. Ročně jich je kolem 5500.

Vanda Králová snm

Ministerstvo zdravotnictví spustilo portál zdravotnické techniky

Praha 7. září (ČTK) – Ministerstvo zdravotnictví spustilo internetový portál, na kterém pacienti najdou informace o dostupnosti zdravotnické techniky v českých nemocnicích. Web https://ztnemocnice.uzis.cz/ v současné době zobrazuje 14.857 přístrojů u 206 poskytovatelů zdravotních služeb ve 14 krajích a pacienti si tak mohou vybrat, která nejbližší nemocnice od jejich bydliště má přístroj, který potřebují pro své vyšetření. ČTK to dnes sdělilo tiskové oddělení ministerstva.

„Dosud nikdo nevěděl, kde se jaká zdravotnická technika nachází. My jsme ji za posledních několik měsíců zmapovali a nabízíme pacientům její ucelený přehled,“ uvedl ke vzniku webové portálu ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO).

Lidé si prostřednictvím webu mohou zobrazit mapu přístrojů podle vybraného poskytovatele, kategorie přístroje, regionu nebo podle dostupnosti k bydlišti. Ministerstvo na tvorbě portálu spolupracovalo s Ústavem zdravotnických informací a statistiky a na web budou postupně přidávat další přístroje podle toho, jak jim budou jednotliví poskytovatelé zdravotních služeb dávat souhlas se zveřejněním příslušných informací.

Mapa zdravotnické techniky je propojena s Národním registrem poskytovatelů zdravotních služeb, který poskytuje přehled o všech poskytovatelích zdravotních služeb v ČR a o rozsahu jejich péče.

ktp snm

Může operace šedého zákalu prodloužit život?

Praha, 6.9.2018 (Side-Effect)

Šedý zákal neboli katarakta způsobuje starším lidem značné problémy v každodenním životě. Kvůli oslabenému zraku přestávají být samostatní – nedokážou si uvařit či zvládnout základní hygienu a trápí je řada doprovodných příznaků jako zvýšená citlivost na světlo nebo neostré a zamlžené vidění. Odstranění katarakty chirurgickým zákrokem přitom není nijak obtížné a většině pacientů navrátí samostatnost i šanci na spokojený a aktivní život. Podle nejnovější studie může navíc operace šedého zákalu seniorům dokonce prodloužit život.

Operace je v současné době jedinou možností léčby šedého zákalu. Oční chirurg při ní odstraní zakalenou čočku a nahradí ji umělou. Starý mýtus, že zákal musí před operací nejdříve dozrát, už dávno neplatí. Naopak, čím dříve zákrok podstoupíte, tím méně komplikací riskujete. Na operaci byste měli jít už ve chvíli, kdy se projeví první známky zhoršeného vidění, bez ohledu na věk. Udává se, že katarakta nejčastěji vzniká stárnutím oka, obvykle se objevuje po 65. roce věku. Přesné příčiny jejího vzniku však dosud nikdo neobjasnil.

„Ve věkové skupině nad 65 let je odstranění šedého zákalu nejčastějším chirurgickým zákrokem. Operace katarakty je ale dnes indikována již v mnohem mladším věku a dnešní pacienti očekávají excelentní funkční vidění. V současné době jsme schopni implantací torických nitroočních čoček efektivně redukovat také pooperační astigmatismus, tedy vadu způsobující nepřesné zaostření světla na sítnici, a významně tak snížit nutnost nošení brýlí,“ doplňuje MUDr. Šárka Skorkovská, primářka Oční kliniky NeoVize Brno

Zákrok může chirurg vykonávat manuálně, anebo laserem. Při laserové operaci šedého zákalu femtosekundovým laserem nepoužívá oční chirurg skalpel či jiné ostré nástroje. Ty nahrazuje „robot“, precizní laserový paprsek řízený počítačem a kontrolovaný chirurgem. Celá laserová procedura probíhá zcela bez dotyku lidské ruky a je šetrnější.

„Operace šedého zákalu provádíme na naší klinice ambulantně při místním znecitlivění očními kapkami. Celý zákrok trvá zhruba 15 minut, následně pacient půl hodiny čeká a pak může odejít domů. Operaci předchází důkladné předoperační vyšetření, které rovněž provádíme na naší klinice vlastními přístroji,” popisuje primářka oční kliniky DuoVize MUDr. Lucie Valešová. „Po zákroku si pacient vkapává několik dní oční kapky urychlující hojení, měl by se vyhýbat pobytu v prašném prostředí a další dva až tři týdny neprovádět náročnější fyzické práce. Běžné denní činnosti a pohyb jsou povoleny,” dodává MUDr. Valešová.

Kromě prokazatelného zkvalitnění života pacientů a umožnění návratu k jejich dřívějším aktivitám se v nových výzkumech sleduje i souvislost mezi operací šedého zákalu a prodloužením délky života. Podle nejnovější studie publikované v lednu 2018 uznávaným americkým lékařským časopisem JAMA existuje spojitost mezi prodělanou operací šedého zákalu a snížením rizika úmrtí na nejrůznější zdravotní komplikace, nejen ty přidružené k šedému zákalu. Studie se účastnilo přes 74 000 žen ve věku 65 let a starších, z nichž 41 735 byla katarakta chirurgicky odstraněna. Výsledky ukázaly, že chirurgické odstranění šedého zákalu je spojeno s nižší mírou celkové úmrtnosti a úmrtnosti způsobené nejrůznějšími příčinami (do studie odborníci zahrnuli příčiny náhodné, neurologické, plicní, infekční a rakovinné). Odborníci zároveň upozorňují, že je potřeba na tuto studii navázat další výzkumy a v zájmu pacientů a zlepšování péče o ně je důkladněji rozpracovat.

Věděli jste, že…

…právě šedý zákal je hlavní příčinou slepoty u 22 milionů lidí na celém světě, což kataraktu celosvětově řadí mezi hlavní příčiny slepoty? V Česku je statistika rovněž alarmující – po 75. roce věku šedým zákalem onemocní přes tři čtvrtiny populace.

… šedý zákal (katarakta) je oční onemocnění, při kterém dochází k zakalení normálně čiré oční čočky? Zakalení způsobí sníženou průhlednost oční čočky, brání průchodu světelných paprsků na sítnici, a tak je vidění zastřené, jakoby překryté šedým závojem. Zpočátku nemusí šedý zákal vidění nijak ovlivňovat, zakalení se však postupně zvětšuje, vidění se zhoršuje a postižený může dokonce oslepnout. Člověk trpící kataraktou přitom nepociťuje žádné podráždění očí, bolest ani jiné potíže. Teprve rozsáhlý šedý zákal je na oku vidět.

… kataraktu není možné odstranit žádnými léky ani brýlemi, jedinou možností léčby je operační zákrok? Pravá příčina katarakty dosud není známa. Ví se ale, že je přirozenou součástí stárnutí a že její nástup uspíší vyšší refrakční (dioptrické) vady, některá onemocnění (například cukrovka), záněty a úrazy oka. Kromě věku hrají určitou roli dědičné předpoklady, pohlaví (častěji onemocní ženy), rasa (černoši), ale i užívání některých léků (kortikoidy, cytostatika apod.), dlouhodobé používání některých očních kapek, metabolická a systémová onemocnění. Na rozvoj katarakty má negativní vliv také nezdravý životní styl – hlavně kouření, drogy, špatná výživa i nadměrné působení infračerveného a ultrafialového záření. Postihnout může jedno i obě oči.

… tvorba slavného impresionistického malíře Claudea Moneta byla ke konci jeho života výrazně ovlivněna kataraktou? Šedý zákal mu byl diagnostikován ve věku 72 let (tedy zhruba v r. 1912), Monet pak nosil rudimentární brýle (nitrooční čočka ještě v té době nebyla vynalezena), o nichž ale tvrdil, že zkreslují tvary a jsou příšerné. Poté, co nalezl vhodnější brýle, zničil stovky obrazů z předchozích 15 let kvůli jejich špatné kvalitě, jak sám tvrdil. Díla, která se z tohoto období zachovala, jsou skutečně vyvedena silnějším štětcem v tmavších barvách, působí chaoticky a je z nich patrná menší preciznost v porovnání s jeho dřívějšími pracemi. Navzdory onemocnění ale Monet poslední léta svého života plně využil a po operaci šedého zákalu dokonce stvořil jedno ze svých nejslavnějších pláten – Lekníny.

V neděli se slaví Evropský den recyklace baterií. Jak jsou na…

Praha, 6. září 2018 (REMA)

Na 9. září připadá každoročně Evropský den recyklace baterií. Už od roku 2015. Letos tedy v pořadí počtvrté připomene tento svátek všem Evropanům, jak je důležité správně vytřídit a zrecyklovat použité baterie a akumulátory. Jejich nesprávné zpracování či pohození na skládkách může mít totiž vážné ekologické i zdravotní dopady. Navíc baterie obsahují řadu cenných kovů a látek, které lze díky recyklaci znovu použít.

V běžné české domácnosti se nachází v průměru kolem 50 kusů baterií, najdeme je v různých spotřebičích a přístrojích, které používáme. Ačkoliv už v tuzemsku funguje rozsáhlá sběrná síť, kam lze staré baterie či elektrospotřebiče odevzdat k recyklaci, stále je téměř každý třetí občan vyhodí do komunálního odpadu. Reakcí na to je právě Evropský den recyklace baterií, kterým akcentuje Evropská unie rostoucí množství produkovaného elektroodpadu a jeho negativní dopad na životní prostředí v případě nevhodné či nulové recyklace. Výrobci totiž používají přenosné baterie a akumulátory v dostupných moderních technologiích se stále stejnou intenzitou, proto při nárůstu počtu kusů prodávaných elektrozařízení roste i jejich spotřeba.

Češi a třídění

Celkový objem zpětně vybraných baterií v tuzemsku každoročně vzrůstá, baterie z domácností přitom ale tvoří menšinu. Ačkoliv přibývá Čechů, kteří již nefunkční baterie odnáší na příslušná sběrná místa, stále zhruba čtvrtina těchto produktů končí v běžném komunálním odpadu. „Vzhledem k počtu obyvatel, kteří se stále ještě aktivně nezapojují do třídění a recyklace, existuje pořád velký prostor pro zlepšení, a to jak v edukaci, tak v hledání zábavnějších, pohodlnějších a chytřejších mechanismů sběru,“ říká David Vandrovec, ředitel skupiny REMA, která se u nás zabývá právě zpětným odběrem baterií a elektrozařízení.

Kde a jak odevzdat?

Protože v průměru každá třetí až čtvrtá baterie nebo akumulátor končí v běžném koši, stále se rozšiřuje síť sběrných míst, kde lze tyto předměty v zájmu ekologie ponechat. Už nyní je jich po celé republice více než 40 tisíc a vznikají další. Lidé dnes mohou navíc využít i řady inovativních projektů, příkladem může být re:Balík nebo FamilyBox, jež fungují zcela bezplatně. FamilyBox je designový kartonový box pro shromažďování starých baterek v domácnosti, funguje tak, že baterie se po jeho naplnění posílají poštou zdarma rovnou do kolektivního systému, který zajistí jejich ekologickou recyklaci. re:Balík zase umožňuje zaslat baterie i s jakýmkoliv dalším elektroodpadem poštovním balíkem. Služba je opět bezplatná a funguje přes Českou poštu.

Co se děje potom?

Nevytříděné baterie, které skončí na skládce, mohou být nebezpečné, a to nejen třeba z důvodu potenciálního výbuchu. Je to hlavně proto, že se z nich škodlivé látky mohou uvolňovat do půdy nebo vody. Navíc různé druhy baterií se recyklují různým způsobem, takže jejich sběrem se zaručuje šetrný postup následného zpracování. Jsou zdrojem kovů, mezi nimi je třeba zinek, železo, mangan, nikl, kadmium či olovo. Kromě eliminace škody na životním prostředí je tedy díky jejich recyklaci možné opětovné získání těchto cenných materiálů. Například ze 720 kilogramů použitých baterií pak přístroje umějí získat okolo 366 kilogramů železa a 260 kilogramů dalších kovů, jako je zinek či měď. Tyto suroviny lze následně použít pro výrobu nových produktů.

Recyklace baterií v číslech

– v běžné české domácnosti máme asi 50 ks baterií

– česká domácnost v průměru stejné množství, tedy 50 ks různých druhů přenosných baterií nebo akumulátorů, v průběhu roku použije a vyhodí

– meziročně stoupá počet baterií na trhu o 5-10 %

– 80 % všech baterií v trhu jsou v drobných elektronických zařízeních (tablet, mobil, notebook, apod.)

– téměř 25 % baterií stále končí v běžném komunálním odpadu

O skupině REMA

V současné době ji tvoří 3 společnosti: REMA Systém, REMA Battery a REMA PV Systém.

REMA Systém je neziskově hospodařící akciová společnost, která vznikla pro splnění povinností daných novelou zákona o odpadech. Systém byl založen 14. února 2005. Iniciovali jej největší dovozci a výrobci informačních technologií a telekomunikací v ČR. Hlavním smyslem činnosti REMA Systému je ochrana životního prostředí zabezpečením efektivní recyklace odpadů elektrických a elektronických zařízení (OEEZ). Za tímto účelem REMA Systém zajišťuje organizaci sběru, třídění, nakládání a recyklaci v celé České republice. REMA Systém se zaměřuje na komplexní řešení pro všechny skupiny elektrozařízení. REMA Systém realizuje projekty Zelená firma, Zelená škola, Zelená obec a Buď líný, v jejichž rámci zajišťuje zpětný odběr elektrozařízení ze škol, firem, obcí a od domácností. Zároveň zastřešuje projekt Trash Made, který je zaměřen na výrobu šperků a doplňků z elektroodpadu.

REMA Battery je neziskově hospodařící společnost s ručením omezeným, která vznikla pro splnění povinností výrobců a dovozců baterií a akumulátorů daných zákonem č. 297/2009. Hlavním smyslem činnosti REMA Battery je ochrana životního prostředí – zabezpečením efektivního systému zpětného odběru a recyklace baterií a akumulátorů. REMA Battery je oprávněna k provozování kolektivního systému pro zpětný odběr baterií a akumulátorů na základě rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 15. 12. 2009.

REMA PV Systém je neziskově hospodařící akciová společnost, která vznikla pro splnění povinností daných novelou zákona o odpadech v roce 2012. REMA PV Systému navazuje na aktivity společností REMA Systém a REMA Battery. Hlavním smyslem činnosti REMA PV Systému je ochrana životního prostředí – zabezpečením efektivního systému zpětného odběru a recyklace solárních panelů. REMA PV Systém se v rámci své činnosti zaměřuje na řešení problematiky solárních panelů a jiných solárních komponentů.

Kvůli bolesti zad Češi marodí i čtvrt roku. Návrat do…

PRAHA, 6. září 2018 (FYZIOklinika) – Nejvíc pracovních dnů Češi promarodí kvůli svalovým a kosterním problémům. Člověka vyřadí z běžného života na desítky dnů i týdnů, mnohdy tak zhorší i jeho ekonomickou situaci. Hlavní příčinou nemocí pohybového ústrojí je přitom právě pracovní stereotyp a stres.

Potíže svalového aparátu ohrožují lidi v sedavých zaměstnáních stejně jako ve fyzicky náročných profesích. „V obou případech jsou dlouhodobě zatěžovány jen některé svalové skupiny, zatímco jiné zůstávají nevyužité. Práce s počítačem je původcem problémů většiny našich klientů, které trápí bolesti zad v oblasti krční a bederní páteře, bolesti hlavy nebo cítí nepříjemné útlaky nervových vláken v ‚karpálním tunelu‘ v zápěstí. Monotónnost pohybu způsobuje podobné problémy také při těžké manuální práci. V přetěžovaných měkkých strukturách dochází k tuhnutí, omezení rozsahu hybnosti a vzniku bolestivého neinfekčního zánětu,“ vyjmenovala hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky Iva Bílková.

Na rozšíření nemocí svalového aparátu v populaci poukázala Zpráva o zdraví obyvatel České republiky (2014). Podle ní jsou druhým nejčastějším důvodem k pracovní neschopnosti svalové a kosterní problémy, hned po onemocnění dýchacích cest. Co je ale záludnější, nemoci pohybového ústrojí se dotýkají všech věkových skupin a v průměru člověka zneschopní na nejdelší dobu. Například v roce 2012 byla průměrná pracovní neschopnost na základě nemoci pohybového ústrojí 68 dní, přičemž marodil srovnatelný počet padesátníků i mladých lidí do 19 let. V přepočtu na pracovní dny (20 dní na měsíc) taková neschopnost znamená více než tři měsíce, tedy čtvrtrok absence.

„Už dávno neplatí, že nemoci pohybového aparátu postihují převážně starší ročníky, mladí lidé od teenagerů po čtyřicátníky jsou mezi nemocnými zastoupeni stejně jako lidé nad padesát let. U ekonomicky aktivních lidí je ale největší chybou, že vyhledají pomoc, až když pociťují intenzivní bolest, která je omezuje ve spánku, při sportu, v práci, a tím pádem i v jejich příjmech,“ upozornila Iva Bílková.

Pracovní výpadek na několik měsíců je v současné době téměř likvidační, nehledě na bolest, která každý den člověka provází. Urychlení léčby a posílení účinku klasických manuálních metod fyzioterapie v posledních letech umožnila inovativní technologie rázové vlny. Terapie s vysokoenergetickými rázy přispívá ke snížení až vymizení svalových a úponových bolestí a dokáže zkrátit čas návratu člověka zpět k obvyklým aktivitám o několik týdnů až měsíců.

„Rázová vlna nenahrazuje manuální fyzioterapii, ale zvyšuje její pozitivní vliv. Zkušenosti s léčbou diagnóz tohoto typu nás vedly k vytvoření unikátní kombinace fyzioterapie, aplikace dvou typů rázové vlny – fokusované a radiální – a kineziotapingu, který podpoří efekt terapie i po odchodu klienta z ordinace. Zatímco cílená fyzioterapie má přímý vliv na léčbu příčiny, tedy daného přetížení, rázové vlny léčí zánět a hloubkově uvolňují měkké tkáně, které mají s přetíženým místem funkční souvislost. To umožňuje dosáhnout pocitu úlevy mnohem dříve, než je ve fyzioterapii běžné,“ doplnila Iva Bílková.

Nejčastější pracovní nemoci, jejich příznaky a výskyt v profesích:

– syndrom karpálního tunelu (přetěžování zápěstí a ruky – práce s počítačovou myší, hudebníci): brnění ruky, oslabení jemné motoriky prstů, otoky prstů, tuhé zápěstí, bolest se projevuje i v klidu

– tenisový/golfový loket (křečovitý úchop bez uvolnění – zedníci, zahradníci, dentisté atd.): bolest v loketním kloubu, zvyšuje se při zvedání zátěže a vystřeluje směrem k zápěstí nebo k rameni

– cervikokraniální syndrom (vadné držení těla, předsunutá hlava – práce na počítači): bolesti krční páteře nebo hlavy, pískání v uších, bolest dásní či tlaková bolest za očima

– bolest mezi lopatkami, bederní páteře, v kříži, otoky nohou (napříč profesemi)

V tiskové zprávě byla použita data ze Zprávy o zdraví obyvatel České republiky, Ministerstvo zdravotnictví České republiky 2014, ISBN 978-80-85047-49-3.
 

FYZIOklinika, www.FYZIOklinika.cz

Je nestátní zdravotnické zařízení zaměřené na prevenci a léčbu bolestivých stavů pohybového aparátu. FYZIOklinika do české praxe uvedla nový koncept služeb FYZIOterapie All-Inclusive a FOKUS All-Inclusive – kombinaci dostupných metod, od ultrazvukové diagnostiky přes manuální fyzioterapii po využití radiálních nebo fokusovaných rázových vln, v rámci jedné komplexní návštěvy klienta.

V oblasti fyzikální terapie je pražská FYZIOklinika největším centrem pro léčbu rázovou vlnou v ČR a řadí se mezi největší pracoviště v Evropě. Aplikace této inovativní technologie zvyšuje efekt manuální fyzioterapie – je užitečným doplňkem při léčbě bolesti v léčebných programech a v případě planární rázové vlny dokonce umožňuje výrazné urychlení hojení ran. FYZIOklinika získala prestižní ocenění Firma roku 2017 v regionu Praha a umístila se na druhém místě v celostátní soutěži Ordinace roku 2017 v kategorii Rehabilitační ordinace. Ve stejném roce obsloužila v pražském centru přes 6000 návštěv. Spravuje největší databázi videonávodů na FYZIOcvičení v ČR, kterou neustále rozšiřuje a zveřejňuje na svém webu. V dubnu 2018 složila vedoucí fyzioterapeutka FYZIOkliniky Mgr. Iva Bílková, Cert. MDT, mezinárodní zkoušku na McKenzie Institute International a získala tak jako jedna z mála Čechů tuto akreditaci.