Hygienici provedli v souvislosti s protikuřáckým zákonem v celé ČR zhruba 11 tisíc kontrol a udělili pokuty za více než 300 tisíc korun

V Praze, 25.4.2018 (Senát ČR)

Od 27. května 2017 až do 31. března 2018 vykonaly hygieny v celé republice v souvislosti se zákazem kouření 10.810 kontrol a udělily 423 pokut v celkové výši 311.000,- korun. Zkušenosti všech krajských hygienických stanic s dodržováním zákona č. 65/2017 Sb. mapoval tým senátora prof. MUDr. Jaroslava Malého, CSc. „Zákon očividně nese své ovoce a lidem, kteří se rozhodli přestat kouřit, se dostává podpory. Na drtivé většině veřejných míst se skutečně nekouří. Kdo se rozhodl již nekouřit, čelí teď menšímu pokušení, nemusí zůstat izolován a může si i nadále zajít posedět s přáteli do svého oblíbeného podniku. Ačkoliv mohou provozovatelé kontrolovaných živností dostat za nedodržení zákona pokutu až 50 tisíc korun, byla průměrná výše pokuty jen 735,- korun. Řadu drobných nedostatků bylo možné řešit jen nepeněžní sankcí, tedy napomenutím,“ říká prof. MUDr. Jaroslav Malý, CSc. Za pozitivní dopad protikuřáckého zákona senátor Jaroslav Malý považuje i zvýšený zájem o služby odvykacích poraden, který je na některých místech až o 50 % vyšší.

Tým senátora Jaroslava Malého požádal o data všechny krajské hygienické stanice na konci března tohoto roku. Za necelý měsíc se podařila dát dohromady data ze všech 14 krajských hygienických stanic, které oněch 11 tisíc kontrol po celé ČR v provozovnách stravovacích služeb realizovaly. Pokud se celorepubliková data převedou na jednotlivé kraje, pak kontroloři vyrazili do terénu v každém kraji průměrně 77 x za měsíc a v každém kraji vybrali průměrně 2.200 Kč na pokutách. „To skutečně nejsou sumy, které by měli podnikatele položit. Celkový rozsah kontrol a objem penalizací považuji za přiměřený,“ komentuje činnosti hygieniků senátor Jaroslav Malý. Nejčastěji vyráželi kontroloři do ulic v Moravskoslezském kraji a nejvíce vybrali na pokutách v Ústeckém kraji.

 

Zákon rozhodně nezměkčovat a kuřákům podat pomocnou ruku

Jako protiváha poslanci navrhovaného změkčení zákona vzniká řada iniciativ předně z řad lékařů. Příkladem je petice profesorky Evy Králíkové a profesorů Pavla Pafka a Jana Pirka, kteří se zasazují o zachování veřejných nekuřáckých prostor. Výzvu poslancům pro zachování stávajícího zákona adresovala i Česká pneumologická společnost. „S jejím předsedou profesorem Kolkem jsme o prospěšnosti této snahy na pátečním kongresu Hradeckých pneumologických dnů živě diskutovali a já tyto iniciativy veřejně podporuji. Pochopit to je přeci věcí zdravého rozumu. Který jiný tvor si podřezává větev, na které sedí? V pohostinství navíc pracuje řada mladých lidí, kteří se chystají založit rodinu, nebo ji již mají, a ti v zakouřeném prostředí trávili celou svou pracovní dobu,“ říká profesor Malý. Podle něho by nemělo docházet ke stigmatizaci kuřáků, ale za pozitivního společenského tlaku pro omezování kouření by jim měla být nabízena pomoc. „Již před dvěma lety se naše hradecká fakultní nemocnice připojila k Evropské síti nekuřáckých nemocnic a od mnoha našich zaměstnanců jsme tehdy zaznamenali velkou vůli s kouřením skoncovat. Zřídili jsme na to konto při plicním oddělení poradnu pro odvykání závislosti na tabáku. Pro velký zájem jsme její kapacitu od léta dvakrát navýšili. Úspěšnost tu máme 39 %. Když se lidé pokoušejí přestat kouřit bez pomoci, jsou úspěšní tak ve 3-5 %,“ říká profesor Malý. Obdobné zkušenosti má i vedoucí Centra pro závislé na tabáku v Pardubicích Jana Nedbalová, která má s pomocí od závislosti na tabáku již patnáctiletou zkušenost: „Zvýšený zájem o terapii jsme zaznamenali již v době, kdy se o zákonu teprve začalo veřejně diskutovat. Měli jsme najednou o 50 % klientů více. Naše objednací doba na první návštěvu klienta na terapii byla až 2 měsíce. Rok 2017 byl v pardubické poradně svou návštěvností skutečně historicky rekordní,“ říká. Podle ní vynakládají klienti enormní úsilí a i po skončení kouření jsou ještě 6 měsíců i rok velmi ohroženi recidivou. K návratu do starých kolejí může čerstvého nekuřáka dovést stres nebo zakouřené prostředí, v němž tráví čas se svými přáteli – kuřáky. „Pomoci by mohly i pojišťovny. Zatímco některá svého klienta v léčbě podpoří 500 korunami, jiná čtyřmi tisíci,“ uvažuje Jana Nedbalová.

 

Drobné úpravy zákona by jej zefektivnily

Pracovníci hygieny naráželi při kontrolách na obdobné komplikace. Shodují se například na potřebě přesněji v zákoně definovat vnitřní prostor provozovny a vyjmout z výjimek tzv. dočasné stavby. Provozovatelé často obcházejí zákon právě tím, že si nechávají provozovny zkolaudovat na dočasné stavby, aby se v prostorách kouřit smělo. Jako problematická se ukázala také povinnost provozovatele vyzvat osobu porušující zákaz kouření, aby v tomto jednání nepokračovala, nebo aby prostor opustila. Kontrolorem je však toto opatření prakticky nevymahatelné, protože „chytrý“ provozovatel sdělí, že kuřáka vyzval a on neuposlechl. A tím je z obliga. Zodpovědnost za dodržování zákona by tedy měla znovu směřovat na provozovatele nikoliv na zákazníka. Kontroloři, resp. spíše kontrolorky, narážely také na neochotu kouřícího a mnohdy alkoholem posilněného hosta prokázat svou totožnost. Pracovnice hygieny si sice mohou vyžádat asistenci policie, ale nechtějí tak činit plošně. Předjímat, kde skutečně vzniknou problémy, však nedokážou. Obcházením zákona jsou také účelově zakládané soukromé kluby na místě někdejší restaurace. Pokud provozovatel svůj podnik odhlásí ze živnostenského rejstříku a ukončí podnikatelskou činnost, je prakticky nekontrolovatelný. Opakovaně zjišťovaným nešvarem byla rovněž mylná domněnka, že se po skončení provozní doby v provozovně kouřit může. „Nicméně praxe ukázala, že zákon jako celek plní svou funkci. Kolegou Bendou zatracovaná data ÚZIS s vykázaným úbytkem nejčastějších diagnóz u kuřáků od zavedení zákona mohou být ve skutečnosti v interpretaci pozitivních účinků zákona relevantní, ačkoliv se týkají několika měsíců. U lidí s kardiovaskulárními onemocněními je hranice mezi proběhlou či neproběhlou srdeční příhodou jazýčkem na misce vah. Drobné nejasnosti v zákoně můžeme ještě legislativně upravit, ale po tak dlouhé společenské diskuzi by byl návrat zpět medvědí službou,“ uzavírá profesor Malý.