Nejen manažer potřebuje „živé jídlo“, říká Standa, zakladatel sítě „róček“ bistRAWveg

Praha, 10.4.2019 (bistRAWveg)

Manažeři dřou a chtějí docílit finanční nezávislosti, pak je ale na kolena dostane špatná životospráva. Strava je základ. Manažeři potřebují „živé jídlo“

Rozhovor se zakladatelem bistRAWveg, popularizátorem zdravého životního stylu pro manažery, spolumajitel společnosti TP Consulting.

Na počátku příběhu bistRAWveg byla knížka Henriho Monforta o pránické výživě, která nadchla Standu Petříčka natolik, že se rozhodli společně se svou ženou Petrou, nadšenkyní pro zdravou stravu, k ní co nejvíce směřovat. Pro zkušeného podnikatele v automotive byla síť bister s živou stravou jen logickým vyústěním cesty za delším a lépe prožitým životem. Jejich projekt necílí na alternativně smýšlející lidi, ale především dává možnost se do živého jídla zamilovat všem, kdo jdou kolem. Bistra na Černém Mostě, Chodově a v Liberci nabízí raw food stravu s cílem „jednou týdně zelený den“.

 

Co je to vlastně raw food/živá strava?

Jde o nevařenou stravu rostlinného původu, zpracovanou maximálně do teploty 42 stupňů. Suroviny si tím uchovají všechny své enzymy a živiny, které se většinou vařením ničí. Tělo tímto jídlem získává všechny benefity vstupujících surovin. Většinu běžné vařené stravy považuji spíše za takovou mrtvou hmotu. Když už vařím vegansky třeba pro děti, tak jídlo vždy konzumujeme do dvou hodin od uvaření, dokud zůstává zásaditým.

Jaký příběh stojí za konceptem živé stravy bistRAWveg? U koho z vás to začalo?

„Kamarád Richard nám dal knížku Henriho Monforta, který už v té době 10 let nejedl, byl to bretharián. A dozvěděli jsme se, že přechod od „všežravce“ na pránu (proud vitální životní energie – pozn. red.) je přes vegetariána, vegana, vitariána, tedy raw food a až pak je prána a tam jsme se poprvé dozvěděli o živé stravě. Standa tou dobou už meditoval a pránickou energii přijímal,“ říká Petra. „Zjistil, že když jí maso, tak není schopen tolik této energie při meditaci přijímat. Tak se rozhodl ze dne na den, že maso přestane jíst.“

Náš projekt není určený jen určitým skupinám lidí. Je pro každého, kdo se rozhodne žít zdravěji, nebo to chce alespoň zkusit

Co byl ten hlavní důvod, proč jste se rozhodli vy sami přepnout?

„Byl to jednoduše strach. Nechceme jednou skončit na LDNce a civět léta do stropu. Chceme život žít a prožít až do konce,“ odpovídá Standa. „Začala jsem chodit na různé raw kurzy. Já tvořila a Standa ochutnával a sdílel na sociálních sítích,“ říká Petra.

Obr.: Cuketové špagety s česnekovou omáčkou

 

Pro koho je bistRAWveg určeno?

Náš projekt je pro lidi, co chtějí žít zdravěji. Aby mohli žít déle a lépe. Jde o to být laskavější sám k sobě a přemýšlet nad souvislostmi. Hodně se mluví o tom, že chceme změnit svět, ale svět se změní tehdy, pokud změníme osobní spotřebu. Proto jsme začali dělat jídlo. Jídlo je prakticky náboženství.

Běžné jídlo vás primárně unaví. My to vnímáme tak, že jídlo vám má energii dát, ne odebrat.

Je vaše jídlo jen pro vegetariány?

Ne, vůbec ne. Nejde nám o to vytvářet nějaké hnutí, naše jídlo je pro všechny. O to je to zábavnější a taky podnikatelsky náročnější. Nemůžete cílit na vegany, vegetariány atd. Ti si vás přirozeně najdou, protože to vyhledají. Alternativní lidé moc do obchoďáků stejně nechodí.

Pracovat se skupinou lidí, se kterými si rozumíte, je snadné. My pracujeme s těmi, se kterými si tolik nerozumíme.

Proč jste se rozhodli založit právě síť bister s živou stravou?

Jídla, která jsme si doma připravovali, dobře vypadala a lidé ze sociálních sítí nás žádali, ať založíme restauraci. Založit restauraci se nám zdálo nesmyslné. Pokud bychom měli restauraci, tak bychom tam sami museli pořád být. To se neshodovalo s naším životním stylem. Když už, tak řetězec, aby to mělo hlavu a patu a nebylo to jen o nás, ale i o zájmu o zdravější životní styl ostatních lidí. Raw food řetězce ještě neexistují, spíše menší restaurace nebo taková „polo-hnutí“. Řekli jsme si ale, že touto cestou jít nechceme, že nejsme tak úplně človíčkové, jsme dost racionální.

Kdo jsou tito človíčkové, o kterých mluvíte? To jsou lidé, kteří meditují, cvičí jógu, žijí v lese a nestarají se moc o společnost. Jsou hodně alternativní a o všem se baví stylem: „Mělo by se, mohlo by se.“

Jsou stále pozitivně naladění, protože nic nedělají.

Jedná se tedy tímto o dosažení harmonie mezi světy businessu a alternativy?
„Ano, nejdůležitější ze všeho je být šťastný a v pohodě.“ Myslíte v klidu? „Ano, štěstí rovná se klid v mysli. Žijeme v materiálním světě, tady a teď. S nadsázkou říkám, že deprese se lépe snáší v audině než v trabantu. Na dovolenou můžete jet na Mácháč nebo Mauricius, obojí je od M, ale my bereme Mauricius jako praktičtější. To je pro nás být v klidu.“

Nemusíte hned měnit od základu stravovací návyky. Stačí si dopřát jednou týdně něco zdravého a zařadit tak živou stravu do jídelníčku postupně

Co je cílem vašeho projektu? Pro lidi, kteří chtějí žít zdravěji a déle, je to jedna z cest, pravděpodobně ta nejjednodušší. Ale jen pro ty, co opravdu chtějí. Nechceme předělávat masožravce na vitariány, kteří jí jen raw food. Naším cílem je, aby si lidé udělali zelený den třeba jen jednou za týden.

Děláte rozvoz do firem? Proč jste se rozhodli jít touto cestou a jak to funguje?

Ano, přesně tak. Netřeba kvůli tomu měnit stravovací návyky, ale dopřát si jednou týdně něco, co vás nezaplácne, ale nabudí.

Lidé jsou přirozeně líní, a proto dovážíme jídlo k nim. Jednou za týden si ve firmě dají živé jídlo a cítí, že mají více energie a jsou funkčnější, což vede k tomu, že vykonávají svou práci lépe. Proto to zaměstnavatelé podporují. Zlepšuje to pracovní výsledky. Chybí pocit přeplněného těžkého bříška a utlumenosti, která nastává po běžném obědě.

Jaký je důvod pro to, že některá jídla vypadají a mají názvy jako běžná jídla, na která jsme zvyklí? Viděl jsem svíčkovou, sekanou, dokonce „smaženého kapra“ se salátem. Je to proto, že lidi by to nebavilo, kdyby to byly jen kombinace salátů. Tvoříme tak, aby vše vypadalo, a i chutnalo jako jídlo, na které jsou zvyklí, ale zároveň to bylo výživné a zdravé. Není to, jako když si člověk zaplácne žaludek knedlíky a nějakou moučnou omáčkou. Naopak, nakopne ho to energií a nemá chuť si jít lehnout, jako např. po té klasické svíčkové.

Proč myslíte, že se vaše jídlo tolik hodí pro obchodníky a manažery?

Protože jsou zvláštní skupinou lidí. Jsou to lidé, kteří neustále kmitají a jsou v pohybu. Výhodou tohoto jídla také je, že vám nevystydne. Naše jídlo neunaví a dodá energii tolik potřebnou při vytížení obchodníka. Pomáhá, aby se cítil lépe.

Také když začnete jíst živou stravu, tak najednou zjemníte. Nebudete unavení, a navíc vám to bude i chutnat.

Jak funguje dovoz jídla na firmy?

Zavážíme každý den a objednávky děláme online na následující den či ráno na odpoledne. Využíváme také službu Dámejídlo.

Trend raw food proběhl před několika lety, co myslíte, že táhne lidi k živé stravě dnes?

Stále totéž. Touha žít zdravěji a cítit se lépe. Každý máme hranice toho, co považujeme za zdravé jinde. Někdo přestává jíst maso, někdo vyřadí lepek a mléko a někdo zařadí častěji čerstvou syrovou stravu. Jde o to, jaké informace, kdo má, a co mu osobně sedí.

Naše bistro je ideální místo pro příjemné posezení s přáteli i obchodními partnery

Je podle vás dobrý nápad překvapit obchodního partnera a domluvit schůzku ve vašem bistru?

Rozhodně ano. Určitě si vás bude klient lépe pamatovat, když ho zaujmete nejen tím, co máte v portfoliu produktů a služeb, ale i tím, kde se nad tím potkáte. Funguje to skvěle a je tam vždy určitý WOW efekt z těchto setkání.

Vaším cílem je tedy naučit lidi na vaše jídla jednou týdně?

Ano, to úplně stačí. Je to pro většinu lidí o jednou týdně více než je běžné. Stačí vyzkoušet a cítit ten rozdíl. Třeba vás to chytne tak jako nás, ale jde o představení něčeho nového a uvědomění si rozdílu, spíše než o konvertování lidí v nadšence do zdravé výživy.

Jaké by bylo vaše poselství na závěr našeho rozhovoru?

Raw food není krabičková dieta, to je životní styl. Jestli se lidé chtějí změnit, tak zdraví začíná jídlem. Vždy je nejdříve třeba změnit vlastní spotřebu. Přijďte do RAWčka na RAWčko (čti róčko) a začněte třeba sladkým, to má rád každý.

 

---

Stanislav Petříček

Zakladatel sítě „róček“ bistRAWveg, popularizátorem zdravého životního stylu pro manažery, spolumajitel společnosti TP Consulting.

Narodil jsem se v Liberci v roce 1971 a ve stejném městě také chodil do základní školy v Oblačné ulici. Vychovávali mě babička a dědeček, kteří mě nasměrovali i k dalším studiím. Po vzoru svého dědečka jsem šel do „armády". Vystudoval jsem vojenské gymnázium v Praze a pak vysokou školu v Brně. Dokončením vysokoškolských studií ale pro mě působení v armádě skončilo, půl roku jsem pracoval v Praze a pak jsem zvažoval možnost zkusit štěstí v zahraničí. Nakonec jsem se rozhodl zůstat doma.

Po návratu do Liberce jsem začal pracovat v německé firmě Benteler ČR. Objevil se přede mnou svět sériových výrob se všemi pozitivy i negativy. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem se učil od zkušených německých kolegů, jak funguje mezinárodní soukromá výrobní firma. Z těchto základních pravidel žiji dodnes.

Přišly však změny ve vedení společnosti, tak jsem se i já rozhodl pro změnu zaměstnavatele na Grupo Antolin Bohemia. Zde jsem si vyzkoušel plnou samostatnost i zodpovědnost v hektickém světě automotive, včetně složitých mezinárodních jednání. Měl jsem štěstí na svého nadřízeného a pár schopných kolegů. Postupně se nám společně podařilo vybudovat výborně fungující firmu. V těchto letech jsem se oženil a narodili se mi kluci dvojčata a následně dcera.

Uplynulo několik úspěšných let v Grupo Antolin Bohemia a stál jsem opět na životní křižovatce. Co dál. Nebyla to nutnost, ale hledal jsem novou perspektivu.

Byla zde možnost odejít pracovat do ciziny, ale nikdo mi nezaručil možnost návratu na původní pozici. Nakonec jsem se rozhodl začít podnikat.

S kolegou jsme založili firmy pro služby v automobilovém průmyslu, internetové obchody a cestovní agenturu. Ve stejné době jsem se i rozvedl a začal žít se svou přítelkyní, se kterou jsem doposud, a přibyla nám ještě holčička. V začátcích podnikání jsme udělali hodně chyb. Byli jsme dobří manažeři v mezinárodních výrobních firmách, ale chyběly nám znalosti potřebné pro podnikání, zkušenosti a měli jsme naivní představy.

Já sám jsem byl manažer plný čísel a cynismu. Nebyl jsem zvyklý naslouchat druhým, a hlavně ani sobě. Každý hledáme svoji cestu. Hledal jsem taky a postupně jsem objevoval sám sebe. Kdo vlastně vůbec jsem, co dělám, proč to dělám, kvůli komu to dělám. Potkával jsem spoustu zajímavých lidí, kteří mi byli a jsou inspirací. Díky nim jsem si začal pokládat množství otázek a hledat na ně odpovědi, začal jsem přehodnocovat svůj dosavadní životní styl, přemýšlet o zdraví. O tom, jak se chovám ke svému životu, fyzickému tělu a vlastní duši vůbec.

 

33 DNÍ BEZ JÍDLA

Rozhodl jsem se pro velkou očistu organizmu, detox v podobě půstu. To byla jedna z posledních a, opticky bezesporu nejviditelnějších, změn. Nejedl jsem 33 dní. Detox nebyl příjemný, kdo to zažil, ví, o čem mluvím, ale jsem uvnitř úplně jiný člověk. Přibývala mi energie a také radost ze života. Zhubnul jsem skoro 30 kg. Ke svým „starým“ stravovacím návykům jsem se už nevrátil. Rychle jsem se z všežravce masojeda přesunul na vegetariána, vegana až na vitariána. Dnes je můj jídelníček v základu raw.