News.com.au: Je hypersexualita skutečný problém, či jen výmluva?

Sydney 1. ledna (ČTK/News.com.au) – Jessie* je 30 let, pracuje na plný úvazek a má to, co označuje za “šťastné manželství”. Ale v tajnosti často rozesílá vzkazy, v nichž hledá partnera na nezávazný sex, třikrát denně masturbuje a není schopna z myšlenek vypudit fantazie o žhavých náhodných setkáních. Tato absolventka vysoké školy je přesvědčena, že je od 14 let závislá na sexu. A kvůli nevázanému sexuálnímu chování dokonce manžela nakazila chorobou přenášenou pohlavním stykem.

“Pouštím se do vysoce rizikového sexuálního chování, které mám problém udržet pod kontrolou,” citoval ji server New.com.au. Její žádostivost je neustálá a má vážný dopad jak na její pohodu, tak na vztahy s rodinou, přáteli i současnými a předchozími partnery. “V důsledku toho se velmi často stydím, ale nemůžu své činy ovládnout,” přiznala.

Tato mladá žena, které byla diagnostikována úzkost a která užívá antidepresiva, tvrdí, že “skutečně nemá tušení”, co by s tím měla či mohla dělat.

Vědci jsou stále rozděleni v názoru na to, zda je sexuální závislost skutečně klinickou poruchou – a pokud ano, jak se dá přesně diagnostikovat a léčit.

Závislostí na sexu se ohánějí nevěrné celebrity a dokonce i někteří z těch, kteří jsou obviněni ze sexuálního obtěžování. A tak není divu, že panují pochybnosti ohledně věrohodnosti tohoto stavu. Studovat tuto oblast je velmi těžké kvůli problémům s monitorováním vzrušení mozku během typického dne. Ale podle Michaela Waltona, vědce Novoanglické univerzity v australském Novém Jižním Walesu, může skutečně “existovat malá skupina lidí závislých na sexu”.

Walton, někteří psychologové a například i Středisko pro závislosti a duševní zdraví v Torontu odhadují, že skutečnou hypersexuální poruchou může trpět tři až šest procent populace. U jiných mohou sehrávat roli mnohem složitější faktory.

Když bylo Jordanovi* 15 let, zažíval vyvrcholení padesátkrát denně. To může znít jako sen každého teenagera, ale pro tohoto mladíka šlo o stresující a rozptylující nutkání, kvůli kterému byl v depresích, cítil se provinile a zaostával ve škole. Dnes devatenáctiletý student, který užívá léky na vážnou klinickou depresi, je přesvědčen, že závislý na sexu je od 13 let. Jeho problém vyvrcholil o dva roky později, kdy každý týden trávil 14 hodin sledováním porna a masturbováním. “Porno je jako kokain,” říká. “Jsem závislý a nemůžu přestat.”

Walton během let, kdy se tomuto problému věnuje, zkoumal více než 1500 lidí. Na základě svých zjištění uvádí, že nepochybně existují lidé, kteří mají problém kontrolovat své sexuální chování, což jim způsobuje značné emoční vypětí. Množství jejich sexuální aktivity se ale může lišit – a někdy i člověk s výraznějšími projevy zvládá situaci lépe než ten, kdo jich zažívá méně, ale hůře se s nimi dokáže vypořádat.

Proto také Walton soudí, že podstata závislosti na sexu nespočívá v tom, jaké množství sexuální aktivity lidé provozují, ale v tom, zda jim jejich nutkání způsobuje úzkost.

“Spousta lidí má psychologické problémy, jejichž symptomem může být hypersexualita,” uvedl Walton. “Pokud jde o čistě hypersexuální poruchu, jsou počty patrně mnohem nižší,” dodal.

Hypersexualita byla identifikována jako symptom hraniční poruchy osobnosti, bipolárních poruch, neurologických nemocí, jako je Parkinsonova choroba, užívání drog nebo alkoholu, a v některých případech také jako vedlejší účinek některých léků na předpis.

Zhruba 80 procent těch, kdo o sobě sami tvrdí, že jsou závislí na sexu, jsou muži. Mnozí trpí nízkým sebevědomím nebo uvádějí, že byli jako děti zneužíváni.

Podle Waltona je potřeba najít a shodnout se na diagnostice tohoto problému, která nebude pejorativní ani odsuzující. Spolu s dalšími vědci zabývajícími se tímto problémem dodává, že je načase, aby byla hypersexualita uznána přinejmenším jako “psychosexuální behaviorální problém”.

(Jména označená hvězdičkou byla redakčně změněna – pozn. News.com.au)

dk spr