Poradna diabetoložky MUDr. Šárky Malé

Ostrava, 9.4.2019 (EUC)

Proč může být obezita nebezpečná? Jak poznám, že trpím metabolickým syndromem? V jakých případech bychom měli vyhledat pomoc odborníka?

Odpovídá MUDr. Šárka Malá, diabetoložka, EUC Klinika Ostrava

 

Jaké jsou nejčastější příčiny obezity?

Obezita vzniká souhrou genetických faktorů a vlivu zevního prostředí. Je nutno říci, že obezita je nemoc, kdy vliv genetiky se uplatňuje více než v 50 %. Zbytek je již na nás, na našem chování v rámci jídelníčku, na míře pohybové aktivity, záleží i na kvalitě a výběru pitného režimu, na míře zvládání stresových situací, ale taky na rodinných zvyklostech a vzorech, které od dětství vídáme u svých rodičů a prarodičů. Samozřejmě existují období v životě člověka, která jsou pro rozvoj obezity významná – např. dospívání, těhotenství, období klimaktéria, nástup do zaměstnání, kdy se snižuje pohybová aktivita, svatba, odchod do důchodu atd.

Jaké jsou nejhorší důsledky obezity?

Existují dva typy a tři stupně obezity. Typ „jablko“ (zvaný mužský typ obezity, kdy dochází k hromadění tuku v oblasti břicha) je rizikovější např. pro kardiovaskulární onemocnění než typ „hruška“ (zvaný ženský typ obezity), kdy dochází k hromadění tuku výrazněji na hýždích a stehnech. Je to dáno metabolickou aktivitou tukové tkáně v oblasti břicha. Obecně rozdělujeme obezitu na I.-III. stupeň podle tzv. body mass indexu (BMI). Hodnotu BMI získáme, pokud váhu v kilogramech podělíme výškou v metrech na druhou (kg/m2). Již při obezitě I. stupně mají obézní zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění, vysokého tlaku, cukrovky a hodnoty BMI III. stupně jsou z hlediska zdraví alarmující. Kromě uvedených onemocnění mají nemocní větší riziko vzniku mozkových příhod, syndromu spánkové apnoe, kloubních potíží, většího výskytu některých nádorů apod.

Může užívání psychiatrických léků způsobit obezitu?

Říká se, že obezita je onemocněním těla i duše. Někdy je obtížné odlišit, zda na počátku byla obezita a díky ní dochází k rozvoji např. deprese nebo naopak depresivní pacient své deprese zajídá a rozvíjí se nadváha či obezita. V současné době existuje celá škála psychiatrických léků, u kterých může docházet i k redukci hmotnosti, ale je taky známo, že po některých lécích může vzestup hmotnosti nastat. Je vždy třeba kontaktovat odborníka v psychiatrii, který terapii vede a ten zhodnotí možnosti a výběr medikace dle konkrétní diagnózy.

Jak postupujete, když k vám přijde obézní pacient? Stanovíte mu i správný jídelníček?

Pacient je v naší metabolické poradně vyšetřen z interního hlediska včetně laboratorních výsledků, vylučujeme jiný důvod obezity než prosté přejídání. Zjišťujeme další přidružená onemocnění, jeho stravovací návyky, možnosti pohybové aktivity a pak je pacientovi vysvětlen rámcově jídelníček se zásadami správného výběru potravin, rozložení jídla během dne. Je motivován k pohybové aktivitě a k dalším zásadám zdravého stravování a životního stylu. Podrobný jídelníček pak případně stanovuje nutriční terapeutka, která si s pacientem určí rozsah kontrol.

Jak je možné, že někdo se stravuje zcela nezdravě, a přitom nepřibere a někdo tloustne, jak se říká, ze vzduchu?

Vliv genetiky je jistě cca 50 %. Záleží na tom, jak velký soubor tzv. obezitogenních genů dostaneme od rodičů „do vínku“. Pokud máme oba rodiče obézní, pak předpoklad, že obezitu zdědí i jejich potomci, je cca 80 %. Dědičnost určuje, jak snadno či obtížně můžeme hubnout. Vlohy pro obezitu dědíme tak od předků, pro které tato vloha byla v určitém období důležitá, např. pro překlenutí období hladu, nedostatku jídla atd. Také opakované a málo úspěšné redukce hmotnosti vedou ve svém důsledku k prohlubování obezity, neboť organismus se na tyto „jojo“ efekty adaptuje a zpomalí své metabolické děje. Rovněž podstatný je poměr příjmu a výdeje energie, tedy míra a pravidelnost pohybové aktivity přispívá k úspěšnému hubnutí.

Souvisí obezita s inzulinovou rezistencí? Mají obézní menší citlivost na inzulin?

Inzulinová rezistence znamená sníženou schopnost tkání odpovídat na inzulin, což je zejména ve svalech a tukové tkáni. Tělo se snaží kompenzovat inzulinovou rezistenci další tvorbou inzulinu, protože buňky potřebují glukózu k přežití. Dochází tak ke zvýšené koncentraci inzulinu v krvi a následně k poruše rovnováhy mezi glukózou a inzulinem, a toto může vést v těle ke škodlivým následkům. Inzulinová rezistence není nemoc, ale je spojena s dalšími stavy jako kardiovaskulárním onemocněním, arteriální hypertenzí, cukrovkou 2. typu, obezitou a nealkoholickým tukovým postižením jater. Mnoho osob s těmito nemocemi nemá inzulinovou rezistenci a naopak, u mnoha lidí s inzulinovou rezistencí se tyto stavy nevyvinou.

Je možné zredukovat hmotnost z obezity 2. stupně do optimální hmotnosti a trvale si ji udržet?

Redukce hmotnosti o tři stupně "je občas k vidění", ale trvalé udržení tohoto stavu bývá obtížné, protože organismus se adaptuje na danou situaci. Záleží rovněž na rychlosti redukce hmotnosti. V každém případě pro zdraví prospěšná je redukce hmotnosti alespoň o 10 % z původní váhy, kdy dochází k evidentnímu zlepšení všech krevních hodnot (glukosa, lipidogram), krevního tlaku apod. Součástí úspěchu pak bývá samozřejmě pravidelná pohybová aktivita, která kýžený váhový úbytek podpoří.

K určení obezity se používá i bioelektrická impedance (BIA), jak to funguje a o čem vypovídá výsledek?

BIA je v současně době rozšířená metoda, slouží pro odhad tělesného složení u zdravých jedinců. Princip metody spočívá v rozdílech v šíření střídavého elektrického proudu různé intenzity v různých biologických strukturách. Měří celkovou vodu, tukoprostou hmotu, svaly, tkáně. Tato metoda je přesnější než uváděný BMI, zohledňuje pohlaví, věk a je dobrým kontrolním mechanismem při redukci hmotnosti, zda pacient neztrácí například svalovou hmotnost.

Jaké jsou příčiny vzniku a rozvoje metabolického syndromu a jedná se o nemoc? Je možná prevence? Jaké komplikace mohou nastat? 

Metabolický syndrom je skupina onemocnění, která se vyskytuje současně a zvyšuje riziko výskytu srdečních onemocnění, mrtvice a cukrovky. Jedná se zejména o zvýšený krevní tlak, vysokou hladinu krevního cukru, zvýšené množství tělesného tuku v okolí pasu a vysokou hodnotu cholesterolu nebo triglyceridů v krvi. Čím věští je počet těchto faktorů, tím věští je riziko vzniku srdečního onemocnění cukrovky a mrtvice. Je třeba léčit všechny uvedené patologie.

Existují léky na obezitu?

Léky na obezitu existují, ale jsou "berličkou", která má doplňkový efekt. Základem zůstává jídelníček, pohybová aktivita a dobrá mysl (!). Jednotlivý typ antiobezika by měl určit obezitolog, internista či diabetolog podle typu obezity a dalších onemocnění.