The Times of Israel: Izraelka běhá, aby pomohla jiným

Jeruzalém 2. června (ČTK/The Times of Israel) – Izraelka a matka pěti dětí Beatie Deutschová jako první členka židovské ultraortodoxní komunity vyhrála mezinárodní atletickou soutěž. V neděli doběhla jako první z žen půlmaraton v Rize. Dokázala to za hodinu, 17 minut a 34 vteřin. Má za sebou vyhrané závody v Izraeli, i když s během začala před třemi lety a v souladu s tradicí své komunity běhá i v sukni a v tričku s delšími rukávy. Teď míří na olympiádu do Tokia, ale využívá svou popularitu i k tomu, aby pomohla dospívající mládeži. Napsal to server The Times of Israel.

Deutschovou k tomu přiměla rodinná tragédie. V prosinci 2017 spáchala sebevraždu manželova čtrnáctiletá sestřenice Daniella Pardesová, která prohrála boj s anorexií. Deutschové se daří během na tyto problémy mladých lidí upozorňovat veřejnost a dokázala například postavit na nohy rehabilitační centrum Bejt Daniella. To je určeno dospívajícím, kteří mají problémy s příjmem potravy. Ta patří rovněž anorexie.

Ústav přijímá ty, kteří museli být kvůli problémům hospitalizováni nebo byli nuceni odejít ze školy. Byl zřízen na koňské farmě v Cur Hadase u Jeruzaléma a o pacienty se postará několik měsíců. Centrum bylo oficiálně otevřeno minulý týden za přítomnosti Deutschové, kterou pak o víkendu čekalo vítězství v Rize.

Do Izraele se Deutschová přistěhovala z amerického New Jersey v roce 2009, vdala se tam a do šesti let měla pět dětí. „Před třemi a půl lety jsem byla jedna z matek ve špatné kondici,“ řekla v jenom rozhovoru. Sama je z pěti dětí, měla vždy ráda sporty a při dětských závodech často vítězila. V roce 2015 ale při jedné takové rodinné akci skončila poslední a nemohla tomu uvěřit.

Rozhodla se „vložit se do toho“ a připravit se na maraton. Když se v roce 2016 přihlásila na ten v Tel Avivu, nevěděla, co má ve startovní přihlášce vepsat do rubriky odhadovaný čas. Udělal to za ni manžel a napsal tam čtyři hodiny a 40 minut. Doběhla za 3:27:26 a mezi ženami skončila šestá.

Příštího roku ohromila organizátory i diváky, když telavivský maraton doběhla v sedmém měsíci těhotenství. Loni byla nejrychlejší ženou jeruzalémského maratonu a v lednu doběhla na soutěži v Tiberiasu jako první s pátým nejlepším časem v historii ženského běhu v Izraeli (2:42:18). Žena, která má na sociálních sítích přezdívku Maratonská matka, běhá i kratší tratě a stala se profesionálkou jako zřejmě první z ultraortodoxní komunity. Bude to ale těžké, protože mezinárodní atletická asociace zpřísnila kvalifikační čas z 2:45:00 na 2:29:30.

Na profesionální závod se kvalifikuje pouze 80 žen, ale protože v požadovaném limitu jich maraton tolik nezaběhne, výběr ostatních se dělá komplikovaným výběrem podle umístění v závodech. Deutschová doufá, že právě tímto sítem projde, protože nevěří, že se jí podaří rychle zlepšit osobní rekord o 13 minut, aby se vešla do limitu. První profesionální maraton poběží asi v září, zatím se ale nerozhodla který. Přiznala, že ji limituje oblečení. Sponzoruje ji firma Nike.

„To, co mi posílají, si na sebe nemohou vzít. Jsem odchylka, žádná profesionální běžkyně nevypadá jako já,“ přiznala.

Rozhodnutí, jaký dres je přijatelný pro ultraortodoxní ženu, aby byl dostatečně lehký a pohodlný, ji ještě čeká. Dalším problémem jsou termíny, jelikož některé závody se běhají v pátek večer nebo v sobotu, tedy v době židovského šabatu.

Jeruzalémský maraton loni běžela několik měsíců po Daniellině smrti a vzala si něj tričko s nápisem Bejt Daniella. Otevřela sbírku a loni se jí podařilo na ni získat 25.000 dolarů (577.000 Kč). „Uvědomila jsem si, že svým běháním mohu centru prospět,“ řekla.

Terapeutické zařízení je určeno lidem, kteří byli propuštěni z nemocnice, ale nevrátili se ještě do svého původního prostředí. Mají se tam naučit dovednosti, které jim návrat usnadní. Klientům je 12 až 18 let. Chodí tam do školy, pracují se zvířaty a v zemědělství, účastní se skupinových konzultací a dostává se jim pomoci při úkonech mimo centrum. K běžnému životu se mají vrátit do šesti až 12 měsíců.

Centrum založila Daniellina matka Hadasa. „Ti lidé mají za sebou hospitalizaci, mnozí přišli o přátele, nebo jim nezbyl nikdo, s nímž si rozumí. Změnili se, promýšleli otázky života a smrti a přijdou domů, kde lidé řeší obyčejné věci. Dcera se po hospitalizaci vrátila do školy a po třech týdnech jsme viděli, že to nefunguje,“ řekla o své zkušenosti.