Lékaři při plastické operaci břicha dívky poprvé použili endoskop

Olomouc 5. listopadu (ČTK) – Jako první v České republice využili plastičtí chirurgové z Fakultní nemocnice Olomouc při složité břišní operaci devítileté dívky endoskop, pomocí kterého si během zákroku zobrazili dutiny vytvořené v podkoží. Děvče ze Šumperska se potýkalo s následky vrozené vady stěny břišní, které se projevovaly špatně tvarovaným pupkem a dalšími zdravotními problémy. Lékařům se podařilo vadu v oblasti břicha odstranit, snížili díky tomu riziko vážných komplikací v budoucnu.

„Helenka trpěla od narození gastroschizou, tedy defektem a špatnou formací pupku, který byl široký zhruba pět centimetrů. Měla také oslabenou diastázu, příliš rozestoupené břišní svaly. Když k nám před časem přišla, měla i menší břišní kýlu,“ uvedl primář oddělení plastické chirurgie FN Olomouc Bohumil Zálešák. Bez operace by dívce v budoucnu hrozily velké zdravotní potíže.

Místo tradičního chirurgického postupu se lékaři z FN Olomouc rozhodli pomoci dívce novou a v Čechách zatím neprovedenou metodou založenou na využití endoskopu. „Chtěli jsme dosáhnout co nejlepšího výsledku, a to nejen z hlediska řešení zdravotních potíží, ale taky po stránce estetické. Postaru bychom si totiž museli vytvořit rozsáhlý chirurgický přístup velkou, až deset centimetrů dlouhou jizvou v podbřišku, což je mnohem větší zátěž pro pacienta. Došlo by také k větším krevním ztrátám,“ uvedl Zálešák.

Díky endoskopu měl lékař výborný přehled o operačním poli. „Endoskop se používá pro zobrazení vnitřních dutin, v tomto případě byl použit pro vytvoření dutiny v podkoží a opravě stěny břišní. Na rozdíl od chirurgů, kteří používají endoskop uvnitř dutiny břišní, my do dutiny břišní nepronikáme, ale operujeme v podkožní dutině, kterou si musíme vytvořit. Společné je to, že endoskop nám umožní operovat

Po 20 letech se stále čeká na průlom ve…

Washington/Praha 4. listopadu (ČTK) – Lidské embryonální kmenové buňky jsou unikátní v tom, že se mohou vyvinout v jakýkoli buněčný typ přítomný v dospělém lidském těle. Díky tomu jsou potenciálně dobře využitelné pro léčebné účely u řady nemocí, například cukrovky, slepoty nebo Parkinsonovy a Alzheimerovy nemoci. Lidské embryonální kmenové buňky představují v posledních desetiletích nástroj pro výzkum mnoha zdravotních poruch. Pokusy o léčbu chorob však zatím váznou na tom, že vědci neumějí z embryonálních kmenových buněk vypěstovat plnohodnotné léčebné buňky. Před 20 lety, 6. listopadu 1998, se podařilo americkým vědcům pod vedením Jamese Thomsona na Wisconsinské univerzitě poprvé v historii vytvořit embryonální kmenové buňky člověka.

Většina buněk lidského embrya se promění v placentu a plodové obaly, které chrání vyvíjející se zárodek. Asi třetina buněk je ale předurčena k vývoji v budoucího člověka, v jakýkoli z asi 230 typů buněk dospělého lidského těla. To vědce dlouho fascinovalo, až přišel průlom Jamese Thomsona. Ten potřeboval tři roky, aby mohl před 20 lety ohlásit světu, že proměnil buňky odebrané z lidského embrya na univerzální buněčnou „surovinu“, kterou je možné přetvářet na různé typy buněk člověka.

Na jedné straně tehdy zavládlo nadšení zejména stran možného vývoje nových léčebných metod, z druhé strany ale zaznívaly ostré odsudky – především z římskokatolické církve, která tvorbu embryonálních kmenových buněk ostře odmítá. Kritici totiž považují tento výzkum za ničení budoucího života, protože při něm umírají lidská embrya.

Různé jsou i přístupy legislativy ve světě. V mnoha zemích jsou tvorba a výzkum lidských embryonálních kmenových buněk povoleny za podmínek stanovených zákonem. K těmto zemím patří i ČR.

Ostatně čeští vědci byli třetí na světě, kteří zvládli Thomsonův postup. V roce 2003 získali čeští biologové Petr Dvořák a Aleš Hampl, pracující tehdy na Mendelově univerzitě v Brně, kmenové buňky z několikadenních lidských zárodků.

Nasazení lidských embryonálních kmenových buněk k léčbě se – nehledě na řadu etických problémů – stále staví do cesty problém s tolerováním těchto buněk imunitním systémem příjemce či s možným nekontrolovaným růstem podaných kmenových buněk.

Řešení se zdálo být takzvané terapeutické klonování. Při něm je lidské embryo vytvořeno v laboratoři vnesením jádra pacientovy buňky do lidského vajíčka zbaveného vlastní dědičné informace. Vzniklé embryo a z něj vytvořené embryonální kmenové buňky pak nesou dědičnou informaci pacienta.

Tento postup byl ale v roce 2004 zastaven skandálem kolem jihokorejského týmu na čele s profesorem U Sok-hwangem. Podle závěrů vyšetřovací komise Soulské národní univerzity z ledna 2006 tento vědecký tým podvrhl dokumentaci o klonování lidského embrya a výzkumu kmenových buněk. Pro výzkum to znamenalo těžkou ránu. Nástrahy terapeutického klonování pak zvládl až v roce 2013 ruský biolog Šukrat Mitalipov, působící ve Spojených státech na Oregonské univerzitě.

Další nadějí se zdají být i indukované pluripotentní kmenové buňky (iPSC), které byly představeny v roce 2007 japonským vědcem Šinjou Jamanakou. Buňky pacientů se dokážou proměnit v univerzální buněčnou surovinu pro výrobu jakéhokoli typu léčebných buněk tím, že v buňkách uvede do činnosti čtveřici pečlivě vybraných genů. V roce 2012 za to Jamanaka dostal Nobelovu cenu za lékařství.

Buňky iPSC jsou někdy označovány za budoucnost medicíny. Nehrozí u nich riziko odmítnutí, lze se snadno „přeprogramovat“ a jejich tvorba se nepotýká s takovými etickými problémy, jako embryonální kmenové buňky. Ostatně již v září 2014 transplantovali japonští lékaři jako první na světě pacientce část sítnice vytvořenou z jejích vlastních tělesných buněk. Jednalo se o první operaci za použití buněk iPSC.

Navíc technologie přípravy buněk iPSC se podle přednosty Biologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Petra Dvořáka „propojila s technologií přesné editace genomu, tzv. CRISPR/Cas9, a nabídla tak medicíně téměř dokonalé modely genetických onemocnění“. Podle Dvořáka je tedy pravděpodobné, že „bude bariéra širokého preklinického a klinického využívání buněk iPSC brzy prolomena a změní medicínu“.

Lidské embryonální kmenové buňky nicméně stále představují podle biologa a profesora České zemědělské univerzity Jaroslava Petra „kámen mudrců medicíny“ a nenahraditelný nástroj pro výzkum mnoha zdravotních poruch. Již začaly první zkoušky léčení Parkinsonovy choroby, ve stadiu příprav je i léčba cukrovky prvního typu. A testuje se léčba oční sítnice poškozené takzvanou makulární degenerací. Letošní studie kalifornských lékařů například uvedla, že rok poté, co vnesli do nemocné sítnice pacientů „záplatu“ vypěstovanou z embryonálních kmenových buněk, se dvěma nemocným postupně zlepšil zrak natolik, že jsou opět schopni číst.

Robert Míka

Le Figaro: O naší hmotnosti rozhoduje náš mozek

Paříž 4. listopadu (ČTK/Le Figaro) – Mnohokrát bylo prokázáno, že odtučňovací diety jen zřídka dlouhodobě zabírají a že jejich vedlejší účinky jsou na pováženou. Člověk sám nerozhoduje o tom, kolik bude vážit, diety jsou odsouzeny k neúspěchu a ke zlepšení zdravotního stavu je třeba denně vyvíjet fyzickou aktivitu, píše francouzský deník Le Figaro.

Stejně jako tělo potřebuje určitý počet hodin spánku, tak i mozek má zafixovanou určitou váhu a snaží se ji udržet. Ideální váha není ta, kterou si jednotlivec sám stanoví, ale ta, o níž rozhoduje mozek na základě genetické výbavy a životních zkušeností. Tento regulační systém je umístěn v hypothalamu, části mozku zapojené do četných funkcí, jako je termoregulace, kontrola cirkadiánního rytmu či pocitu hladu. Dostává různé signály vztahující se k zásobě tuků, obsahu cukru v krvi a přísunu potravin a reaguje na chuť k jídlu či metabolismus, to znamená energii spotřebovávanou organismem, aby mohl fungovat a udržovat stabilní tělesnou hmotnost.

Tato hmotnost se pohybuje v rozmezí asi pěti kilogramů. Osoby, které vyvíjejí tělesnou aktivitu, mají tendenci vážit méně než osoby, které vedou sedavý způsob života. Tato váha může během života stoupat. U člověka, který ztloustne a má několik let nadváhu, považuje mozek tuto novou váhu za ideální. „Pro mozek neexistuje nadváha, ale stabilní váha, kterou si brání,“ vysvětluje americká neurobioložka Sandra Aamodtová.

Bohužel opak nefunguje a žádná dieta na světě nedovolí překročit tento práh. Tato skutečnost jistě nemálo lidí deprimuje. Je velmi málo pravděpodobné trvale zhubnout. S časem je znovunabytí shozených kilogramů téměř nevyhnutelné. Ukazují to všechny studie.

Abychom zjistili tuto pro mozek ideální váhu, je třeba jíst pouze pokud máme hlad a při prvních příznacích sytosti s jídlem přestat. Do zhruba šesti měsíců se váha stabilizuje na hodnotu pro mozek ideální. A nezáleží vůbec na indexu tělesné hmotnosti (BMI), který obvykle umožňuje lidi třídit do váhových kategorií. „BMI je vypočítán pro populaci, ale neodráží cílovou váhu, která je každému jednotlivci vlastní,“ říká Sandra Aamodtová. Mnozí lidé, kteří mají podle BMI nadváhu, mají ve skutečnosti hmotnost, jakou jim přikazuje jejich mozek. A marně se budou snažit zhubnout.

Patnáct dlouhodobých studií zahrnujících osoby držící dietu ukázalo, že u těchto lidí je větší riziko, že budou obézní, než u těch, kteří dietu nedrží.

Diety jsou odsouzeny k nezdaru. V roce 2012 byla realizována studie na 4000 dvojčatech ve věku od šestnácti do pětadvaceti let, která ukázala, že odtučňovací kúra násobí riziko znovunabytí kilogramů u mužů dvakrát a u žen třikrát.

Tento jev lze zřejmě vysvětlit reakcí mozku, který dává tělu pokyn k vytváření zásob pro případ nového období sníženého příjmu potravy, ale také trvalou změnou metabolismu vyvolanou dietou. Tělo vydává během diety méně kalorií, aby šetřilo své zdroje, a v tom pokračuje i tehdy, kdy člověk začne normálně jíst, a pokračuje v tom, dokud tělo nezíská svou normální váhu.

I když má člověk dojem, že má nadváhu, ale jí normálně, nebude mít z diety užitek pro své zdraví. Jediným řešením, jak zůstat na své ideální váze, je denně cvičit a jíst jen v případě hladu. Zpočátku to vyžaduje velkou pozornost a úsilí, protože žijeme ve společnosti, která má tendenci se stále přejídat. Jakmile si na nový styl zvykneme, váha se přirozeně upraví. Nakonec nemusíme počítat kalorie a myslet neustále na jídlo. Tím získáme více času, abychom se mohli věnovat jiným aktivitám.

pel mka

Některé lékařské fakulty chystají změny v přijímání studentů

Praha 3. listopadu (ČTK) – Některé lékařské fakulty v příštím školním roce změní způsob přijímání nových studentů. V souvislosti se záměrem vlády navýšit počet mediků o 15 procent tak chtějí zajistit, aby se na školy dostávali i nadále co nejkvalitnější uchazeči. Fakulty zároveň nyní připravují personální i organizační opatření pro vyšší počet posluchačů. Vyplynulo to z odpovědí zástupců lékařských fakult, které oslovila ČTK. To, zda absolventi medicíny zůstanou v ČR, bude podle nich záviset dál na tom, jaké v Česku budou mít podmínky pro práci.

Třetina českých lékařů bude v roce 2020 starších 60 let a počty absolventů opouštějících fakulty v té době nestačí nahradit ani lékaře odcházející do důchodu. Se zvýšením počtu studentů o 15 procent počítá plán, který schválila vláda. Fakulty by tak měly dostat příští rok o 700 milionů korun navíc. Akční plán má trvat 11 let a počítá s rozdělením celkem 6,8 miliardy korun.

Například 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy připravila v reakci na plánovaný růst počtu studentů řadu náborových novinek. „Pro příští akademický rok je jednou z novinek zvýšení bonifikace za matematiku z 20 na 30 bodů. Další je bonifikace za úspěchy ve znalostních olympiádách z předmětů, které jsou základem pro přijímací řízení (chemie, fyzika, biologie,“ uvedla mluvčí fakulty Petra Klusáková.

Na lékařské fakultě v Plzni budou muset od příštího roku všichni uchazeči podstoupit znalostní testy, jejichž výsledky budou jediným kritériem pro přijetí ke studiu. Poprvé tak studenti nebudou přijímáni jen na základě výsledků středoškolských vysvědčení, tedy bez přijímacích zkoušek, uvedla Barbora Černíková z oddělení vnější komunikace. Fakulta se podle ní snaží také o zvýšení atraktivity studia založením Juniorské fakulty pro nadané středoškoláky, která začne fungovat 15. prosince. Zájemci se do ní mohou přihlásit na webu www.lfp.cuni.cz.

Určité změny v přijímacím řízení potvrdila i asistentka děkana 2. lékařské fakulty UK Marie Hejlová. „Chystáme pro uchazeče i příjemné překvapení, které pochopitelně nemůžeme prozradit,“ napsala ČTK. Fakulta se nechystá navyšovat počet studentů v kruhu, ale hodlá zvýšit počet studijních kruhů. Podle Hejlové tak chce zachovat příznivý poměr studentů na jednoho pedagoga i interaktivní charakter výuky.

Žádné změny v přijímacím řízení podle zjištění ČTK nepřipravují lékařské fakulty v Olomouci a v Hradci Králové. Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, fakulta Ostravské univerzity a 3. lékařská fakulta UK na dotaz ČTK neodpověděly.

Zástupci fakult se shodují, že odchodu absolventů do zahraničí může zabránit hlavně vytvoření vhodných podmínek pro práci lékařů v České republice. „Nejsou to jen podmínky ekonomické, ale také například stabilizace specializačního vzdělávání. Všechny tyto změny však závisí na rozhodnutí vlády, Parlamentu a resortních ministerstev, nikoliv lékařských fakult,“ řekl proděkan LF v Hradci Králové Jiří Petera.

V loňském školním roce v Česku studovalo podle statistik ministerstva školství na lékařských fakultách přes 21.000 lidí, lékařů-absolventů bylo přibližně 2500. Mezi studenty bylo asi 3400 samoplátců. Lékařské fakulty přijímají každého desátého až patnáctého zájemce.

ptd jw

Corriere della Sera o sexuální anorexii

Řím 3. listopadu (ČTK/Corriere della Sera) – Zájem o sex je přirozený, nicméně jsou lidé, kteří o něj mají jen malý zájem, nebo je jim zcela lhostejný. Věnoval se tomu nedávno i španělský list El País, neboť Španělsko právě diskutuje o takzvané sexuální anorexii, o formě úplného či téměř úplného odmítání sexu, za níž mohou stát velmi rozmanité důvody, píše italský deník Corriere della Sera.

Psycholožka Emma Ribasová, expertka na manželskou psychoterapii, uvádí jako možné příčiny nezájmu o sex nedostatek sebeúcty či konfliktní situaci mezi partnery. Jsou však problémy, které mohou mít hlubší kořeny, jako je to, že člověk v minulosti zažil sexuální násilí.

V úvahu rovněž připadá role velmi přísné výchovy, která může vytvořit o sexu představu jako o potenciálně nebezpečné aktivitě místo toho, aby ho představovala jako přirozené vyvrcholení lidského citu a lásky a jako nástroj reprodukce. Stejně jako mentální anorexie může vést k odmítání jídla, tak i sexuální anorexie může vést nejen ke ztrátě významné příležitosti k radosti, ale také ke ztrátě partnera a podstatné součásti vlastní existence.

Odmítání sexuality může nabývat různých podob a jeho klasifikace je problematická. Například DSM 5, poslední verze Diagnostického a statistického manuálu Americké psychiatrické asociace, bible psychiatrů, sice nezmiňuje termín sexuální anorexie, ale označuje to za poruchu nazvanou sexuální averze a definovanou jako přetrvávající či příležitostný odpor vůči všem nebo téměř všem sexuálním kontaktům.

Výzkum zahrnující více než 4000 osob, především žen, ukázal, že tento druh problémů existuje a je častý.

Profesorka Charmaine Borgová z Groningenské univerzity v Nizozemsku uvádí, že více než 30 procent dotázaných účastníků této studie mělo zkušenost z vlastního života s momenty odporu vůči sexu. Z těchto 30 procent asi čtyři procenta respondentů vykazovala symptomy, které odpovídají diagnóze poruchy označované jako sexuální averze: nedostatek zájmu k sexuálním aktivitám, chybějící erotické fantazie, chladná či odtažitá reakce na partnerovy pokusy o sexuální sblížení a malé nebo žádné sexuální uspokojení.

Jiná velká studie realizovaná ve Spojených státech, v jejímž rámci bylo dotazováno více než 30.000 žen, ukázala, že problémy se sexuální touhou, byť nikoli patologické, jsou častější u žen: 43 procent dotázaných žen uvedlo, že se ocitlo v situaci, kdy mělo jen nepatrný zájem o sex, a 22 procent odpovědělo, že pociťovalo různé formy stresu spojeného se sexem.

Podle sexuoložky Judith Viudesové z Centra psychoterapie a sexuologie ve španělské Valencii je možné překonat projevy sexuální anorexie s pomocí terapeuta, odborníka na kognitivní techniky, ale také tak, že se postižená osoba začne postupně vystavovat stimulům, z nichž má obavy. Léčba musí být komplexní a nesmí se zaměřovat jen na sexuální problémy, ale musí být orientována na vše, co s tím souvisí, jak je strach ze sblížení a tělesné blízkosti, pocit zranitelnosti. Jejím cílem musí být překonání strachu ze sexuality, ale především z mezilidských vztahů, které slouží k tomu, aby člověk mohl vést uspokojivý osobní život.

pel hej

Lékárníci odmítli emergentní model dodávek léků do lékáren

Benešov 3. listopadu (ČTK) – Lékárníci dnes na sjezdu oficiálně odmítli takzvaný emergentní model dodávek léků, kdy je povinnost zajistit dodávky léčiv pro pacienty uložena výrobcům. Model připravuje ministerstvo zdravotnictví, inspirovalo se na Slovensku. Podle lékárníků by nutil pacienty k dvojí návštěvě lékárny a lékárny by administrativně zatížil. Usnesení přijali lékárníci na závěrečném jednání řádného sjezdu České lékárnické komory (ČLnK), který se konal od pátku v Benešově.

Emergentní systém je speciální způsob objednání léčivého přípravku v případě, kdy jej není možné zajistit běžně přes distributora.

„Emergenční model dodávek by vážně narušoval poskytování lékárenské péče a ve skutečnosti by nezajistil potřebnou dostupnost léčiv pro pacienty ve všech lékárnách,“ uvádí dnešní usnesení lékárníků. Emergentní model funguje na Slovensku, podle lékárníků naopak dostupnost některých léků systém zkomplikoval.

Prezident ČLnK Lubomír Chudoba ČTK řekl, že by namísto zavedení emergentního systému stačilo, aby výrobce mohl v případě hrozícího nedostatku léku zakázat jeho reexport. Nyní musí tento krok schvalovat ministerstvo zdravotnictví, vyhodnocení trvá podle Chudoby zhruba jeden dva týdny. „Za dva týdny vám to ti distributoři spolehlivě vyvezou,“ uvedl Chudoba. Je tak třeba proces vyhlášení zákazu reexportu usnadnit a urychlit, aby se nedostatku léků bránilo.

„My, na rozdíl od Slovenska, tady tu legislativu máme daleko propracovanější, proto nemusíme přejímat slovenský model, to je úplně zbytečné,“ dodal Chudoba.

Lékárnám by podle prezidenta ČLnK také pomohlo, aby při objednávání léků bylo možné volit distributora, tedy, aby vybrané léky neměly jednoho výhradního distributora pro všechny české lékárny.

Lékárníci dnes také vyjádřili znepokojení nad neúčastí ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO) na sjezdu. Ministr podle nich promarnil příležitost seznámit se s potížemi, s nimiž se lékárníci každý den při výkonu svého povolání musí vyrovnávat. Ministra vyzvali, aby dal impulz ke vzniku pracovní skupiny pro lékárenskou péči za účasti ČLnK. Dále by podle lékárníků měl Vojtěch co nejdříve předložit k posouzení návrh cenového předpisu, který bude platit od 1. ledna 2019.

Lékárníci také ministra vyzvali, aby zajistil financování nových, povinných administrativních činností lékáren spojených se spuštěním systému ověřování léčiv vyplývajících z legislativy, která má chránit proti padělkům léků. Takzvanou protipadělkovou směrnici považují lékárníci za nesmyslnou kvůli zásadně nevyváženému poměru administrativní náročnosti a benefitů z ní plynoucích.

Česká lékárnická komora vznikla v roce 1991, má zhruba 8800 členů. Mohou jimi být všichni absolventi oboru farmacie na příslušné fakultě v tuzemsku nebo v zahraničí. Pro farmaceuty pracující v lékárnách v České republice je členství povinné.

sbe snm

Společnost CompuGroup Medical definovala budoucnost lékařské praxe představením své…

Praha, 2. listopadu 2018 (CompuGroup Medical)

Společnost CompuGroup Medical uvedla na trh nový software – CGM PRIMARY, který znamená přelom v budoucnosti lékařského softwaru v ČR. Představuje klíčový produkt, jímž společnost dále naplňuje svou dlouhodobou vizi plně elektronizovaného zdravotnictví. CGM PRIMARY přináší do světa zdravotnictví nové technologie, ať už se jedná o její cloudové řešení či využití principů umělé inteligence. Díky CGM PRIMARY budou moci lékaři komunikovat se svou ordinací odkudkoliv a kdykoliv. Program je navíc velmi intuitivní, bezpečný a s tradičně kvalitním servisem. Jeho uživatelům tak odpadne řada starostí, kterými se dosud museli zaobírat.

Veškeré informace dostupné odkudkoliv a kdykoliv

CGM PRIMARY je služba poskytovaná prostřednictvím webové aplikace. Lékařům tak umožňuje být v komunikaci se svou ordinací odkudkoliv, kde je internetové připojení. Veškeré potřebné informace například o kmenových pacientech bude mít lékař k dispozici i mimo své trvalé pracoviště. Systém je zároveň propojený s úložištěm elektronických receptů Státního ústavu pro kontrolu léčiv a se zdravotními pojišťovnami, kterým dokáže zasílat data o poskytnuté péči a jejím vyúčtování. Umí také přijímat elektronickou formou laboratorní výsledky a je schopný mezi sebou propojovat jednotlivá pracoviště zdravotnických řetězců. Díky cloudovému řešení není program vázaný na předchozí složitou instalaci nebo konkrétní hardwarovou konfiguraci počítače.

Přináší úlevu od starostí

Nový software svým uživatelům ušetří spoustu drahocenného času. Řada starostí spojených s povinnou administrativou a IT procesy, jimiž se museli do této chvíle lékaři zaobírat, odpadne. CGM PRIMARY se postará o pravidelné zálohování dat nebo například kontrolu, zda jsou vedené informace v souladu s platnou legislativou. Usnadnění přináší i v elektronické komunikaci s pojišťovnami a dalšími subjekty.

Jednoduchost a dostupnost – řešení pro každou ordinaci a uživatele

Síla systému CGM PRIMARY tkví rovněž v intuitivnosti jeho uživatelského rozhraní, díky kterému se velmi rychle stane nepostradatelným pomocníkem v každé ordinaci. V moderně laděném a vysoce přehledném rozhraní se každý nový uživatel zorientuje již do půl hodiny od prvního zapnutí.

Lékař například už na první pohled uvidí, kolik lidí je v konkrétní den objednáno na vyšetření nebo zda někdo sedí v čekárně. Interface aplikace také nabídne přehled o tom, kterou dokumentaci má zrovna lékař rozpracovanou. Po příchodu pacienta do ordinace si lékař jednoduše vyhledá jeho dokumentaci se záznamem o poskytované péči, diagnózách, preskripci a dalších údajích, a může ihned začít se strukturovaným záznamem do moderního dekurzu. Celý program však nabízí mnohem více.

Pozadu v posunu nezůstala ani cena, která se z předchozích mnoha položek omezila pouze na jednu, a sice měsíční paušál. „CGM PRIMARY je program intuitivní, zabezpečený a velmi dobře přístupný všem věkovým kategoriím. Systém jsme vyvíjeli tak, aby přinesl ten největší benefit pro svého uživatele – ušetřil mu čas. Do 20 minut se s ním naučí pracovat téměř každý. Program také disponuje již tradičně kvalitní podporou, na kterou jsou naši zákazníci zvyklí při využívání stávajících produktů,“ říká produktový manažer společnosti CompuGroup Medical Ing. Vladimír Kryštof.

Víc než produkt – vstup do budoucnosti

CGM PRIMARY představuje nejen průlom v budoucnosti českého zdravotnictví, ale zároveň je klíčovým produktem v historii a vývoji společnosti CGM. „Pro naši společnost znamená software CGM PRIMARY víc než produkt – je to další krok v její samotné evoluci. Během 26 let působení firmy jsme si vytyčili dva základní cíle – odstraňovat administrativní zátěž a přinášet do českého zdravotnictví inovace, které jej budou zlepšovat. Administrativa v dnešní době úzce souvisí i s IT a právě CGM PRIMARY může nejen v této oblasti lékařům výrazně usnadnit práci, aby mohli co možná nejvíce času věnovat péči o své pacienty – na to ostatní mají nás,“ uzavírá generální ředitel společnosti CompuGroup Medical Vladimír Přikryl.

O skupině CompuGroup Medical SE

CompuGroup Medical je jednou z předních světových společností zaměřených na eHealth. S celkovými příjmy převyšujícími 580 milionů eur za rok 2017 jsou její softwarové produkty navrženy tak, aby podporovaly všechny odborné a organizační činnosti v lékařských ordinacích a nemocnicích. Informační služby pro všechny subjekty zapojené do procesu poskytování zdravotní péče a sdílení elektronických zdravotních záznamů přispívají k bezpečnější a efektivnější péči o pacienty.

Služby CompuGroup Medical jsou založeny na unikátní zákaznické síti více než 1 milionu uživatelů, která zahrnuje lékaře, zubní lékaře, nemocnice, lékárny a další poskytovatele služeb. Se zastoupením v 19 zemích a se zákazníky v 55 zemích po celém světě je CompuGroup Medical společností s jedním z nejvyšších pokrytí mezi poskytovateli služeb elektronického zdravotnictví. Přibližně 4 600 vysoce kvalifikovaných zaměstnanců podporuje inovativní řešení pro stále rostoucí požadavky zákazníků na systém zdravotní péče.

O společnosti CompuGroup Medical Česká republika

Společnost CompuGroup Medical Česká republika vznikla v roce 2009 fúzí softwarových firem, jejichž vlastníkem byla mateřská společnost CompuGroup Medical. Vizí společnosti je plně elektronizované zdravotnictví. Společnost je lídrem tuzemského trhu ambulantních informačních systémů. Poskytuje rovněž softwarová řešení pro nemocnice a laboratoře. S jejími produkty a službami jsou lékaři spokojeni, což potvrzují pravidelné průzkumy. Vnímají ji jako společnost, která je flexibilní, inovativní, zajímá se o problémy a potřeby lékařů a v konečném důsledku jim usnadňuje život. Na pobočkách v Praze, Brně, Pardubicích a Ústí nad Orlicí pracuje 110 zaměstnanců. Společnost CompuGroup Medical Česká republika je od května 2012 členem ICT Unie.

Evropské i americké studie prokazují: Screening plicní rakoviny funguje, zachraňuje…

Plicní rakovina reprezentuje stále 12,3 % všech nových diagnostikovaných případů rakoviny a ročně touto chorobou onemocní asi 1 400 000 lidí. Kouření cigaret je dobře dokumentovanou příčinou plicní rakoviny a asi 90 % případů tohoto onemocnění je kouřením přímo způsobeno. Pokud totiž nemoc zachytíme v její pozdní fázi, jak je u nás i ve světě zatím obvyklé, je úmrtnost do pěti let zhruba v 85 procentech případů.

„Vysvětlení tohoto špatného přežívání je pravděpodobně v rozsahu onemocnění při diagnostice. V době diagnózy má totiž jen 20 % pacientů lokalizovanou chorobu. I v případě, kdy je nádor radiologicky lokalizován, je pětileté přežití jen 30-40 procent,“ vysvětluje MUDr. Jiří Votruba, Ph.D., primář I. kliniky tuberkulózy a respiračních nemocí VFN a 1. LF UK v Praze.

Dvojí potvrzení zásadního významu plošného screeningu

V roce 2011 byla ukončena studie NLST (National Lung Screening Trial- USA), která na celkově 53 456 probandech s vysokou zátěží kouřením (aktivní a bývalí kuřáci 55 až 74 let 30 pack/years zařazení 2002-2004) srovnávala efektivitu screeningu pomocí nízkodávkovaného CT hrudníku proti rentgenovému snímku hrudníku v 0,1 a 2 letech. Výsledkem bylo snížení mortality na bronchogenní karcinom u skupiny sledované pomocí CT o 20,3 % (354 úmrtí oproti původním 442 úmrtí). Ještě významnější je však snížení celkové mortality o 8 % u skupiny pacientů screenovaných pomocí CT hrudníku. Na základě výsledků této studie byl ve Spojených státech zaveden a pojišťovnami proplácen plošný screening rizikových pacientů od konce roku 2014. Nyní v září 2018 byly v Torontu na mezinárodním kongresu o plicní rakovině uveřejněny výsledky evropské studie Nelson, které výsledky NSLT potvrzují a ukazují, že i v evropských podmínkách screening plicní rakoviny funguje a přináší mnoho zachráněných životů.

Probíhají intenzivní jednání o zavedení pilotního projektu ve VFN jako na jediném pracovišti

V ČR zatím screeningová studie plicní rakoviny není, pneumologická společnost i řada dalších organizací se však snaží o zahájení alespoň pilotního screeningového projektu vypracovaného Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze, o kterém probíhají intenzivní jednání.

Jeho konkrétní podoba: vyšetřováni budou lidé ve věku 55-75 let se silnou kuřáckou zátěží

Vyšetřované budou osoby se silnou kuřáckou zátěží ve věku 55-75 let. Ti budou mimo jiné vyšetření pomocí spirometrie, tedy nebolestivého vyšetření dechové kapacity, následně rozděleni do 2 skupin.

• Skupina s mírným a středním rizikem bude dále sledována standardními prostředky: pouze klinicky.
• Skupina s vysokým rizikem bude vyšetřena pomocí ultra nízkodávkovaného spirálního CT hrudníku.

„Tato modifikace nízkodávkovaného CT, která umožní ještě více snížit radiační zátěž vyšetřovaných, byla vyvinuta specialisty ve VFN,“ zdůrazňuje primář Votruba.

Interval sledování bude 1 rok, doba sledování bude 5 let. Pozorováno bude mimo jiné percentuální snížení úmrtnosti ve zkoumané skupině pacientů s vysokým rizikem bronchogenního karcinomu a počet nově objevených případů plicní rakoviny v jednotlivých skupinách.

Algoristmus vyšetření s velmi nízkou radiační zátěží byl vyvinutý specialisty ve VFN

„Jedná se o pětiletou studii využívající klinické/anamnestické vyšetření a spirometrii pro stratifikaci rizika bronchogenního karcinomu u 3 200 pacientů se spirometrickým nálezem zúžených průdušek. Následně bude tato skupina probandů s nejvyšším rizikem podrobena vyšetření ultra nízcedávkovaným spirálním CT. Algoritmus tohoto vyšetření s velmi nízkou radiační zátěží byl vyvinut specialisty ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze,“ dodává MUDr. Jiří Votruba, Ph.D.

O Všeobecné fakultní nemocnici v Praze

www.vfn.cz

Všeobecná fakultní nemocnice v Praze (VFN) představuje významné zdravotnické zařízení, patřící mezi největší nemocnice v ČR. Všeobecná fakultní nemocnice v Praze poskytuje základní, specializovanou a zvláště specializovanou léčebnou, ošetřovatelskou, ambulantní a diagnostickou péči dětem i dospělým ve všech základních oborech. Zajišťuje také komplexní lékárenskou péči, včetně technologicky náročných příprav cytostatik nebo sterilních léčivých přípravků.

Kromě poskytování zdravotní péče je VFN hlavní výukovou základnou 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a současně jedním z nejvýznamnějších vědeckých pracovišť v oblasti léčebných a diagnostických metod v České republice. Nemocnice má nejdelší tradici akademické medicíny v ČR a od svého založení do současnosti je největším výzkumným medicínským pracovištěm v ČR

Lékaři asi budou vědět o všech lécích předepsaných pacientovi

Praha 2. listopadu (ČTK) – Ošetřující lékaři a lékárníci možná budou mít přehled o všech lécích, které má pacient předepsané. Předpokládá to novela lékového zákona, který v dnešním úvodním kole podpořila Sněmovna navzdory výhradám zejména poslanců ODS. Sdílení údajů mezi poskytovateli zdravotní péče má podle vlády zajistit bezpečnější a kvalitnější předepisování léků. Předlohu nyní posoudí hned tři výbory – zdravotnický, ústavně-právní a petiční.

Přístup k datům o předepsaných lécích bude mít podle novely jen ošetřující lékař nebo lékárník, který bude vydávat lék. Pacient by jim ale mohl vstup do databáze o lécích, které užívá, zakázat.

Takovou konstrukci kritizovali poslanci ODS Zbyněk Stanjura a Marek Benda, podle kterých by měla být opačná. „Proč nemám dát aktivní souhlas?,“ tázal se Stanjura. Upozornil také na to, že pacienti se nemusí dozvědět o tom, že nesouhlas by měli vyslovit do půl roku od účinnosti zákona.

„Není to tak, že do lékového záznamu bude mít přístup jakýkoli lékař,“ hájil vládní návrh ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO). Do takzvaného lékového záznamu pacienta by měl přístup jen lékař, který mu předepíše aspoň jeden recept a pacient si daný lék také vyzvedne, nebo na základě předložení občanského průkazu.

V současnosti má lékař přehled pouze o lécích, které pacientovi sám předepsal. Lékárník může zkontrolovat jen přípravky na předložených receptech. Lékový záznam by mohl zamezit duplicitnímu předepisování léků nebo předepisování léků, které mají vzájemně nežádoucí účinky.

Zvláštní přístup budou mít podle novely záchranáři. Lékárníkům se záznam otevře jen na omezený čas, nebo také při zadání čísla občanského průkazu.

Lékový záznam si už nyní může na webu nebo v mobilní aplikaci zobrazit každý pacient. Přihlášení je možné na základě jména a hesla, které si může vyzvednout na kontaktních místech CzechPoint, nebo díky elektronickému občanskému průkazu, připojenému přes čtečku k počítači nebo mobilnímu zařízení.

Důvodová zpráva předlohy vypočítává, že v Česku za deset let stoupl 3,5krát počet hospitalizací v souvislosti s léky, například kvůli chybám v dávkování nebo kvůli nežádoucím účinkům léků. Desetkrát se zvýšil počet případů, které skončily úmrtím pacienta. Mnohé se ale podle odborníků vůbec do evidence případů nedostanou. Data o nežádoucích příhodách v souvislosti s podáváním léků nejsou dosud systematicky sledována.

mbc snm

S poruchou příjmu potravy se léčilo loni přes 4000 lidí

Praha 2. listopadu (ČTK) – Za posledních pět let se v Česku léčilo v psychiatrických nemocnicích s poruchami příjmu potravy přes 2000 osob. Nejčastěji šlo o mladé ženy, téměř polovina z celkového počtu nemocných byly dívky do 19 let. Vyplývá to z dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Každý rok se další tisíce léčily také v ambulancích, loni to bylo přes 3700 osob. Mezi poruchy příjmu potravy patří odmítání jídla čili mentální anorexie, přejídání neboli bulimie a další onemocnění. Jejich počty v posledních letech rostou.

Od roku 2011 počty hospitalizovaných vzrostly o třetinu z 321 na 454, zdvojnásobil se počet hospitalizovaných mužů. Zatímco tehdy tvořili asi 5,3 procenta, loni to bylo téměř osm procent. O téměř dvě třetiny víc bylo hospitalizovaných ve věku deseti až 14 let, o třetinu přibylo patnáctiletých až devatenáctiletých pacientů.

Na nárůst poruch příjmu potravy v populaci mají podle odborníků vliv i sociální sítě, na kterých se objevují informace či skupiny, které nemoc podporují. Asi jedno až 1,5 procenta populace trpí anorexií, tedy nezdravým hubnutím, kolem tří procent bulimií, tedy přejídáním spojeným často s nuceným zvracením. Stále častěji se lékaři setkávají také s takzvaným psychogenním přejídáním spojených se stresem. Čím dál častěji léčí psychiatři také anorektické pacientky, které byly dříve obézní a přešly do opačného extrému. Nemocní se mohou podle odborníků schovávat za extrémně zdravou stravu nebo za různými domnělými alergiemi na potraviny.

Mentální anorexie se vyskytuje asi u 1,5 procenta všech dívek a mladých žen, častější je ve středních a vyšších sociálních vrstvách. Bulimie je častější u studentek středních a vysokých škol, jde o čtyři až 15 procent dívek.

Mezi 3731 pacienty, kteří se s poruchami příjmu potravy léčili ambulantně, jich téměř dvě třetiny podstoupily léčbu opakovaně. Osmina všech pacientů byly děti do 14 let, třetina ve věku 15 až 19 let. Největší podíl pacientů k populaci byl v Praze, kde dosahoval trojnásobku republikového průměru. Ten překročil i Královéhradecký a Jihomoravský kraj.

Téměř dvě třetiny nemocných, kteří loni kvůli poruchám příjmu potravy skončily v psychiatrické nemocnici, trpělo mentální anorexií. Průměrně pacienti všech diagnóz pobývali nemocnicích 24 až 42 dní. Necelá čtvrtina byli mladí do 15 let, třetina pak od 15 do 19 let, pěti mezi 20 až 29 lety.

Nejvíc hospitalizovaných na počet obyvatel bylo z Ústeckého, Středočeského kraje a Vysočiny. Asi 84 procent ze všech nemocných bylo studentů nebo nepracujících, 91 procent bylo svobodných.

Počty hospitalizací pro poruchy příjmu potravy 2013-2017:

Zdroj: ÚZIS

van jw