FN HK na výstavě představuje návrhy modernizace chirurgických oborů

Hradec Králové, 5. března 2018 (FN HK)

Fakultní nemocnice Hradec Králové dnes otevřela výstavu architektonických návrhů vzešlých z loňské mezinárodní soutěže na modernizaci chirurgických oborů FN HK. Výstava bude v areálu nemocnice přístupná pro zaměstnance a laickou i odbornou veřejnost do 20. dubna 2018.

Pět návrhů a modely z druhé fáze architektonicko-urbanistické soutěže jsou k vidění v přízemí Pavilonu akademika Bedrny, návrhy z první fáze jsou vystavené ve spojovacím koridoru mezi Pavilonem interních oborů a Plicní klinikou FN HK. Do soutěže se přihlásilo celkem 17 subjektů, vítězem soutěže se stal ateliér M2AU.

„Chceme našim zaměstnancům i veřejnosti umožnit podívat se na všechny do soutěže zaslané návrhy, které nabídly různé pohledy na možné řešení chirurgických oborů. Součástí výstavy je také hodnocení jednotlivých návrhů odbornou porotou a další informace o soutěži,“ uvedl prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., dr. h. c., ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové.

Pavilon akademika Bedrny ve FN HK, který byl otevřen v červnu 1985, vyžaduje po více než třech desítkách provozu zásadní modernizaci. Jeho dispoziční a kapacitní uspořádání již nevyhovuje potřebám moderní medicíny. Vedení Fakultní nemocnice Hradec Králové se proto rozhodlo pro vybudování přístavby a současně kompletní rekonstrukci a modernizaci současného pavilonu. Projekt s celkovými náklady ve výši 2,4 miliardy korun je zařazený mezi strategické investice Ministerstva zdravotnictví České republiky, stavební práce by mohly začít v roce 2021 a dokončené by měly být o pět let později. Modernizací chirurgických oborů vznikne jeden z největších operačních traktů v ČR, ve kterém bude například 21 nejmodernějších operačních sálů. V novém centru bude 16 lůžkových oddělení se 420 lůžky. Více informací o soutěži je možné najít na www.nextlevelfnhk.cz.

L´Express: Neodsuzujte se, škodí to vaší sebedůvěře

Paříž 5. března (ČTK/L´Express) – Říkáte si, že za nic nestojíte, že nic nedokážete, že máte menší cenu než druzí: takové negativní úsudky podlamují sebedůvěru. Nicméně se můžeme naučit umlčet ten slabý vnitřní hlas, který nás vede k tomu, že se podceňujeme, píše francouzský týdeník L´Express.

„Jsi hloupá, méně nadaná než ostatní, nic neuděláš správně,“ takové negativní soudy pravidelně trápily osmačtyřicetiletou Marianne. „Každý den bylo něco, co mě vedlo k tomu, že jsem se podceňovala nebo že jsem si říkala, že neumím to, co druzí,“ svěřuje se.

Stejně jako Marianne naslouchají mnozí lidé vnitřnímu hlasu s pejorativním akcentem a jsou připraveni tvrdě soudit sami sebe. Výsledkem je nízká sebedůvěra. Zároveň však chceme podtrhnout svou jedinečnost a být jako ostatní.

Na svém blogu si Lili Barberyová-Coulonová všímá rovněž vedlejších účinků takových odsudků. „Jsem přesvědčena, že mechanismus, jenž spočívá v tom, že se soudíme, je nejjistějším prostředkem, jak podlomit sebedůvěru a zničit si šance na rozvinutí vlastního potenciálu,“ píše.

Vlastnost soudit věci a kvalifikovat je se objevuje již v dětství. „Jde o rozlišování mezi tím, co nám vyhovuje a co ne,“ uvádí psychoanalytik Norbert Châtillon. „Dítě se velmi brzy naučí dělat rozdíly v hodnocení, aby se odlišilo od druhého. Chceme zároveň zdůrazňovat svou jedinečnost a zároveň být jako ostatní. Všechny naše vztahy k jiným osobám jsou budovány kolem tohoto rozporu,“ dodává.

Jestliže tuto schopnost soudit dobře ovládáme, umožňuje nám to rozvíjet vztahy s okolím. Kdybychom přestali soudit sebe a okolí, znamenalo by to, že se stahujeme ze světa, že se odvracíme od této reality.

Sebedůvěra klesá, když se tato schopnost rozlišovat obrací proti vlastní osobě. Na sociálních sítích je snadné dostat se pod palbu laciné kritiky a odsudku. Marianne přiznává, že dlouhé hodiny strávené na instagramu jsou škodlivé. „Říkám si, že nejsem tak cool jako jiné ženy. Při pohledu na jejich fotografie si představuji jejich život, samozřejmě dokonalý. Vše mě vede k tomu, že cítím svou průměrnost,“ říká.

Odsuzující myšlenky a pochybnosti nám brání postupovat kupředu. „Naše sebehodnocení bývá často velmi kategorické. Část naší osoby nepředstavuje celek. Jestliže si říkáme, že jsme špatní ve sportu, nesmí to znamenat, že jsme špatní celkově,“ zdůrazňuje Norbert Châtillon.

Stává se rovněž, že se hodnotíme tam, kde jsme neměli prostředky k lepšímu výkonu. „Vždy jsem si říkala, že nejsem na jazyky, ale nikdy jsem skutečně nevynaložila úsilí na to, abych se je naučila. Raději si říkám, že to je vrozená schopnost, kterou nemám,“ svěřuje se Marianne.

Abychom se dostali z tohoto bludného kruhu, musíme být více odolní vůči našemu malému vnitřnímu hlasu. Profesorka jógy Caroline Benezetová soudí, že je důležité přehodnotit náš vztah k naší kultuře, která zdůrazňuje kritického ducha a cynismus. „Často se soudí, že sebeláska je synonymem egoismu a narcisismu. Je to zcela naopak! Jde o to, abychom se milovali a mohli tak milovat i našeho souseda, abychom se znali a dokázali se tak kontrolovat a důvěřovat si,“ říká.

„Místo toho, abychom se podceňovali ve sportu, můžeme se přesvědčovat, že jsme pěkně pokročili, a získat tak motivaci,“ navrhuje Norbert Châtillon. To je první etapa na cestě, jejímž cílem je naučit se být neutrální vůči sobě a svým pocitům. „To je ideál jógy,“ prohlašuje Caroline Benezetová. „Můžeme se tomu naučit vytvářením nového vztahu k svému tělu. Můžeme cvičit jógu, meditovat nebo chválit ty, které milujeme. Náš nervový systém se postupně přizpůsobí, naše tolerance vzroste. Nebudeme tolik ukvapeně soudit a dokážeme více přijímat sebe i druhé,“ dodává.

pel mka

NKÚ zjistil v Národním ústavu duševního zdraví účetní nedostatky

Praha 5. března (ČTK) – Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ) nevedl v letech 2014 až 2016 správné a úplné účetnictví, chybí mu totiž fungující vnitřní kontrolní systém. Vyplývá to z prověrky Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Ústav tvrdí, že systém nebyl nefunkční, což potvrdily i předchozí kontroly, jichž bylo celkem 22. Ústav nyní systém uvádí do podoby, která bude plně vyhovující. Podle NKÚ je nutné, aby se ministerstvo zdravotnictví, které je zřizovatelem ústavu, co nejdříve zabývalo jeho financováním. V roce 2020 bude ukončen program udržitelnosti a ústav přijde o podstatnou část svých příjmů. Ministerstvo dnes uvedlo, že se budoucím způsobem financování ústavu zabývá.

Národní ústav duševního zdraví vznikl v roce 2015 transformací z Psychiatrického centra Praha. Od stejného roku sídlí v nově postaveném areálu v Klecanech. Ústav vznikl hlavně s pomocí evropských dotací, vybudování centra v Klecanech stálo přibližně 700 milionů korun a spuštění provozu vyšlo na dalších zhruba 200 milionů korun.

Náklady na provoz dosáhly v roce 2016 přibližně 220 milionů korun, zatím jsou z více než čtvrtiny financovány z Národního programu udržitelnosti spadajícího pod ministerstvo školství. V roce 2016 z něj ústav dostal 60 milionů korun, další peníze mají následovat. „V roce 2020 bude ale program ukončen a ústav přijde o jediný zásadní garantovaný zdroj příjmů,“ upozornil NKÚ. „Pokud se situace nevyřeší, bude ústav závislý už jen především na nezaručených příjmech z grantů,“ uvedli kontroloři. Ústav totiž pravidelný příspěvek od svého zřizovatele, ministerstva zdravotnictví nedostává, jen v roce 2016 získal od ministerstva jednorázově 25 milionů korun, připomněl NKÚ.

Mluvčí ministerstva Gabriela Štěpanyová dnes uvedla, že letos ministerstvo ústavu poskytlo příspěvek 52 milionů korun. „Dále budou probíhat koncepční jednání ohledně dalšího směřování ústavu a nastavení nového modelu jeho financování,“ dodala. Ministerstvo podle ní plánuje ústav více zapojit do práce na reformě psychiatrické péče.

Kontrola odhalila i účetní nedostatky. Jejich příčinou bylo podle NKÚ i to, že v ústavu nebyl zaveden účinný vnitřní kontrolní systém. Kontroloři prověřili nákup 23 položek zdravotnického a dalšího vybavení. Ani v jednom případě se ještě před nákupem neuskutečnila finanční kontrola a interní audit zajišťoval ústav pomocí externího dodavatele. Zprávy z kontrol ale podle NKÚ neodpovídají tomu, jak by měl výstup interního auditu vypadat. Ústav by se měl na vnitřní kontrolu zaměřit, zrevidovat příslušné předpisy a nastavit pravidla tam, kde chybí, doporučili kontroloři.

„Vnitřní kontrolní systém nebyl v žádném z případů nefunkční, což potvrdily mnohé předchozí kontroly,“ uvedl ekonomicko-provozní náměstek NÚDZ Alexandr Borovička. Výraznější nedostatky při nich podle Borovičky nebyly zjištěny a dílčí problémy se řešily v co nejkratším čase. Také v případě kontroly NKÚ se podle Borovičky ústav začal neprodleně zabývat účinnou nápravou. „V prvním kvartálu roku 2018 již bude mít NÚDZ plně funkční vnitřní kontrolní systém, což, předpokládáme, potvrdí plánovaný audit v polovině roku 2018,“ dodal Borovička.

K vytvoření plně funkčního systému podle něj dosud scházely prostředky. Ústav ale přesto zajistil takovou kontrolu, která bezpečně předešla výraznějšímu pochybení ve všech oblastech hospodaření s majetkem státu, zejména v oblasti veřejných zakázek, které byly i podle kontrolních nálezů NKU zcela korektní a transparentní, uvedl náměstek. „Zjištění NKÚ byla tedy spíše administrativního charakteru,“ dodal.

fsl khj rot

Čeští vědci objevili gen zodpovědný za onemocnění rohovky

Praha 5. března (ČTK) – Čeští vědci objevili gen zodpovědný za vážné onemocnění rohovky. Za vzácné onemocnění může mimo jiné mutace genu GRHL2, zjistili vědci z týmu Petry Liškové z laboratoře pro vzácné nemoci Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Dosud byly známé jen některé jiné příčiny tohoto vážného zdravotního problému, který může vést až ke slepotě. Onemocnění je v Česku četnější než v jiných zemích, na vině jsou patrně předci s mutacemi nově objeveného genu. O výsledku dnes informovala tisková zpráva 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Onemocnění zvané polymorfní dystrofie rohovky u pacientů zhoršuje zrak, někdy vyžaduje transplantaci rohovky a někdy může vést ke slepotě. Dosud vědci znali dva geny, jejichž mutace vede k onemocnění. „U nás i ve světě byla spousta takzvaně nevyřešených pacientů, to znamená těch, kterým odborníci provedli screening těchto dvou genů a nic nezjistili. My jsme nyní vyřešili další část těchto diagnóz tím, že jsme objevili mutace v dalším genu,“ uvedla Lišková.

Výhodou objevu je, že místo náročného vyšetření oka v celkové narkóze stačí k diagnóze odběr a rozbor krve. Díky tomu je možné nemoc zachytit už v dětství a pacienty sledovat. Někdy se už v kojeneckém věku projeví nemoc zakalenou rohovkou a silnou světloplachostí. „A to do té míry, že s dcerkou maminka do roka nemohla vůbec chodit ven na sluneční světlo,“ řekla ČTK Lišková. Rohovka se při onemocnění částečně zakalí a má jiný tvar.

Jindy potíže nejsou tak zjevné a vyvrcholí až druhotným zeleným zákalem, který v případě neodhalení vede až ke slepotě. „V běžné populaci nad 40 let je riziko zeleného zákalu u čtyř procent lidí, u nemocných s tímto onemocněním je to 25 procent,“ řekla Lišková. Pokud se o diagnóze ví, lékaři mohou pacienta sledovat a tomuto vážnému následku předejít.

Onemocněním trpí v Česku nejméně jeden člověk z 80.000. „V přepočtu na celkový počet obyvatel je to celosvětově nejvíce lidí,“ stojí v tiskové zprávě. Vědci si to vysvětlují společným předkem s mutací genu GRHL2, kterou mají v Česku tři rodiny. Mutaci jiného genu s podobnými účinky má v Česku 17 rodin. Podle Liškové je možné, že i v jiných zemích je pacientů více, nikdo je ale cíleně nevyšetřuje tak podrobně jako v Česku.

Na objevu pracovali vědci z Laboratoře pro studium vzácných nemocí Kliniky dětského a dorostového lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Spolupracovali s britskými odborníky z University College London a lékaři z Moorfieldské oční nemocnice. Jejich výsledky publikoval časopis The American Journal of Human Genetics. Laboratoř pro studium vzácných nemocí přispěla již k objevu více než dvacítky onemocnění podmíněných geny.

pak jw

Hamza založil v Luži první ústav na léčení TBC ve…

Praha 4. března (ČTK) – V roce 1901 založil v Luži na Chrudimsku první léčebný ústav pro tuberkulózní a skrofulózní onemocnění ve střední Evropě, přičemž děti z chudých rodin léčil zdarma. Stál též u zrodu první školy v léčebném zařízení ve střední Evropě a z jeho iniciativy vznikly i další dětské protituberkulózní léčebny. Lékař František Hamza, který byl i spisovatelem, se narodil před 150 lety, 6. března 1868.

Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé v Luži-Košumberku je s pěti stovkami lůžek v 11 pavilonech v parkovém areálu největším zařízením svého druhu v ČR. Vznikla v roce 1901 jako první léčebný ústav pro tuberkulózní onemocnění ve střední Evropě. Jako dětský tuberkulózní ústav působila do začátku 60. let 20. století, poté se věnovala dětské rehabilitaci s působností pro celé Československo. Od přelomu tisíciletí rozšířila rehabilitační činnost i na dospělé. Léčbu a potřebné služby zajišťuje kolem 550 zaměstnanců.

Zakladatel léčebny František Hamza se narodil 6. března 1868 v Kletečné u Humpolce. V mládí se zapojil do hnutí pokrokové mládeže „Omladina“ a v letech 1893-1894 se musel skrývat před rakouskou policií. Již v době studií lékařství na univerzitě v Praze se zabýval problematikou dětské tuberkulózy, věnoval se i výzkumu a léčbě tohoto onemocnění. Studium ukončil promocí v červenci 1897 a nastoupil jako obvodní lékař v Luži. Krátce na to se oženil, jeho životní partnerkou se stala dcera soukeníka z Kletečné Julie Závodská. Měli spolu dva syny.

Městečko Luže na Chrudimsku si Hamza zvolil záměrně, protože klimaticky odpovídalo realizaci jeho plánu – zřízení dětské protituberkulózní léčebny. To se mu podařilo 1. května 1901, kdy ve vile pod poutním kostelem na Chlumku založil dětskou protituberkulózní léčebnu. Založením lužského ústavu Hamza dokázal, že léčením TBC ve vnitrozemském klimatu lze dosáhnout stejných výsledků, jako ve vysokých horách u moře. Zavedl dosud neznámé a nepoužívané způsoby terapie, mimo jiné i „terapii ovzduším“ a pohybovou terapii.

Brzy poté byl též zvolen starostou obce a počínal si radikálně. Zrušil německo-židovskou školu a prosadil stavbu moderní školní budovy, založil mateřskou školu, nechal zřídit kanalizaci a vodovod, podílel se na zalesnění okolí obce, zřídil sirotčinec a domov pro staré obyvatele.

Léčebnu vedl Hamza nejprve ve vlastní režii, v roce 1908 dosáhl jejího převzetí do správy země České a zůstal až do 1919 jejím ředitelem. Děti z chudých rodin zde léčil zdarma. V roce 1908 založil také první školu v léčebném zařízení ve střední Evropě. Z jeho iniciativy vznikly další dětské protituberkulózní léčebny ve Starém Smokovci, Šumperku a Cvikově.

Po vzniku Československa se v roce 1919 stal sekčním šéfem ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy, kde inicioval zřízení několika nových tuberkulózních sanatorií a studentských zdravotních ústavů v Praze a Brně. Po odchodu z ministerstva přijal v roce 1922 místo mimořádného profesora na nově vzniklé fakultě sociálního lékařství na Masarykově univerzitě v Brně a pokračoval zde ve své práci profesora do konce života.

Profesoru Hamzovi patří také jistý podíl na budování dnešního Masarykova onkologického ústavu, který byl v Brně uveden do provozu v lednu 1935, tehdy jako první proti rakovinný ústav toho druhu v Československu. Ústav byl výsledkem sedmileté práce spolku „Dům útěchy“, založeného v roce 1928.

Hamza se proslavil i jako spisovatel románem Šimon kouzelník (1920) z Českomoravské vysočiny o vlasteneckém knězi Šimonovi. V díle vylíčil příběh kněze a učitele ze želivského kláštera, který bojoval proti germanizaci a prožil milostný románek. Románové dílo stačil ještě doplnit řadou národopisných historických črt, jako jsou Črty ze Zálesí nebo Želivské romance. Jeho tvorba byla ve své době srovnávána s oblibou děl Jindřicha Šimona Baara.

František Hamza zemřel ve věku 62 let 4. června 1930 v Brně. Je pochován v Praze-Motole.

Robert Míka

Britský chlapec, jenž se léčil v ČR, se zřejmě rakoviny…

Londýn 4. března (ČTK) – Britský chlapec Ashya King, který se v roce 2014 v Česku podrobil protonové léčbě mozkového nádoru, je zřejmě zcela vyléčen. Lékaři se podle chlapcova otce nedomnívají, že by se nemoc v brzké době vrátila, informoval dnes server televizní stanice Sky News. Kingův případ vyvolal před čtyřmi lety velkou mediální pozornost, především kvůli zoufalé akci, kterou na chlapcovu záchranu podnikli jeho rodiče.

„Do budoucnosti teď hledíme s mnohem větším optimismem, můžeme nyní vlastně začít trochu plánovat do budoucna,“ řekl otec nyní již osmiletého chlapce Brett King. Podle něj onkologové z nemocnice v Southamptonu po kontrole posledních snímků uvedli, že nevidí žádný náznak toho, že by se rakovina vracela. Ashya podle svého otce nyní nejen mluví a chodí bez pomoci, ale jezdí i na kole a chodí s ostatními dětmi do školy.

Ashya podle svého otce v minulých letech pravidelně každé čtyři měsíce podstupoval vyšetření na soukromé klinice ve Španělsku. Před časem se na snímcích objevil zvláštní stín, lékaři ale rodinu ubezpečili, že se rakovina nevrací a chlapec je vyléčen.

„Nemohl jsem ani mluvit, když mi to radiolog řekl. Musel mi to říct kategoricky: ‚Není tam nádor.‘,“ popsal okamžik úlevy Ashyův otec deníku The Sun. „Máme dojem, že jsme prozatím za vodou,“ dodal Brett King.

Kingův případ vyvolal v roce 2014 velkou pozornost. Britští lékaři zjistili, že Ashya trpí nádorovým onemocněním mozku a několikrát ho operovali. Poté ale údajně jeho rodičům sdělili, že pro něj již více udělat nemohou. Kingovi následně bez vědomí lékařů odvezli chlapce do Španělska, kde prý chtěli prodat rekreační nemovitost, aby měli na léčení v protonovém centru v Praze.

V Británii na ně byl ale vydán zatykač kvůli zanedbání péče, a několik dní proto strávili ve španělské vazbě. Nakonec jim soud léčení syna v zahraničí povolil a Ashya se podrobil zjevně úspěšné léčbě v Česku. Britská zdravotní pojišťovna zákrok zpětně proplatila.

jrm šeb

Smrtící byznys se dočká dotisku

V Praze 4. března 2018 (Hana Hindráková)

Jen několik měsíců po vydání knihy Smrtící byznys hlásí nakladatelství Alpress vyprodaný celý náklad a kvůli velkému zájmu ze strany čtenářů plánuje dotisk. Hlavním tématem románu jsou falešné léky, které mohou místo účinné látky obsahovat jed na krysy, rtuť, ředidlo a mnoho dalších škodlivých věcí.

Knihu podpořily i známé osobnosti jako Tereza Kostková, Nela Boudová, Dalibor Janda, Eva Hrušková, Bob Klepl a Jan Přeučil.

Odhaduje se, že v rozvojových zemích je třicet až šedesát procent léků falešných a jsou dostání i v lékárnách a nemocnicích. Ale není to problém „jen“ rozvojových zemí.

Kromě napínavého příběhu si román klade za cíl i osvětu alarmující problematiky falešných léků, a to, aby si lidé neobjednávali léky na internetu a na dovolenou si s sebou vozili léky z Čech. Kniha vznikla za přispění Státního ústavu pro kontrolu léčiv, Světové zdravotnické organizace, National Drug Authority Uganda a dalších institucí.

„Mám velkou radost, že se lidé začali o téma falešných léků zajímat. Kniha tak splnila svůj účel,“ říká spisovatelka Hana Hindráková.

„Autorka dělá obrovský kus práce ohledně osvěty a musím říct, že mě její kniha opravdu hluboce zasáhla,“ říká herečka Nela Boudová.

„Chci jenom říct, že mě ta knížka hodně zasáhla, opravdu hodně. Myslím si, že autorka je i statečná, že to téma odhalila, tedy beletristicky odhalila. Nikdy by mě nenapadlo, že se dějou takový svinstva,“ říká herec Bob Klepl.

www.hindrakova.cz

Le Figaro: Archeologové našli parazity,o nichž mluví Hippokratés

Paříž 3. března (ČTK/Le Figaro) – Archeologové objevili střevní červy, kteří parazitovali na starých Řecích a které tak přesně popsal Hippokratés se svými žáky. Archeologové z Cambridgeské univerzity dokázali exhumovat vajíčka těchto parazitů z hrobek pocházejících z této doby, píše francouzský deník Le Figaro.

Říká se, že Hippokratés vyučoval v době mezi roky 500 a 400 před naším letopočtem na ostrově Kos pod platanem, který lze dosud obdivovat. V jeho spisech nalezneme mnohé popisy nemocí způsobených červy. Hippokratés rozlišoval tři: helmins strongyle (dlouhý kulatý červ), helmins plateia (plochý červ) a ascaris (malý kulatý červ). Historici soudí, že dlouhý kulatý červ je škrkavka dětská (ascaris lumbricoides), plochý červ druh tasemnice a malý kulatý červ že je roup dětský (enterobius vermicularis), která způsobuje oxyuriázu.

Vědci zkoumali na souostroví Kyklady 25 hrobek pocházejících z konce neolitu (4000 let před naším letopočtem), z doby bronzové (2000 let před naším letopočtem) až do byzantského období (první až třetí století našeho letopočtu). Analyzovali sedimenty získané na povrchu a kolem pánevních kostí. Doufali, že tam naleznou usazeniny obsahující stolici. Ve čtyřech vzorcích nalezli vajíčka dvou druhů parazitů: hlísticového červa nazývaného tenkohlavec lidský a kulatého červa škrkavku dětskou. Tenkohlavec pochází z neolitu a škrkavka z doby bronzové. „Jde o nejstarší důkaz přítomnosti červů parazitujících na člověku v antickém Řecku,“ zdůrazňuje hlavní autorka studie Evilena Anastasiuová.

Paleoparazitologie, odvětví paleopatologie, již umožnila nalézt hodně parazitů sužujících člověka, od neolitu v celé západní Evropě až do středověku přes egyptské mumie. Toto vědní odvětví zažilo rozkvět až v 60. a 70. letech minulého století. Zdrojem informací jsou především kosterní ostatky, u nichž se zkoumají biomarkery pomocí protilátek a DNA. Rozsáhlou studii realizovali Francouzi Matthieu Le Bailly a Françoise Bouchetová z univerzity Franche-Comté na 99 vzorcích pocházejících z 19 lokalit v deseti zemích v období 4000 let před naším letopočtem až do středověku. Hledali měňavku úplavičnou, způsobující úplavici. Zjistili, že 17 vzorků bylo pozitivních, tři ve Francii z prvního až 13. století, jeden z doby před více než 2000 lety v Řecku a jeden z 19. století ve Spojených státech.

Podle paleopatologa Philippa Charliera je možno zkoumat starou DNA, ale závisí to na okolních podmínkách a na zachování vzorků. Nesmějí být příliš poničeny.

„Kromě obohacujícího srovnávání archeologických a historických údajů tyto práce ukazují, že obyvatelstvo v těchto dobách trpělo hojně parazity. Nelze to však hodnotit negativně. Zdá se totiž, že přítomnost parazitů bránila autoimunitním nemocem, typu roztroušené sklerózy nebo Crohnovy choroby, neboť člověk byl v souladu s přírodou a jejími parazity,“ říká Philippe Charlier.

Podle teorie popularizované Hippokratem ve 4. století před naším letopočtem je život řízen rovnováhou mezi čtyřmi tělesnými šťávami (humory). Jestliže jeden z těchto humorů nabude vrchu nad ostatními, vznikne nerovnováha, která může ohrozit zdraví.

Z této teorie toho do dnešních dnů mnoho nezůstalo, snad jen označení sangvinik, flegmatik, melancholik a cholerik. Přesto je Hippokrates svým přístupem zakladatelem moderní medicíny, zvláště pokud jde o pozorování všech příčin a důsledků nemocí.

pel mik

Správným výběrem roztoku prodloužíte životnost kontaktních čoček a ušetříte peníze

Praha, 2. března 2018 (VašeČočky.cz) – Péče o kontaktní čočky (vyjma jednodenních) obnáší také čištění a uchovávání přes noc. K tomu potřebujeme roztoky. Mnoho lidí ale nesprávným výběrem nevědomky zkracuje životnost jak čoček, tak roztoků, a zbytečně tak zatěžuje peněženku a možná i riskuje infekci. Jak roztoky vybírat a používat správně, abyste prodloužili životnost čoček na maximum, radí kontaktolog e-shopu VašeČočky.cz Daniel Szarvas.

Proč je potřeba používat roztok?

Roztok čočky zvlhčí, zbaví je usazených nečistot a bakterií. Pokud se ale čočka v roztoku neošetří správně, může se zanášet. Vzniklé usazeniny pak mohou oči dráždit nebo podporovat šíření nejrůznějších bakterií. Roztok na kontaktní čočky nelze ničím nahradit. Rozhodně neoplachujte čočky vodou. „Voda, ať už kojenecká, převařená nebo dokonce destilovaná, není čisté H₂O. Obsahuje mnoho látek a mikroorganismů, u nichž vůbec není žádoucí, aby do styku s kontaktními čočkami přišly,“ vysvětluje Daniel Szarvas. „Pokud roztok zapomenete nebo vám na cestách dojde a nemáte nový, raději sáhněte po jednorázových čočkách nebo brýlích,“ dodává.

Jaký roztok vybrat?

Na trhu existuje velké množství roztoků. Vybírat se dá podle mnoha kritérií, jako je značka (pokud s nějakou máte dobré zkušenosti, není důvod ji měnit a riskovat, že vám nový roztok nesedne), složení nebo typ čoček (roztoky se vyrábí i speciálně pro měkké či tvrdé čočky).

Nejklasičtější variantou je víceúčelový roztok na kontaktní čočky. Slouží k čištění, dezinfekci, oplachování, uchovávání a zvlhčování čoček. „V rámci víceúčelových roztoků stojí za vyzkoušení produkt Biotrue od firmy Bausch & Lomb (na VašeČočky.cz 300 ml za 299 Kč). Ten nejenže dezinfikuje, čistí a uchovává kontaktní čočky, ale také má schopnost dlouhodobé hydratace, protože obsahuje stejnou lubrikační složku, jaká se přirozeně vyskytuje v lidském oku. Tím udržuje aktivní proteiny, které v očích zabraňují výskytu bakterií,” radí Daniel Szarvas.

Další variantou jsou peroxidové roztoky (např. AOSEPT Plus, na VašeČočky.cz 360 ml za 359 Kč). Ty ve většině případů neobsahují konzervanty a jsou oblíbené pro svou vysokou desinfekční schopnost. Čočky jsou díky nim opravdu sterilní, ale pozor, je třeba dbát na správné použití, aby peroxid nepodráždil oko. “Při čištění čoček (během doby, kdy jsou čočky v roztoku uloženy), dochází k poměrně složité chemické reakci. Ta trvá až 6 hodin a čočky není možné nasadit dřív než po jejím skončení, protože peroxid, který se nestačil dokonale zneutralizovat, v očích pálí,” vysvětluje Szarvas.

“Při syndromu suchých očí, pobytu s čočkami v prašném prostředí nebo při každodenní práci s počítačem je vhodné používat roztoky se silným zvlhčujícím účinkem. Nošení čoček je příjemnější, oči netrpí, nesvědí a nepálí,” doporučuje Daniel Szarvas. Zvlhčující roztoky vyrábí třeba značka ReNu (na VašeČočky.cz 360 ml za 329 Kč).

Jak se roztok správně používá?

• Čočku je v pouzdře potřeba zalít dostatečným množstvím roztoku tak, aby byla celá ponořená. Na množství roztoku rozhodně nešetřete a mějte ho vždy v zásobě.

• Roztok v pouzdře je ideální měnit každé tři dny.

• Pokud se roztok znečistí například řasenkou, je nutné ho vyměnit ihned.

• Roztoky se nesmí míchat. Při jejich výměně je potřeba po vyjmutí čoček z pouzdra zbytek starého roztoku vylít a před uložením čoček pouzdro naplnit novou dávkou. Doléváním riskujete snížení dezinfekčního účinku čerstvého roztoku a případná infekce.

• Víceúčelový roztok na měkké kontaktní čočky umí dezinfikovat. Dnešní roztoky sice slibují dokonalé vyčistění i bez mnutí, avšak záleží na stupni „znečistění“ kontaktní čočky. Rozhodně neuděláte chybu, pokud budete čočky mnout (samozřejmě důkladně umytýma rukama). Každý den zkuste čočku po vyjmutí z pouzdra vyčistit v dlani s pár kapkami roztoku.

• Na každý nový roztok je třeba i nové pouzdro. To by neměl být problém, protože roztoky se s pouzdry ve většině případů prodávají.

Dnes už díky kvalitním roztokům není potřeba čočky vyvářet, jako to mnohdy ještě dělala předchozí generace. Když existuje možnost kvalitních měkkých čoček a šetrných čistících roztoků, proč ji nevyužít? Nošení čoček pak bude zase o něco příjemnější.  Největší výběr čoček a roztoků na jednom místě nabízí prověřený e-shop VašeČočky.cz.

O VašeČočky.cz

VašeČočky.cz jsou největší český e-shop s kontaktními čočkami. Vybírat zde můžete z nejširší nabídky kontaktních čoček ve střední Evropě. V sortimentu najdete všechny druhy dioptrických i barevných čoček od oblíbených značek jako Acuvue, SoftLens, PureVision a desítek dalších. Na jednom místě mohou nositelé kontaktních čoček nakoupit také veškeré příslušenství od roztoků, očních kapek až po kosmetiku pečující o oči.

E-shop s ročním obratem 600 mil. Kč působí v 15 evropských zemích.

www.vasecocky.cz

Čeští pacienti narážejí při přístupu k moderním lékům na překážky

Praha, 2. 3. 2018 (ONKO UNIE) – Nové moderní léky mají pro pacienty významný medicínský přínos a často představují průlomové řešení léčebných potřeb pacientů, které dosavadní metody nedokázaly řešit vůbec nebo dostatečně efektivně. Pacient by měl být léčen terapií, která je pro něj individuálně vybrána jeho ošetřujícím lékařem jako ta nejlepší možná. Mnoho léků, a to i těch nejmodernějších a nejúčinnějších, však není hrazeno zdravotními pojišťovnami a někteří čeští pacienti tak čelí různým překážkám v přístupu k nim.

ONKO Unie se snaží překážky definovat a upozorňovat na ně. S prosbou o odborný názor a rozklíčování bariér oslovila odborníky z oblasti medicínského práva, farmakoekonomiky a klinické onkologie. Společně s ostatními organizacemi z nezávislé pacientské platformy Hlas pacientek, pomáhající ženám s metastatickou rakovinou prsu, připravila ONKO Unie, o.p.s. brožuru s přehledem možných bariér a obecným návodem pro české pacienty, jak překážkám čelit tady a teď. Brožuru „Jak překonat bariéry v dostupnosti léčby“ je možné stáhnout na stránkách www.nejsemnaodpis.cz.

BARIÉRY OČIMA ODBORNÍKŮ

Podle oslovených odborníků existuje řada bariér v přístupu pacientů k moderní léčbě. Jejich řešení a odstranění považují za zásadní.

Doc. MUDr. Petra Tesařová, CSc., klinická onkoložka Onkologické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze upozorňuje především na důležitost informovanosti pacientů: „V různých úrovních cesty moderní léčby k nemocnému existuje řada bariér. Většina z nich potřebuje systémové řešení, které by zajistilo transparentní a rovný přístup k inovativní terapii napříč různými diagnózami. První podmínkou řešení je ale informovanost pacientů, jejich blízkých i široké veřejnosti. Většina nemocných dnes totiž vůbec neví, jakou léčbu potřebují, kolik stojí a zda na ni mají ze svého pojištění vůbec nárok.“

MUDr. Tomáš Doležal, Ph.D., farmakoekonom, ředitel Institutu pro zdravotní ekonomiku iHETA identifikuje základní překážky ve vstupu nových léků do úhrady následovně: „V současnosti vidím čtyři základní bariéry vstupu nových léků řazené podle významnosti. První je restriktivní přístup zdravotních pojišťoven, zejména VZP, k zařazování nových léků do systému. Zdravotní pojišťovny připouštějí jen minimální a nerealistické navýšení nákladů pro nové léky. Druhou bariérou je neochota zdravotních pojišťoven vytvořit pro nové a již úhradově schválené léky dodatečný rozpočet v nemocnicích. Třetí bariérou je nízká kapacita SÚKLu vyřizovat nové žádosti, což neúměrně prodlužuje schvalovací proces. A čtvrtou bariérou je nevhodné nastavení pravidel pro některé skupiny léků, zejména pro léčbu vzácných onemocnění, kam dnes patří i desítky onkologických diagnóz.“

Podle MUDr. Mgr. Jolany Těšinové, Ph.D., přednostky Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva, 1. lékařské fakulty, Univerzity Karlovy, by k překonání bariér přispělo nastavení zákonných pravidel garantujících rovný přístup ke zdravotní péči: „Zákon o veřejném zdravotním pojištění počítá s výjimkami, kdy u konkrétního pacienta není dodržení indikačních omezení medicínsky přijatelné, nebo jediný medicínsky účinný léčivý přípravek není vůbec zařazen mezi hrazenou péči. V těchto výjimečných případech – je-li poskytnutí zdravotních služeb jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce –, je povinností zdravotní pojišťovny uhradit i zdravotní služby, které za běžných okolností nehradí. Pokud je tedy ošetřujícím lékařem nemocnému doporučena taková léčba, která ale nesplňuje podmínky úhrady, neznamená to nutně, že by ji pacient musel vždy hradit přímo. Může se obrátit na svou zdravotní pojišťovnu a požadovat přiznání mimořádné – výjimečné – úhrady. Pokud je tato léčba skutečně jedinou možností, měla by být pacientovi poskytnuta a také ze systému veřejného zdravotního pojištění uhrazena. Je otázkou, co se rozumí pojmem „jediná možnost léčby“. Aktuální případy ukazují, že přístup lékaře není vždy totožný s přístupem zdravotní pojišťovny. Řešení by nemělo být ponecháno na soudních sporech pacientů se zdravotními pojišťovnami, ale mělo by vyplývat z jednoznačných a předvídatelných zákonných pravidel garantujících rovný přístup ke zdravotní péči.“

BARIÉRY Z POHLEDU PACIENTŮ

Pro-pacientská platforma Hlas pacientek vnímá překážky, které musí pacienti překonávat při snaze získat moderní léčbu, se znepokojením. Jedním z příkladů diagnóz s komplikovaným přístupem k moderní léčbě je právě metastatická rakovina prsu, na kterou Hlas pacientek soustřeďuje svou pozornost. Rakovina prsu je druhým nejčastějším onkologickým onemocněním u žen. V roce 2017 se v České republice s rakovinou prsu léčilo 91 000 žen. Každoročně jí onemocní 7 100 žen. Ze statistik vyplývá, že až 30 % pacientek, kterým byla diagnostikována rakovina prsu v raném stadiu a byly úspěšně léčeny, se nemoc vrátí, zpravidla už ve čtvrtém – metastatickém – stadiu. V roce 2017 se v ČR s rakovinou prsu v metastatickém stadiu léčilo 3 370 žen. V této fázi se nádor z prsu šíří do dalších orgánů těla, nejčastěji jsou metastázami zasaženy plíce, játra, kosti a mozek. I v této nevyléčitelné fázi je však, především díky nové cílené léčbě, metastatický karcinom prsu dobře léčitelný a umožňuje nemocným vést plnohodnotný kvalitní život.

Čeští pacienti se však obecně dlouhodobě potýkají s pomalým vstupem léků na trh. Průměrná doba pro stanovení úhrady léku, a tedy doba do vstupu nového léku na český trh, je 503 dní (18 měsíců), což je třikrát více než zákonná lhůta šesti měsíců1. Mnoho léků do systému úhrad ani nikdy nevstoupí nebo z něj po nějaké době vypadnou. Pacienti mohou rovněž individuálně narazit i na další bariéry, jakými jsou například indikační omezení úhrady, preskripční omezení, systém financování zdravotnických zařízení nebo nedostatek informací o možnostech léčby.

Jak řešit bariéry v dostupnosti léčby

Pokud pro pacienta medicínsky nejlepší léčba není hrazena zdravotní pojišťovnou, musí si ji zaplatit z vlastních prostředků. Může rovněž požádat svou zdravotní pojišťovnu o mimořádnou úhradu léčby dle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Bohužel však dnes mohou zdravotní pojišťovny výjimečně uhradit pouze léčbu, která představuje jedinou možnost léčby pro pacienta. Takové nastavení výjimečné úhrady je však opět bariérou, protože pacientovi tak není hrazena pro něho nejúčinnější a nejlepší léčba, pokud existuje jakkoli méně účinná varianta jiná, levnější. V případě, že pojišťovna tuto žádost zamítne, má pacient právo se proti takovému rozhodnutí odvolat. Petra Adámková, ředitelka ONKO Unie, současnou situaci komentuje: „Možnost získat výjimečnou úhradu léčby na základě § 16 je pro pacienty velmi důležitá, ale mělo by jít o úhradu té nejlepší léčby pro pacienta. Která to je, to samozřejmě určí odborný lékař. Je navíc podivující, že neexistuje možnost odvolání proti rozhodnutí zdravotní pojišťovny k nezávislému orgánu druhé instance. Chápeme, že náklady na léčbu moderními léky je nutno posuzovat z hlediska udržitelnosti zdravotnického systému. Na druhou stranu nechceme, aby se na pacienty nahlíželo jen z hlediska čísel. Pokud jsou k dispozici léčebné možnosti, které jsou prokazatelně účinné, pak by tato léčba měla být pro české pacienty dostupná. Abychom pacientům pomohli se v situaci orientovat, vydali jsme s platformou Hlas pacientek brožuru, která se snaží bariéry popsat a poskytnout pacientům i obecná doporučení, jak je překonávat. S prosbou o radu vztahující se ke konkrétnímu případu se mohou pacienti kdykoli obrátit na kteroukoli organizaci platformy Hlas pacientek.“

ONKO Unie, o.p.s.

ONKO Unie, o.p.s., se od roku 2011 zaměřuje na pomoc pacientkám s onkogynekologickými onemocněními. Je platformou pro setkávání lékařů podílejících se na léčbě onkologických onemocnění, pacientů se zhoubnými nádory i dárců, jejichž společným cílem je podporovat zlepšení kvality života onkologicky nemocných v České republice. V roce 2016 zahájila ONKO Unie, o.p.s. osvětovou kampaň „NEJSEM na odpis“ zaměřenou na podporu a zlepšení kvality života žen s metastatickou rakovinou prsu. www.nejsemnaodpis.cz, www.onko-unie.cz

Hlas pacientek

Nezávislá platforma Hlas pacientek vznikla v květnu 2017 pod koordinací Ústavu lékového průvodce, z.ú. a jejími zakládajícími organizacemi jsou: Aliance žen s rakovinou prsu, o.p.s., Amelie, z.s., Dialog Jessenius, o.p.s. a Onko Unie, o.p.s. Cílem platformy je podporovat pacientky s metastatickou rakovinou prsu ve třech základních oblastech – léčebné, psychologické a sociální.