S některými typy leukemie už pacienti nemusí na transplantaci, jen…

Výskyt nemocí krve podle Cetkovského v posledních letech trochu stoupá, významně se ale mění trendy v léčbě. Zatímco některé typy leukemie byly dřív důvodem k transplantaci, dnes pacienti mohou dostat lék, který dvakrát denně spolknou. Vyvinuly se i samotné transplantace kostní dřeně, které jsou nyní podle ředitele poměrně bezpečnou metodou. I přes výzkum nových metod léčby se Cetkovský domnívá, že transplantace se budou i v budoucnu k léčbě některých onemocnění krve používat. „Ale budou se muset používat tak, aby byly méně toxické, daly se třeba dělat ambulantně,“ uvedl. Pravděpodobně se k transplantacím budou přidávat chytré molekuly, buněčná terapie či monoklonální protilátky a lékaři budou hlídat, aby se nádor pacientovi nevrátil. „Protože v hematologii největší problém je, ne že ten nádor neumíme zaléčit, ale že se nádor časem vrátí. A proto všechno naše úsilí je napnuto k tomu, aby se nádor nevrátil nebo vrátil co nejmenšímu počtu pacientů,“ uvedl ředitel.

ÚHKT udělá ročně 80 až 85 transplantací kostní dřeně, což je podle ředitele v současných prostorách a s nynějším personálem strop toho, co může zvládnout. Navýšení počtu zákroků by měla umožnit nynější rozsáhlá přestavba areálu ÚHKT. Na jaře příštího roku by se měl otevřít nový pavilon progresivní medicíny, v kterém bude moderní robotická kryobanka, lékárna či posluchárna. Zhruba ve stejné době bude hotová také rekonstrukce pavilonu s transfuzním úsekem. Následovat bude přestavba dalšího pavilonu, kde by mělo vzniknout centrum vědy a výzkumu, a rekonstrukce kliniky.

„Během deseti, 12 let by to mělo být kompletně přestavěné. Měly by tady být nové programy, nové týmy, ale i třeba takové věci, jako ekologické vytápění, zdroje tepla na hlubinné vrty, pokud se nám podaří získat dotace,“ uvedl Cetkovský. Náklady na přestavbu ředitel odhaduje na 600 milionů až miliardu korun. Část peněz získává ústav z fondů EU, část hradí ze svých úspor.

Kromě léčby pacientů se ÚHKT věnuje také výzkumu, v poslední době se podle ředitele velmi rozvíjí výzkum imunoterapie. Tato disciplína využívá buňky, které bojují proti leukémii, a snaží se je nasměrovat proti nádoru u pacienta, v tomto případě proti leukémii. Využití může mít především u těch typů nádorů, které jsou nyní neléčitelné pomocí chemoterapie a transplantace kostní dřeně. ÚHKT získal podle Cetkovského souhlas od Státního ústavu pro kontrolu léčiv se zahájením fáze I klinické studie, ve které se na několika pacientech bude prověřovat bezpečnost léku vyvinutého v ÚHKT.

Ústav rovněž spravuje banku pupečníkové krve pro nepříbuzné dárcovství. Banka už více než dva roky nepřijímá nové štěpy a předpokládá se, že bude časem utlumena, protože spravované štěpy vyexpirují. Podle vedoucího oddělení buněčné terapie ÚHKT Roberta Pytlíka byl vznik bank pupečníkové krve v 90. letech minulého století dobrým nápadem. Tehdy měla dárce v rodině jen asi čtvrtina pacientů, kteří transplantaci krvetvorných buněk potřebovali. Také nepříbuzných dárců ve veřejných registrech bylo asi desetkrát méně než nyní. Vyhledávání vhodného nepříbuzného dárce vzhledem k technice a propojení jednotlivých center trvalo třeba půl roku, zatímco pupečníky byly odebrané, vyšetřené a připravené hned k použití. „Byla to metoda, díky které dostaly šanci na vyléčení desetitisíce dětí po celém světě,“ řekl ČTK Pytlík.

Význam bank pupečníkové krve ale začal klesat poté, co lékaři dokázali bezpečně udělat takzvané haploidentické transplantace, kdy má dárce s pacientem jen poloviční shodu v tkáňových znacích. Tuto průlomovou metodu ÚHKT poprvé použil v roce 2014. Napůl shodnými jsou rodiče, děti a někteří ze sourozenců nemocného. Mezi příbuznými nebo v registru dárců kostní dřeně je tak podle Cetkovského možné najít dárce téměř pro všechny pacienty.

Banky pupečníkové krve byly zamýšlené pro děti, ve štěpech z pupečníku je totiž menší množství buněk, které by pro transplantaci dospělého člověka nemuselo stačit. Transplantacím z pupečníkové krve se podle Pytlíka i nadále věnují na dětské klinice Fakultní nemocnice v Motole. Většina štěpů, které ÚHKT k transplantacím vydal, mířila podle Pytlíka do zahraničí.