Černý kašel patřil k nejnebezpečnějším onemocněním dětství, pomohlo očkování

– Černý kašel (pertuse, také zajíkavý nebo dávivý kašel) je vysoce infekční bakteriální onemocnění, které postihuje plíce a dýchací cesty. Způsobují ho bakterie v ústech, nosu a hrdle nakažené osoby. Před očkováním proti černému kašli se jednalo o jedno z nejčastějších a nejnebezpečnějších onemocnění dětství.

– Nemoc se šíří prostřednictvím kapének při kašlání nakažené osoby. Šiřitelem může být i osoba s mírnou formu onemocnění nebo bez příznaků. Neléčení pacienti mohou být infekční tři a více týdnů, chronické nosičství není známé.

– Příznaky se obvykle objevují šest až deset dní po nakažení, ale mohou se vyskytnout až po 21 dnech. Zprvu se podobají běžnému nachlazení (kýchání, rýma, mírná horečka a slabý kašel). Během dvou týdnů kašel nabývá na závažnosti a vyznačuje se záchvaty intenzivního kašle, po nichž následuje typický zajíkavý nádech připomínající kokrhání nebo sípavý vdech. Záchvaty často končí vykašláním hustého průhledného hlenu, po čemž často následuje zvracení. Mohou být provázeny i křečemi průdušek, krvácením z nosu nebo krvácením do kůže, spojivek nebo mozku.

– Záchvaty kašle jsou většinou nejhorší v noci, kdy znemožňují spánek, později se častěji objevují i v průběhu dne. Mohou se opakovat po dobu jednoho až dvou měsíců. U malých dětí se sípavý vdech nemusí dostavit a po záchvatech kašle mohou následovat krátké zástavy dechu. Dospělí, dospívající nebo částečně imunizované děti mají obvykle mírnější příznaky.

– Komplikace postihují hlavně malé děti, především ty neočkované nebo děti, jejichž matka nebyla očkována. Černý kašel je nejzávažnější pro novorozence a kojence, zejména mladší čtyř měsíců, protože se u nich mohou rozvinout život ohrožující komplikace. Mezi závažné komplikace patří záchvaty, zápal plic a onemocnění mozku. U dospělých nebo starších dětí se jako komplikace objevují i krátkodobá neschopnost dýchat, zlomená žebra či natržené mezižeberní svaly nebo kýla.

– K léčbě a prevenci dalšího šíření černého kašle se používají antibiotika. Pokud se infekce rozpozná včas, antibiotika výrazně redukují trvání a závažnost příznaků a zkracuje se doba, po kterou je pacient nakažlivý. Onemocnění v pozdějším stadiu antibiotika nevyléčí, ale alespoň omezují přenos nemoci.

– Po prodělaném onemocnění je dlouhodobá, ale ne celoživotní imunita.

– Prevencí je především očkování, které bylo v Česku zahájeno již v roce 1958. V době před zavedením očkování dosahovala nemocnost desítek tisíců případů ročně. Hlášená nemocnost v ČR po druhé světové válce dosáhla maxima v roce 1956, kdy bylo evidováno 49.144 případů onemocnění. Po zavedení plošného očkování rychle a výrazně klesala úmrtnost i nemocnost. Od druhé poloviny 70. let do roku 1992 se výskyt nemoci pohyboval v rozmezí pět až 48 případů ročně. Od roku 1993 je pozorován vzestupný trend nemocnosti, nejvíce případů bylo v roce 2014, kdy bylo evidováno 2521 nemocných. Více nemocných než v roce 2014 bylo naposledy hlášeno v roce 1963, a to 3399 případů.

– Nyní je v Česku očkování povinné a je součástí takzvané hexavakcíny, kterou dostávají děti v prvním roce života a znovu se přeočkovává v deseti nebo 11 letech. Podle odborníků ale ochrana postupně slábne, proto doporučují přeočkování i dospělých. Přestože po očkování dochází postupně k tzv. vyvanutí postvakcinační imunity, je očkování důležité, protože snižuje pravděpodobnost těžkého průběhu onemocnění a snižuje cirkulaci původce v populaci.

– V letech 1984 až 2004 nemoci v ČR nikdo nepodlehl, od roku 2004 evidují lékaři podle Státního zdravotního ústavu (SZÚ) čtyři úmrtí neočkovaných kojenců, v roce 2014 zemřel senior.

Případy černého kašle v ČR v posledních 20 letech:

* do 10. týdne

Zdroj: SZÚ