Čtvrtina invalidních důchodů loni byla kvůli duševním nemocem

Praha 13. srpna (ČTK) – Čtvrtina invalidních důchodů loni byla vyplácena kvůli duševním nemocem a poruchám chování. Z těchto důvodů je pobírá přes 100.000 lidí. Jejich podíl na celkovém počtu roste, o pět let dříve to byla pětina. Vyplývá to ze statistik České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ). Celkem loni bylo invalidních důchodců přes 424.000.

S nějakým duševním onemocněním se podle statistik setkal každý pátý Čech, ani polovině se ale nedostalo odborné péče. Duševní poruchy a poruchy chování jsou druhým nejčastějším důvodem přiznání invalidního důchodu. Náklady tak nemocní představují i pro sociální systém, financování ale není propojené, což je podle odborníků problém.

V roce 2016, z něhož pocházejí poslední podrobnější data Ústavu zdravotnických informací a statistiky o psychiatrické péči, byl nově nějaký stupeň invalidního důchodu přiznán více než 4000 lidí.

V Česku se vyplácejí tři druhy invalidních důchodů. Invaliditu prvního stupně má člověk, jehož pracovní schopnosti klesly o 35 až 49 procent. Druhý stupeň odpovídá poklesu schopností o polovinu až 69 procent, třetí pak více než 70 procentům.

Invalidních důchodů prvního stupně bylo před dvěma lety vypláceno kvůli duševním poruchám celkem 22.699, nových bylo 2782. „Více než 69 procent těchto důchodů připadlo na ženy,“ píše se v dokumentu. Více než tři čtvrtiny byly přiznány pro afektivní a neurotické poruchy, u mužů tvořily tyto diagnózy asi polovinu. Dalšími častějšími důchody byly mentální retardace nebo schizofrenie a poruchy s bludy.

Na druhý stupeň invalidního důchodu v roce 2016 dosáhlo téměř 11.500 psychicky nemocných, 833 nově. Nejčastějšími příčinami byly schizofrenie a poruchy, u žen je měly společně až 65 procent a u mužů 52 procent.

Třetí stupeň invalidního důchodu byl kvůli psychickým nemocem přiznán v roce 2016 téměř 65.000 lidí, nově 1546 z nich. Přibližně pětina mužů i žen ho pobírala kvůli mentální retardaci, asi 45 procent kvůli afektivní poruše, schizofrenii nebo bludům.

Za loňský rok byl podle statistik ČSSZ průměrný invalidní důchod v prvním stupni 5998 korun měsíčně. Druhý stupeň byl v průměru 6922 korun měsíčně, třetí 10.655 měsíčně.

Do psychiatrické péče plynou ročně asi tři až čtyři procenta zdravotnického rozpočtu, tedy kolem deseti miliard korun. Svaz zdravotních pojišťoven v době zahájení vyjednávání o úhradách zdravotní péče pro rok 2019 uvedl, že počítá s růstem nákladů asi o 300 milionů korun.

Podíl duševních chorob na vyplácených invalidních důchodech:

zdroj: CSSZ

van mha

Před 100 lety byla mediček desetina, dnes absolvují dvě…

Praha 12. srpna (ČTK) – Před 100 lety byla mezi studenty medicíny žen přibližně desetina, více jich bylo na české než na německé lékařské fakultě. V rozhovoru s ČTK to řekl vedoucí Ústavu dějin lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlova Karel Černý. Dnes jsou žen jich mezi absolventy všeobecného lékařství dvě třetiny. Podle prezidenta České lékařské komory Milana Kubka podíl žen lékařek neustále roste, v roce 1995 jich bylo asi 53,7 procenta, loni 58,9 procenta. Mezi lékaři do 30 let jich je 70 procent.

Jako vůbec první studující žena usedla do lavice pražské, byť německé, lékařské fakulty v roce 1900 Alena Honzáková, jejích předchůdkyně studovaly v zahraničí nebo jen navštěvovaly přednášky bez možnosti skládat zkoušky. Odpůrci vysokoškolského studia dívek např. argumentovali tím, že „žena má přece lehčí mozek a méně krvinek“.“ Dcera úspěšného lékaře promovala v roce 1902, její zkouška byla veřejností považovaná za atrakci, popisuje historii web 1. lékařské fakulty. Její jméno nesla symbolicky od roku 2008 i jedna z pražských sanitek.

V roce 1918 studovalo už přibližně 11,5 procenta žen na české a osm procent na německé lékařské fakultě. „Škola byla v té době otevřenější než na počátku století, ale zároveň stále přetrvávaly předsudky. Česká společnost nedosáhla genederové rovnosti ani v roce 2018, takže se není čemu divit,“ řekl ČTK Černý.

Oficiálně neměly ženy vymezené obory, například v chirurgii byla ale proti nim větší rezistence, která se podle něj zdůvodňovala fyzickou silou. První lékařsky často směřovaly do oblasti gynekologie a porodnictví.

Na české lékařské fakultě v době vzniku Česloslovenska studovalo asi 578 osob různých národností. Na Karlo-Ferdinandově univerzitě studovali tehdy kromě Čechu a Moravanů také studenti od Štýrska, přes Korutany po slovanské oblasti na Balkánu a Halič. Loni bylo mezi 31.042 studenty lékařských, zdravotnických a farmaceutických fakult asi 8000 cizinců. V ČLK bylo loni 3000 lékařů cizinců, nejvíc jich je ze Slovenska, stovky i z Ukrajiny nebo Ruska.

„Jeden z velkých kroků, který Československo záhy po vzniku udělalo, bylo, že zakložilo k dosavadním dvěma lékařským fakultám další v Brně a Bratislavě,“ dodal Černý. V roce 1930 už studovalo na české univerzitě přes 900 mediček.

Nejen medicínu za první republiky připomene 1. lékařská fakulta 15. září na Festivalu První republika. K vidění bude na Vyšehradě polní nemocnice, historická vozidla, dobové rekvizity, návštěvníky čeká také prvorepubliková tančírna nebo koncert The Tap Tap či Support Lesbians.

van mal

V roce 1918 se víc umíralo na TBC a chřipku, teď…

Praha 12. srpna (ČTK) – V roce 1918 se nejvíc umíralo na tuberkulózu, chřipku a zápaly plic. V současné době nejvíce lidí podlehne nemocem srdce, rakovině a mrtvici. Vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu (ČSZ) a zdravotnických ročenek publikovaných Ústavem zdravotnických informací a statistiky. Nemocnic bylo v tehdejším Československu kolem dvou stovek. Existovalo už také zdravotní pojištění podobné současnému.

„Obecně lze říci, že se dostupnost zdravotní péče zvyšovala. Československo se muselo po vzniku státu vyrovnat se specifickými výzvami, které vyplývaly z toho, že se součástí nového soustátí stalo Slovensko s podstatně méně rozvinutou sítí nemocnic a Podkarpatská Ukrajina, která na tom byla ještě daleko hůře. Částečně ČSR řešila situaci tím, že tam odcházeli čeští a slovenští lékaři,“ řekl ČTK vedoucí Ústavu dějin lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlova Karel Černý.

Rozdílná úroveň zdravotnictví a obecně povědomí o hygieně, prevenci a dostupnosti péče ovlivňovala i střední délku dožití. Zatímco v letech 1929 až 1932 se muži v českých zemích dožívali 51,9 roku a ženy 55,2 roku, na Slovensku to bylo 48,9 a 50,9 roku. Téměř dva roky u mužů a přes tři roky u žen byl rozdíl také v letech 1949 až 1951. I v současné době rozdíl přetrvává, v roce 2015 umírali Češi průměrně v 79,47 letech a Slováci v 77,21 letech.

V roce 1918 podlehlo podle dat zveřejněných Českých statistickým úřadem tuberkulóze přes 34.000 lidí, chřipce téměř 27.000 a zápalům plic přes 26.000 lidí. Epidemii španělské chřipky podlehlo v letech 1918 až 1920 asi 44.000 až 75.000 lidí na území českých zemí. Největší současný zabiják, choroby srdce, byl mezi smrtelnými nemocemi na čtvrtém místě, rakovina až na sedmém.

Už v roce 1937 tehdejší zdravotnická ročenka uvádí nemoci cévního ústrojí jako nejčastější příčinu přirozené smrti po stáří. Tuberkulóza byla v té době druhá, v roce 1948 už třetí a o deset let později klesla až na šesté místo. Rakovina v roce 1937 byla šestou nejčastější příčinou úmrtí, už v roce 1948 byla na současném druhém místě.

Proti tuberkulóze (TBC), dříve nazývané souchotiny, se v Česku plošně očkovalo od roku 1953. Ještě v roce 1958 bylo zaznamenáno přes 29.000 případů, v roce 1979 jich bylo kolem 400, o deset let později 1560 a loni necelých 500, přestože očkování bylo před několika lety zrušeno. V současné době nemocí trpí asi z třetiny celkového počtu cizinci.

Základem péče byl v době vzniku Československa praktický lékař, síť zdravotnických zařízení tvořily soukromé ordinace, které zabezpečovaly ambulantní péči, léčebné ústavy s lůžkovou péčí, sociálně zdravotní zařízení a soukromé léčebné ústavy. Později se rozvinula síť porodnic, léčeben TBC a psychiatrických zařízení.

V současné době je v Česku asi 189 nemocnic. Na 1000 obyvatel připadá přibližně 5,4 lůžka. S podobným počtem se počítalo už v roce 1937, nebyl ale tehdy považován za dostatečný. „V kraji zemědělském je nárok na počet lůžek nemocničních vyšší než v kraji průmyslovém a živých velkoměstech s častými úrazy,“ píše se v tehdejší zdravotnické ročence.

V pozdějších letech počty nemocnic a lůžek rostly, nejvyšší byly po znárodnění zdravotnictví v 50. letech. V roce 1937 připadalo na 1000 obyvatel 8,2 nemocničního lůžka, v roce 1948 to bylo už 14,9 a o deset let později 19,8. Od té doby jejich počet opět klesal, v roce 1990 to bylo podle statistik ČSÚ osm lůžek, v roce 1999 asi 6,5 a v roce 2010 kles počet pod šest.

Oproti tomu počet lékařů za posledních 100 let jen rostl. V roce 1900 jich bylo asi 3500, v roce 1937 téměř 12.000. Na jednoho lékaře tehdy připadlo 1219 obyvatel, v roce 1958 to bylo už jen 616, v roce 1993 to bylo 333 a před třemi lety 254.

Už od roku 1888 bylo v tehdejším Rakousku-Uhersku zdravotní pojištění založené stejně jako v současné době na principu solidarity. Povinné bylo pro zaměstnance průmyslu, živností a obchodu, platilo pro pojištěného i jeho rodinu. Tento systém přijalo i vznikající Československo. Pojištěna byla zhruba polovina veškerého obyvatelstva.

Pojistné platili napůl zaměstnanec a zaměstnavatel, tvořilo asi šest procent průměrné mzdy. U státních zaměstnanců, četníků a učitelů to bylo kolem dvou procent. Pojišťoven bylo hodně, pro jednotlivé profese i kraje.

Problémy s hospodárností vynakládaných prostředků řešily tehdejší pojišťovny stejně jako dnes. Raději platily nemocnému návštěvu lékaře než pobyt v nemocnici. „Vzhledem k tomu, že nemocniční léčení vyžaduje zvýšených nákladů, má nemocenská pojišťovna poskytovati toto léčení jen v případech skutečně potřebných a vhodných,“ píše se ve zdravotnické ročence z roku 1937. Soukromé zdravotní pojištění v Česku přežilo do 50. let, znovu bylo obnoveno po roce 1989. V současné době tvoří 13,5 procenta, třetinu platí zaměstnanec, zbytek zaměstnavatel.

„Systém pojišťoven a pojištění byl docela podobný tomu dnešnímu. V řadě věcí bychom se mohli a měli inspirovat. I dnes by bylo ve prospěch pojištěnců posílit konkurenci pojišťoven a umožnit jim předkládat klientům pestřejší nabídky,“ řekl ČTK prezident Svazu zdravotních pojišťoven Ladislav Friedrich.

Vanda Králová dr

Zemřel Michal Budínský, jehož příběh stál u zrodu Konta Míša

Praha 11. srpna (ČTK) – Ve 40 letech zemřel Michal Budínský, jehož příběh stál v 90. letech u zrodu Konta Míša. Upozornil na to server Blesk.cz. V roce 1990 zachránila tehdy dvanáctiletému Míšovi život sbírka Nadace Charty 77 na drahý zákrok na takzvaném gama noži v cizině. Následně vzniklo Konto Míša, na které posílali peníze lidé z celého Československa a díky němuž byl za 100 milionů korun zakoupen gama nůž instalovaný v roce 1992 v pražské Nemocnici Na Homolce.

Budínskému zákrok prodloužil život o téměř tři desítky let. I po zákroku se však potýkal se zdravotními problémy. „Michal Budínský, kterým to celé začalo, zemřel letos,“ potvrdila v rozhovoru na webu pojišťovny NN výkonná ředitelka Nadace Charty 77 Božena Jirků.

Chlapec Míša ze slovenského města Martina roku 1989 částečně ochrnul po krvácení do mozku kvůli cévnímu onemocnění. Další krvácení navíc mohlo ohrozit jeho život. Pomoci mohl zákrok na gama noži, který ozařováním pomáhá při léčbě nádorových onemocnění či lézí v mozku. V Česku ale tehdy podobný zákrok možný nebyl a léčba v zahraničí by rodinu stála tolik jako třeba koupě rodinného domu. Proto pomohla rodině získat peníze sbírka Nadace Charty 77.

Úspěšná léčba Míšy měla v tehdejším Československu velký ohlas a byla pro Nadaci Charty 77 motivem pro spuštění celonárodní sbírky Konto Míša na zakoupení gama nože. Během poměrně krátké doby získala nadace o 60 milionů více než potřebných 100 milionů korun a zakoupila přístroj s výrobním číslem 37, který zapůjčila nemocnici Na Homolce. Podle zakladatele Nadace Charty 77 Františka Janoucha sbírka svým rozsahem a dynamikou předčila zřejmě i proslulou sbírku na obnovu požárem zničeného Národního divadla.

Gama nůž pořízený díky příběhu Michala Budínského pomohl po svém zakoupení dalším více než deseti tisícovkám pacientů. Přístroj za dobu svého fungování prošel dvěma modernizacemi a roku 2009 ho nahradil modernější aparát. Uvádí to na svém webu Konto Bariéry, které navázalo na sbírku Konto Míša a funguje dodnes. Podpořilo již tisíce projektů na zlepšení života lidí s handicapem.

ver hj

V Opavě léčí čtyři pacienty s vzácnou liščí tasemnicí

Opava 10. srpna (ČTK) – Čtyři pacienty nakažené vzácnou a životu nebezpečnou liščí tasemnicí má momentálně ve své péči infekční oddělení Slezské nemocnice v Opavě. Parazit se do lidského těla může dostat například při konzumaci lesního ovoce. Novinářům to dnes řekli zástupci nemocnice. V celé republice je zhruba 30 pacientů s tímto onemocněním. Prevencí je podle lékařů tepelná úprava sesbíraného ovoce, která tasemnici spolehlivě zahubí.

Nebezpečného parazita měla také pětatřicetiletá Vendula Černá z Opavy. Matka dvou malých dětí kvůli onemocnění musela podstoupit transplantaci jater a zřejmě doživotně bude muset brát protiparazitární léky. Žena si až do loňských Vánoc myslela, že je zdravý člověk. Během svátků si ale v břiše nahmatala větší bouli. Zamířila proto k obvodní lékařce a následovala série vyšetření. Lékaři se původně domnívali, že by mohlo jít o nádor v játrech. Tasemnice se tak totiž chová.

„Přestože jde o infekční nemoc, chová se jako nádor, je nebezpečná jako nádor a od nádoru se zpočátku kromě sérologie nedá odlišit. V drtivé většině je lokalizovaná v játrech, ale mohou být postiženy plíce, mozek a řada dalších orgánů,“ řekl primář Infekčního oddělení Petr Kümpel.

Podle něj se na onemocnění většinou přijde až v pozdním stádiu, protože parazit v těle může růst pět až 15 let, než vůbec pacient začne pociťovat nějaké problémy. „Nemocná liška kvanta vajíček tasemnice vyloučí ve stolici, která zaschne. Vítr následně vajíčka roznese po okolí a tam čekají na nové hostitele,“ uvedl k možnému způsobu přenosu Kümpel. Do těla člověka se pak parazit dostane například po pozření neomytého a tepelně nezpracovaného ovoce. V lidském těle se nepatrné vajíčko liščí tasemnice, která v dospělosti měří pouze mezi jedním až čtyřmi milimetry, dostane krví do jater. V nich začne vytvářet malou dutinku, jež se postupně zvětšuje. Nemoc vypadá při ultrazvukovém vyšetření v počátku pouze jako malé cysty, které v játrech mohou být od narození.

Při léčbě je nutné chirurgicky odstranit všechny parazitární hmoty, v některých případech je ale poškození orgánu tak velké, že pacient musí na transplantaci. Pak trvale užívá léky. Za deset let přijde léčba na zhruba 700.000 korun. Hradí ji pojišťovna, ale léky se do Česka dovážejí ze zahraničí. „Preparát bohužel u nás zatím registrovaný není, tak jako většina antiparazitárních léků, a tento preparát musíme dovážet na mimořádný dovoz. Dostupný v České republice je, ale znamená to také větší obstrukce, než se k němu dostaneme,“ uvedl Kümpel.

Černá transplantaci podstoupila letos v květnu, tedy asi před deseti týdny. Už se jí na poloviční úvazek podařilo vrátit do práce a nyní se cítí dobře. Přiznala, že lesní ovoce už ale ona ani její blízcí v lese nesbírají.

mtk hj

Ministerstvo zakázalo vývoz subutexu, kterým se léčí narkomani

Praha 10. srpna (ČTK) – Ministerstvo zdravotnictví preventivně dočasně zakázalo vývoz léků subutex a subuxone, kterými se léčí drogově závislí. Britská a irská firma Indivior, které léky vyrábějí, dočasně pozastavily výrobu kvůli zjištěné závadě v jakosti. Proto by mohl lék chybět v Česku i jinde v Evropě. ČTK to zjistila z předběžného opatření na webu ministerstva.

„Šarže léčivých přípravků, u kterých byla identifikována závada v jakosti, nebyly propuštěny do oběhu. V rámci šetření závady v jakosti byla pozastavena výroba léčivých přípravků Subutex a Subuxone, což může negativně ovlivnit dostupnost přípravků jak v členských státech Evropské unie, tak v České republice,“ píše se v dokumentu.

V Česku jsou registrované i přípravky, které by mohly výpadek subutexu a subuxonu nahradit. Ministerstvo se ale obává, že by jejich výrobci nebyli schopní náhle větší dávku dodat.

Závislost na opiátech si v roce 2016 v Česku substitučními přípravky léčilo 2266 lidí, jejich počet je v posledních letech stabilní. Před deseti lety to byla polovina. Takzvaná substituční léčba je založená na náhradu drog jinými látkami s podobnými účinky, ale bezpečnějším způsobem užívání.

Substituční léčba byla v Česku zavedena v roce 1997. Od začátku byl používán metadon ve formě sirupu, od roku 2001 pak Subutex s obsahem buprenorfinu, později ještě další tři preparáty. Od roku 2010 lze lék Subuxone částečně hradit ze zdravotního pojištění. Subutex či subuxone užívá asi 70 procent pacientů.

V roce 2013 označila policie uživatele Subutextu za největší problém pražské drogové scény. Na černém trhu se tehdy lék, dostupný na speciální recept s modrým pruhem, prodával třikrát dráž než v lékárně.

van jw

Norsko bude testovat bezplatné podávání heroinu těžkým narkomanům

Oslo 10. srpna (ČTK) – Norská vláda připravuje testovací program, v jehož rámci bude 400 silně závislým narkomanům poskytován zdarma heroin. Informoval o tom list Aftenposten, podle něhož by tento zkušební projekt měl začít v roce 2020 nebo 2021.

Ministr zdravotnictví Bent Höie už v lednu řekl, že se hodlá zabývat možností pokusně zavést asistovanou léčbu nejtěžších případů drogově závislých osob heroinem. Cílem je zlepšit životní podmínky nejvíce postižených lidí, potvrdila dnes uvedený záměr vláda.

„Chceme pomáhat těm závislým osobám, které jsou obtížně dosažitelní, těm, které nejsou součástí programu LAR, tedy rehabilitace pomocí medikamentů, a které se obtížně léčí,“ vysvětlil podle deníku Aftenposten ministr zdravotnictví smysl záměru.

O tom, kterým drogově závislým osobám bude program navrhnut a jakým způsobem se jim bude heroin poskytovat, rozhodne zdravotnický úřad. Jeho úkolem také bude zjistit ekonomické dopady projektu.

Podobné kontroverzní terapie s využitím heroinu již byly schváleny nebo se testují ve Švýcarsku, Nizozemsku a Dánsku, napsala agentura AFP. Jejich stoupenci tvrdí, že vedle zlepšení kvality života a snížení úmrtnosti narkomanů také umožňují snížit trestnou činnost a s tím související náklady.

Norsko patří podle AFP mezi evropské země s nejvyšším počtem lidí, kteří zemřeli na předávkování drogami – v roce 2015 to bylo 81 úmrtí na milion obyvatel. Smutné prvenství patří Estonsku se 132 úmrtími na milion obyvatel. Za ním následuje s 88 úmrtími Švédsko.

mik hej

Alzheimer přináší také problémy s výživou. Většina lidí to netuší

Mlékovice, 9. srpna 2018 (Clementas) –  To, že lidé s Alzheimerovou nemocí mají velké problémy s pamětí, ví zřejmě každý. „Málokdo však má povědomí o tom, že kromě demence způsobuje tato choroba i narušení metabolismu,“ říká ředitelka domova pro seniory Clementas Renata Prokešová, která se péči o osoby s Alzheimerem věnuje již více než deset let.

Foto: Tomáš Bederka

Většina seniorů, kteří trpí Alzheimerovou chorobou, hubne. „Proto je zapotřebí výživu osob s touto diagnózou sledovat a v případě potřeby řešit s odborníky třeba i speciální a doplňkovou výživu,“ vysvětluje Prokešová. Jednodušší je to v zařízeních, která jsou na péči o osoby s Alzheimerem zaměřena. Výživě lidí s demencí se tam věnuje pověřený nutriční specialista spolu se zdravotními sestrami.

Domácí péče o lidi s Alzheimerovou nemocí je, kromě jiného, náročná právě z hlediska výživy. A to i po psychické stránce. Senioři s demencí si často nevzpomenou, kdy mají jíst a pít, někteří si nepamatují, že jedli, a dožadují se dalšího jídla. „Na řadu mohou přijít i výčitky. Pokud je to ze strany blízkého příbuzného, který vás ani nepoznává, je to psychicky velmi vyčerpávající,“ popisuje Renata Prokešová.

Foto: Martina Macháčková

V domovech, kde se o nemocné s Alzheimerovou nemocí starají, je speciálně školený personál, který je na takové situace připraven. „V domově Clementas v Mlékovicích dbáme na to, aby strava pro seniory byla co nejpestřejší, aby jídlo klienta i esteticky lákalo a chutnalo mu. Faktem je, že někteří z našich klientů třeba už chvilku po obědě nevědí, že něco jedli. My ale vidíme, že si pochutnali. Zapomínání patří, bohužel, k jejich diagnóze, ale náš personál se s tím umí vyrovnat,“ vysvětluje Prokešová.

Stav klientů se v domovech pravidelně sleduje. Pokud se zjistí u některého seniora váhové úbytky, řeší se s praktickým lékařem a následně s nutriční poradnou. Pak se zavedou přídavky jídla nebo speciální a doplňková výživa. „Samozřejmě záleží na příčině a velikosti váhového úbytku,“ dodává Renata Prokešová s tím, že u osob s diagnózou Alzheimerovy nemoci je váhový úbytek v souvislosti se změnou metabolismu téměř pravidlem.

Jídelníček je proto připravován ve spolupráci s nutriční terapeutkou. „Samozřejmě je vždy doplňován a obměňován podle toho, co zajímavého nebo sezónního nabízejí naši dodavatelé,“ vysvětluje vedoucí provozu Martina Macháčková, která „velí“ i kuchyni. Proto se zde co nejvíce využívá dodávek čerstvého ovoce a zeleniny. „Ale určitě se těšíme i na to, až ochutnáme rajčata či okurky ze záhonků na zahradě, o které se starají naši klienti,“ usmívá se.

Domov pro seniory Clementas v Mlékovicích je součástí nově vznikající sítě domovů pro seniory. Má kapacitu 250 lůžek a stará se převážně o seniory, kteří onemocněli Alzheimerovou chorobou, Parkinsonovou chorobou či jiným typem demence, klienty po cevních mozkových příhodách a klienty s omezenou pohyblivostí. V provozu je kromě tohoto domova nyní i Centrum pro seniory v Kolíně, na podzim se bude otevírat další domov v Janovicích (Plzeňský kraj) a v roce 2019 v Hředlích.

Lidé, kteří ponocují, mají uvolněnější sexuální život. Skřivani jsou…

Havířov, 9. srpna 2018 (Růžový Slon)

Lidé večerního chronotypu, označovaní běžně jako sovy, si dle výzkumu amerických odborníků užívají dobrodružnějšího sexuálního života, mají více sexu i sexuálních partnerů. Skřivani, tedy lidé ranního typu, bývají v sexu konzervativnější, podle vědců jsou však úspěšnější v dlouhodobých vztazích.

Existence biologických hodin a s nimi spojeného dělení lidí podle jejich takzvaného chronotypu na „sovy“ a „skřivany“ je dnes již mnoha studiemi prokázaným faktem. Stejně tak existují desítky průzkumů, které odhalují, jak daný chronotyp souvisí s povahovými rysy. Nověji se pak objevují i výzkumy, které poukazují na to, že mezi sovami a skřivany existují rozdíly v sexuálním životě. V populaci drží sovy a skřivani zhruba 20 % podíl, zbytek lidí pak se svým chronotypem stojí někde uprostřed.

Z nejnovějšího výzkumu vědců z Pennsylvania State University vyplývá, že lidé večerního typu – tedy sovy – mají uvolněnější sexuální život než typy ranní neboli skřivani, kteří naopak bývají konzervativnější. Obdobné závěry předložila i studie odborníků z University of Chicago, podle které mívají sovy více náhodného sexu, skřivani jsou však úspěšnější v dlouhodobých vztazích. „Vzhledem k tomu, že tradičním časem pro navozování známostí, randění a flirtování je večer, nejsou tyto výsledky příliš překvapující. Tendence sov k promiskuitnějšímu chování a volnější sexualitě je pak v souladu s jejich obecnými sklony k dobrodružnějšímu životu,“ komentuje výsledky výzkumu Adam Durčák ze sexshopu Ruzovyslon.cz, který testuje erotické pomůcky a zabývá se zdravou sexualitou.

Pokud se partneři ve svém chronotypu neshodují, neznamená to nutně nespokojenost v sexu. „Vzhledem k tomu, že se jedná o vrozené biologické nastavení, které se nezmění, je důležitá vzájemná komunikace a pochopení představ a přání toho druhého. Klíčem ke spokojenému intimnímu životu může být také dobré načasování a plánování sexu,“ radí Durčák.

Ženy-sovy více riskují a bývají promiskuitnější

Jiná studie zveřejněná v odborném žurnálu Evolutionary Psychology zase přinesla zajímavé zjištění, že ženy-sovy jsou ve svém sexuálním chování více než ženám-skřivanům podobné mužům. U žen s večerním chronotypem byly totiž odhaleny hladiny hormonu kortizolu ve výši, která je obvyklá u mužů. „Kortizol je spojován s vysokou energií, stresem, kognitivními funkcemi, ale i vzrušivostí. Ženy-sovy tak dle průzkumu častěji žijí single, více riskují a jsou promiskuitnější,“ uzavřel Adam Durčák.

O sexshopu Ruzovyslon.cz

Ruzovyslon.cz již 15 let mění pohled české populace na sex. V prodejně i e-shopu odborníci vybírají nejzajímavější erotické pomůcky z celého světa, které jsou ideálním prostředkem k experimentům s vlastní sexualitou, posouvání hranic a oživení stereotypního sexu. Součástí odborného poradenství je také tvorba instruktážních videí a testování erotických hraček.

Senátoři v Argentině odmítli zákon, který legalizuje interrupce

Buenos Aires 9. srpna (ČTK) – Senátoři v Argentině dnes odmítli zákon, který by ženám umožnil podstoupit interrupci na vlastní žádost až do 14. týdne těhotenství, uvedla agentura AP. Normu schválili v červnu těsnou většinou poslanci. Senátoři o tématu debatovali více než 15 hodin, nakonec hlasovalo proti zákonu 38 senátorů, 31 jich bylo pro a dva se zdrželi. V Buenos Aires se v souvislosti s děním v Senátu konaly demonstrace odpůrců interrupcí i zastánců nového zákona.

Manifestace byly většinou poklidné, ale po dnešním hlasování se skupinky demonstrantů střetly s policií. Protestující házeli zápalné lahve a stavěli barikády, které potom zapalovali. Policisté proti nim použili slzný plyn.

Někteří aktivisté bojující za právo ženy na interrupci, kteří čekali na výsledky hlasování na náměstí před budovou Senátu, po zamítnutí zákona plakali. „Je to jen začátek. Toto hnutí bude pokračovat, dokud potraty nebudou povoleny,“ řekla agentuře AFP jedna z demonstrantek Camila Sforzaová.

Debata o legalizaci interrupcí v konzervativní latinskoamerické zemi, z níž pochází i současný papež František, je už řadu měsíců velmi bouřlivá. Desetitisíce příznivců se sešly v červnu před hlasováním poslanců o nové normě, do ulic tehdy vyšli i odpůrci. Umělé přerušení těhotenství je nyní v Argentině, podobně jako ve velké části Latinské Ameriky, povoleno jen ve výjimečných případech, například po znásilnění či v případě ohrožení života matky. Za porušení zákona, který je z roku 1921, hrozí v Argentině tresty vězení od jednoho roku do čtyř let.

Od návratu Argentiny k demokracii v roce 1983 hlasovali o podobném návrhu poslanci osmkrát a schválili ho až letos v červnu. Přitom za předchozí prezidentky Cristiny Fernándezové Kirchnerové se Argentina stala první zemí Latinské Ameriky, která v roce 2010 schválila sňatky homosexuálů. Současný prezident Mauricio Macri byl dříve proti zákonu o legalizaci interrupcí, podle místních médií ale podlehl společenskému tlaku a nyní zákon podporuje.

V Česku je interrupce legální do 12. týdne těhotenství; pokud je ohrožen život ženy nebo zdraví či zdravý vývoj plodu nebo jestliže jde o geneticky vadný vývoj plodu, lze těhotenství uměle přerušit bez časového omezení.

mka tes šeb