Arabka se po 27 letech probrala z komatu, píše deník…

Abú Zabí 24. dubna (ČTK) – Po 27 letech se probrala z komatu zhruba šedesátiletá žena ze Spojených arabských emirátů (SAE), informoval na začátku týdne místní deník The National. Zprávu, která se poté rozšířila do některých bulvárních webů, dnes zveřejnila i respektovaná média jako britský list The Times nebo německý server Focus Online. Žena se probrala loni v létě po léčení v Německu. Lékař kliniky v bavorském Bad Aiblingu Friedemann Müller deníku Bild potvrdil, že žena byla v nemocnici před časem přijata ve stavu „minimálního vědomí“. Dodal, že ještě nikdy nezažil, aby taková pacientka po tak dlouhé době opět reagovala.

„Nikdy jsem nepřestal věřit, že se jednoho dne probudí,“ řekl deníku The National syn pacientky Muníry Abdalláhové Umar. „Když se nám stala ta nehoda, nebyly ještě mobilní telefony a tak jsme nemohli zavolat sanitku. Trvalo proto několik hodin, než se dostala do nemocnice,“ popsal události z roku 1991 Umar, jemuž byly tehdy čtyři roky. S matkou jel v autě, které řídil jeho strýc, když se srazilo s autobusem.

„Seděl jsem s maminkou na zadním sedadle, když se blížila srážka, zakryla mě vlastním tělem,“ uvedl Umar, který zřejmě i díky tomu vyvázl s menším zraněním. Jeho matku odvezli do místní nemocnice, kde doporučili převoz do Londýna. Ani tam jí ale nedokázali pomoci, a tak se posléze vrátila do nemocnice v emirátech.

Žena strávila léta v různých nemocnicích v SAE, než se na jaře 2017 o jejím případu dozvěděl i korunní princ v Abú Zabí, který nabídl rodině zaplacení terapie v Německu.

V nemocnici ve městě Bad Aibling nedaleko Mnichova podstoupila Abdalláhová sérii operací zkrácených svalů na rukách a nohách a další fyzioterapii. „Doktoři mi řekli, že mám bujnou fantazii, když věřím, že s ní někdy budu moci mluvit,“ popsal pobyt v Německu ženin syn. Lékaři podle něj prováděli rehabilitace, aby zlepšili kvalitu jejího života.

Zázrak se stal v červnu 2018, uvedl Umar. „Najednou začala vydávat divné zvuky. Zavolal jsem lékaře, aby ji prohlédli, a ti řekli, že vše je v normálu,“ vzpomněl na loňské události Umar. „Tři dny nato jsem se probudil a slyším, jak někdo volá mé jméno! Skákal jsem radostí, léta jsem o tom snil,“ popsal svou radost.

Primář Friedemann Müller v Bildu potvrdil, že žena utrpěla těžké traumatické poranění mozku. „V mozku docházelo k rozsáhlým poškozením a atrofiím (úbytek mozkové hmoty). To vedlo ke značným poruchám bdělosti a vědomí. Když k nám pacientku přivezli, byla ve stadiu syndromu minimálního vědomí. Často jsme pozorovali, že krátce na něco míří pohledem, zpravidla na tvář svého syna,“ řekl lékař.

U pacientky však nebyly rozpoznatelné žádné cílené pohyby. Díky péči kliniky se však její tělesný stav postupně zlepšoval.

Nyní je Muníra Abdalláhova opět ve své zemi. Podle lékařské zprávy z minulého měsíce je schopna komunikovat, ale stále potřebuje pravidelnou rehabilitaci, aby se jí mimo jiné zlepšila schopnost sedět. Dokáže odpovídat na otázky, i když s obtížemi, a cituje verše z koránu, uvedl v pondělí deník The National.

„Pacientku, která po tak dlouhé době opět dobře komunikuje, jsem ještě nezažil,“ poznamenal primář Müller.

nob zdp šeb hej

WP: Rodiče by se neměli vždy snažit chránit děti…

Washington 24. dubna (ČTK) – Rostoucí počet psychologů soudí, že rodiče by se za každou cenu neměli snažit uchránit své dospívající děti před stresem kvůli předpokladu, že veškerý stres je nežádoucí a nezdravý. Zatímco chronický nebo traumatický stres může být škodlivý, normální, každodenní stres – správně dávkovaný a správně zvážený – může být podle psychologů naopak prospěšný. Adolescentům umožní osobnostní růst, napsal americký deník The Washington Post (WT).

Stačí se podle něj zeptat kohokoli, kdo je ve svém oboru mimořádně úspěšný. „Řekne vám, že zdravá dávka stresu je pro špičkový výkon klíčová, ale příliš stresu člověka zadusí,“ uvedl deník. Vědci podle něj také upozorňují, že způsob, jakým člověk stresové situace interpretuje, a nikoli sama zátěž, ovlivňuje to, jak stres prožívá.

Zdravý stres je podle odborníků motivující a naši mysl a tělo připravuje na nové výzvy, ať už jde o zkoušky, veřejná vystoupení nebo vzepření se tyranovi ve škole. Nezdravý je ten stres, který se jeví větší, než s jakým se dokážeme vypořádat. „Cokoli, co nás nutí pracovat na hraně našich současných schopností, je stresující, ale takto se učíme a rozvíjíme,“ řekla dětská psycholožka Lisa Damourová.

Rodiče by se proto podle ní měli naučit přijmout fakt, že jejich děti se nebudou vždy cítit dobře, což ale nutně neznamená, že je něco špatně.

Experti podle WT rovněž soudí, že to, jak sami studenti vnímají stres, tedy zda ho považují za nápomocný, nebo škodlivý, ovlivňuje jejich výkon ve škole. Rodiče by proto podle odborníků měli svým potomkům pomoci interpretovat stres pozitivně místo hloubání nad negativy.

Podle Damourové je také zásadní, aby rodiče stresovou záležitost dokázali dětem představit v patřičném kontextu. „Například o písemce mohou říct: ukáže, jak teď znáš látku, ale ne to, jestli uspěješ v budoucnu, jestli tě má učitel v oblibě nebo ty jeho nebo jak máme my rádi tebe,“ uvedla Damourová.

mka hej

Zemřít doma by mělo aspoň 80 procent klientů mobilních…

Praha 24. dubna (ČTK) – Zemřít doma by podle standardů péče mělo alespoň 80 procent klientů mobilních hospiců. Dokument vytvořený ministerstvem zdravotnictví spolu s Českou společností paliativní medicíny a Fórem mobilních hospiců stanoví také, že by o pacienty a jejich rodiny v době umírání měl pečovat tým odborníků – lékař, sestra, sociální pracovník, ale také psycholog, kaplan nebo fyzioterapeut. Péče mobilních hospiců je od loňského roku hrazená z veřejného zdravotního pojištění.

Dokument bude vodítkem nejen pro pojišťovny, ale také pro pacienty a jejich rodiny. Srozumitelným způsobem ukáže, jakou kvalitu poskytované péče mohou očekávat od mobilních hospiců, které pečují o nemocné a umírající. „Standardy jsou důležitým milníkem pro veřejnost, a to především pro pozůstalé. Mohou se přesvědčit, jestli například jejich maminka dostala maximum péče k důstojnému odchodu,“ uvedla v tiskové zprávě předsedkyně Fóra mobilních hospiců Monika Marková.

Standardy vycházejí z podobného dokumentu z let 2015 a 2016, rozšiřuje je o nejnovější poznatky ze zahraničí nebo aktuální legislativu. Základem péče je plán, který vzniká v souladu s přáními pacienta a jeho rodiny. Jeho součástí jsou i řešení nečekaných krizí jako vážné zhoršení bolesti či akutní změna zdravotního stavu. Po smrti pacienta tým pomáhá rodině s truchlením.

„Cílem péče o umírajícího pacienta je mírnění nepříjemných tělesných projevů nemoci a dosažení maximálního možného pohodlí,“ píše se v dokumentu. V plánu jsou postupy pro každodenní péči ošetřovatelů i lékařů, tým se setkává zpravidla jednou týdně. Součástí péče je vedení dokumentace, která je přístupná i pacientům.

Paliativní péče se využívá u pacientů, jejichž prognóza je kratší než půl roku. Nejčastěji ji potřebují pacienti s pokročilými nádorovými onemocněními, neurodegenerativními nemocemi jako je roztroušené skleróza, Parkinsovova nemoc, demence, AIDS, konečná stádia chronických orgánových selhání nebo kombinace více nemocí u velmi starých pacientů.

Nejčastějšími příznaky, které musí tým řešit, je bolest, dušnost, únava a slabost, nevolnost a zvracení, úzkost a deprese, zácpa, nechutenství, poruchy vnímání nebo otoky. Hodnocená je také souvislost tělesných příznaků s psychologickými, sociálními nebo duchovními.

„Diagnóza nevyléčitelného onemocnění, umírání a konec života přináší nejistoty a otázky spirituálního rázu u většiny nemocných bez ohledu na jejich příslušnost k církvi,“ uvádí dokument.

V pilotním provozu byla péče hrazená v letech 2015 až 2016. V současné době má úhradu u jedné či více pojišťoven přiznáno asi 15 zařízení. Fórum mobilních hospiců sdružuje 35 těchto zařízení ze všech krajích kromě Libereckého. Loni pečovaly o více než 2200 nevyléčitelně nemocných.

van mha

Nesmyslné papírování bere praktikům čas na pacienty – Řešení…

Praha, 23. 4. 2018 (SVL ČLS JEP) – Přebujelá administrativa krátí lékařům prostor pro pacienty – zabírá 40–50 % jejich času. Za největší žrouty času považují vypisování formulářů pro „sociálku“ či zpráv pro zdravotní pojišťovny. Říkají, že delší dobu stráví vyplňováním papírů než léčením pacienta. Za zbytečný „papír“ označují například lístek na peníze, ruční vyplňování formulářů pro vyšetření CT či magnetickou rezonancí, potvrzení o schopnosti studovat vysokou školu, povinná hlášení o spotřebovaných očkovacích látkách. O možných řešeních se budou všeobecní praktičtí lékaři od pátku bavit na XIII. jarní interaktivní konferenci v Praze, kam se jich už tento pátek sjede přes 1 400.

„Je neuvěřitelné, že v dnešní technologicky vyspělé době nám chybí on-line komunikace v systému. Přepisujeme a opisujeme, posíláme si papíry jak v rámci polikliniky, tak po ČR. Osobně považuji za největší absurditu „lístek na peníze“ – tradiční poukaz, který má ubezpečit instituce, že pacient je stále pacientem. Přichází si pro něj 1–2× do měsíce, přestože jsem sociální správě i zaměstnavateli dal vědět vypsáním neschopenky, že pan XY je nemocen a je nemocen až do doby, než jim dalším dílem neschopenky dám vědět, že nemoc skončila. A tato fosilie je v zákoně,“ říká MUDr. Otto Herber ze Společnosti všeobecného lékařství. „Stejně tak nechápu vypisování potvrzení o schopnosti studovat vysokou školu – za 30 let praxe jsem nezažil, že by někdo nemohl na vysoké škole studovat.“

Společně s MUDr. Cyrilem Muchou vede na konferenci téma Více času na pacienty a méně byrokracie. MUDr. Mucha si dokonce udělal průzkum mezi kolegy, které administrativní úkony je drtí nejvíce. Dotazníky vyplnilo 100 praktických lékařů, 50 % soukromých a 50 % zaměstnanců. „Všichni označili současnou administrativu za nadbytečnou, nejvíce z nich napsalo, že jim zabírá 40–50 % jejich pracovní doby. Přes 90 % dotázaných vnímá, že administrativy každoročně přibývá a za nejhorší považují vyplňování nesčetných formulářů pro Českou správu sociálního zabezpečení, poté zprávy pro komerční zdravotní pojišťovny a vypisování papírů kvůli lázním,“ říká MUDr. Mucha. S kompletními výsledky dotazníkového šetření seznámí praktické lékaře právě na konferenci.

Kromě tohoto tématu čeká účastníky konference řada přednášek od expertů i kolegů. Budou se bavit o bolesti duševní a fyzické, možnosti využití konopí v léčbě bolesti poodkryje MUDr. Marek Hakl, Ph.D., z Centra léčby bolesti. Nové formy antidepresiv, které řeší jak depresi, tak úzkost a nespavost najednou a nejsou na rozdíl od předchozích léků návykové představí psychiatr MUDr. Jan Hubeňák, Ph.D. „Tlak na výkon a výsledky se bohužel odráží v neustále stoupajícím počtu psychiatrických diagnóz. Lidé trpí depresemi a s tím spojenými úzkostmi a nespavostí. Většinou praktičtí lékaři předepisovali až 3 různé léky na tyto symptomy, z nich u 2 je riziko návykovosti. Kolegům tak představím nové možnosti, šetrnější pro pacienta,“ říká MUDr. Hubeňák. O komplikovaném zármutku a jak jej poznat popovídá Veronika Drnková, sociální pracovnice domácího hospice Cesta domů a vedoucí poradny této instituce. Přímo na konferenci podstoupí zájemci z řad praktických lékařů trénink měkkých dovedností – budou se učit, jak spolu navzájem lépe komunikovat. „Workshop je zaměřený na konstruktivní zpětnou vazbu, jak ji dát, aby se kolega neurazil a na pracovišti vládl zdravý duch. Na modelových případech si vyzkoušíme, jak by spolu měli mluvit lékaři navzájem, nadřízený s podřízeným a naopak. Pokud není komunikace na pracovišti dobrá, pocítí to negativně i pacient,” vysvětluje praktická lékařka MUDr. Marika Dědinová.

Celou konferencí bude rezonovat téma reformy primární péče – cestovní mapy, která určuje podobu praktického lékařství v dalších letech. „Primární péče, zajištěná praktickými lékaři, je základem fungujícího zdravotnictví a má zásadní vliv na zdravotní stav celé populace a dlouhodobou ekonomickou udržitelnost celého zdravotního systému. Zavádění novinek obsažených v reformě je proces dlouhodobý, postupný, rozfázovaný v některých oblastech až na 8 let. Některé aktivity musíme odzkoušet na pilotních projektech, protože ne vše, co je v zahraničí na západ od nás, lze automaticky přenést do podmínek v ČR,” vysvětluje doc. MUDr. Svatopluk Býma, předseda Společnosti všeobecného lékařství – organizátor Jarní interaktivní konference. Na konferenci pokřtí lékaři 26. dubna zbrusu nové vydání knihy Všeobecné praktické lékařství. Na 3. vydání této tištěné, přes 800 stran čítající publikace se podílely desítky autorů z řad praktických lékařů i předních českých odborníků.

O SVL ČLS JEP

Odborná společnost vznikla v roce 1979. V současnosti se SVL podílí na tvorbě doporučených léčebných postupů, aktualizuje koncepci oboru, je partnerem pro jednání v dohodovacích řízeních jak o kompetencích praktického lékaře, tak o ceně jeho práce. Odborní zástupci společnosti jsou zváni ke koncepcím řady preventivních programů. V současnosti např. k programu celoplošného screeningu rakoviny tlustého střeva a konečníku a aktivitám v oblasti prevence karcinomu prsu. Řada praktiků se podílela na výzkumu odhalování karcinomu prostaty nebo např. na významné epidemiologické studii prevalence Helicobacter pylori a na dalších. SVL pořádá vzdělávací semináře pro praktické lékaře v systému celoživotního vzdělávání. Společnost vydává časopis Practicus, který vychází 10× ročně. Více informací: www.svl.cz

Praktici pokřtí knihu o svém oboru

Praha, 23.4.2019 (SVL ČLS JEP)

Zbrusu nové vydání knihy Všeobecné praktické lékařství pokřtí lékaři 26. dubna na Jarní interaktivní konferenci v Praze. Na 3. vydání této tištěné, přes 800 stran čítající publikace, se podílely desítky autorů z řad praktických lékařů i předních českých odborníků, kteří 2 roky aktualizovali své kapitoly z vydání v roce 2013 a přidávali kapitoly nové.

Kniha je určena studentům lékařských fakult, lékařům v předatestační přípravě i lékařům v praxích. Oproti předchozím vydáním obsahuje fotografické ilustrace, dokumentuje práci všeobecných praktických lékařů, upozorňuje na některé výzvy, jako je například zajištění péče ve venkovských oblastech, jiné kapitoly pak připomínají slavné chvíle oboru na mezinárodní scéně. Speciální část pak obsahuje doporučené postupy, z nich většina byla aktualizována v průběhu posledních 3 až 5 let. „Obor všeobecného lékařství je tak komplexní, že jeho podrobný popis by potřeboval několikadílnou encyklopedii. Autoři, přestože často museli spíše omezovat náplň a rozsah textů, usilovali o to, aby kniha ve své obecné části pokryla vše, co potřebuje vědět student lékařství, lékař ve specializační přípravě, event. lékaři z jiných oborů o našem oboru, a aby kniha byla zároveň inspirací a zdrojem informací i pro lékaře již praktikujícího,“ říká hlavní autor knihy doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D., ze Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP.

Vydání z roku 2013, které mělo téměř 700 stran, si lékaři rozebrali během jednoho roku a publikace získala titul Kniha roku 2013 ČLS JEP. Kmotrem letošního, čerstvého vydání bude předseda ČLS JEP prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc. Vydavatelem je nakladatelství Galén.

O léčebné konopí je zájem, pomáhá od nechutenství a uleví…

Brno, 23.4.2019 (MUDr. Marek Hakl)

Bolest při léčbě rakoviny, po operacích, neuropatická bolest, nechutenství, špatný spánek – od těchto potíží může lidem pomoci léčebné konopí. Počet těch, kteří si zajdou pro recept na tuto rostlinu, rok od roku stoupá, přesná čísla nejsou známa, jde o desítky lidí.

„Jsme moc rádi za další možnost, jak ulevit pacientům od trvalé bolesti, a předpokládáme, že se počet těch, kteří tuto možnost úlevy využijí, bude navyšovat. Setkáváme se často s tím, že bolest limituje pacienty v práci, a léčebné konopí rozšiřuje možnosti, jak je nenechat zbytečně trpět,” říká MUDr. Hakl, v jehož ordinaci dostává tuto léčebnou látku přibližně 30 pacientů. Bohužel podle něj někteří schopnosti konopí přeceňují. „Nejde o všespásnou léčbu, spíše doplněk současné standardní léčby,“ vysvětluje lékař, který bude o tomto úlevovém prostředku přednášet praktickým lékařům na Jarní interaktivní konferenci, která startuje tento čtvrtek v Praze.

V tuzemsku je využití konopí pro léčebné účely legální od dubna 2013 a ČR patří mezi první země, kde se rostlina pro léčbu legálně využívá. Reálně se však konopí dostalo mezi pacienty později, spuštění systému brzdily problémy s elektronickými recepty, nezájem lékařů o jeho předepisování i vysoké ceny léčiva. V posledních letech se počet lékařů, kteří konopí mohou předepisovat, znásobil a je jich kolem 60. Cena konopí postupně klesala a nyní se pohybuje kolem 200 korun za gram. Levnější než tuzemské je konopí z dovozu. Podle odhadů odborníků se v ČR ročně vypěstuje přibližně 20 tun nelegálního psychotropního konopí, pro srovnání legálního léčebného konopí se od roku 2014 prodalo asi 7 kilogramů.

Nejvhodnějším způsobem podávání konopí je podle MUDr. Hakla kapsle (neboli tobolky), protože umožňuje konopí přesně dávkovat a každá kapsle má stejnou účinnost. Konopí pacienti mohou užívat i jinými způsoby: v čokoládě, inhalací pomocí vaporizéru nebo perorálně.

V současné době mohou tuto léčbu psát specialisté, kteří se zaregistrují ve Státní agentuře pro konopí pro léčebné použití a zřídí přístup do systému předepisování léků s omezením. 

MUDr. Marek Hakl, působí na Klinice algeziologie a preventivní péče a Chirurgické klinice FN Brno a LF MU Brno

Praktici se dozví jak poznat komplikovaný zármutek – Pro…

Praha, 23.4.2019 (Cesta domů)

Až u 10 % lidí přeroste zármutek kvůli ztrátě blízkého člověka do zármutku komplikovaného. Takový člověk truchlí déle, než je v dané kultuře obvyklé, a je pro něj těžké přijmout skutečnost, že blízký zemřel. Prožívá intenzivní pocity smutku a zármutku nad ztrátou, ale také mnoho dalších silných emocí. V životě jej zármutek omezuje natolik, že např. nemůže chodit do práce. O tom, jak takového člověka poznat a co mu nabídnout, bude na Jarní interaktivní konferenci, která startuje tento čtvrtek, mluvit psycholožka Veronika Drnková.

„Podle Mezinárodní klasifikace nemocí má tzv. Prolonged Grief Disorder jasná diagnostická kritéria. Podle této klasifikace lze za komplikovaný zármutek označit zármutek trvající po úmrtí blízkého déle, než je v dané kultuře obvyklé, například v Americe minimálně po 6 měsících od ztráty. Ve Švýcarsku a Německu se odborníci přiklání k nejméně 1 roku od ztráty. V ČR by to mohlo být podobné jako v těchto evropských zemích,“ vysvětluje Veronika Drnková, která pracuje jako vedoucí Poradny domácího hospice Cesta domů. Praktickým lékařům představí varianty, jak takovou situaci řešit.

Ve chvíli výrazného omezení fungování v pracovním životě totiž takový jedinec může navštívit praktického lékaře s žádostí o pomoc a o pracovní neschopnost. K potížím se mohou vázat také somatické obtíže spojené s výrazným a dlouhodobým stresem, například bolesti zad.

„Pokud praktik takového člověka mezi svými pacienty objeví, může jej poslat za psychologem nebo psychiatrem, případně mu sám předepsat léky. Existuje i forma provázení odborníkem, která může, ale nemusí být doplněna farmakologickou léčbou. Jde o 16týdenní strukturovaný program, který pacient absolvuje s terapeutem. Dochází za ním, provází jej a společně hledají, jak podpořit proces učení se žít v nové realitě bez zemřelého,“ pokračuje psycholožka.

Díky stipendijní podpoře Nadačního fondu Avast absolvovala výcvik v práci s klientem v komplikovaném zármutku v USA a nyní se snaží rozšířit povědomí o něm formou školení mezi své kolegy. První testování nového programu zdarma zavedli v domácím hospici Cesta domů, kde Veronika Drnková pracuje. „Úspěšnost tohoto programu v USA je obrovská, až 70 % těch, co jím prošli, mluví o zlepšení,“ dodává Drnková.

O komplikovaném zármutku

Za truchlení se považuje reakce na ztrátu spojenou s úmrtím blízkého člověka. Není to pouze jedna či dvě reakce, třeba smutek a zoufalství. Je to komplexní reakce, která má tendenci postupem času odeznívat tak, jak se pozůstalý adaptuje na ztrátu a novou realitu s ní spojenou. Neznamená to, že by truchlení někdy vymizelo, stopy zármutku většinou přetrvávají navždy. Proces truchlení lze tedy vnímat jako proces adaptace, člověk se učí žít v nové realitě bez svého blízkého. Ve chvíli, kdy je tento proces přerušený, nepostupuje, člověk ztrácí schopnost pracovat, začlenit se zpátky do života, prožívat i pozitivní pocity a trvá rok, dva i několik desítek let, pak podle americké definice hovoříme o komplikovaném zármutku. Pozůstalý se cítí „zaseklý“ v zármutku. Cílem terapie komplikovaného truchlení je pomoci mu najet znovu na dráhu přirozené adaptace. Více informací na https://www.umirani.cz/clanky/truchleni-nikdy-nevymizi-jde-o-to-najit-cestu-k-prirozene-adaptaci

Světový den meningitidy upozorňuje na jednu z nejzrádnějších infekčních nemocí…

Praha, 23.4.2019 (Focus Agency)

Invazivní meningokoková onemocnění patří mezi nejrychleji probíhající infekční nemoci. Původcem je bakterie Neisseria meningitidis, kterou se lze nakazit podobně jako chřipkou či rýmou – kapénkovou infekcí. Pokud se onemocnění rozvine, postupuje velmi rychle a nejčastěji se projevuje jako zánět mozkových blan (meningitida), nebo otrava krve (sepse). I přes včasnou lékařskou péči mohou být následky závažné – v loňském roce v ČR onemocnění postihlo 56 osob, 3 lidé zemřeli¹, celosvětově postihuje kolem půl milionu lidí ročně. Světový den meningitidy, který každoročně připadá na 24.dubna, má za cíl upozornit na hrozbu, kterou meningokokové onemocnění představuje a propagovat možnosti prevence, kterou je především očkování.

Příznaky a následky

Invazivní meningokokové onemocnění se může u člověka rozvinout během několika hodin – následky si ale nese celý život. Jak upozorňuje MUDr. Hana Roháčová, Ph.D., primářka Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce: „Nástup nemoci je zrádný – začíná totiž nenápadně – stejně jako běžná viróza. Pokud v počáteční fázi nemoci navštívíte lékaře, ten zpravidla nic závažného neshledá, a to dokonce ani na krevním obrazu, a pošle vás tedy domů s běžnými doporučeními k léčení například kataru horních cest dýchacích, chřipky apod. Že se jedná o meningokoka, lze poznat většinou až když se objeví projevy na kůži, organismus už je zaplavený bakterií a pacientovi jde o život.“ Léčba pak probíhá antibiotiky, ale i přes její včasné zahájení, organismus boj s bakterií nemusí zvládnout.

Tématem letošního Světového dne meningitidy je právě „Život po meningitidě“, který často bývá o dost jiný oproti tomu, jak postižený a jeho rodina žili před onemocněním. K trvalým následkům nejčastěji patří selhání důležitých orgánů – například ledvin, hluchota, slepota, mozková obrna, epilepsie, neurologické poruchy, amputace částí těla – nejčastěji končetin z důvodu nekrózy, mentální retardace a další.

Nejohroženější skupiny

Vstupní branou meningokokové infekce je sliznice nosohltanu. Pokud ji bakterie překoná, může dojít k rozvoji nemoci. Zvýšené riziko tak představuje narušená sliznice – předchozím respiračním onemocněním, prašností, pobytem v zakouřeném prostředí a podobně. Nakazit se může kdokoliv – nejohroženější skupinou ale jsou malé děti do čtyř let a dále pak dospívající a mladí dospělí. Ti navíc představují skupinu s nejvyšším výskytem bezpříznakových nosičů – tedy jedinců, kteří sice mají bakterii v sobě a mohou ji přenést na lidi ve svém okolí, u nich samotných ale k rozvoji meningokokového onemocnění nedochází.

Možnosti očkování

V současnosti lze očkováním pokrýt nejčastěji se vyskytující séroskupiny meningokoka a to kombinací dvou vakcín: jedna je proti skupinám A, C, W a Y a druhá proti séroskupině B. Pro co nejširší ochranu se doporučuje kombinovat oba typy vakcín s tím, že očkování lze uskutečnit současně, nebo s odstupem minimálně 14 dnů². Vhodné očkovací schéma a načasování vakcinace je dobré konzultovat s lékařem. Jak říká MUDr. Pavla Křížová, CSc., vedoucí Národní referenční laboratoře pro meningokokové nákazy Centra epidemiologie a mikrobiologie SZÚ: „Přestože u nás infekční meningokoková onemocnění nezpůsobují vysokou nemocnost, je prevence očkováním velmi žádoucí vzhledem k vysoké smrtnosti a vysokému procentu celoživotních devastujících následků, které změní život nejen přeživšího pacienta, ale i jeho rodiny.“

Invazivní meningokokové onemocnění (včetně úmrtí) v ČR v roce 2018:¹

Počet případů a úmrtí invazivního meningokového onemocnění v ČR v letech 2014-2018:¹

Desítky praktických a plicních lékařů vyrážejí na rande. Chtějí najít…

Praha, 23. 4. 2019 (NSC) – Právě v těchto chvílích vyrážejí čeští praktici a pneumologové ven, aby se seznámili. A přesně řekli, jak si budou posílat pacienty, u kterých je riziko, že mají chronickou obstrukční plicní nemoc (CHOPN). V Česku jde o zhruba 300 000 lidí – kdyby se jejich nemoc našla a léčila včas, nemusela by mít fatální následky. Kvůli snaze tyto pacienty najít odstartovalo Národní screeningové centrum Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) ČR dvouletý screeningový program. Společně s lékaři chce plošně vyšetřit 7 000 rizikových Čechů – taková akce se v zemi děje poprvé.

„Prohledali jsme společně se sestřičkou naši databázi a kdo z našich pacientů spadal do rizikové skupiny, tomu jsme zavolali a požádali, aby k nám přišel. Po prohlídce a splnění dalších kritérií jsme jej vyslali ke spolupracujícímu pneumologovi k dalšímu vyšetření na CHOPN,“ popisuje praxi MUDr. Norbert Král, praktický lékař zapojený do projektu. Podle PhDr. Karla Hejduka z Národního screeningového centra ÚZIS každý zapojený plicní lékař úzce spolupracuje se 4–5 praktickými lékaři ve stejném kraji. „V Praze se do projektu přihlásilo zatím 30 praktiků a návazně 5 pneumologických ambulancí, ale hledáme další,“ říká Karel Hejduk z ÚZIS. Ve středních Čechách je to 20 praktických ambulancí a 3 plicní, na jihu Moravy spolupracuje pneumologické centrum FN Brno zatím se 7 ambulancemi praktických lékařů.

„Člověk, který splní rizikové faktory, jako je věk nad 40 let, kouření průměrně 1 krabičky cigaret denně po dobu 10 let, zadýchávání se při klidné chůzi do prvního či druhého patra, ale může oslovit plicního lékaře zapojeného do projektu i přímo. Tedy i v případě, že se jeho praktický lékař projektu neúčastní,“ doplňuje doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D., přednosta Plicní kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové a Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové, který je zároveň odborným garantem projektu. Seznam zapojených plicních lékařů zveřejnil ÚZIS na stránkách https://nsc.uzis.cz/zdraveplice/index.php?pg=zapojena-pracoviste.

V současnosti se s CHOPN u plicních lékařů léčí přibližně 300 000 pacientů, více mužů než žen. Zpočátku se nemoc projevuje jako chronický kašel, lidé se zadýchávají, vykašlávají hleny a jsou unavení. Pokud se zavčas nezačnou léčit a nepřestanou okamžitě kouřit, končí desítky z nich ročně s výrazným zhoršením příznaků (těžkou exacerbací) na akutním příjmu českých nemocnic. CHOPN mají z 80 % kuřáci.

Nábor v ordinacích potrvá do dubna roku 2021. Když se podobný screening prováděl v Itálii, Dánsku nebo ve Velké Británii, našli pneumologové CHOPN u 10–35 % účastníků.

Národní screeningové centrum ÚZIS na něm spolupracuje s Českou pneumologickou a ftizeologickou společností (ČPFS) a praktickými lékaři Společnosti všeobecného lékařství (SVL).

O Národním screeningovém centru ÚZIS

Národní screeningové centrum (NSC) vzniklo za účelem podpory a zlepšení screeningu a prevence vážných onemocnění v České republice. NSC nabízí občanům nové či vylepšené screeningové nebo preventivní programy týkající se například chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN), diabetické retinopatie, osteoporotických zlomenin či nádorových onemocnění. V současnosti je NSC financováno z prostředků čerpaných z fondů Evropské unie a za podpory Ministerstva zdravotnictví ČR.

Cyklisté by měli dostat stejnou šanci jako vodáci

Praha, 23.4.2019 (Prof. MUDr. Jaroslav Malý CSc.)

Cyklisté by měli ve vztahu ke dvěma pivům nebo dvěma deci vína dostat podle senátora Jaroslava Malého stejnou šanci jako vodáci. Senátor Jaroslav Malý je zpravodajem návrhu zákona, který projednají poslanci na aktuální schůzi PSP ČR. Novela zavádí mírnou toleranci alkoholu pro cyklisty na cyklostezkách a silnicích III. tříd do výše 0,5 promile alkoholu v krvi. „Vyzývám poslance, aby podpořili náš senátní návrh, srovnali podmínky pro turistiku vodáků a cyklistů a zamezili policejní šikaně tam, kde nemá místo,“ říká senátor a profesor vnitřního lékařství Jaroslav Malý.

Návrh zákona senát schválil loni v listopadu. Rozhodnutí předcházela několikaletá diskuse podpořená statistikami nebo věcnými argumenty. Z nich mimo jiné vyplynulo, že kritickou hladinou alkoholu v krvi, po které prudce stoupá počet nehod zaviněných cyklisty, je 1‰. Například z 103 821 nehod, které v roce 2017 Policie ČR vyšetřovala, jich cyklisté s hladinou do 0,5‰ způsobili 71, což je 68 tisícin procenta všech případů. Pro srovnání: Lesní a domácí zvířata zavinila v roce 2017 12 494 nehod, což je 12 % případů. „Z tohoto pohledu můžeme brát 1‰ jako cut off hranici a navrženou hodnotu 0,5 ‰ za zcela bezpečnou, dokonce ještě s rezervou,“ vysvětluje senátor Jaroslav Malý. Narychlo spíchnutý návrh ODS o toleranci 0,5 promile alkoholu v krvi u všech řidičů na všech typech komunikací považuje senátor za populistický. „Chybí mi tady jakákoliv dlouhodobá diskuse podepřená například statistikami nehodovosti. Je to nepřijatelný předvolební pokus zaujmout voliče, který navíc nemá skoro žádnou šanci na prosazení,“ komentuje snahu ODS senátor Malý. Senátor je přesvědčený, že se Češi dokáží chovat stejně zodpovědně jako třeba Rakušané nebo Němci. „Věřím tomu, že náš senátní návrh najde rychlou podporu i v poslanecké sněmovně, aby podle ní cyklisté mohli jezdit ještě letos,“ uzavírá profesor Malý, jehož ambicí je do budoucna vyvolat diskusi o povinnosti nosit ochrannou cyklistickou přilbu pro všechny generace. V případě smrtelných úrazů nemělo helmu v Česku v roce 2017 84 % zemřelých cyklistů.